▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy
Mechanismus účinku léku
- Kapmatinib je inhibitor tyrosinkinázy receptoru MET a následných členů signální kaskády, blokuje růst a přežití buněk závislých na signalizace receptoru MET
Registrované indikace
- Karcinom plic (NSCLC) s mutací METex14, genu MET pro faktor mezenchymálně-epiteliálního přechodu, po předchozí léčbě platinovým cytostatikem
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy dvakrát denně dlouhodobě
- Užívá se bez ohledu na jídlo
-
Během léčby se nemají požívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (mohou snižovat účinnost léku)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Kaposiho sarkom je nádor vycházející z endotelu – výstelky krevních cév, je způsoben infekcí lidským herpesvirem (HHV-8) u nemocných s poruchou imunity. Je relativně vzácný, častější je u nemocných s infekcí HIV.
Nejčastěji se vyskytuje na kůži nebo sliznicích ve formě červených až fialových skvrn a uzlů, prognóza je příznivá. U nemocných s infekcí HIV může postihovat i orgány, pak je prognóza vážnější s rizikem krvácení.
V léčbě kožního postižení se uplatňuje radioterapie, fotodynamická léčba a další metody
Značka: C46
Lék ze skupiny antiepileptika
Mechanismus účinku léku
- Snížení aktivity některých mozkových center
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba neuralgií (nervových bolestí) pomocný lék proti bolesti při neuropatiích (poruchách / poškozeních nervů)
Způsob užívání léku
- Tablety užívané ústy
- V průběhu užívání přípravku je zvýšené riziko vzniku fotosenzitivní reakce na kůži doporučuje se proto vyhnout působení přímého slunečního záření nosit ochranný oděv a používat lokální přípravky s ochranným faktorem proti UVA a UVB záření průběhu léčby nepoužívat “horské slunce” ani solárium.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Při užívání přípravku může být značně ovlivněna schopnost reagovat a to především na počátku léčby nebo při úpravě dávkování
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Protinádorový lék ze skupiny platinová cytostatika
Bývá označován zkratkou CBDCA
Mechanismus účinku léku
- Karboplatina podobně jako cisplatina vytváří pevné spojení mezi oběma řetězci DNA nebo s další molekulou DNA, tyto změny vedou k nesprávné funkci buňky a nemožnosti jejího dělení.
Registrované indikace
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
- Nádory hlavy a krku
- Nádor jícnu a přechodu jícnu v žaludek
- Nádory průdušek, plic, pohrudnice a brzlíku
- Nádory kosti
- Nádory prsu
- Nádor vulvy
- Nádor pochvy
- Nádory hrdla děložního
- Nádory těla děložního
- Nádory vaječníků a vejcovodů
- Nádory varlat
- Nádory močového měchýře
- Nádory mozku
- Nádory štítné žlázy
- Nádor bez určení lokalizace
- Nádory lymfatických tkání
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze 15 – 60 minut každé 3 – 4 týdny.
- Na rozdíl od cisplatiny není nutno současně podávat zvýšené množství tekutin.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Karboplatina může vyvolávat nevolnost a zvracení poruchy zraku a sluchu a nepřímo tak ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Karcinogeneze (kancerogeneze) je proces změn, které (vlivem karcinogenů) vedou k přeměně "normální" buňky na buňku nádorovou. Jde buď o změny genetické informace (mutace genů) - buňka pak produkuje bílkovinu, která má odlišné vlastnosti, nebo o poruchu regulačních mechanismů - v buňce jsou (nadměrně) aktivovány "normální" geny, které jsou v normální buňce "vypnuté" nebo "normálně" aktivní. Taková buňka pak získává například schopnost neomezeného dělení nebo ztrácí schopnost apoptózy.
Karcinogeneze je zpravidla vícestupňový proces trvající řadu let.
Fyzikální, chemické a biologické vlivy, které svým působením mohou vyvolat zhoubné bujení, označujeme jako karcinogenní (kancerogenní) vlivy / látky nebo jako karcinogeny (kancerogeny).
Jedná se například o ionizující záření, UV záření (riziko melanomu), některé viry (HPV a nádor děložního čípku) a především látky chemické. V současné době jsou všechny látky, které mají být běžně používány (potraviny, léky, pesticidy, barvy atd.), testovány na možné kancerogenní účinky, nebezpečné látky jsou vyřazovány z použití.
Sliznici močového měchýře a močových cest (ledvinné kalichy a pánvička, močovody, část močové trubice) tvoří speciální epitel - urotel / přechodní epitel. Specifické vlastnosti tohoto epitelu umožňují roztahování a smršťování močového měchýře.
Uroteliální karcinom / karcinom z přechodních buněk je nádor vycházející z této tkáně, nejčastěji je v močovém měchýři. Tento nádor často roste ve formě bradavičnatých výrůstků – papil, je pak označován jako papilokarcinom.
Latinská diagnóza (papilo)carcinoma vesicae urinariae
Značky: C65 (Zhoubný novotvar ledvinné pánvičky), C66 (Zhoubný novotvar močovodu – ureteru), C67 (Zhoubný novotvar močového měchýře – vesicae urinariae)
Více v článku O nádorech močového měchýře
Karcinom prsu (anglicky breast cancer – BC, latinsky carcinoma mammae) je nejčastější zhoubný nádor žen. Dle histologického vhledu se rozeznává několik typů:
- Duktální karcinom vzniká v mlékovodech (duktech), je to nejčastější typ (asi 80 %, bývá označován NST = ne speciální typ), jeho časná varianta je duktální karcinom in situ (DCIS).
- Lobulární karcinom vzniká ve žlázových lalůčcích, časná varianta je lobulární karcinom in situ (LCIS)
- Méně častými typy jsou karcinomy medulární, papilární nebo tubulární.
- Inflamatorní (zánětlivý) karcinom je specifická forma, projevuje se zvětšením prsu, zarudnutím kůže. Časně metastazuje
- Pagetův* karcinom je vzácný podtyp duktálního karcinomu, roste v okolí bradavky jako nehojící se vřídek v oblasti prsní bradavky (vzácně též v oblasti zevního genitálu = extramamární Pagetův nádor)
Pro léčbu a prognózu je důležitá (ne)přítomnost hormonálních receptorů (ER a PgR) a receptoru HER2. Pokud v nádoru není prokázán žádný z těchto tří receptorů, nádor se označuje jako "triple negativní" (TN BC).
Značka: C50 (Zhoubný novotvar prsu), D05 (Carcinoma in situ prsu)
Více v článku O nádorech prsu
Podívejte se na video Operace prsu na webu MojeMedicina.cz
*Pozn.: Nezaměňovat s Pagetovou chorobou - nenádorovou poruchou kostního metabolismu neznámé příčiny, při které dochází k deformacím kosti
Karcinomy jsou zhoubné nádory z epitelových buněk. Epitel tvoří pokožku, sliznice (výstelka dutých orgánů, jako jsou zažívací trakt, dýchací trakt apod.), žlázy (prsní žláza, slinné žlázy, nadledviny, slinivka břišní), parenchymové orgány (játra, ledviny). Karcinomy jsou nejčastějšími nádory dospělého věku, zatímco u dětí se vyskytují jen zcela výjimečně.
Pokud nádor nepronikl přes bazální membránu, označuje se jako karcinom in situ
Jednotlivé tipy se blíže určují dle typu výchozí tkáně (uroteliální karcinom = karcinom z epiteli močových cest, urotelu), dle typu buněk (dlaždicobuněčný, velkobuněčný, malobuněčný), dle konzistence (skirhotický karcinom – tuhý nádor s velkým množstvím vaziva, z řeckého skirrhos = tuhý, medulární karcinom – měkký nádor, z latinského medulla = dřeň, morek) nebo dle mikroskopického uspořádání (adenokarcinom – žlázový nádor, tubulární, lobulární), toto dělení však samo osobě nemusí mít klinický význam.
Další typy jsou uvedeny u hesel pro karcinomy jednotlivých orgánů nebo tkání
Karcinomy plic jsou heterogenní skupina nádorů, společně patří k nejčastějším nádorům i nejčastějším příčinám úmrtí. Dělí se do dvou základních skupin:
- Nemalobuněčný karcinom (anglicky non-small-cell lung cancer – NSCLC) vzniká v epitelu plíce nebo průdušky (bronchus), proto je označován též jako karcinom bronchogenní.
Ohraničený nádor se léčí operativně, pokud není operace možná, radioterapií (popř. v kombinaci s chemoterapií), pokročilé nádory se léčí chemoterapií nebo cílenými léky včetně léků imunoonkologických (v závislosti na buněčném typu a/nebo nádorových markerech
Rozeznáváme několik buněčných typů:- Karcinom dlaždicobuněčný (dlaždicový, epidermoidní, skvamocelulární, skvamózní, spinocelulární)
- Adenokarcinom
- Velkobuněčný karcinom
- Smíšený adenoskvamózní karcinom
- Malobuněčný karcinom (anglicky small-cell lung cancer – SCLC, též ovískový karcinom) vznikající z neuroendokrinních buněk představuje asi 15 - 20 % plicních karcinomů, rychle roste a často metastazuje. Buňky malobuněčného karcinomu často produkují ektopické (= produkované mimo obvyklou tkáň) hormony, které jsou odpovědné za vzdálené paraneoplastické příznaky, bývá řazen mezi neuroendokrinní nádory.
Léčí se především chemoterapií, málo pokročilé nádory radioterapií.
- Vzácně se v plicích vyskytují neuroendokrinní nádory (karcinoidy)
Značka C34 (Zhoubný novotvar průdušky – bronchu a plíce)
Více o plicních nádorech v článku O zhoubných nádorech průdušek a plic
Karcinóza je rozsev drobných ložisek nádoru na povrchu dutin nebo orgánů, například na pobřišnici, pohrudnici, osrdečníku (perikardu) nebo na obalech mozku a míchy (meningách).
Karcinóza bývá často spojena s výskytem tekutiny (ascites, fluidotorax) a přítomností nádorových buněk v těchto tekutinách.
Některé vlivy (kardiotoxické) mohou vést ke změnám buněk srdečního svalu nebo k porušení funkce srdce.
Kardiotoxicita je nežádoucím účinkem například léků ze skupiny antracyklinů (doxorubicin, epirubicin, idarubicin), u nichž je nutno dodržet maximální celkovou (kumulativní) dávku. Porucha srdeční funkce (zpravidla reverzibilní) může být spojena též s anti-HER2 léky (lapatinib, pertuzumab, trastuzumab, trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin).
Před zahájením a v průběhu léčby těmito léky se proto funkce srdce kontroluje (EKG, echokardiografie)
Opatrnost je nutná i při ozařování levé poloviny hrudníku.
Protinádorový lék ze skupiny cílené léky inhibitory proteazomu
Mechanismus účinku léku
- Proteazomy v buňkách zajišťují odbourávání specifických bílkovin a tím udržení homeostázy (rovnováhy prostředí) uvnitř buněk.
- Karfilzomib specificky inhibuje proteazom 26S, tím zabraňuje této cílené proteolýze, buňka se přestává dělit a je aktivována apoptóza.
Registrované indikace
- Mnohočetný myelom, v kombinaci s dalšími léky, po selhání předchozí léčby
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze 10 – 30 minut dva dny po sobě v prvním druhém a třetím týdnu, opakování od pátého týdne
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Byly pozorovány únava závratě, mdloby, rozmazané vidění, somnolence (spavost) a/nebo pokles krevního tlaku. Při výskytu těchto příznaků by pacient neměl řídit nebo neobsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Karina (latinsky carina = kýl) je "hrana" v místě, kde průdušnice (trachea) větví v pravou a levou průdušku, průdušnice spolu s průduškami tak tvoří útvar ve tvaru obráceného Y. Subkarinní lymfatické (mízní) uzliny jsou uzliny, které jsou uloženy pod karinou (mezi oběma raménky onoho Y).
