V nezhoubném nádoru nádorové buňky zpravidla vytvářejí struktury, které se podobají strukturám výchozí tkáně, tyto struktury však nejsou zapojeny do struktury orgánu nebo tkáně. Nezhoubný nádor má většinou ostré ohraničení, nevytváří metastázy. Pokud při svém růstu tlakem neohrožuje funkci důležitých orgánů (například meningeom – nezhoubný nádor mening – obalů mozku), není zpravidla životu nebezpečný. Léčba je zpravidla chirurgická, pokud je nádor odstraněn celý, nedochází zpravidla k recidivě. Pojmenování vychází z názvu výchozí tkáně nebo způsobu růstu (např. cysty) s příponou –om.
Příklady nezhoubných nádorů vycházejících z epitelu:
- Adenom - nádor ze žlázového epitelu (například adenom ve slinné žláze, v tlustém střevu apod.)
- Cystadenom - adenom vytvářející cysty (dutiny, zpravidla vyplněné tekutinou)
- Papilom - nádor vycházející ze sliznice (např. v močovém měchýři, v mlékovodu apod.) v podobě třásnitých nebo bradavičných výběžků. Mnohočetný výskyt se označuje jako papilomatóza
Příklady nezhoubných nádorů kosti, chrupavky a pojivové tkáně.
- Fibrom - nádor z vaziva, může se vyskytovat téměř kdekoli, častý je na kůži (např. ve formě na tenké stopce visícího útvaru)
- Myxom - nádor řídké pojivové tkáně
- Lipom - nádor tukové tkáně, nejčastěji v podobě "bulek" pod kůží
- Myom (leiomyom, rabdomyom) - nádor ze svalové tkáně, a to buď z kosterních příčně pruhovaných svalů (rabdomyom), nebo z hladké svaloviny (leiomyom - častý u žen v děloze)
- Hemangiom - nádor z krevních cév, který je spíše "kosmetickou" vadou. Vrozený hemangiom ve formě červené plochy může dosahovat značných rozměrů (bývá pak označován jako névus flameus, oheň), častěji se vyskytuje ve formě několik milimetrů velkých červených až fialových útvarů na kůži, kterých zpravidla přibývá s věkem.
- Osteom - nádor kosti
- Chondrom - nádor chrupavky
- Histiocytom, fibrózní histiocytom, dermatofibrom - kožní nádor složený z histiocytů a vaziva
Nezhoubné nádory mohou být tvořeny směsí různých tkání, tomu pak odpovídá jejich složený název, například:
- Fibrolipom - nádor se složkou fibromu a lipomu
- Hemangiolipom - nádor se složkou hemangiomu a lipomu
- Myxofibrom - nádor se složkou myxomu a fibromu
- Fibroadenom / adenofibrom – nezhoubný nádor složený z pojivové složky (fibrom) a epitelové složky (adenom), je častý například v prsu.
Příklady nezhoubných nádorů nervových tkání:
- Meningiom – nádor mozkových obalů (mening)
- Astrocytom – nádor astrocytů, gliových podpůrných buněk v mozku
- Ganglioneurom – nádor autonomních nervů
Vaječníky a vejcovody tvoří funkční jednotku, místo vzniku karcinomu není vždy možno určit, proto se uvádějí společně. Karcinom (epitelový nádor) je nejčastějším nádorem vaječníků (ovarií) a vejcovodů (tuby Fallopii). Zahrnuje několik typů: serózní adenokarcinom, mucinózní adenokarcinom, endometroidní karcinom, světlebuněčný adenokarcinom. Vzhledem k uložení vaječníků se nádor snadno šíří po břišní (peritoneální) dutině, na stěně břišní i na povrchu střev vytváří implantační metastázy. Projevy nádoru jsou nespecifické, diagnóza obtížná, při pokročilém nádoru se tvoří ascites, což vede ke zvětšení objemu břicha.
Základem léčby je operace (může jí předcházet léčba neoadjuvantní), jejímž cílem je odstranění všech ložisek z břišní dutiny nebo alespoň celkovou hmotu nádoru maximálně zmenšit (debulking), následuje adjuvantní chemoterapie a eventuálně též cílená (biologická) léčba. Pokud nebyl nádor zcela odstraněn, je zvažována druhá, tzv. intervalová operace.
Více v článku Nádory vaječníků a vejcovodů
Ve vaječníku mohou vznikat germinální nádory (dysgerminom, teratom) a granulosové nádory.
Vzácný je karcinosarkom (smíšený Mülleriánský tumor) s epitelovou i mezenchymální složkou, který se vyskytuje též v děloze.
Border-line (hraničně maligní) nádor roste pomalu, nemetastazuje, ale po chirurgickém odstranění často recidivuje.
Thékom je nezhoubný nádor vaječníků, může však produkovat hormony. Produkce estrogenních hormonů vede k stimulaci dělohy a ke krvácení, dlouhodobý nadbytek estrogenů může být spojen s rizikem vzniku karcinomu prsu nebo karcinomu endometria. U některých žen může produkovat androgeny, což je spojeno se vznikem mužského typu ochlupení.
Značky: C56 (Zhoubný novotvar vaječníku), C57.0 (Zhoubný novotvar vejcovodu – tuby Follopii), D27 (Nezhoubný novotvar vaječníku)
Maligní / zhoubný – termín se užívá ve spojení se závažným až život ohrožujícím onemocněním (maligní arytmie, maligní hypertenze), nejčastěji však ve spojení maligní / zhoubný nádor, zkráceně malignita, malignom
Maligní nádory jsou onemocnění buněk, které se vymkly kontrole organismu, získaly schopnost nekonečného dělení a ztratily schopnost apoptózy. Nádory ohrožují okolní tkáně, ničí je (rostou destruktivně), jejich buňky pronikají mezi buňky normálních tkání (rostou infiltrativně) a jejich buňky se šíří organismem, kde zakládají vzdálená ložiska (metastázy).
Některé typy zhoubných nádorů se vyskytují často (karcinom prsu, karcinom plic, karcinom tlustého střeva), jiné jsou relativně vzácné.
Některé nádory jsou nebezpečnější než jiné (rychleji rostou, snadněji zakládají metastázy, nejsou citlivé na léčbu) – jejich malignita je vysoká. Některé nádory se označují jako semimaligní – mají buněčný charakter zhoubného nádoru, rostou však pomalu a zpravidla netvoří metastázy (např. bazaliom).
Žaludek (latinsky ventriculus, řecky gaster) je orgán, v němž je potrava chemicky (kyselina + enzymy) a mechanicky zpracována před dalším trávením. Do žaludku přichází potrava jícnem, odchází přes vrátník (pylorus) do dvanáctníku.
Karcinom žaludku je nejčastějším nádorem, dle způsobu růstu se dělí na difuzní a intestinální, v němž struktura připomíná struktury nádoru tenkého střeva (latinsky intestinum).
Léčba je především chirurgická (totální gastrektomie = odnětí celého žaludku, při menším lokalizovaném nádoru částečná resekce), dle nálezu může následovat adjuvantní chemoterapie a/nebo radioterapie. Při pokročilém nádoru chemoterapie a v některých případech (při HER2 pozitivitě) i cílená (biologická) léčba.
Žaludek může být postižen neuroendokrinním nádorem, lymfomem nebo některými sarkomy.
Latinská diagnóza: carcinoma ventriculi, značka: C16
Více v článku O karcinomu žaludku
Lék ze skupiny antikoagulancia (brání srážení krve), antitrombotika nízkomolekulární heparin
Mechanismus účinku léku
- Nadroparin je nízkomolekulární heparin, vyznačuje se vysokou vazebnou afinitou k plazmatickému proteinu antitrombinu III (ATIII). Vazba na ATIII vede ke zrychlené inhibici faktoru Xa, což přispívá k vysokému antitrombotickému potenciálu nadroparinu. Mezi další mechanismy podílející se na antitrombotické aktivitě nadroparinu patří stimulace inhibitoru tkáňového faktoru TFP1, aktivace fibrinolýzy přímým uvolňováním aktivátoru tkáňového plazminogenu z endoteliálních buněk a ovlivnění hemoreologických parametrů (snížení krevní viskozity a zvýšení membránové fluidity trombocytů a granulocytů).
Použití léku u onkologických pacientů
- Prevence hluboké žilní trombózy pacientů s některými nádory s vysokým rizikem vzniku trombózy při chirurgickém výkonu a u pacientů upoutaných na lůžko
- Léčba tromboembolických příhod
Způsob užívání léku
- Podkožní injekce jednou až dvakrát denně
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Lék ze skupiny léčiva proti zácpě
Mechanismus účinku léku
- Naldemedin brání vazbě opioidů na opioidní receptory v periferních tkáních, např. v gastrointestinálním traktu, čímž mírní obstipační účinky opioidů, aniž by narušoval účinky opioidů na centrální nervový systém.
Registrované indikace
- Léčba obstipace (zácpy) indukované opioidy
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy denně jednou denně nezávisle na jídle
- Během léčby se nemají požívat grapefruity / grapefruitová šťáva nebo přípravky obsahující třezalku tečkovanou (mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků nebo snížit účinnost)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Nanoonkologie se zabývá výzkumem nanočástic při diagnostice a léčbě nádorů. Nanočástice mohou pomoci lépe zobrazit nádor při zobrazovacím vyšetření nebo při operaci, dopravit lék k nádorové buňce ap. V běžné praxi se zatím neuplatňují.
Lék ze skupiny nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva
Mechanismus účinku léku
- Hlavním mechanismem působení je inhibice cyklooxygenázy – enzymu, který se podílí na tvorbě prostaglandinů. Výsledkem je snížená hladina prostaglandinů v různých tělních tekutinách a tkáních. Prostaglandiny zvyšují citlivost nervových buněk k bolesti. Pokud je jejich syntéza blokována, citlivost nervů se snižuje
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba bolesti není vhodné dlouhodobé užívání
Způsob užívání léku
- Potahované tablety nebo tobolky užívané ústy po 6 až 8 hodinách maximálně 6x 275 mg
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Někteří pacienti mohou pociťovat ospalost, závratě, točení hlavy, nespavost, únavu, poruchy zraku nebo deprese. Pokud pacienti pociťují tyto nebo podobné nežádoucí účinky, neměli by řídit nebo obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, monoklonální protilátky
Mechanismus účinku léku
- Na povrchu buněk (nejen nádorových) je receptor EGFR (HER1), který zprostředkuje vliv vnějších signálů (růstových faktorů) na buňku, řídí růst a vývoj buňky, její pohyb a metastazování nádoru, produkci angiogenních faktorů apod.
- Necitumumab se váže na EGFR, blokuje navázání růstových faktorů a brání tak jejich vlivu na buňku.
Registrované indikace
- Registrace přípravku byla zrušena (původní indikace: Karcinom plic (NSCLC)
Od řeckého nefro = ledvina jsou odvozeny další pojmy, např.
- nefropatie – obecné označení pro onemocnění ledviny
- pyelonefritida, glomerulonefritida – záněty ledvin (řecky pyelos = ledvinná pánvička)
- hydronefróza - rozšíření ledvinné pánvičky (pyelektazie) močí při blokádě močovodu např. kaménkem nebo nádorem. Při déle trvající hydronefróze postupně ubývá funkční tkáně v ledvině.
- nefrostomie – umělé vyústění ledviny při hydronefróze pomocí katetru, který se přes kůži zavádí do ledvinné pánvičky
- nefrektomie – chirurgické vynětí ledviny
Nehodgkinské (non-hodgkinské, non-Hodgkinovy) lymfomy (NHL) jsou velkou podskupinou lymfomů. Druhou podskupinu tvoří Hodgkinův lymfom.
Dle biologického chování lze nehodgkinské lymfomy rozdělit do dvou skupin:
- Lymfomy nízce maligní (nízce agresivní, nízkého stupně, low-grade) s pomalým nástupem choroby, méně častými celkovými příznaky (horečka, hubnutí, pocení), dobrou odpovědí na léčbu, ale četnými relapsy (návraty) choroby, takže pacient typicky prochází opakovanými obdobími příznaků choroby a její léčby a obdobími bez příznaků choroby. V pokročilém stadiu, v němž je diagnostikována většina nemocných, jsou vyléčitelné jen výjimečně
- Lymfomy vysoce maligní (vysoce agresivní, vysokého stupně, high-grade) s rychlým nástupem choroby, často s celkovými příznaky. Pokud není choroba léčena, vede často k brzkému úmrtí pacienta. Značná část pacientů však může být úspěšnou léčbou úplně vyléčena.
Existují dva základní buněčné typy lymfocytů (B-buňky a z T-buňky) a odpovídající typy lymfomů.
Lymfomy z B-lymfocytů (B-NHL) představují asi 80 % nehodgkinských lymfomů, patří k nim mimo jiné
- Difúzní velkobuněčný B-lymfom (anglická zkratka DLBCL) je nejčastějším non-hodgkinským lymfomem (v ČR přibližně 40 % nově zjištěných lymfomů), jeho podskupinou je lymfom imunoblastický. Patří do skupiny agresivních lymfomů, u kterých včasná správná léčba přináší šanci na úplné vyléčení. Zpravidla bývá onemocnění spojeno s výskytem tzv. B-příznaků,
- Folikulární lymfom je druhý nejčastější lymfom (asi 20 %), je zpravidla nízce maligní s pomalým průběhem nemoci.
- Kompozitní maligní B lymfom: difúzní velkobuněčný B lymfom + folikulární lymfom. Ve vzorku nádoru byla zjištěna přítomnost dvou typů B lymfomů. Léčebný postup se řídí závažnějším z obou přítomných lymfomů.
- Lymfom z plášťové zóny (lymfom z buněk plášťové zóny, mantle cell lymphoma, MCL). Jedná se o nepříliš častý lymfomu, označení "plášťový" označuje místo v lymfatické uzlině, odkud pochází nádorově změněné lymfocyty. Lymfom z marginální zóny (MZL), doté to skupiny patří i maltomy (MALT) – lymfomy v mízní tkáni sliznic, například ve slinných žlázách, žaludku.
- Burkittův lymfom, v ČR vzácný typ s rychlým růstem řazený do skupiny vysoce agresivních lymfomů. Postihuje především uzliny v dutině břišní, a proto většina příznaků choroby vychází z útlaku nitrobřišních orgánů (bolesti, nevolnost, zvracení, krvácení do střev, střevní neprůchodnost, apod.).
Druhou skupinou jsou Lymfomy z T-lymfocytů (T-NHL), zahrnují například:
- Lymfoblastický lymfom
- Mycosis fungoides, vzácně se vyskytující lymfom postihující kůži. Než se projeví specifickým nálezem, mohou vnikat nespecifické kožní problémy (svědění) a příznaky napodobující jiná kožní onemocnění. Pokud nedojde k progresi do uzlin nebo orgánů, jsou léčeny mastmi s kortikoidy nebo cytostatiky, při progresi systémovou chemoterapií a dalšími modalitami.
- Periferní T lymfomy postihuji často jiné tkáně než uzliny (střevo, plíce, apod.), mohou být zaměňovány s jinými diagnózami. Patří k nim anaplastický ALK pozitivní a anaplastický ALK negativní T lymfom a skupina lymfomů blíže nezařazených
Značky: C82 (Folikulární lymfom), C83 (Non-folikulární lymfom), C84 (Lymfom ze zralých T/NK-buněk), C85 (Non-Hodgkinův lymfom‚ jiných a neurčených typů), C86 (Lymfom z T/NK-buněk, jiné určené typy)
Více o lymfomech v článcích Maligní lymfomy a Nehodgkinské lymfomy u dětí a dospívajících
Nekróza je odumření části tkáně např. při přerušení cévního zásobení, při úrazu, infekci.
V případě nádorů často pozorujeme nekrózu (nekrotizující ložiska, nekrotický nádor). Nekróza vniká spontánně (například při nedostatečném cévním zásobení rychle rostoucího nádoru), ale i v důsledku léčby.
Protinádorový lék ze skupiny cytostatika – antimetabolity, analoga purinu
Mechanismus účinku léku
- Nelarabin je buňce metabolizován, metabolit je inkorporován do DNA, to inhibuje další DNA syntézu.
Registrované indikace
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze 2 hodiny, 3 infúze ob den každé 3 týdny, u pacientů ≤21 let jednu hodinu denně 5 dní každé 3 týdny
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek má významný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pacienti mohou být somnolentní (ospalí), což ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou koordinaci pohybů, jako je například řízení.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Ozařování se (výjimečně) užívá též u nenádorových onemocnění. Používají se přístroje s nižší energií záření (speciální RTG přístroj, cesiový ozařovač apod.), ozařuje se jen několik dní, celková dávka je mnohonásobně nižší než při ozařování nádorů.
K indikacím patří například některé záněty, „ostruha“ patní kosti (calcar calcanei), degenerativní onemocnění kloubů a šlach, počáteční stádia fibromatózy dlaně nebo chodidla (Dupuytrenova kontraktura a Ledderhoseova nemoc), fibróza penisu (Induratio penis plastica) aj.
