Krevní destičky (trombocyty) jsou "útržky" buněk – megakaryocytů. Mají na starosti srážení krve a udržení cév bez trhlin. Jejich normální koncentrace se pohybuje kolem 200 až 400 miliard v litru krve.
Trombocytopenie je snížení počtu trombocytů, dochází při něm ke krvácení z nosu, z dásní, na kůži a sliznicích vnikají petechie – drobné krvavé body, které mohou až splývat (purpura). Může však dojít i k závažnějšímu krvácení (např. do mozku nebo oka). Příčinou trombocytopenie může být snížená tvorba při poruše nebo poškození kostní dřeně (např. myelofibróza, nádor, léky).
Trombocytémie je nadměrná tvorba krevních destiček. Primární trombocytémie je důsledkem onemocnění samotných krvetvorných buněk, které se nadměrně rozmnožují (proliferují). Sekundární (druhotná) trombocytémie je způsobena fyziologickou reakcí na jiné onemocnění, například nádor. Při zvýšeném počtu destiček hrozí vznik krevních sraženin v cévách (trombóza), pokud jsou trombocyty defektní, může naopak dojít ke krvácení
Více v článku Esenciální (primární) trombocytémie
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) a některé léky (např. fenytoin, karbamazepin, fenobarbital, rifampicin, rifabutin) zvyšují aktivitu některých enzymů, např. CYP3A4. Tyto enzymy se podílejí na metabolismu ("odbourávání") některých léků včetně léků ze skupiny inhibitory proteinové kinázy. Užívání třezalky proto může vést k rychlejšímu metabolismu a tedy k nižší účinnosti inhibitorů kináz.
V některých případech (např. citalopram, cyklofosfamid) při metabolismu vznikají toxičtější meziprodukty, užívání třezalky tak může vést k vyšší toxicitě.
Látky obsažené v některém ovoci, např. v grapefruitu, hořkém pomeranči, brusinkách nebo granátovém jablku naopak aktivitu některých enzymů snižují, pomalejší odbourávání může vést ke zvýšené toxicitě léků metabolizovaných těmito enzymy.
Používání přípravků s třezalkou a uvedeného ovoce by vždy mělo být konzultováno s lékařem.
Tuba uterina = vejcovod
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy - inhibitory HER2
Mechanismus účinku léku
- Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a metastazování a blokuje apoptózu.
- Receptor HER2 nepotřebuje k aktivaci vnější signál. Pří HER2-pozitivitě je počet HER2 receptorů výrazně zvýšen (overexprese)
tím je i jejich signalizace mnohonásobně vyšší. Je podpořen růst nádoru a tvorba angiogenních faktorů. - Tukatinib je silný inhibitor tyrosinkinázy HER2, blokuje proliferaci a indukuje apoptózu.
Registrované indikace
- Karcinom prsu HER2-pozitivní, lokálně pokročilý nebo metastatický, v kombinaci s trastuzumabem a kapecitabinem po nejméně 2 předchozích anti-HER2 režimech
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy dvakrát denně, dlouhodobě
- Užívá se bez ohledu na jídlo (kapecitabin je nutnou užít do 30 minut po jídle)
- Během léčby tukatinibem se nemají užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (může snižovat účinnost léku)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Typing je mikroskopické stanovení typu nádoru, především rozlišení nádoru benigního a maligního a dále z jaké výchozí tkáně nádor vznikl. Dle zjištěného typu pak následuje řada speciálních vyšetření k určení přesného podtypu nádoru, což je nutné k rozhodnutí o nejvhodnější léčbě.
Pojmenování nádorů je dáno typem výchozí tkáně. V rané fázi embryonálního vývoje existovaly tři buněčné vrstvy: vnější (ektoderm), střední (mezoderm) a vnitřní (entoderm).
Ektodermálního původu je epitelová část kůže (pokožka) a epitel kožních žláz včetně prsní žlázy, entodermálního původu je epitel trávicí trubice (od úst po konečník) a epitel orgánů (plíce, játra, slinivka, ledvina a močové cesty, pochva, děloha, vejcovody, prostata). Zhoubné nádory vzniklé z povrchového epitelu jsou karcinomy, ze žlázového epitelu vznikají adenokarcinomy.
Z ektodermu se vydělil neuroektoderm, základ mozku, míchy a nervů. Nádory těchto orgánů se zpravidla nazývají podle typu výchozích buněk, souhrnně se označují jako nádory neuroektodermální. Neuroektodermálního původu jsou i pigmentové buňky – melanocyty, ze kterých vniká melanom.
Z mezodermu vznikla řídká embryonální tkáň – mezenchym, který se dále diferencoval v různé typy tkání, např. vazivo, svaly, kosti, chrupavky, cévy apod., nádory z těchto tkání jsou sarkomy. Protože mezodermální tkáně tvoří "kostru" orgánů, může sarkom vzácně vniknout i v epitelovém orgánu.
Mezenchymového původu jsou též krevní buňky a tedy hematologické nádory: lymfomy, leukémie, myelom.
Ze zárodečných buněk ve varlatech a vaječnících vznikají germinální nádory, patří k nim též choriokarcinom, nádor z trofoblastických buněk placenty.
Účinná látka léčiva je chemická látka, která je nositelem vlastních účinků léčiva. Některá léčiva mohou obsahovat několik účinných látek.
Léčivo dále (zpravidla) obsahuje ještě látky pomocné, např. hmota tablety nebo čípku, apod. Seznam pomocných látek je vždy uveden v příbalové informaci, tu lze najít na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) v databázi léčiv.
Generický název je chemický název účinné látky (udává se zpravidla v latinské podobě). Farmaceutická společnost, která látku vyvinula, ji má po určitou dobu patentovanou. Léčiva vyráběná touto společností se někdy označují jako léčiva originální. Po skončení patentové ochrany mohou pak léčivo vyrábět i další společnosti. Tyto "kopie" se označují jako generika nebo jako látky biologicky podobné.
- Generikum je naprosto shodná "jednoduchá" chemická látka, se shodným účinkem. Lišit se mohou pomocné látky.
- Látka biologicky podobná (anglicky biosimilar) je složitá molekula (např. bílkovina), u níž nelze připravit naprosto shodnou kopii originálu, nesmí se však lišit její účinnost a bezpečnost. Jedná např. monoklonální protilátky, růstové faktory, apod.
Protože přípravě "kopií" nepředchází dlouhodobý finančně náročný výzkum, jsou generika a biologicky podobné látky levnější.
Ulkus (latinsky ulcus) = vřed. Je to porušení celistvosti epitelu s odkrytím tkáně pod epitelem, tato tkáň (spodina vředu) může krvácet, mokvat apod. Pojem je např. znám ve spojení například ulcus venticuli = žaludeční vřed, ulcus cruris = bércový vřed
Exulcerace, ulcerace = vytvoření vředu, "zvředovatění", nádorová exulcerace vznikne při rozpadu (nekróze) karcinomu kůže nebo sliznice, nebo při porušení kůže / sliznice nádorem jiné tkáně pod nimi – např. při prorůstání karcinomu prsu do kůže.
Odvozená přídavná jména: exulcerovaný, exulceratus, exulcerans
Ultrasonografie (sonografie, sono, echografie, echo) využívá schopnost ultrazvuku odrážet se v místech, kde se mění hustota tkáně. Schopnost odrážet ultrazvukové vlny se nazývá echogenita (odrazivost). Na rozdíl od CT vyšetření, kdy je hustotu tkáně možno vyjádřit konkrétním číslem, je echogenita pojem relativním – útvary (ložiska), které ultrazvuk odrážejí méně / více než okolní tkáň, nazýváme hypoechogenní / hyperechogenní - na monitoru (fotografii) se pak takový útvar zobrazuje jako tmavší / světlejší nebo než okolí. Pokud útvar ultrazvukové vlny neodráží vůbec je anechogenní. Pokud ve tkáni (orgánu) nerozeznáváme oblasti s vyšší nebo nižší echogenitou, hovoříme o izoechogenním obrazu.
Vyšší či nižší echogenita sama o sobě není "diagnózou", je pouze jedním z mnoha znaků, podle kterých lékař určuje charakter vyšetřené tkáně.
Při nádorových onemocněních se užívá především k vyšetření jater nebo prsu. Pomocí speciální sondy zavedené do konečníku je možno ultrazvukem vyšetřit prostatu. Dále se může vyšetřovat řada dalších orgánů (slezina, uzliny v některých oblastech).
Ultrazvuk se využívá rovněž k vyšetření srdečních funkcí (echokardiografie), toto vyšetření se provádí před léčbou a v průběhu léčby některými protinádorovými léky, které by mohly činnost srdce ovlivnit.
Podívejte se také na video Ultrazvukové vyšetření břicha na webu MojeMedicina.cz
Umělé sliny jsou preparáty používané při xerostomii (suchosti v ústech), která může být vyvolána poškozením slinných žláz a poruchou tvorby slin. Xerostomii mohou způsobit některá onemocnění nebo např. radioterapie nádoru v dutině ústní.
Viz remise
Urotoxicita je nežádoucí účinek léku postihující močový trakt, zejména ledviny nebo močový měchýř (viz též hemoragická cystitida).
