Hemoglobin (hgb) je červené krevní barvivo obsažené v erytrocytech (červených krvinkách). Jeho úkolem je přenášet kyslík z plic. Stanovení koncentrace hemoglobinu (při hodnocení krevního obrazu) přesněji odráží schopnost krve přenášet kyslík. Pokles koncentrace hemoglobinu nejčastěji souvisí s poklesem počtu červených krvinek, může však být způsoben i poruchou tvorby hemoglobinu například při nedostatku železa v organizmu (to může být způsobeno krvácením nebo špatným vstřebáváním železa z potravy)
Hemoragie = krvácení, hemoragický = krvácivý
Cystitida = zánět močového měchýře
Hemoragická cystitida je krvácivý zánět močového měchýře. Může k němu docházet při vylučování aktivních látek ledvinami a jejich hromadění v močovém měchýři. Týká se to např. i cytostatik cyklofosfamidu (ve vysoké dávce) nebo ifosfamidu. K ochraně močového měchýře se souběžně podává protektivní přípravek mesna.
Lék ze skupiny antikoagulancia (brání srážení krve), antitrombotika
Mechanismus účinku léku
- Heparin, přirozená látka snižující krevní srážlivost. Biologická aktivita heparinu je podmíněna přítomností plazmatického antitrombinu III. Ten inhibuje proteolytické působení aktivovaných faktorů srážení, především trombinu a aktivovaného faktoru Xa, tím, že s nimi tvoří stabilní ekvimolární komplexy. Heparin jejich tvorbu asi 1 000krát urychluje. Působením heparinu dochází k blokádě více stupňů koagulačního procesu a zabránění přeměny fibrinogenu na fibrin. Heparin rovněž ovlivňuje funkci krevních destiček a působí antilipemicky - urychluje vyčeřování postprandiální (po jídle) lipémie (hladina tuků v krvi) uvolňováním lipoproteinové lipázy ze tkání.
Použití léku u onkologických pacientů
- Prevence hluboké žilní trombózy pacientů s některými nádory s vysokým rizikem vzniku trombózy, při chirurgickém výkonu a u pacientů upoutaných na lůžko
- Léčba tromboembolických příhod
Způsob užívání léku
- Podkožní nebo nitrožilní injekce/infúze dvakrát až třikrát denně
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Pozornost není ovlivněna
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
HER2 (humánní epidermální receptor 2, HER2/neu, cErbb2) je transmembránový receptor ze skupiny HER, do které dále patří HER1/EGFR, HER3 a HER4. Pokud tyto receptory přijmou vnější signál, vytvoří páry (diméry), což umožní přenos signálu dále do buňky.
HER2-pozitivita: Asi u 15 % karcinomů prsu nebo karcinomů žaludku je na povrchu nádorových buněk mnohonásobně větší počet receptorů HER2 než na normálních buňkách, to se nazývá nadměrná exprese - overexprese. Může tak vnikat velké množství dimérů HER2-HER2 nebo HER2-jiný HER. Taková buňka tak přijímá velké množství prorůstových signálů.
Anti-HER2 léky ze skupiny monoklonální protilátky (pertuzumab, trastuzumab), konjugáty protilátka-cytostatikum (trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin, ) nebo ze skupiny inhibitory kináz (lapatinib, neratinib, tukatinib) blokují růstové signály, bez nich buňka přestává růst a hyne.
HER2 je jedním z biomarkerů, vyšetřuje se standardně ve všech karcinomech prsu a v některých karcinomech žaludku. Exprese HER2 se hodnotí metodou imunohistochemie (IHC), stav HER2 je možno hodnotit též vyšetřením počtu genů pro této receptor metodou in situ hybridizace (ISH).
Hilus je místo, kterým do orgánu (plíce, játra, ledviny) vstupují cévy a další útvary (průdušky, žlučovody, močovody, apod.).
Histamin je hormon produkovaný některými typy bílých krvinek (mastocyty, bazofilní granulocyty) a nervovými buňkami v řadě tkání, zejména v kůži, plicích, střevech nebo v mozku. Z buněk se uvolňuje v rámci reakce na cizorodý antigen. Na tkáně působí prostřednictvím receptorů (označovaných H1, H2, H3, H4) na cílových buňkách. Při alergické reakci působí rozsáhlejší změny od kopřivky a po anafylaktický šok spojený s poklesem krevního tlaku a otoky, zúžením průdušek a obtížným dýcháním. V žaludku zvyšuje produkci kyseliny.
Antihistaminika jsou léky blokující účinek histaminu na histaminové receptory (antagonisté receptorů). Léky blokující H1 (např. bilastin, bisulepin, cetirizin, cyproheptadin, desloratadin, dimetinden, fexofenadin, ketotifen, levocetirizin, loratadin, promethazin, rupatadin, thietylperazin, levocetirizin) se používají při alergiích, léky blokující H2 (např. ranitidin, famotidin) vedou ke snížení produkce kyseliny v žaludku.
Některé z uvedených léků se používají v premedikaci při protinádorové léčbě
Protinádorový lék ze skupiny imunostimulancia
Mechanismus účinku léku
- Histamin-dihydrochlorid se užívá v kombinaci s interleukinem 2, léčba indukuje zničení reziduálních nádorových buněk buňkami imunitního systému
Registrované indikace
Způsob užívání léku
- Podkožní injekce pomalu podávaná (5 – 15 minut) denně 3 týdny, pak přestávka 3 týdny nebo 6 týdnů
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Podání přípravku může způsobit hypotenzi, a tím točení hlavy, závratě a rozmazané vidění. Pacienti by neměli řídit ani obsluhovat přístroje nebo stroje nejméně 1 hodinu po podání injekce přípravku
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Histiocyty jsou makrofágy - bílé krvinky schopné pohlcovat cizorodý nebo odpadní materiál.
Histiocytózy jsou skupina vzácných onemocnění se širokou škálou biologického chování od zcela benigního až po maligní. Mohou postihovat lymfatické (mízní) uzliny, kosti, kůži, ale i orgány (játra). Vyskytuji se u dětí a mladistvých.
Ke konečnému stanovení diagnózy nádorového onemocnění (a některých jiných nemocí) je vždy nutné mikroskopické vyšetření vzorku tkáně, který byl získán při biopsii nebo v průběhu operace. Vyšetřit je možné i vzorky tkáně získané při pitvě.
Dle typu vzorku se provádí vyšetření histologické nebo vyšetření cytologické.
Histologické (histopatologické) vyšetření: vyšetřován je celistvý vzorek tkáně, takže je možné vyšetřit i vztah patologického ložiska k okolním tkáním. Před vyšetřením je nutno vzorek upravit tak, aby bylo z něj možno pořídit velice tenké plátky, které se následně vloží na sklíčko a obarví. Takto připravený vzorek je vyšetřen pod mikroskopem a ve většině případů lze určit, zda se jedná nádor, a o jaký typ jde, nebo určit stupeň diferenciace. Toto základní vyšetření trvá několik dní.
Dle typu nádoru se doplňují další vyšetření, která hodnotí přítomnost specifických bílkovin (například biomarkerů) a dalších látek, nebo přítomnost mutací specifických genů. Tato vyšetření umožní dále upřesnit typ nádoru, což je důležité při rozhodování o léčebném postupu. V některých případech je nutno vzorek odeslat k dalšímu vyšetření do specializované laboratoře. Kompletní výsledek může být znám i po několika týdnech.
Při histologickém vyšetření nádoru se kromě jiných charakteristik určuje histopatologický stupeň (grade), který charakterizuje míru buněčných změn a schopnosti nádoru vytvářet struktury podobné strukturám výchozí tkáně (diferenciace), popř. produkovat látky, které výchozí tkáně produkují.
Zpravidla se užívají čtyři stupně [stupeň (grade) 1-4 odpovídá slovnímu vyjádření dobře diferencovaný / středně diferencovaný / špatně diferencovaný / nediferencovaný nebo anaplastický]. V dokumentaci bývá histopatologický stupeň někdy označen zkratkou G [G1, G2 …].
Stupeň zpravidla odráží chování nádorů od nejméně po nejvíce agresivní a jejich případnou odpověď na léčbu.
Pro zjednodušení se někdy nádory dělí na nádory nízkého stupně - low-grade, které zpravidla rostou pomaleji, méně metastazují apod., a nádory vysokého stupně - high-grade.
Protilátka HMB45 je monoklonální protilátka, s jejíž pomocí patolog prokazuje, že se jedná o nádor z pigmentových buněk, např. melanom.
Hodgkinův lymfom (maligní lymfogranulom) je zhoubné onemocnění lymfatické tkáně, které je charakterizováno nebolestivým zduřením lymfatických tkání a sleziny. Vyskytuje se nejčastěji u mladých osob mezi 15 a 35 lety. Příznaky tvoří teploty, ztráta hmotnosti, úbytek červených krvinek, noční pocení a zvětšení uzlin.
Léčí se chemoterapií a radioterapií, asi 3/4 pacientů se daří vyléčit.
Více v článcích Hodgkinské lymfomy u dospělých a Hodgkinův lymfom u dětí a dospívajících
Nádory, které vycházejí z orgánů, které jsou závislé na hormonálních podnětech (mléčná žláza, prostata, děložní sliznice) si tuto závislost mohou zachovat (nádory hormonálně dependentní / závislé), pak je u nich možná hormonální léčba.
Závislost na hormonech je dána přítomností hormonálních (steroidních) receptorů uvnitř nádorové buňky. Hormonální léčba má méně nežádoucích účinků než chemoterapie a je proto lépe snášena. Hormonální léčba se podává dlouhodobě, v adjuvantní léčbě několik let, při léčbě pokročilého/metastatického onemocnění po celou dobu účinnosti. Užívá se zpravidla samostatně nebo sekvenčně po chemoterapii. Dle mechanismu účinku se dělí na:
- léčba ablační: brání vzniku hormonu ve varlatech nebo vaječnících léky ze skupin y LHRH analoga, možné je též chirurgické odstranění varlat / vaječníků.
- léčba antihormonální (antiandrogeny, antiestrogeny) : brání vazbě hormonů na receptory v buňkách
- léčba inhibitory aromatázy: brání vzniku estrogenů mimo vaječníky
Pokud receptory v nádoru nejsou (nádory hormonálně independentní / nezávislé), není hormonální léčba účinná.
Hormony (kortikosteroidy) se používají též jako součást některých režimů chemoterapie, v premedikaci nebo jako podpůrná léčba.
