Imunitní systém je obranný systém zajišťující rozpoznání a likvidaci cizích struktur (virů, bakterií, bílkovin, toxinů apod.) popřípadě vlastních pozměněných buněk (nádorových) = imunitní odpověď.
Systém specifické imunity zahrnuje buňky cílené specificky na cizorodý antigen
- T-buňky, které mohou přímo ničit buňky napadené virem nebo některé nádorové buňky
- B-buňky při detekci antigen procházejí procesem množení a proměny na plasmatické buňky produkující specifickou protilátku (imunoglobulin)
Systém nespecifické imunity zahrnuje různé buněčné druhy (např. neutrofilní granulocyty) schopné fagocytózy (pohlcení) cizorodé částice (např. bakterie). Dále sem patří řada buňkami produkovaných látek, které aktivují další buňky systému (cytokiny), usnadňují fagocytózu (komplement) nebo brání množení virů (interferony).
Do nespecifické imunity bývá zahrnuta a funkce kůže a sliznic, které jsou mechanickou barierou podpořenou přítomností chemických látek a specifických buněk.
Imunohistochemie je histologická metoda zobrazování určitých molekul (označovaných jako biomarker) v buňce nebo na jejím povrchu (např. receptorů). Používá se specifická protilátka proti sledované molekule, ta na naváže na molekulu a následně se obarví, v mikroskopu jsou pak barevně znázorněny oblasti, ve kterých je sledovaná molekula přítomna.
Přítomnost (exprese) nebo nadměrná přítomnost (overexprese) molekuly může souviset např. s růstem nádorové buňky ap., ale též může vyjadřovat pravděpodobnost, že určitý lék bude / nebude účinný.
Hodnotí se například hormonální receptory, ALK; HER2, PD-1L, ROS1. U lymfomů a leukémií se vyšetřuje exprese CD antigenů, kterými se identifikují jednotlivé typy krevních buněk.
Imunitní T-lymfocyty (T-buňky) mohou přímo usmrtit nádorovou buňku, na jejíž povrchovou strukturu (antigen) se naváží. T-lymfocyt má na svém povrchu receptory (antigeny), které regulují její činnost. Tyto antigeny se proto též nazývají kontrolní body (anglicky checkpoit) imunitní reakce.
Jedním z klíčových regulátorů na povrchu T-lymfocytů je antigen/receptor PD-1. Některé nádory mají (exprimují) na povrchu buněk antigeny PD-L1 nebo PD-L2. Pokud se na takovou buňku naváže T-lymfocyt, dojde k vazbě antigenů PD-L1/PD-L2 na receptor PD-1, což vede k inaktivaci T-lymfocytu. Nádorová buňka se tak brání před zničením.
Dalším regulátorem je antigen/receptor CTLA-4, který rovněž svojí aktivitou inaktivuje T-lymfocyt, pokud se na něj váže další specifický antigen na nádorové buňce.
Léky (monoklonální protilátky - atezolizumab, avelumab, cemiplimab, dostarlimab, durvalumab, ipilimumab, nivolumab, pembrolizumab, tislelizumab a kombinace nivolumab a relatlimab)) blokující vazbu blokujících antigenů nádorové buňky na receptory T-lymfocytů se nazývají regulátory kontrolního bodu/imunoonkologické léky. T-lymfocyty zůstávají aktivní a nádorovou buňku usmrtí.
Imunosuprese je stav, kdy imunitní systém není schopen plně reagovat na cizorodé antigeny.
Může to být způsobeno například mikroorganizmy, které napadají imunitní systém, jako je virus HIV, nebo chemickými látkami (včetně cytostatik)
Imunosuprese se vyvolává též léky k potlačení imunity (imunosupresivy), které se užívají při alogenní transplantaci orgánů, aby se zabránilo reakci imunitního systému proti transplantátu (odhojení transplantátu), nebo při alogenní transplantaci krvetvorných buněk, kdy je nutno zabránit reakci transplantovaných buněk proti tělu pacienta.
Imunosupresiva se užívají též k léčbě autoimunitních onemocnění (např. revmatoidní artritida, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, autoimunitní zánět štítné žlázy, lupus erythematodes apod.)
Nádorové buňky mohou mít na svém povrchu struktury (antigeny), které vedou k inaktivaci specifických imunokompetentních buněk (viz regulátory kontrolního bodu).
Imunoterapie zahrnuje postupy, které podporují buněčnou protinádorovou imunitu. Uplatňuje se u nádorů, u nichž jsou mutací pozměněny bílkoviny (antigeny) na povrchu buněk, takže je imunitní systém dokáže rozeznat.
Uplatňuje se především u hematologických nádorů nebo u některých solidních nádorů (melanom, nádory hlavy a krku, nádory ledvin, nádory plic, nádory močového měchýře, osteosarkom).
Možnosti imunoterapie:
- imunomodulační cytokiny (např. interferon),
- nespecifické vakcíny (bcg vakcína, talimogen laherparepvek) a podobné látky (mifamurtid)
- podpora průniku lymfocytů z cév do nádoru (tasonermin)
- monoklonální protilátky - regulátory kontrolního bodu, které brání tomu, aby nádorová buňka inaktivovala imunitní T-lymfocyty (atezolizumab, avelumab, cemiplimab, dostarlimab, durvalumab, ipilimumab, nivolumab, pembrolizumab, tislelizumab a kombinace nivolumab a relatlimab)
- jiné monoklonální protilátky – cílí na receptory (antigeny) na povrchu nádorové buňky, které nemusejí být rozpoznány imunitním systémem. Aktivují nespecifickou na protilátkách závislou buněčnou cytotoxicitu. Současně mohou blokovat i signální funkci příslušného receptoru (např. alemtuzumab, blinatumomab, cetuximab, daratumumab, elotuzumab, necitumumab, obinutuzumab, ofatumumab, olaratumab, panitumumab, pertuzumab, rituximab, trastuzumab), na některé protilátky je pak ještě navázán lék, který se uvolňuje až v buňce (belantamab mafodotin, brentuximab vedotin, gemtuzumab ozogamicin, ibritumomab tiuxetan, inotuzumab ozogamicin, polatuzumab vedotin, sacituzumab govitekan, trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin).
- léčba specificky upravenými vlastními lymfocyty pacienta, např CAR-T léčba (axikabtagen ciloleucel, brexucaptagene, tisagenlekleucel).
In situ hybridizace je speciální histologická metoda, hodnotící počet kopií specifického genu v buňce.
V lidských buňkách je 23 párů chromozómů, na každém z nich je pak specifická sada genů. Určitý gen je zpravidla na příslušném chromozomu v jedné kopii, v buňce jsou tedy dvě kopie genu. V nádorové buňce může dojít ke zvýšení počtu kopií genu. Takový stav se nazývá amplifikace a může vést k mnohonásobně vyšší syntéze (overexpresi) bílkoviny, což může souviset např. s růstem nádorové buňky ap.
Ke zvýšení počtu kopií genu může dojít též při zvýšení počtu celých chromozomů (polysomie)
Dle způsobu barvení se rozeznává fluorescenční in situ hybridizace (FISH), chromogenní in situ hybridizace (CISH) a in situ hybridizace s barvením stříbrem (silver - SISH)
Pokud není počet kopií hodnoceného genu (významně) zvýšen, je vyšetření ISH hodnoceno jako negativní, při zvýšeném počtu kopií genu jako pozitivní.
Vyšetření se provádí, pokud je jeho výsledek významný pro prognózu onemocnění a/nebo pro nasazení specifického léku. Hodnotí se např. ALK; HER2, ROS1
Viz též imunohistochemie (IHC)
Inaptus/inapta = neschopen/neschopna (z latinského aptus = schopný).
Užívá se v smyslu práce neschopný (latinsky laborare inaptus = pracovati neschopen)
Incidence je počet nových případů onemocnění za určité časové období (nejčastěji za rok) vztažený na populační jednotku (nejčastěji 100.000 obyvatel). Incidenci lze udávat pro určenou podskupinu obyvatel, například jen pro ženy ve věku 61 až 65 let., pro muže s bydlištěm v určitém kraji apod.
Tabulka: Incidence karcinomu prsu v ČR v roce 2018
| Skupina | Počet nových případů | Incidence (na 100.000) |
| Všechny ženy | 7182 | 133,1 |
| Ženy ve věku 40 – 49 let | 1046 | 126,5 |
| Ženy ve věku 70 – 79 let | 1888 | 346,07 |
Morbidita (nemocnost) je počet nemocných v určitém časovém období (nejčastěji během roku) vztažený na populační jednotku. Na rozdíl od incidence zahrnuje i pacienty, kteří onemocněli v předchozím časovém období (roce)
Prevalence je počet pacientů s daným onemocněním v určitém okamžiku – u sezónních onemocnění (např. chřipka) bude jinak vysoká incidence k 1. únoru a jinak vysoká k 1. srpnu. U onkologických onemocnění je to počet žijících pacientů (i vyléčených), u kterých byl diagnostikován daný typ nádoru.
Mortalita (úmrtnost) je počet zemřelých na dané onemocnění za určité časové období (1 rok) vztažený na populační jednotku (100.000 obyvatel).
Letalita (smrtnost) je podíl (procento) zemřelých na určitou chorobu z celkového počtu nemocných s danou chorobou.
Standardizace: Incidence a mortalita jsou zpravidla různé v různých věkových podskupinách (viz výše), jsou proto závislé na věkovém složení obyvatel. Pro potřebu porovnání mezi různými státy se provádí přepočet na teoretické věkové rozložení obyvatel Evropy (evropský standard) nebo světa (světový standard). Tato čísla se mohou výrazně lišit, to je nutno mít na paměti při porovnávání mezi státy.
Tabulka: Incidence karcinomu prsu v ČR v roce 2018
| ČR (na 100.000 žen) | 133,1 |
| přepočet na evropský standard | 94,55 |
| přepočet na světový standard | 68,99 |
Data o incidenci a mortalitě nádorových onemocnění v ČR najdete na stánkách brněnského Institutu biostatistiky a analýz http://www.svod.cz/
Pozn.: Termíny morbidita, mortalita, letalita se používají k vyjádření četnosti závažných zdravotních komplikací nebo úmrtí po léčebném zákroku, udává se zpravidla v procentech. Např. potransplantační morbidita / mortalita / letalita. Mohou se vztahovat i k primárně nezdravotnickým příčinám, např. k dopravním nehodám ap.
Incipientní (z latiny, incipiens =) počínající.
Incipientní onemocnění = onemocnění v počátečním stádiu
V řadě případů je vhodné, aby o diagnostickém a léčebném postupu nerozhodoval jediný lékař, ale skupina odborníků. Může jít buď o lékaře s jedním zaměřením (například skupina onkologů se bude radit o nejvhodnějším chemoterapeutickém režimu) nebo o skupinu lékařů různého zaměření, která stanoví celkovou strategii léčby - multioborový tým (např. rentgenolog, patolog, chirurg, onkolog, radioterapeut a další).
Tým lékařů rozhoduje buď pouze na základě zdravotnické dokumentace, nebo pokud je to vhodné nebo nutné, pozve si k vyšetření nemocného. V různých nemocnicích se můžeme setkat s různým označením takového týmu lékařů: indikační seminář, tým, atd.
Lék ze skupiny nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva
Mechanismus účinku léku
- Indometacin je nesteroidní antiflogistikum / antirevmatikum působící inhibici syntézy prostaglandinů. Indometacin zmírňuje při zánětu bolest, otok a horečku. Prostaglandiny zvyšují citlivost nervových buněk k bolesti. Pokud je jejich syntéza blokována, citlivost nervů se snižuje
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba bolesti, není vhodné dlouhodobé užívání
Způsob užívání léku
- Čípky pro zavedení do konečníku, denně maximálně 4 x 50 mg
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Při užívání vysokých dávek přípravku se mohou vyskytnout nežádoucí účinky na centrální nervový systém, např. únava a závrať, schopnost řídit a obsluhovat stroje může být v ojedinělých případech narušena
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
V některých případech je po počáteční léčbě a dosažení odpovědi nádoru vhodné pokračovat v léčbě méně náročné, jejímž cílem je snížit riziko progrese / relapsu nemoci.
Úvodní náročnější léčba se označuje jako léčba indukční, následná léčba jako léčba udržovací (konsolidační).
Infiltrace je prostoupení tkáně jinými buňkami, například:
- nádorová infiltrace = prostoupení tkáně (lymfatické uzliny, orgánu) nádorovými buňkami, nádorové buňky mohou tvořit shluky (ložiska) nebo jsou rozptýlené (difúzní infiltrace)
- infiltrace nádoru lymfocyty (anglicky tumor infiltrating lymphocytes, TIL) = přítomnost lymfocytů v nádorové tkáni, známka imunitní reakce organismu proti nádoru, může být spojena s lepší prognózou
- zánětlivá infiltrace = přítomnost bílých krvinek ve tkáni při reakci na infekci
Podobný význam má pojem infiltrát (nádorový, zánětlivý apod.)
Před zahájením diagnostického výkonu nebo léčby musí být pacient náležitě informován (ústně nebo písemně), v případě zařazení do klinické studie musí dostat písemnou informaci o studii. Zde je popsána studie, způsob léčby v jednotlivých ramenech, protokolem vyžadované postupy (léčba, vyšetření, odběry krve atd.), známé nežádoucí účinky a jiná rizika. Součástí informace by měla být i informace o jiných možnostech léčby (v případě studie vždy). Lékař je rovněž povinen nemocnému odpovědět na všechny dotazy týkající se studie a vysvětlit případné nejasnosti.
Na základě podané informace vyslovuje pacient informovaný souhlas s výkonem / léčbou, souhlas může být vyžadován písemnou formou. Před zařazením do klinické studie podpis formuláře "informovaný souhlas" povinný. Svůj souhlas může sice nemocný kdykoli odvolat, je však vhodné, aby se před podpisem souhlasu řádně vše rozmyslel, popř. se poradil s rodinou apod. a pokud má jakékoli nejasnosti nebo výhrady, aby se zařazením do studie nesouhlasil
