Slovníček

Mutilující = znetvořující, zmrzačující (z latinského mutilatio – zkomolení, zmrzačení, mutilatus – zmrzačený)

Mutilující operace je znetvořující výkon, např. spojený se ztrátou celého orgánu (amputace končetiny, ablace prsu apod.)

Nervová vlákna jsou "izolována" myelinovou pochvou tvořenou bílkovinami a tukovými látkami. Proces tvorby této pochvy se nazývá myelinizace. Při některých chorobách (např. roztroušená skleróza) dochází k poruše tvorby myelinu nebo myelinu ubývá (demyelinizace). Nervová vlákna s porušeným myelinovým obalem špatně přenášení nervové signály, nebo jsou i zcela nefunkční

Myelodysplastický syndrom (MDS) je skupina onemocnění charakterizovaná mutací genu a abnormální diferenciací krvetvorných buněk - nevytvářejí se "normální" krvinky.

To vede k poklesu počtu červených krvinek (anemie), bílých krvinek (se sníženou obranyschopností organismu) i krevních destiček (se zvýšenou krvácivostí) v periferní krvi. Onemocnění může vyústit i v akutní myeloidní leukémii. Léčí se transplantací krvetvorných buněk, pokud tato není možná, provádí se symptomatická léčba - transfuze krve, léčba antibiotiky ap.

Termíny obsahující "myelo" jsou odvozeny z řeckého myelos = dřeň nebo mícha

• myelopatie – obecné označení pro chorobu dřeně nebo míchy
• myelosuprese – potlačení funkce kostní dřeně, s poklesem počtu krvinek, může být nežádoucím účinkem léků (nejen protinádorových)
• osteomyelitida – zánět kosti a kostní dřeně
• myelodysplastický syndrom
• mnohočetný myelom (plazmocytom)
• myeloproliferativní onemocnění – skupina onemocnění charakterizovaná proliferací krvetvorných buněk, patří k nim
  • pravá polycytémie
  • trombocytémie
  • myelofibróza – onemocnění kostní dřeně, která je nahrazována vazivem, tvorba krvinek se přesouvá mimo dřeň (extramedulární hemopoeza), především do jater a sleziny, které se mohou enormně zvětšit.

Více v článku Primární myelofibróza

Myxohyalinní tumor je zpravidla nezhoubný (benigní) nádor vyskytující se v koncových částech končetin (včetně prstů), mikroskopickým obrazem může napodobovat některé maligní nádory (fibrózní histiocytom). Často recidivuje, výjimečně může být i maligní a metastazovat

Pokud se (monoklonální) protilátka naváže na nádorovou (nebo jinou) buňku, je její opačný pól (Fc fragment) rozeznán specifickým receptorem na NK buňkách (z anglického natural killer = přirozený zabíječ). Tyto buňky se naváží a protilátku a tedy na nádorovou buňku, kterou svými enzymy usmrtí. Proces se nazývá na protilátkách závislá buněčná cytotoxicita (anglicky antibody dependent cellular cytotoxicity, ADCC)

Nadledvina (glandula suprarenalis, glandula adrenalis) je párová žláza nasedající na horní póly obou ledvin. Anatomicky i funkčně se dělí na kůru (cortex), ve které se vytvářejí životně důležité hormony (kortikoidy), a dřeň (medulla) produkující například adrenalin.

Nádory nadledvin jsou relativně vzácné - v kůře se jedná o nezhoubné adrenokortikální adenomy, méně častý je karcinom kůry nadledvin (adenoma / adenocarcinoma glandulae suprarenalis). Nádory kůry mohou vylučovat nadměrné množství hormonů, normálně nadledvinami produkovaných, což se může projevit jako Cushingův syndrom (zvýšení hmotnosti s ukládáním tuku zejména v obličeji, na krku a břiše, změny nálad, vysoký krevní tlak, sexuální poruchy).

Ve dřeni vzniká feochromocytom, který může mít i zhoubný charakter. Zpravidla uvolňuje velké množství hormonů (adrenalin, noradrenalin, dopamin), což je doprovázeno zvýšením krevního tlaku, poruchami srdečního rytmu, bolestmi hlavy, hubnutím apod. K diagnóze přispívá stanovení přítomnosti hormonů a jejich metabolitu – kyseliny vanilmandlové v moči.

Značky: D35.0 (Nezhoubný novotvar nadledviny), C74.0 (Zhoubný novotvar nadledviny – kůra), C74.1 (Zhoubný novotvar nadledviny – dřeň), C74.9 (Zhoubný novotvar nadledviny – nerozlišeno)

Tkáně v těle jsou tvořeny buňkami. Složité řídící mechanismy kontrolují růst a dělení buněk, jejich diferenciaci (= specializaci k vykonávání určité funkce v jednotlivých tkáních) a v neposlední řadě i jejich zánik – apoptózu. Pokud dojde k selhání těchto řídících mechanizmů, vzniká nádor nezhoubný (benigní) nebo zhoubný (maligní).

Nejčastěji používaná synonyma slova nádor a používaní zkratky

• Tumor (v latině tumor = vypuklost, vzdutí) je označení pro zduření jakéhokoli původu (např. zánětlivý tumor), nejčastěji se ale používá jako označení (benigního) nebo (maligního) nádoru. V dokumentaci bývá zkrácené "tu".
• Neoplazie (z latinského plasis – tvoření) je novotvorba, vznik nové tkáně například při hojení rány, ale i tkáně nádorové.
• Neoplazma (novotvar), používaná zkratka "neo"
• Rakovina je název používaný obecně jako synonymum pro zhoubný nádor (latinsky cancer), správněji by se termín "rakovina" měl používat jen jako synonymum pro epitelový nádor - karcinom (carcinoma). Z latinského názvu vychází lékaři používaná zkratka "ca"

Nádorové markery jsou skupina látek, které mohou být produkovány nádorovými buňkami a které nejsou přítomny (nebo jen v omezeném množství) v normálních buňkách.  Některé z nich měly významnou roli v době fetálního vývoje (onkofetální markery). Hladina markeru v krvi nebo moči (vyšetřuje se opakovaně) může být obrazem odpovědi nádoru na léčbu nebo naopak časným příznakem zhoršení onemocnění. V některých případech může hladina markeru po léčbě krátkodobě stoupnout při rozpadu nádorových buněk. Schopnost produkce markeru je u každého nádoru jiná, negativní výsledek vyšetření proto neznamená, že není přítomen nádor. Některé markery však mohou být zvýšeny i při nenádorovém onemocnění. Hlavním účelem vyšetřování markerů je sledování průběhu onemocnění, neslouží k jeho primárnímu odhalení. Každý marker je vhodný ke sledování jiného typu nádoru. Hodnota markeru udává jeho koncentraci v séru (popř. i jiných tekutinách), pro každý jednotlivý marker je určeno rozmezí hodnot, které jsou považovány za normální.

Níže jsou uvedeny některé markery a nádory, které je možno jejich pomocí sledovat.

• ACP (kyselá fosfatáza): kostní metastázy, karcinom prostaty
• AFP (alfa-fetoprotein): hepatocelulární karcinom (nádor jater), některé nádory vaječníků nebo varlat. AFP může být zvýšen rovněž při nenádorovém onemocnění jater (cirhóza, hepatitida)
• ALP (alkalická fosfatáza): sarkomy, karcinom prostaty, nenádorové choroby žlučovodů 
• B2M (B2MG - beta2-mikroglobulin): mnohočetný myelom, chronická lymfatická leukémie, lymfomy, porucha funkce ledvin
• CA 15-3: karcinom prsu, některé nádory zažívacího traktu 
• CA 19-9: karcinom slinivky břišní, žaludku, střeva, prsu
• CA 72-4: karcinom žaludku, jícnu, plic, vaječníků
• CA-125: karcinom vaječníků 
• CEA (karcino-embryonální antigen): karcinomy zažívacího traktu, plic, prsu, vaječníků, může být zvýšen i u nenádorových onemocnění.
• CYFRA 21-1 (cytokeratinové fragmenty): nemalobuněčný karcinom plic
• Feritin: mnohočetný myelom, akutní myeloidní leukémie, Hodgkinův lymfom
• GGT (gama-glutamyltransferáza): nádorové i nenádorové postižení jater 
• HCG (lidský choriový gonadotropin): choriokarcinom, germinální nádory varlat nebo vaječníků, v těhotenství.
• HIAA (kyselina 5-hydroxyindoloctová v moči): karcinoid s produkcí serotoninu
• Kalcitonin (hormon): medulární karcinom štítné žlázy
• LD (laktátdehydrogenáza): nádory varlat, ledviny, leukémie, Hodgkinův lymfom
• MCA (Antigen mucinózních karcinomů): karcinom prsu
• NSE (neuron specifická enoláza): neuroblastom, retinoblastom, melanom, malobuněčný karcinom plic
• Paraprotein / Bence-Jonesova bílkovina v moči: mnohočetný myelom
• Prolaktin (hormon): prolaktinom
• PSA/fPSA/tPSA (Prostatický specifický antigen / volný / celkový): karcinom prostaty. Tento marker je natolik specifický, že je používán jako součást komplexu vyšetření pro včasné vyhledávání karcinomu prostaty ve "zdravé" populaci.
• Tyreoglobulin (hormon): folikulární karcinom štítné žlázy
• TK (tymidinkináza): nádory s rychlým dělením buněk - leukémie, lymfomy, malobuněčný karcinom plic
• TPA/S (tkáňový polypeptidový antigen): nádory hlavy a krku, močového měchýře, aj.
• SCC (Squamous cell carcinoma antigen): dlaždicobuněčný karcinom v různých lokalizacích
• VMA (kyselina vanilmandlová v moči): hormonálně aktivní nádory nadledvin

Pozn.: Nezaměňovat nádorové markery a biomarkery, které určují prognózu a/nebo citlivost k léčbě

Dělohu (latinsky uterus) dělíme na dvě anatomické a funkční části: děložní hrdlo (čípek, krček, cervix) a děložní tělo (corpus).

• Karcinom děložního čípku / cervixu (carcinoma cervicis uteri) souvisí v naprosté většině případů s infekcí lidským (humánním) papilomavirem (HPV), který se téměř výhradně přenáší pohlavním stykem. Při poruše imunity nebo působením dalších faktorů (např. kouření) není akutní virová infekce vyléčena, ale přechází do chronického stádia. To vede k dysplazii a následné  metaplazii sliznice krčku a po mnoha létech se může vyvinout karcinom. Tomuto riziku může předejít včasné očkování proti HPV. Pokud již infekce probíhá, není očkování účinné. Příznakem infekce jsou koilocyty, specificky pozměněné buňky, které nepřecházejí v nádor. 
  Značka C53 (Zhoubný novotvar hrdla děložního – cervicis uteri)

• Karcinom těla (corpus) děložního / endometria (carcinoma corporis uteri, carcinoma endometrii) je častější po přechodu, kdy ustává pravidelné obnovování sliznice po menstruaci. Vznik nádoru je podporován endokrinní stimulací estrogeny, které mohou vznikat přeměnou jiných steroidů v tukové tkáni, obezita je proto rizikovým faktorem.
  Značka C54 (Zhoubný novotvar těla děložního)

• Myom (leiomyom) (leiomyoma uteri) je nezhoubný nádor svalové vrstvy děložního těla (myometria), jedná se poměrně časté onemocnění. Intramurální myom je omezený na stěnu dělohy, nádor se (výrazně) nevyklenuje do dutiny děložní nebo mimo dělohu a nezpůsobuje zpravidla žádné obtíže. Větší nádor způsobuje především mechanické obtíže (např. obtíže s udržením moči – inkontinenci). Velice vzácný je zhoubný leiomyosarkom.
  Značka D25 (Leiomyom dělohy, leiomyoma corporis uteri), C54.2 (Zhoubný novotvar těla děložního – myometria, leiomyosarkoma uteri)

Více o nádorech dělohy v článcích Zhoubné nádory děložního hrdla (čípku) a Nádorové onemocnění těla děložního

Nádory hlavy a krku je souhrnné označení pro nádory horního dýchacího traktu (nosní dutina, hrtan včetně hlasivek), polykacích cest (dutina ústní, jazyk, hltan), slinných žláz (příušní žláza) atd.

V léčbě se uplatňují v závislostí na konkrétní lokalizaci a typu nádoru všechny léčebné modality (chirurgie, radioterapie, chemoterapie, cílená léčba)

Značky: C00 (Zhoubný novotvar rtu), C01 (Zhoubný novotvar kořene jazyka),C02 (Zhoubný novotvar jiných a neurčených částí jazyka), C03 (Zhoubný novotvar dásně – gingivy), C04 (Zhoubný novotvar ústní spodiny), C05 (Zhoubný novotvar patra), C06 (Zhoubný novotvar jiných a neurčených částí úst), C07 Zhoubný novotvar příušní (parotické) žlázy), C08 (Zhoubný novotvar jiných a neurčených slinných žláz), C09 (Zhoubný novotvar mandle – tonzily), C10 (Zhoubný novotvar ústní části hltanu – orofaryngu), C11 (Zhoubný novotvar nosohltanu [nazofaryngu]), C12 (Zhoubný novotvar pyriformního sinu), C13 (Zhoubný novotvar hypofaryngu), C14 (Zhoubný novotvar jiných a nepřesně určených lokalizací rtu‚ ústní dutiny a hltanu), C30 (Zhoubný novotvar nosní dutiny a středního ucha), C31 (Zhoubný novotvar vedlejších dutin), C32 (Zhoubný novotvar hrtanu)

Více v článku O nádorech hlavy a krku

K nádorům krevních cév patří mimo jiné:

• Hemangiom je nezhoubný, zpravidla drobný nádorek z krevních cév, ve vyšším věku se najde na kůži téměř každého člověka.
• Hemangioendoteliom je nádor vycházející s endotelií - výstelky cévní stěny, má vřetenobuněčnou variantu, která je nezhoubná, epiteloidní forma může metastazovat nebo nádor může vznikat současně na různých místech.
• Hemangiopericytom je vzácně se vyskytující nádor vycházející v pericytů, podpůrných buněk, které jsou součástí cévní stěny. Řadí se do skupiny sarkomů měkkých tkání. Léčba je především chirurgická, může metastazovat.
• Hemangiosarkom vzácně se vyskytující sarkom.

Kůži mohou postihnout různé nádory, např.:

• Bazaliom (bazocelulární karcinom) je řazen mezi zhoubné nádory, roste však zpravidla velice pomalu a nezakládá metastázy (vzácně metastazovat může). Nejčastěji roste ve formě nehojícího se vřídku nebo uzlíku, který se dlouhou dobu nemusí výrazně měnit. Léčba je chirurgická nebo zmrazení (tekutým dusíkem). Někdy se může rychle šířit a destruovat kůži a podkoží ve značném rozsahu (například celý ušní boltec), pak je možná léčba radioterapií nebo cíleným lékem. Bazaliom se vyskytuje se nejčastěji na kůži vystavené vlivům počasí (obličej, krk apod.). Při dědičném onemocnění Gorlin-Goltzově syndromu, který se vyznačuje celou řadou jiných anomálií, mívají pacienti desítky až stovky bazaliomů. Latinská diagnóza: carcinoma basocellulare (cutis), basalioma (cutis)
• Spinaliom (spinocelulární, dlaždicobuněčný, skvamocelulární) karcinom je podobný, roste však agresivněji a častěji metastazuje, je proto nutné včasné odstranění. Povrchové buňky kůže produkují rohovinu (keratin), podobně i spinaliom může být rohovějící (keratinizující) nebo nerohovějící (nekeratinizující). Latinská diagnóza: carcinoma spinocellulare (cutis), spinalioma (cutis)
  Verukózní karcinom (Carcinoma verrucosum) je vysoce diferenciovaná pomalu rostoucí varianta s bradavičnatým povrchem (latinsky verruca = bradavice, návrší, vyvýšenina).
• Merkelův karcinom (karcinom z Merkelových buněk, trabekulární karcinom) je vzácné vysoce agresivní nádorové onemocnění hmatových buněk kůže vyskytující se především na slunci exponovaných místech u starších mužů, bělochů. Asi v 80 % případů je v buňkách nádoru virus (MCV). Tento nádor se řadí k neuroendokrinním nádorům.
• Bowenova dermatóza (Bowenova nemoc, morbus Bowen) je nádor postihující jen povrchovou vrstvu kůže (karcinom in situ). Projevuje se jako zarudlá nebo červenohnědá ploška, často mokvající. Buňky mají charakter dlaždicového karcinomu, pokud není odstraněn, může se vyvinout ve spinaliom.
• Mycosis fungoides je málo zhoubný a vzácný lymfom  pocházející z T-lymfocytů přítomných v kůži. Dlouho před vznikem typického kožního nálezu se může vyskytovat svědění a přechodné různorodé neurčité kožní příznaky napodobující jiná kožní onemocnění. Po mnoha letech pouze kožního postižení může nádor postoupit do spádových lymfatických uzlin a následně i do vnitřních orgánů a dalších lymfatických uzlin.
• Melanom – viz samostatné heslo

Značky: C44 (Jiný zhoubný novotvar kůže), D04 (Carcinoma in situ kůže),C84.0 (Mycosis fungoides)

Více o kožních nádorech v článku Maligní melanom a ostatní nádory kůže

V ledvinách se mohou vyskytnout různé nádory, např.:

• adenokarcinom ledviny, někdy označovaný jako Grawitzův nádor, je ročně diagnostikován asi u 3 000 pacientů. Podle buněčného typu se dělí na:
  • světlebuněčný karcinom (asi ¾ karcinomů)
  • papilární karcinom
  • chromofobní karcinom
  • a další vzácné formy, např. karcinom ze sběrných kanálků

Léčba je především chirurgická, vyjmutí celé ledviny (nefrektomie), u menších a vhodně umístěných nádorů lze provést resekci části ledviny. V léčbě pokročilých nádorů se uplatňuje cílená (biologická) léčba, zejména antiangiogenní léčba.

• v ledvinné pánvičce může vznikat uroteliální karcinom
• nefroblastom (Wilmsův nádor) vzniká z embryonálních nefrogenních buněk, jsou v něm zastoupeny různé typy tkáně. Postihuje děti nejčastěji v předškolním věku. Většinu malých pacientů se daří vyléčit.

Značky C64 (Zhoubný novotvar ledviny mimo pánvičku), C65 (Zhoubný novotvar ledvinné pánvičky)

Více v článku O nádorech ledvin

Neuroektoderm je embryonální tkáň, ze které vzniká nervová tkáň a některé další speciální buněčné typy.

• V mozku jsou kromě vlastních nervových buněk též buňky podpůrných tkání, obecně nazývané (neuro)glie, nádory z nich vzniklé jsou gliomy, dle konkrétního typu buňky se nazývají astrocytom, oligodendrogliom, ependymom, spongioblastom.
  Dle biologického chování se gliomy dělí na gliomy s nízkým stupněm malignity (low-grade, stupeň I - II) a gliomy s vysokým stupněm malignity (high grade, stupeň III - IV), k nimž se řadí i zhoubný multiformní glioblastom (glioblastoma multiforme – GBM).
• Primitivní neuroektodermální tumor (PNET), k němuž bývá řazen i Ewingův sarkom v kosti.
• Meduloblastom se vyskytuje se především v oblasti mozečku, v zadní jámě lební, a to především v dětském věku. Léčba je komplexní, při včas zjištěním nádoru je pravděpodobnost vyléčení vysoká.
• Mozek a míchu obalují pleny (meningy), v nich vznikají meningiomy, vzácně meningiosarkomy.
• Z obalů nervů vznikají neurinomy (schwannomy), neurofibromy a neuroblastomy.

• Z gangliových buněk vznikají gangliomy, paragangliomy, nádor dřeně nadledvin (feochromocytom), v sítnici oka (retina) může vzniknout retinoblastom.

• Neuroektodermálního původy jsou i pigmentové buňky – melanocyty a z nich vzniklý nádor - melanom

Značky: C70 (Zhoubný novotvar mozkomíšních plen), C71 (Zhoubný novotvar mozku), C72 (Zhoubný novotvar míchy‚ mozkových nervů a jiných částí centrální nervové soustavy, C47 (Zhoubný novotvar periferních nervů a autonomní nervové soustavy), C69.2 (Zhoubný novotvar oka - Sítnice – retina), D32 (Nezhoubný novotvar mozkomíšních plen), D33 (Nezhoubný novotvar mozku a jiných částí centrální nervové soustavy)

Více v článku O nádorech mozku a míchy