Infuzní pumpa, přenosná pumpa a infuzor jsou pomůcky, které zajišťují, aby infúze odkapávala do žíly stanovenou rychlostí. Pumpa signálem upozorňuje, že je infúze ukončena, popř. že neodkapává (při ucpání jehly/kanyly, popř. pokud se jehla/kanyla dostane mimo žílu). Při intraarteriálním podání zajišťuje dostatečný tlak, který musí být vyšší než tlak krve v tepně.
Infuzní pumpa se užívá u lůžka nemocného (popř. v ambulantním zařízení), pumpou je vedena hadička infuzního setu. Nastavuje se rychlost infúze (počet kapek nebo objem tekutiny podaný za minutu).
Přenosná pumpa umožňuje podání dlouhodobé nebo kontinuální infúze v nemocnici mimo lůžko nebo mimo zdravotnické zařízení. Pumpa se skládá ze dvou částí: výměnného zásobníku (na jedno použití), kterým může být běžná injekční stříkačka nebo se jedná o zásobník speciální. Druhou částí je elektrické zařízení (na baterii), které zajišťuje aplikaci tekutiny do žíly.
Infuzor je elastický zásobník, který svojí pružností vytlačuje tekutinu, kterou je naplněn. Rychlost infúze je dána velikostí otvoru, kterým tekutina vytéká, a je neměnná. Infuzory umožňují nepřetržité podání po dobu 24 hodin, některé i déle. Infuzor podobně jako přenosná pumpa umožňuje aplikaci léku mimo nemocnici.
Inhalace je vdechování par nebo aerosolu, zpravidla s použitím inhalátoru. Užívá se při onemocněních dýchacích cest včetně alergických stavů
Inhibice je snížení nebo úplná blokáda aktivity enzymu způsobené vazbou specifických látek – inhibitorů.
V léčbě nádorů se využívá inhibice některých procesů látkami řazenými do kategorie cílená (biologická) léčba.
Inhibovány mohou být:
- antiangiogeneze (antiangiogenní léčba)
- buněčná signalizace v nádorových buňkách
- proteazomy
Buněčnou signalizaci mohou blokovat (včetně antiangiogenních léků):
Ženské pohlavní hormony mohou v menší míře vznikat i v nadledvinkách nebo jiných tkáních (zejména v tukové tkáni) působením enzymu aromatázy a mohou tak podporovat růst nádoru prsu. Inhibicí aromatázy se omezí vznik hormonu, inhibitory aromatázy se využívají k léčbě hormonálně dependentního karcinomu prsu.
Protože nemají vliv na vznik hormonu ve vaječnících, užívají se u žen po přechodu (menopauze) nebo u žen s medikamentózní inhibicí vaječníků (popř. po chirurgickém odstranění vaječníků)
K léčbě se používají anastrozol, exemestan a letrozol.
Cyklooxygenázy (COX-1, COX-2, COX-3) se podílejí na buněčném metabolismu řady látek. COX-2 se vyskytuje zejména v oblasti zánětu. Léky tlumící činnost COX (inhibitory cyklooxygenázy) se používají k léčbě zánětu a bolesti. Patří k nim jednak nesteroidní antiflogistika/antirevmatika (ibuprofen, indometacin apod.), jednak léky cílené specificky na COX-2 (celecoxib, etoricoxib, parecoxib), používané k léčbě osteoartrózy, revmatoidní artritidy nebo ankylozující spondylitidy
Výzkumy ukazují, že látky vznikající působením COX-2 se mohou podílet na vzniku nádoru, na jeho metastazování i na rezistenci k léčbě, a že v nádoru může být aktivita COX-2 zvýšená. Probíhá řada klinických studií s inhibitory COX-2, které mají ukázat, zda by se tyto látky mohly uplatnit v prevenci a léčbě nádorů. Některé výsledky ukazují na možné použití inhibitorů COX-2 při léčbě nádorů, informací však dosud není dostatek, aby mohly být zařazeny do běžné praxe.
Buňky přijímají prostřednictvím receptorů signály ze svého okolí, tyto signály dále zpracovávají molekuly buněčné signální kaskády, které si signál vzájemně předávají. Předávání signálu mezi jednotlivými signálnímu molekulami [bílkovinami (proteiny)] zajišťují části signálních molekul zvané kinázy. Každá signální molekula má svoji specifickou (proteinovou) kinázu. Kinázy jsou pojmenovány podle aktivní aminokyseliny (např. tyrosinkinázy, kterých je v lidských buňkách asi 90 typů, serin-threoninové kinázy, apod.).
Dle signálu a jeho zpracování v kontextu ostatních signálů reaguje buňka specifickou akcí. Inhibitory proteinových kináz blokují specifickou kinázu a tedy přenos signálu na další molekulu. K léčbě se mohou využít inhibitory, které blokují prorůstové signály (výsledkem je zastavení růstu a dělení buňky) nebo signály bránící apoptóze. Blokáda může být cílena na nádorovou buňku nebo na angiogenezi. Některé léky inhibují pouze jeden typ kinázy (selektivní inhibitory), jiné (neselektivní) inhibují několik typů kináz současně.
Podmínkou pro použití některých inhibitorů je vyšetření specifického biomarkeru, např. overexprese nebo stav genu pro danou molekulu (amplifikace, přítomnost/nepřítomnost specifické mutace, apod).
V léčbě se užívají inhibitory blokující tyto signální molekuly: ALK, BCRF-ABL, BRAF, BTK, CDK, EGFR, HER2, JAK, MEK, mTOR, PI3K, ROS1, VEGFR, RET aj.
K léčbě jsou registrovány
abemaciklib, afatinib, akalabrutinib, alektinib, alpelisib, avapritinib, axitinib, binimetinib, bosutinib, brigatinib, ceritinib, dabrafenib, dakomitinib, dasatinib, duvelisib, enkorafenib, entrektinib, erlotinib, everolimus, gefitinib, gilteritinib, chizartinib, ibrutinib, idelalisib, imatinib mesylát, kabozantinib, kobimetinib, krizotinib, lapatinib, larotrektinib, lenvatinib, lorlatinib, midostaurin, neratinib, nilotinib, nintedanib, osimertinib, palbociklib, pazopanib, pemigatinib, pirtobrutinib, ponatinib, pralsetinib, regorafenib, ribociklib, ripretinib, ruxolitinib, selperkatinib, selumetinib, sorafenib, sunitinib, temsirolimus, tivozanib, tepotinib trametinib, tukatinib, vandetanib, vemurafenib.
Léky z této skupiny jsou metabolizovány (odbourávány) jaterními enzymy. Některé léky, ale např. i látky obsažené v grapefruitech, brusinkách nebo třezalce tečkované mohou aktivitu enzymů ovlivnit, změna rychlosti metabolismu, což může vést k nadměrné toxicitě nebo nedostatečné účinnosti některých inhibitorů.
Inkompatibilita = neslučitelnost.
Není možné např. používat příslušenství k přístroji jedné značky s přístrojem jiné značky (nejsou kompatibilní), apod.
Při inkompatibilitě např. nelze "míchat" dva různé léky do jedné injekce/infuze (mohlo by dojít například vysrážení), to ale neznamená, že by tyto léky nebylo možno podávat odděleně.
Nelze podat transfuzi inkompatibilní krve (s nevhodnou krevní skupinou).
Při transplantaci krvetvorných buněk nebo orgánů s hodnotí histokompatibilní systém antigenů na buňkách dárce a buňkách příjemce.
Inoperabilní = neoperovatelný, neschopný operace.
Nádor nelze operovat například proto, že je příliš rozsáhlý a zasahuje do životně důležitých struktur, které nelze odstranit. Jiným důvodem může být stav nemocného (například nemoc srdce), při kterém by operace byla příliš riskantní.
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, monoklonální protilátky (konjugáty protilátka-cytostatikum)
Mechanismus účinku léku
- Inotuzumab ozogamicin je spojení (konjugát) monoklonální protilátky s účinným cytostatikem. Protilátka se váže na antigen CD22 na povrchu nádorové buňky, následně je antigen CD22 s navázaným inotuzumabem ozogamicinem internalizován ("spolknut") do nitra buňky, kde je buněčnými enzymy z komplexu uvolněno cytostatikum N-acetyl-gama-kalicheamicin. Toto cytostatikum poškozuje DNA (zlomy obou řetězců), tím blokuje dělení buňky a navozuje její smrt. Dokud je cytostatikum vázáno na protilátku, je zcela neúčinné, lék tak cíleně působí pouze na buňky s antigenem CD22 na povrchu.
Registrované indikace
- Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) CD22-pozitivní, v monoterapii u relabujícího nebo refrakterního onemocnění, při Ph+ typu po selhání léčby nejméně jedním inhibitorem tyrosinkinázy
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze 60 minut podává se týdně.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek může mít mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti mohou během léčby přípravkem pociťovat únavu. Proto se při řízení nebo obsluze strojů doporučuje opatrnost.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Instilace je podání tekutiny do tělní dutiny.
V onkologii nejčastěji podání léku do močového měchýře.
Intaktní = neporušený (z latinského tactus = dotek, intactus = neposkvrněný)
Interakce je vzájemné působení, meziléková interakce je vzájemné působení dvou (nebo více) léků na účinnost a/nebo bezpečnost. Například pokud jeden lék ovlivňuje metabolismus jiného léku, rychlost jeho vylučování z organismu apod. Účinnost a bezpečnost léku může být ovlivněna i některými potravinami (grapefruitová šťáva, čaj z třezalky tečkované).
V příbalovém letáku každého léku je vždy upozornění, pokud je nutná opatrnost při kombinaci léku s jinými látkami.
Protinádorový lék ze skupiny interferony imunomodulační cytokiny
Mechanismus účinku léku
- Interferony jsou přirozené látky (cytokiny) ovlivňující imunitní systém. Interferon alfa-2a je rekombinantní interferon. Detailní mechanizmus protinádorového působení není dosud znám. V lidských nádorových buňkách, na něž interferon alfa-2a působil, jsou popisovány nejrůznější změny: u buněk dochází k významnému poklesu syntézy DNA a RNA i proteinů.
Registrované indikace
- Registrace přípravku zrušena (původní indikace: Melanom, Karcinom ledviny, Folikulární lymfom, Kožní T-buněčný lymfom, Chronická myeloidní leukémie (CML), Trichocelulární leukémie, Chronická hepatitida B a C)
Protinádorový lék ze skupiny interferony imunomodulační cytokiny
Mechanismus účinku léku
- Interferony jsou přirozené látky (cytokiny) ovlivňující imunitní systém
Registrované indikace
- Registrace přípravku zrušena (původní indikace: Melanom, Karcinoid, Folikulární lymfom, Chronická myeloidní leukémie (CML), Trichocelulární leukémie, Mnohočetný myelom, Chronická hepatitida B a C)
