Biomarkery jsou specifické molekuly na povrchu nebo uvnitř nádorových buněk, jejichž přítomnost (exprese), nadměrná přítomnost (overexprese) nebo změna struktury (mutace) může mít prognostický a/nebo prediktivní význam.
- Prognostický marker napovídá prognózu onemocnění, tedy to jak se bude onemocnění chovat (agresivita, pravděpodobnost metastazování ap.). Prognostický marker může ovlivnit celkovou léčebnou strategii, nepředpovídá však účinnost konkrétního léku.
- Prediktivní marker předpovídá (predikuje), zda konkrétní lék pravděpodobně bude či nebude účinný. Úhrada drahého léku z veřejného zdravotního pojištění může být podmíněna stavem markeru vyšetřeným ve specializovaných referenčních laboratořích.
Tyto markery se stanovují při histologickém vyšetření nádoru přímo v nádorových buňkách. Hodnotí se exprese proteinů, mutace a/nebo fúze genů. Některé markery se vyšetřují automaticky u každého nádoru, jiné cíleně při rozhodování o způsobu léčby.
K markerům patří např. AKT1; ALK; ARAF; ARID1A a B; ATM; ATR; BRAF; BRCA1 a 2; CDK12; CDKN2A; DDR2; EGFR; ESR1; FAT1; FGFR1, 2 a 3; HER2 (ERBB2); CHK1; KEAP1; ki67; KRAS; MAP2K1; MET; MSI; mTOR; NF1; NRAS; NTRK1, 2 a 3; PALB2; PD-L1; PIK3CA a PIK3R1; PTEN; RB1; RET; ROS1; steroidní receptory; STK11; TP53; IDH1 a 3
Pozn. Nelze zaměňovat biomarkery a nádorové markery / onkomarkery v krvi pacienta, které slouží ke sledování aktivity nemoci v průběhu léčby
Biopsie je odběr vzorku tkáně (bioptického vzorku) z živého organismu k morfologickému vyšetření. Vyšetření bioptického vzorku potvrdí či upřesní klinickou diagnózu a stanoví řadu charakteristik tkáně, které jsou potřebné k rozhodnutí o optimální léčbě. V případě nádorových onemocnění je vyšetření bioptického vzorku naprosto nezbytné.
Při biopsii se získá buď větší či menší částečka tkáně se zachovanou strukturou k vyšetření histologickému:
- punkční biopsie, vakuová biopsie, true-cut / core-cut biopsie (CCB): Odběr vzorku tkáně speciální silnou jehlou. Odběr je snadno proveditelný, nevyžaduje, speciální přípravu. Pokud je ložisko uložené hlouběji (v prsu, v játrech apod.) provádí se za kontroly ultrazvukem nebo rentgenem, tak aby bylo jisté, že vzorek byl skutečně odebrán z podezřelého ložiska. U starších typů jehel zůstává vzorek v jehle, při odběru více vzorků je nutný opakovaný vpich. Při moderní vakuové metodě je vzorek z jehly "vysát" podtlakem a je tak možno odebrat několik vzorků při jednom vpichu. Na rozdíl od punkční cytologie je získán váleček tkáně a je tak možno hodnotit uspořádání buněk ve tkáni i mezibuněčné prostory
- trepanobiopsie: Odběr vzorku kosti nebo kostní dřeně pomocí speciálního nástroje v podobě silné duté jehly. Odběr se provádí zpravidla z lopaty kyčelní kosti.
Podívejte se na video Vyšetření kostní dřeně na webu MojeMedicina.cz - excize: Odběr vzorku tkáně vyříznutím části podezřelého ložiska pomocí skalpelu, pomocí speciálních klíštěk při endoskopickém vyšetření apod. Pokud je nádor dobře přístupný (dutina ústní, prs, některé uzliny, děložní hrdlo, endoskopické vyšetření), jde zpravidla o jednoduchý ambulantní výkon. Excisi je možno provést rovněž v průběhu chirurgického výkonu jako součást peroperační biopsie.
- peroperační biopsie: Pokud má být při operaci provedeno větší odstranění tkání (např. mastektomie) a nebyl potvrzen nádor biopsií již před operací, provede chirurg excizi útvaru. Patolog vzorek okamžitě vyšetří. Při pozitivním nálezu pak chirurg pokračuje v operaci. Pokud nález není jednoznačný, operace se ukončuje a vyčká se na výsledek definitivního podrobného vyšetření.
- exstirpace: Vynětí celého útvaru (nádoru, cysty) nebo orgánu, jde tedy již o léčebný výkon
nebo jednotlivé rozptýlené buňky k vyšetření cytologickému, jehož výhodou je možnost rychlého výsledku (zpravidla do půl hodiny).
- punkční cytologie: Odběr vzorku za pomocí běžné injekční jehly a stříkačky, nebo pomocí jehly speciální, např. odebrání vzorku kostní dřeně (aspirace kostní dřeně) ze sterna = z hrudní kosti (sternální punkce) nebo z lopaty kyčelní kosti
- kartáčková biopsie (brush biopsie), stěr: Pomocí speciálního kartáčku nebo štětičky se sbírají buňky ze sliznice např. dutiny ústní, průdušek, dělohy.
- výplach (laváž): Obecně výplach znamená odstranění obsahu pomocí vpravené tekutiny (např. výplach žaludku). Podobně se provádí např. bronchiální laváž – výplach průdušek – a v odsátá tekutina se podrobí cytologickému vyšetření.
- cytologické vyšetření tělesných tekutin: Nádorové, zánětlivé nebo jiné patologické buňky mohou být přítomny v tekutinách fyziologických (krev, moč, mozkomíšní mok – likvor) i patologických (pohrudniční výpotek, ascites, obsah cysty, hlen apod.). Získané tekutiny se centrifugují, vyšetřuje se sediment
- otisk: Vzorek získaný při excisi nebo exstirpaci (např. mízní uzlina) se rozřízne a čerstvým řezem se otiskne na sklíčko, kde se uchytí jednotlivé buňky
Lék ze skupiny léčiva proti zácpě
Mechanismus účinku léku
- Bisakodyl je lokálně působící projímadlo. Bisakodyl po hydrolýze v tlustém střevě stimuluje peristaltiku tlustého střeva a podporuje zadržování vody, a následně elektrolytů, v lumen tlustého střeva. To má za následek stimulaci defekace, zkrácení času střevní pasáže a změkčení stolice.
Použití léku u onkologických pacientů
- Akutní nebo chronická zácpa
Způsob užívání léku
- Čípky zaváděné do konečníku
- Obalené tablety užívané ústy večer před spaním
- Lék není určen pro dlouhodobé užívání
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek neovlivňuje psychomotorické schopnosti pacientů, ale vzhledem k vasovagální odpovědi (např. abdominální spasmy) se může objevit závrať a/nebo synkopa. V takovém případě se pacient musí se vyvarovat potenciálně nebezpečných činností, jako je řízení vozidel nebo obsluha strojů
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Lék za skupiny antihistaminika
Mechanismus účinku léku
- Bisulepin je H1-receptorový antagonista histaminu.
Použití léku u onkologických pacientů
- Premedikace před podáním některých léků, prevence a léčba alergické reakce
Způsob užívání léku
- Tablety užívané ústy
- Nitrosvalová nebo nitrožilní injekce
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Tento přípravek může nepříznivě ovlivnit schopnost činností vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé, a proto nesmí léčení pacienti uvedené činnosti vykonávat.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Buňky některých tkání (například krevní buňky) se doplňují z kmenových buněk, při tom postupně procházejí několika stádií vyzrávání. Některé málo zralé buňky se nazývají blasty.
Z pojmu blast je odvozen blastom, což je méně časté obecné označení pro nádory, nebo konkrétnější například hemoblastom / hemoblastóza = nádor krevních buněk (leukémie, lymfom), melanoblastom atd.
Protinádorový lék ze skupiny protinádorová antibiotika
Mechanismus účinku léku
- Bleomycin se váže na DNA a způsobuje zlomy jednoho i dvou řetězců, což znemožňuje růst a dělení buňky. Je rovněž omezena schopnost "přepisovat" geny do RNA a tím je omezena tvorba bílkovinných molekul.
Registrované indikace
- Dlaždicobuněčný karcinom hlavy a krku
- Dlaždicobuněčný karcinom zevních genitálií
- Karcinom děložního čípku
- Nádory varlat
- Pohrudniční výpotek související s nádorem
- Hodgkinův lymfom
- Nehodgkinský lymfom
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Bleomycin je možno podávat do žíly, do tepny, do svalu, podkožně, do pohrudniční nebo břišní dutiny i přímo do nádoru.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Některé nežádoucí účinky, jako např. nevolnost, zvracení a únava, mohou mít nepřímý vliv na schopnost řídit a/nebo obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, monoklonální protilátky
Mechanismus účinku léku
- Blinatumomab je specificky upravená protilátka, která se specificky váže současně na antigen CD19 na povrchu B-lymfocytů a odvozených nádorů a současně na antigen CD3 na povrchu T-lymfocytů. Tak je spuštěna imunitní reakce (na protilátkách závislá buněčná cytotoxicita, ADCC) i v případě, že by imunitní systém jinak na nádor nereagoval. Imunitní reakcí jsou CD19-pozitivní buňky ničeny.
Registrované indikace
- Akutní lymfoblastická leukémie (ALL)
- Philadelphia chromozom pozitivní, po selhání nejméně dvou inhibitorů proteinových kináz
- Philadelphia chromozom negativní, CD19 pozitivní, v první nebo druhé úplné remisi
- Léčba dětí
Způsob užívání léku
- Kontinuální nitrožilní infúze trvající celkem 28 dní, další cyklus v odstupu 2 týdny.
- Premedikace: doručuje se podání dexametazonu a antipyretika. Při postižení CNS (mozku a míchy) se doporučuje každý cyklus zahájit za hospitalizace.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Blinatumomab má výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Může se vyskytnout zmatenost a dezorientace, poruchy koordinace a rovnováhy, riziko epileptických záchvatů a poruch vědomí. Vzhledem k tomu pacienti nesmějí řídit, pracovat v rizikovém povolání nebo provádět aktivity jako je řízení či obsluha těžkých nebo potenciálně nebezpečných strojů po dobu podávání blinatumomabu.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Při ozařování je nutno ozářit nejen nádor (nebo oblast, ze které byl odstraněn), ale i nejbližší okolí nádoru, kde mohou být jednotlivé nádorové buňky. Dávka záření v okolí (lůžka) nádoru nemusí vždy být stejně velká jako dávka v samotném (lůžku) nádoru. Nejprve se proto ozařuje celý objem (nádor + okolí), po dosažení plánované dávky se zmenší ozařovací pole a dále se ozařuje jen vlastní nádorové ložisko – toto "doozáření" menšího objemu se označuje jako boost nebo dosycení.
Výjimečně se používá konkomitantní / simultánní boost, kdy se v posledních dnech ozařování ozáří nejprve nádor + okolí a ihned následuje ozáření pouze samotného nádoru
Bormannova klasifikace popisuje makroskopický vzhled (rozsah) nádorů žaludku, používá se při popisu nálezu gastroskopického vyšetření.
Protinádorový lék ze skupiny cytostatika, inhibitory proteazomu
Mechanismus účinku léku
- Proteazomy v buňkách zajišťují odbourávání specifických bílkovin a tím udržení homeostázy (rovnováhy prostředí) uvnitř buněk.
- Bortezomib specificky inhibuje proteazom 26S, tím zabraňuje této cílené proteolýze, buňka se přestává dělit a je aktivována apoptóza.
Registrované indikace
- Nehodgkinský lymfom z plášťových buněk, v kombinaci s rituximabem, cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem u dosud neléčených pacientů u nichž není vhodná transplantace krvetvorných kmenových buněk
- Mnohočetný myelom
- v kombinaci s pegylovaným lipozomálním doxorubicinem nebo dexametazonem po nejméně jedné předchozí léčbě a po transplantaci krvetvorných kmenových buněk
- v kombinaci s melfalanem a prednisonem u dosud neléčených pacientů, u nichž není vhodná vysokodávková chemoterapie a transplantace krvetvorných kmenových buněk
- v kombinaci s dexametazonem nebo dexametazonem a thalidomidem jako indukční léčba dosud neléčených pacientů, u kterých je vhodná transplantace krvetvorných kmenových buněk
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Nitrožilní nebo podkožní injekce dvakrát týdně 2 týdny, ve třetím týdnu přestávka.
- Během léčby bortezomibem se nemají užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (může snižovat účinnost léku)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Používání přípravku může souviset s únavou, se závratěmi, se synkopami (krátkým bezvědomím) a ortostatickou/posturální hypotenzí (pokles krevního tlaku při změně z lehu do stoje apod.) nebo s neostrým viděním. Při řízení nebo obsluze strojů je nutná opatrnost.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy - inhibitory BCR-ABL
Mechanismus účinku léku
- Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a metastazování a blokuje apoptózu.
- Fúzí genů vzniká silně aktivní bílkovina BCR-ABL
- Bosutinib blokuje proteinové kinázy BCR-ABL a dalších signálních bílkovin c-KIT, PGDFR, SRC. Bez prorůstové signalizace přestává buňka růst a aktivuje mechanismus apoptózy (buněčné smrti)
Registrované indikace
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy jednou denně s jídlem, dlouhodobě
- Během léčby se nemá pít grapefruitová šťáva a užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (mohou ovlivnit účinnost a bezpečnost léku)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Bosutinib nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud se u pacienta objeví závratě, únava, zrakové potíže nebo jiné nežádoucí účinky s možným dopadem na schopnost bezpečně řídit nebo obsluhovat stroje, má se zdržet těchto činností
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
BRAF je gen kódující protein B-Raf, který má významnou úlohu v přenosu signálů uvnitř buňky, řídí růst a dělení buněk. Při mutaci genu může vnikat bílkovina, která je vysoce aktivní, což může vést ke vzniku nádoru (BRAF je tedy onkogen). Mutace BRAF byla prokázána u řady nádorů. Aktivita proteinu B-Raf může být blokována některými inhibitory proteinových kináz (např. sorafenib), při specifické mutaci V600E mohou být účinné dabrafenib, enkorafenib nebo vemurafenib (tyto léky nejsou účinné, pokud gen mutován není)
Brachy(radio)terapie je ozařování z blízka (brachys = latinsky krátký), v přímém kontaktu s nádorem. Jeho výhodou je rychlý úbytek dávky záření se vzdáleností od zářiče, tkáň za nádorem je tak ozářena jen minimálně. Nejčastěji se brachyterapie používá k léčbě nádorů dělohy. Brachyterapii je možné použít v dalších tělesných dutinách (např. v průdušnici nebo průdušce) nebo ve formě drátků či zrn zavedených přímo do ozařované tkáně, nebo formou muláže – přiložení na povrch (na kůži). Doba ozařování se pohybuje zpravidla v řádu minut až desítek minut v závislosti na druhu nádoru a použitém ozařovači. Po dobu ozařování je nemocný izolován ve zvláštní chráněné místnosti.
Pro zajištění bezpečnosti pracovníků, kteří provádějí brachyterapii, se používá afterloading ("následné nabití"). Dříve při práci s přímo radioaktivním materiálem (zpravidla s radiem) byli lékaři nuceni pracovat co nejrychleji. Při technice afterloadingu lékař pracuje s pomůckami (nosiči) bez radioaktivní látky, které zavede beze spěchu na požadované místo a zkontroluje jejich polohu. Teprve následně je do nich vkládán vlastní zdroj záření (ve formě kuliček nebo drátků). Pokud je to možné, provádí tuto operaci přístroj, v němž jsou zářiče uloženy, až v okamžiku, kdy nikdo z personálu není v místnosti s pacientem.
Podívejte se na video Radioterapie na webu MojeMedicina.cz
V buňkách opakovaně dochází k poškození DNA vlivem chemických látek (včetně mnoha cytostatik), záření atd.
BRCA1 a BRCA2 jsou dva různé geny, jimi kódované bílkoviny se podílejí na opravách dvojitých zlomů (přerušení obou řetězců) DNA, včetně oprav dvojitých zlomů (přerušení obou řetězců), nebo indukují apoptózu, pokud oprava není možná. Snižují tak riziko vzniku nádorů (patří proto ke skupině nádorových supresorových genů).
Některé mutace genů BRCA1 a BRCA2, vedou k neschopnosti opravovat DNA a jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku karcinomu prsu (anglicky BReast CAncer – odtud název genů) nebo karcinomu vaječníků a dalších nádorů. Mutace mohou vzniknout během života (mutace somatické) nebo jsou vrozené (mutace germinální), pak jsou nádory častější u více členů rodiny.
Některé indikace léků ze skupiny inhibitory PARP mohou být podmíněny přítomností mutace BRCA.
Více v brožuře: Souhrnné informace o genetické mutaci BRCA 1 a BRCA 2
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, monoklonální protilátky (konjugáty protilátka-cytostatikum)
Mechanismus účinku léku
- Brentuximab vedotin je spojení (konjugát) monoklonální protilátky s účinným cytostatikem. Protilátka se váže na antigen CD30 na povrchu nádorové buňky, tím aktivuje imunitní reakce (na protilátkách závislá buněčná cytotoxicita, ADCC), která vede k usmrcení nádorové buňky. Pokud buňka unikne této reakci, je antigen CD30 s navázaným brentuximab vedotinem internalizován ("spolknut") do nitra buňky, kde je buněčnými enzymy z komplexu uvolněno cytostatikum označované zkratkou MMAE. Buňka při svém dělení vytváří dělící vřeténko z mikrotubulů. MMAE se váže na mikrotubuly, tím blokuje dělení buňky a navozuje její smrt. Dokud je cytostatikum vázáno na protilátku, je zcela neúčinné, lék tak cíleně působí pouze na buňky s antigenem CD30 na povrchu.
Registrované indikace
- Hodgkinův lymfom CD30-pozitivní
- v kombinaci s doxorubicinem, vinblastinem a dakarbazinem u dosud neléčených pacientů
- při zvýšeném rizikem relapsu nebo progrese po autologní transplantaci krvetvorných kmenových buněk
- při relapsu nebo progresi po autologní transplantaci krvetvorných kmenových buněk
- při relapsu nebo progresi po nejméně dvou metodách léčby pokud není vhodná transplantace krvetvorných kmenových buněk nebo kombinovaná chemoterapie
- Anaplastický velkobuněčný nehodgkinský lymfom
- dosud neléčené onemocnění, v kombinaci s cyklofosfamidem, doxorubicinem a prednisonem
- relabující nebo refrakterní
- Kožní T-buněčný lymfom CD30-pozitivní po nejméně jedné předchozí systémové léčbě
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze trvající 30 minut, každé 3 týdny
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Brentuximab vedotin může mít malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
