▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy - inhibitory RET
Mechanismus účinku léku
- Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a metastazování a blokuje apoptózu.
- RET je buněčný receptor, při mutaci (fúzi) genu je nadměrně aktivní.
-
Pralsetinib je inhibitor tyrosinkinázy RET
Registrované indikace
-
Karcinom plic nemalobuněčný (NSCLC) s prokázanou fúzí genu RET, bez předchozí léčby inhibitorem RET
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Tvrdé tobolky užívané ústy, 4 tobolky jednou denně, dlouhodobě
- Užívají se na lačno, nejméně dvě hodiny po jídle a nejméně hodinu před jídlem
- Během léčby se nemají požívat grapefruity, hořké pomeranče nebo přípravky obsahující třezalku tečkovanou (mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků nebo snížit účinnost)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek má mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Při řízení a obsluze strojů je nutná opatrnost, protože užívání přípravku může způsobit únavu
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Pravá polycytémie neboli polycythaemia vera (PV) je chronická nemoc způsobená poruchou kmenové krvetvorné buňky, která vyzrává převážně do řady červených krvinek, kterých tak vniká nadměrné množství, což vede k "zahuštění" krve a k řadě příznaků.
Léčba spočívá především ve zmírňování příznaků snížením počtu červených krvinek, nejjednodušší je "pouštění žilou", tedy odběry krve, méně často se přístrojově odebírají jen krvinky (erytrocytaferéza).
Pacienti jsou ohroženi vznikem leukémie nebo jiného nádorového onemocnění.
Více v článku Pravá polycytémie
Cílem lékařů je navrhnout každému nemocnému léčbu, která pro něj bude nejvhodnější, a to jak z hlediska účinnosti, tak z hlediska snášenlivosti.
Prediktivní onkologie / onkodiagnostika se zabývá vyhledáváním faktorů, které mohou mít prediktivní (předpovědní) význam pro určení léčebného postupu a zaváděním jejich užívání do klinické praxe. Může se jednat o charakteristiky nemocného (pohlaví, anamnéza kouření apod.), ale především o genetické a biologické vlastnosti zdravých tkání nebo samotného nádoru (např. vyšetření biomarkerů, genomický / proteomický profil, ap.)
Lék ze skupiny kortikosteroidy pro systémovou aplikaci, glukokortikoidy
Mechanismus účinku léku
- Prednison je syntetický glukokortikoid. Terapeuticky se využívá především jeho účinků antiflogistických (protizánětlivých), antifibroplastických (blokujících nadměrnou tvorbu vaziva), antiedematózních, antialergických, imunosupresivních a antiproliferativních
Použití léku u onkologických pacientů
- podpůrná léčba bolesti při postižení kostí nádorem
- Léčba dušnosti související se zúžením průdušek, otokem nebo postižením plicních mízních cév nádorem (nádorová lymfangoitida)
- Podpůrná léčba při nechutenství a kachexii (vyhubnutí)
- Léčba některých nežádoucích účinků
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u n
ěkterých nádorů ze skupiny:
- Nádory bronchu a plíce (součást kombinačních režimů)
- Nádory prostaty (součást kombinačních režimů)
- Nádory lymfatických tkání (součást kombinačních režimů)
Způsob užívání léku
- Tablety užívané ústy
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Při dlouhodobé terapii kortikosteroidy (včetně prednisonu) může dojít k nežádoucímu ovlivnění centrální nervové soustavy, které se projeví např. pohybovým neklidem, závratí, bolestí hlavy, změnami a výkyvy nálad, především depresí a mánií
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Lék ze skupiny antiepileptika
Mechanismus účinku léku
- Pregabalin působí v centrálním nervovém systému.
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba neuralgií (nervové bolesti), pomocný lék proti bolesti při neuropatiích (poruchách / poškozeních nervů)
Způsob užívání léku
- Tobolky užívané ústy dvakrát až třikrát denně
- Užívá se bez ohledu na jídlo
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek může vyvolávat závratě a somnolenci, a proto může ovlivňovat schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Prekancerózy jsou buněčné a tkáňové změny, které nemají charakter zhoubného nádoru, z nich se však v kratším či delším období (až desetiletí) může vyvinout maligní nádor. K prekancerózám patří některé dysplazie, metaplazie (např. dysplazie děložního krčku, leukoplakie, hyperplazie, polyp). Včasnou léčbou prekancerózních lézí (například chirurgickým odstraněním) lze zabránit vzniku nádoru
Premedikace je podávání léků jako příprava na vlastní léčebný zákrok s cílem tento zákrok usnadnit a/nebo snížit riziko nežádoucích účinků. Běžná je premedikace např. před endoskopickým vyšetřením, před operací apod.
Premedikace se podává rovněž před léčbou některými protinádorovými léky. Jedná se např. o kortikoidy, antihistaminika, antiemetika, ap. Premedikace může být podána např. den předem nebo před vlastní léčbou. V některých případech podávání těchto léků pokračuje (až několik dní) i po aplikaci protinádorového léku.
Prevence je soubor opatření, jejichž cílem je zabránit vzniku nějakého jevu, situace, například určité nemoci. Například očkování je prevencí proti vniku příslušného onemocnění. Na vzniku nádorů se podílí řada faktorů, preventivní opaření jsou proto komplexní, zahrnují jak environmentální opaření (např. vyloučení známých kancerogenů z prostředí), tak opatření individuální (úprava životosprávy). Tato opatření se shrnují pod pojmem primordiální a primární prevence.
Součástí prevence je i skríning, který může odhalit přednádorové stavy (například polyp v tlustém střevu, změny na děložním čípku) nebo nádorové onemocnění v časném stádiu (mamografie), kdy je vysoká pravděpodobnost vyléčení. Pro časné odhalení již probíhajícího onemocnění se užívá pojem sekundární prevence.
Terciární prevence zahrnuje při již probíhajícím onemocnění opatření, která mají zabránit dalšímu zhoršení a vést naopak ke zlepšení, jedná se především o účinnou léčbu a včasné odhalení případného relapsu.
Více v sekci Onkologická prevence
Prognóza je předpověď, prognóza onemocnění je pravděpodobný průběh onemocnění a jeho vyústění.
Prognostický faktor je faktor, který určuje / ovlivňuje prognózu onemocnění (do jisté míry bez ohledu na způsob léčby), takový faktorem může být např. věk, pohlaví, stádium onemocnění, biomarker atd.
Prognóza nejistá (dubiózní, z latinského dubiosus = pochybný, nejistý) – nelze s jistotou stanovit, jak onemocnění skončí
Prognóza nepříznivá (infaustní, z latinského infaustus – nepříznivý) – onemocnění nelze vyléčit a skončí úmrtím.
Prokalcitonin (PCT) je bílkovina normálně tvořená ve štítné žláze jako prekurzor hormonu kalcitoninu. Při rozsáhlé infekci nebo rozsáhlém poranění apod. však může být produkován i v jiných tkáních a může být měřena jeho hladina v krvi
Proliferace (z latinského proles = potomek, ferre - nosit) = množení, bujení, novotvoření skupiny buněk, a to jak ve smyslu fyziologickém, tak ve smyslu patologickém – proliferace nádoru = růst nádoru, proliferující / proliferativní tkáň / nádor = rostoucí, množící se
Proliferační aktivita nádoru je podíl nádorových buněk, které se dělí. V jádře dělících se buněk je přítomna bílkovina Ki67, kterou je možno detekovat protilátkou MIB1. Proliferační aktivita (Ki67 nebo MIB1 index) koreluje s histopatologickým stupněm a prognózou onemocnění.
Lék ze skupiny antihistaminika
Mechanismus účinku léku
- Prometazin působí antagonisticky na cholinergní histaminové alfa-adrenergní a serotoninové receptory. Klinicky významné jsou účinky antialergické vegetativně tlumivé silné účinky sedativní (zklidňující) až účinky navozující spánek. Působí příznivě u některých dyskinetických syndromů a má antiemetické účinky.
Použití léku u onkologických pacientů
- Prevence a léčba nevolnosti a zvracení při chemoterapii radioterapii
- Léčba svědění kůže při léčbě inhibitory EGFR
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Užívání je spojeno s rizikem vzniku ospalosti, zhoršení reakčního času a zhoršení schopnosti soustředění
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Prostata (předstojná žláza) je umístěna pod močovým měchýřem, produkuje sekret, který je součástí ejakulátu.
Benigní hyperplazie prostaty (adenofibromatózní / adenomyomatózní / myofibroadenomatózní hyperplasie prostaty) je nezhoubné nenádorové onemocnění způsobené zmnožením buněk stromatu. Změny ve tkáni začínají již ve věku kolem 30 let, ve věku 60 let má vice než polovina mužů klinické příznaky, které se shrnují pod pojmem prostatismus, patří k nim časté noční močení (nykturie), časté močení malého množství (polakisurie), náhlé urgentní nucení apod. Onemocnění může vyústit až v nemožnost močit (ischurie) popřípadě i k nekontrolovanému odtékání moči (inkontinence) při přeplněném močovém měchýři, jehož tlak překoná blokádu močové trubice (paradoxní ischurie). Léčba je medikamentózní popř. chirurgická.
Prostatická intraepiteliální neoplazie (PIN) jsou buněčné změny, které se mohou blížit charakteru karcinomu a mohou se v karcinom vyvinout. Dle stupně buněčných změn se dělí na PIN nízkého stupně (low-grade) a vysokého stupně (high-grade). Je nutné pečlivé sledování.
Karcinom prostaty patří k nejčastějším nádorům, udává se, že 100 % mužů ve věku 80 let má asymptomatický karcinom. Příznaky mohou být podobné jako při benigní hyperplazii.
Léčba závisí na biologickém chování nádoru hodnoceném v bioptických vzorcích nádoru na základě Gleasonova skóre a dle hladiny nádorového markeru PSA. Při lokalizovaném neagresivním onemocnění je možné pouze přísné sledování, jinak operační řešení nebo radioterapie.
Funkce prostaty je závislá na androgenních ("mužských") hormonech, tuto závislost si většinou ponechává i nádor, v případě pokročilého (metastatického) onemocnění se proto uplatňuje ablační hormonální léčba (degarelix, goserelin, leuprorelin, triptorelin) a antiandrogenní léky (bikalutamid, enzalutamid, flutamid, cyproteron acetát). Pokud je hormonální léčba neúčinná (označuje se jako kastračně rezistentní karcinom prostaty [anglicky castration resistant prostate cancer - CRPC]) užívá se chemoterapie.
Značky: C61 (Zhoubný novotvar předstojné žlázy – prostaty), D07.5 (carcinoma in situ prostaty), D29.1 (Nezhoubné novotvary prostaty), N40 (Zbytnění prostaty – hyperplasia prostatae)
Více v článku O nádorech prostaty.
Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem bílkovinných receptorů v buněčné membráně a sítí signálních molekul uvnitř buňky. Pro udržení homeostázy (rovnováhy vnitřního prostředí) je nutné, aby bílkoviny, které již splnily svoji funkci, byly z buňky odstraněny. K tomu slouží buněčné organely – proteazomy.
Pokud je funkce proteazomů zablokována, je homeostáza narušena, buňka se přestává dělit a je aktivována apoptóza.
Toho se využívá v léčbě specifickým inhibitory proteazomů (bortezomib, ixazomib, karfilzomib)
Protilátka (imunoglobulin) je složitá bílkovina, kterou organismus vytváří na svoji obranu proti složitějším látkám, které organismus rozeznává jako cizorodé, takové látky nazýváme antigeny.
Každá protilátka se skládá ze 4 bílkovinných řetězců (2 těžké, 2 lehké - ty se mohou dále rozlišovat na typ kappa a lambda) a má tvar písmene Y. Rozeznává se 5 tříd protilátek, které se označují jako IgA, IgD, IgE, IgG a IgM (Ig je zkratka pro imunoglobulin). Protilátky jedné třídy (vytvořené jedním organismem) mají vždy část, jejíž složení je u všech protilátek stejné ("nožička Y", označovaná jako Fc fragment) a z částí, které je specifická ("ramena Y" - Fab fragmenty - váží se na antigen). Protilátky se tvoří ve speciálních buňkách - plazmocytech, skupina (klon) plazmocytů odvozených z jednoho mateřského B-lymfocytu tvoří identickou protilátku.
Specifická protilátka může reagovat vždy jen na s jedním určitým antigenem. Pokud se protilátka naváže na příslušný antigen, může zabránit jeho vlivu na organismus (např. protilátka proti hadímu jedu jed neutralizuje). Antigenem, které imunitní systém rozezná jako cizí, jsou rovněž různé struktury na povrchu infekčních činitelů (např. viry, bakterie), na povrchu cizích nebo některých nádorových buněk, ale i například bílkoviny nebo jiné látky.
Po navázání protilátky na antigen na se mobilizují další obranné faktory, které jsou schopné zničit buňku, bakterii apod., na jejíž povrch se protilátka navázala (např. na protilátkách závislá buněčná cytotoxicita), toho se využívá i při léčbě některých nádorových onemocnění monoklonálními protilátkami.
Nadměrné množství protilátek může vznikat při onemocnění mnohočetným myelomem.
