▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy
Mechanismus účinku léku
- Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a blokuje apoptózu.
- Patologické fúze genů skupiny NTRK vedou k tvorbě silně aktivních fúzních proteinů TRK.
- Larotrektinib inhibuje kinázu fúzního TRK
Registrované indikace
- Solidní nádory, které vykazují fúzní gen NTRK, pokud neexistují jiné možnosti léčby
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
- Nádory hlavy a krku (nádory slinných žláz)
- Nádory jícnu a přechodu jícnu v žaludek
- Nádory žaludku
- Nádory tlustého střeva a konečníku
- Nádory slinivky břišní
- Nádory průdušek, plic, pohrudnice a brzlíku
- Gastrointestinální stromální tumor - GIST
- Nádory štítné žlázy
- Nádor bez určení lokalizace
Způsob užívání léku
- Tvrdé tobolky užívané ústy dvakrát denně, dlouhodobě
- Tobolky se polykají celé a zapijí se sklenicí vody, užívají se nezávisle na jídle
- Během léčby se nemají požívat grapefruity / grapefruitová šťáva nebo přípravky obsahující třezalku tečkovanou (mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků nebo snížit účinnost)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Během prvních 3 měsíců léčby byly hlášeny závratě a únava, které mohou mít vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje v tomto období.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Adjuvantní léčba (zkráceně adjuvance, někdy uváděná jako zajišťovací) je léčba prováděná u pacientů bez prokazatelných metastáz po základní léčebné metodě – po radikální chirurgické léčbě nebo po radioterapii (např. nádory krku), kterou bylo odstraněno (zničeno) primární nádorové ložisko (a případné metastázy v regionálních lymfatických uzlinách)
Cílem adjuvantní léčby je zničit případné mikroskopické zbytky choroby nebo již přítomné (ale dosud nezjistitelné) mikrometastázy. V adjuvantní léčbě se používá některý typ léčby medikamentózní, radioterapie, popř. kombinace obou těchto způsobů.
Bolest provází řadu nemocí, při léčbě chronické bolesti je nutno zvolit vhodný lék (analgetikum) odpovídající charakteru a síle bolesti. Důležité je rovněž správné stanovení intervalu podání léku, tak aby bolest byla tlumena trvale.
Pokud léčba není účinná, může se každý pacient obrátit na specializovaná oddělení / centra na léčbu bolesti. Tato oddělení jsou součástí všech větších nemocnic, ale existují i nezávislá ambulantní centra.
Více o léčbě bolesti v článku Informace pro nemocné trpící dlouhodobou bolestí, v němž jsou i další odkazy
Další informace též na webových stránkách http://www.i-clb.cz/cs/, kde je též Seznam pracovišť léčby bolesti, jejichž odbornost je potvrzena Společností pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP.
Kauzální léčba je zaměřena na příčinu (latinsky causa = příčina) nemoci, jde například o antibiotickou léčbu při bakteriální infekci. Přeneseně se někdy tento termín užívá pro léčbu zaměřenou přímo na nemoc (i když nikoli na příčinu), například protinádorová chemoterapie.
Podpůrná léčba se používá jako doplněk léčby, není zaměřena přímo na léčbu (nádorového) onemocnění, ale "pouze" tlumí nepříznivé příznaky onemocnění (například bolest) nebo nežádoucí účinky léčby (např. nevolnost a zvracení) nebo takovým účinkům předchází. Hlavním cílem léčby zachování kvality života. Pro souhrn takových opatření, která zajistí maximální kvalitu života, se též užívá termín nejlepší podpůrná léčba.
Symptomatická léčba zaměřená na příznaky (symptomy) onemocnění a udržení kvality života pokračuje v okamžiku, kdy již není možná léčba zaměřená na vlastní (nádorové) onemocnění.
Konkomitantní (souběžná) léčba je současné použití více léků (několik cytostatik, chemoterapie plus cílené léky) nebo léčebných způsobů současně (chemoterapie plus radioterapie)
Je nutno volit takové kombinace, aby se jejich účinek sčítal (aditivní efekt) nebo byl větší než by odpovídalo součtu (synergie). Na druhé straně se nesmějí sčítat nežádoucí účinky jednotlivých léků nebo způsobů léčby.
Sekvenční léčba je plánované použití několika režimů léčby po sobě, například chemoterapie následovaná radioterapií, chemoterapie následovaná hormonální léčbou nebo jeden režim chemoterapie následovaný jiným režimem.
Cílem kurativní (latinské curatio = léčení) léčby je vyléčení pacienta.
Vyléčení lze docílit "běžnou" léčbou s minimem nežádoucích účinků, mnohdy je však nutná radikální (agresivní) léčba, např. kombinace radioterapie s chemoterapií, což může mít řadu nepříznivých účinků nebo trvalých následků.
K nejradikálnějším postupům patří například mutilující chirurgický zákrok, vysokodávkovaná terapie nebo celotělové ozáření s následnou transplantací krvetvorných buněk.
Lokální (místní) léčba je zaměřena jen na jednu oblast (na primární nádor, na jaterní metastázy při karcinomu tlustého střeva, výjimečně na solitární metastázu).
Lokoregionální léčba je zaměřena kromě primárního nádoru i na regionální uzliny.
Lokální / lokoregionální léčba zahrnuje především léčbu chirurgii, radioterapii a další metody (např. fotodynamická léčba, kryoterapie). Lokálně / lokoregionálně může působit i chemoterapie (léky ve formách aplikovaných na kůži, intraarteriální chemoterapie nebo perfuzní léčba)
Systémová léčba působí v celém organismu, jedná se o léky distribuované krví (chemoterapie, hormonální léčba, cílená (biologická) léčba aj.) a např. též systémová radioterapie.
Při léčbě nádorů je zpravidla nutno kombinovat více léčebných způsobů (chirurgická léčba, radioterapie, chemoterapie, hormonální léčba, cílená léčba, atd.), takovou léčbu pak označujeme jako léčbu komplexní.
Podle cíle, kterého má být léčbou dosaženo se rozlišuje léčba kurativní (cílem je úplné vyléčení), paliativní (při nemožnosti úplného vyléčení), podpůrná (napomáhá lépe snášet léčbu, např. léky proti zvracení) nebo symptomatická (pouze zmírňování příznaků nemoci, např. bolesti).
Podle vztahu k operaci se může jednat o léčbu adjuvantní nebo neoadjuvantní
Pokud se používá více léčebných způsobů (nebo léků) najednou jde o léčbu konkomitantní (souběžnou), pokud jsou léčebné způsoby nebo léky použity v předem plánovaném pořadí, jde o léčbu sekvenční.
Pokud léčba zasahuje celý organismus (chemoterapie apod.) jde o léčbu systémovou, léčba zaměřená jen na oblast primárního nádoru (a regionálních lymfatických uzlin) je léčba lokální / lokoregionální (chirurgická léčba, radioterapie apod.).
Neoadjuvantní léčba (zkráceně neoadjuvance) se podává se před plánovanou chirurgickou léčbou (a někdy i před radioterapií). Cílem je zmenšení nádoru (což je někdy označované jako debulking), aby operace byla umožněna (pokud je nádor inoperabilní), usnadněna nebo aby mohl být proveden méně rozsáhlý výkon (např. lumpektomie místo ablace prsu, zachování svěrače konečníku).
V neoadjuvantní léčbě se používá některý typ léčby medikamentózní, radioterapie, popř. kombinace obou těchto způsobů. Po operaci pak ještě může následovat léčba adjuvantní.
Pokud je následně ložisko nádoru chirurgicky odstraněno, hodnotí patolog míru odpovědi. Pokud nenajde živé (viabilní) buňky, označuje se to jako patologická kompletní (úplná) odpověď (pCR).
Nauzea (nevolnost) a zvracení (emeze, latinsky emesis) jsou častým nežádoucím účinkem léčby některými cytostatiky nebo jinými léky (nazýváme je emetogenní), stupeň schopnosti vyvolat nauzeu / zvracení se u jednotlivých léků liší. Nauzea a zvracení jsou vyvolány účinkem léků na chemoreceptory v mozku a žaludku.
Nevolnost a zvracení je možno léčit nebo jí předcházet léky souhrnně nazývanými antiemetika/ látky s antiemetickým účinkem (např. alprazolam, aprepitant a fosaprepitant, dexametazon, haloperidol, metoklopramid, olanzapin, prometazin), tyto léky blokují mozková centra odpovědná za řízení zvracení. K nejúčinnějším antiemetikům patří tzv. setrony (dle účinné chemické látky - granisetron, netupitant + palonosetron, ondansetron, palonosetron).
Rovněž některá režimní opatření mohou napomoci zmírnit nežádoucí účinky
Více v článku Nežádoucí účinky chemoterapie, v kapitole Léčba nevolnosti a zvracení
Paliativní (z latinského paliativum – odlehčující) léčbu je nutno rozlišovat:
- Aktivní a komplexní paliativní péče o nemocné v pokročilém nebo terminálním stadiu nemoci (včetně onemocnění nádorem), jejímž cílem je především zachování kvality života. Je nutno volit léčbu, která kvalitu života nezhorší, zpravidla se nepoužívají protinádorové léky, které mají významné nežádoucí účinky.
- Léčba nemocných s nádorovým onemocněním, které současnými prostředky nelze vyléčit, ale lze dosáhnout zmenšení nebo stabilizace nádoru a významného prodloužení života (např. metastatický karcinom prsu). Lze užít radikálnější léčbu, je přijatelné přechodné zhoršení kvality života dané nežádoucími účinky léčby.
Při léčbě pokročilého nádoru (neoperovatelného nebo metastatického nebo hematologického) se používá medikamentózní léčba.
Úvodní režim léčby (chemoterapie ap.) se označuje jako první linie (řada). Tato léčba se ukončuje po dosažení předepsaného počtu cyklů, předepsané délky léčby nebo při progresi / relapsu nemoci. Pokud dojde k progresi nebo relapsu, je použita další medikamentózní léčba, jde o léčbu druhé linie. Podobně může následovat třetí a další linie léčby.
Léčebný režim medikamentózní léčby je předpis, který udává, jaké léky, v jakém množství, v jakém pořadí a jak často budou použity.
Jeden léčebný cyklus je jedno opakování tohoto režimu, u většiny režimů trvá jeden cyklus dva až čtyři týdny, u některých režimů déle.
Příklady léčebných režimů:
- Lék A se podává první den cyklu, každé 3 týdny = jeden cyklus léčby je jedno podání léku A. Druhým podáním léku A po 3 týdnech (22. den) je zahájen druhý cyklus léčby.
- Lék A se podává první den cyklu, k tomu lék B se podává první, osmý a patnáctý den cyklu, každé 3 týdny = v jednom cyklu je jednou podán lék A a třikrát (vždy po týdnu) lék B. Po třech týdnech (22. den) začíná první den druhého cyklu opět podáním léků A i B
