Všechny příspěvky

Dobrý den,

mrzí mě, že kromě faktu, že Vaše maminka má neoperovatelný nádor, musíte ještě zpracovávat situaci, kdy Vy to víte a ona ne. Je to velmi zatěžující a také pro Vaše společné další fungování dosti nepříznivé. Zdánlivě to vypadá, že když jít to neřeknete, můžete ji ochránit, ale v dlouhodobém důsledku to není dobré. Není ale na Vás, abyste svou maminku informovala, to je na lékaři. Doporučuji Vám, abyste ho požádala, aby Vaši matku o jejím stavu pravdivě informoval(přestože to dle všech etických kodexů měl udělat na prvním místě). Můžete tam s maminkou u toho být, případně jiný blízký člověk, nezůstane tak s tím sama. A neseberete jí tak její důstojnost vědět a rozhodovat o svém zdravotním stavu. Až si maminka vyslechne svou diagnózu, buďte jí zkrátka k dispozici. Držte za ruku, podávejte kapesníky. Je dobré nechat slzy téct. Nesnažte se ji utěšovat tím, že to bude dobré. Spíše ji sdělte, že budete s ní, že uděláte společně s lékaři vše pro to, aby jí bylo co nejlépe. 

Nejspíše máte velkou nejistotu, co bude dál, strach z toho, jak bude mamince, jak to zvládnete, najednou máte zde přízrak skutečnosti, že tu jednou nebude. Je také možné, že máte úplně jiné pocity. Pokud máte možnost a budete cítit tu potřebu, najděte si pro sebe pomoc, ideálně odbornou - terapeuta, psychologa - který by Vás této cestě mohl doprovázet. Někdo má zase nějakého blízkého člověka ve svém okolí, případně více takových dobrých duší, se kterými může svoje pocity sdílet. Až zjistíte, jak bude probíhat maminčina léčba, zkuste se o péči o ni podělit, není třeba se na pomoci "vyšťavit", pravděpodobně budete energii ještě potřebovat i pro někoho nebo něco jiného (partner, děti, práce). Lze využít řady služeb (terénní zdravotní služby, zapůjčení pomůcek, např. polohovací postele apod.), většina nemocnic má své sociální pracovnice, které dokážou poradit. 

Vždycky je nějaký čas, který zbývá. Většina z nás neví, jak ten čas bude ještě dlouhý, Vy nyní máte již nějakou bližší představu, jaký čas tu Vaše maminka bude. Jde o to, abyste ten čas využily tak, jak to pro Vás bude v dané situaci nejvíc příjemné a užitečné. To vše je ovlivněno nejen současnou nemocí Vaší maminky, ale Vaším vztahem, jaký byl a je, Vašimi povahami a potřebami, aktuálním životním nastavením apod. 

Když budete potřebovat, ozvěte se na můj mail. Přeji Vám i Vaší mamince hodně sil. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra Krajské nemocnice Liberec 

28. 3. 2022, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den, je mi líto, ale Váš dotaz nedokážeme zodpovědět, napsala jste jej totiž do poradny psychologické. Pokud Vás jmenované příznaky trápí, bylo by dobré zeptat se lékaře, určitě by Vám odpověděl už Váš praktický lékař, který by jistě posoudil, ke kterému odborníkovi Vás poslat. V naší poradně se můžete zeptat na případné psychické potíže spojené s dalším léčením Vašich tělesných problémů. Pokud se tak stane, velmi rádi Vám poradíme. Hodně zdaru Vám při hledání odpovědi u lékařů přeji. Mgr. Libuše Kalvodová, psychoonkologická sekce České onkologické společnosti české lékařské společnosti JEP.

16. 2. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den,

děkujeme za Vás dotaz a důvěru. Moje jméno je Martin Pospíchal a působím jako psycholog u České onkologické společnosti.

Z Vaší krátké zprávy není zřejmé, jaký je ten důvod proč pan manžel nechce docházet na instilaci. Zda je to například kvůli obavě z covidu, nebo „už nechce doktory ani vidět“, obává se bolesti apod. Tedy jako první mi jde na mysl prozkoumat (dát prostor) tomu, aby vyjádřil to, co ho trápí. V některých případech to se samotným zákrokem nemusí souviset, člověk se může dostat do určitého, laicky řečeno „depresivního“ naladění a nic se mu nechce, včetně návštěvy vyšetření. Tedy zkusit zjistit, zda jde jen o to vyšetření, nebo je to širší, něco je zatím apod. Nebo je ve stavu, kdy se mu nechce nic.

Dále píšete o tom, že istilace je důležitá, aby se nádor nevrátil. Pak s ním možná dává smysl mluvit o tom, že pokud už absolvoval určité zákroky, dal to toho už určité úsilí (tedy všechny ty operace), tak by bylo škoda to nyní „vzdát“, nedotáhnout. Tedy dát návštěvou instilace tak trochu „smysl“ těm předchozím operacím. Je to jako kdybych chtěl dodělat školu, udělal devět zkoušek z deseti a na poslední nešel. Ale znovu říkám, nevím jestli „mířím“ správným směrem.

Také mluvíte o tom, že byste ho ráda přesvědčila. Někdy pomáhá (místo vnějšího tlaku), pomoci společně s ním najít ty „vnitřní důvodu“, tedy vnitřní motivaci pro tam jít. Jedním z nich může být to, proč by to měl dělat. Co je v jeho životě důležité? Proč se chtít uzdravit? Kvůli čemu nebo komu? V případě mužů se to né každému chce dělat „jen pro sebe“. Ale pokud si to nastaví tak, že tam například jdou „kvůli věcem které chtějí ještě v životě stihnout“, nebo „kvůli svým blízkým“, aby zde pro ně mohli být, může to pomoci.

Níže také uvádíte, že se ho snažíte přimět. Jste to tedy jen Vy, nebo někdo další? Možná se už tak trochu „zablokoval“ Vašemu tlaku (nevím, jen spekuluji). Je ještě někdo další, kdo by si s ním mohl promluvit a pomoci s tím, o čem jsem psal na začátku? Tedy porozumět hloubce těch motivů proč nechce. Tedy někdo další z rodiny z kamarádů. Tak, aby si o tom s někým mohl promluvit. Samozřejmě by mu mohlo pomoci probrat to i odborníkem, psychologem apod.

V závěru mi prosím dovolte myslet ještě na Vás. Existuje takové docela dobré pravidlo z praxe: „Pokud se rozhodnu být někomu oporou, automaticky si najdu někoho, kdo bude zase oporou mně.“ Není to projev slabosti, je to rozumná volba. Volba, která nám pomůže být dlouhodobě ku prospěchu. Pokud sami budeme podrážděni, netolerantní, unavení a naše zdraví se oslabí, jen těžko se o nás bude někdo moci naplno opírat. Sám znám prožitek toho, když je člověk dlouhodobě nablízku onkologicky nemocnému. Vím, jak moc pro něj člověk chce udělat, ale zároveň vím, že je třeba myslet i na sebe. Tedy mít čas, kdy nad tématem nepřemýšlím, mít čas, kdy jsem „jen sama pro sebe“, kdy myslím na to co mě těší.

Tolik tedy několik myšlenek k Vaší otázce, snad jsou užitečné.

29. 1. 2022, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, zn ovu píšete do poradny, ve které odpovídají psychologové, kteří jsou z onkologických klinik, ale zabývají se psychikou onkologicky nemocných pacientů. My Vám nedokážeme odpovědět na Vaše dotazy kolem bouliček po těle, křupání kloubů, to všechno je v kompetenci lékaře. Protože ještě nejste dospělá, měla byste podstoupit všechna vyšetření Vašich neduhů spolu se zákonným zástupcem, rodiči nebo někým dospělým. Pokud by lékař rozhodl, že se u Vás třeba jedná o kancerofobii, tedy psychiatrickou nemoc, měla byste spolu s dospělým doprovodem vyhledat psychiatrické ambulantní vyšetření. Je mi opravdu líto, ale Vaše potíže by měl rozlousknout opravdu lékař, pokud by byla nutná psychoterapie, pak by to byla parketa dětského klinického psychologa. Přeji Vám tedy, abyste brzy našla odpovědi na Vaše pro mě složité dotazy. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

13. 1. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, smutný dotaz na ještě smutnější situaci, tady můžeme najít tu hroznou pověst rakoviny. Je to děsivá choroba v tom, že ona se většinou nevzdává, čeká v úkrytu, až člověk první nápor choroby zvládne, zaútočí podruhé, dokonce i poněkolikáté. Podle mých zkušeností zvládne pacient i druhou ataku, takže věřím, že Vaše kamarádka znovu najde sílu a odvahu se té plicní variantě postavit. Z této předpovědi byste mohla vyjít i Vy a jako podpůrná osoba ji přesvědčit, že pevně věříte, že se zázrak uzdravení může a bude opakovat. Naděje je to kouzelné slovo, její síla zvedá zbytky odvahy a pacientka se znovu pokusí uvěřit v nastolení touhy uzdravit se. Já bych vaši kamarádku ujistila o své podpoře. Poprosila bych ji, aby v sobě našla odvahu pustit se znovu do uzdravování i přes nedobrou prognózu. Zkusila bych jí být nablízku, protože už jen sdílení léčby s drahým blízkým člověkem může vyhořelého pacienta nabíjet úzdravnou silou. Vaše kamarádka je velmi statečná žena, určitě se nevzdává jen tak. Řekněte jí, že věříte v její nezdolnost, že bude jen déle trvat, než ji zase v sobě objeví, její nezdolnost nezmizela, jen ještě v ní odpočívá. Popravdě nemáte moc možností, jak kamarádku vyburcovat k další bitvě. Jen snad: místo "neboj, to zase bude dobré!" je lépe říct: "budou i beznaděje, však vzpomínáš...už víš, máš vyzkoušeno, jak je překonat." A pak také léky na depresi, úzkost. A kdyby nic nepomáhalo, je třeba sdílet s kamarádkou mlčení. Je ještě několik možností, jak se chovat ke kamarádce v beznaději. Všechny psychologické pomůcky jsme popsali v naší knize Rakovina v rodině (www.alza.cz), kterou jsme s kolegy klinickými psychology sepsali právě pro provázející blízké pacientů. Pokud byste chtěla se mnou konzultovat konkrétní situace, pak volejte na 603290993, jistě bychom našly i další řešení smutné situace. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

13. 12. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, je mi velmi líto, že Vám nemohu odpovědět na Váš dotaz Píšete do psychologické poradny a jedinou radu bych Vám mohla poskytnout na strach, se kterým zápasíte kolem zahleněného krku. Bylo by dobře, kdybyste se vypravil co nejdříve za odborníkem, lékařem ORL, který jistě přijde na to, proč se Vám v krku tvoří tolik hlenu. A zbavíte se úzkostí jedině, když Vám zaberou léky od specialisty. Nejistota je ten strašák. Být Vámi už bych žádnou další samoléčbu nepraktikovala. Věřím, že vše dobře dopadne. Hodně kuráže Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP.

5. 12. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, píšete, že Váš bratr má nádorovou chorobu, označujete jeho diagnózu docela přesně, i když se s Vámi bratr o své nemoci moc nebaví. Předpokládám, že je v léčbě, má svého onkologa, na onkologii je jistě k dispozici nutriční terapeut, který se o výživu takto nemocných pacientů stará. Píšete, že nikdo neřeší jeho nutriční deficit. Navrhuji, abyste se bratra cíleně zeptala, jestli je mu poskytována tato péče. A také v jakém stavu je jeho základní choroba. Na dotaz, jestli má zemřít hlady, dokážu jen napsat, že si myslím, že existuje dostatek doplňků stravy pro takto nemocné pacienty a předpokládám, že Váš bratr svou malnutrici konzultuje se svým onkologem. Píšete do poradny, kterou vedou kliničtí psychologové, takže nelze Vám odpovědět na Váš velmi obecný, neinformovaný dotaz především proto, že se snad bratrovy psychiky týká jen okrajově. Přesto je od Vás ale hezké, že se o svého nemocného bratra zajímáte a máte o něj obavu. Opravdu doporučuji, abyste s bratrem více mluvila. Vaši podporu jistě příjme. Děkuji Vám za dotaz Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

18. 11. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Onkologickému pacientu, který už má diagnózu a začíná se léčit, vpodstatě nelze zabránit ve stále se opakujících myšlenkách na bolesti, drastickou léčbu, na smrt. To vše je zákonitá odezva, reakce na život ohrožující chorobu a je hodně smutné, že Vy jako sestra, i kdybyste ji rozptylovala, prosila, žádala, devastující myšlenky budou Vaši sestru ještě nějakou dobu provázet. Ona se může z takového myšlenkového zacyklení dostat ve chvíli, kdy začne zabírat léčba a ona se může těšit, že nemoc může překonat. Vy jí nemůžete odpovědět seriózně na její otázku PROČ PRÁVĚ JÁ? Zatím ještě nikdo ve světě, žádný odborník, žádný výzkum nedokázal odpovědět na tuto tíživou otázku, kterou si dává každý nově nemocný nádorem. Co s tím? Pro Vás konkrétně to znamená nevyvracet sestře její otázku, ale říkat jí, ať se děje cokoliv, jste jí nablízku, mluvte s ní, odvádějte její pozornost k praktickým každodenním situacím, o jejích pochybnostech nelze říct nic jiného, než že jí nedokážete odpovědět. Kliničtí psychologové z naší Psychoonkologické sekce nedávno vydali knihu, ve které jsou vysvětleny psychické reakce jak pacientů, tak především jejich blízkých. Pokud budete chtít vědět víc, proč Vaše sestra reaguje, jak reaguje, proč její blízcí nedokážou podpořit svou nemocnou, jak by měli právě blízcí reagovat, měli by si tuto knihu odborníků přečíst. Jde o knihu Rakovina v rodině (www.alza.cz). Přeji Vám statečnost při podpoře sestry. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

14. 11. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý večer, velmi upřímně Vám blahopřeji ke zvládnutí té odporné nemoci, jsem potěšena, že máte velikou podporu ve své rodině. Trápí Vás ale odtahování kamarádek a vysvětlujete si to tak, že v jejich očích jste jako malomocná, méněcenná, dokonce infekční. No a já Vám dám k přemýšlení jinou variantu, proč se to děje: a co když Vaše přítelkyně jsou ve velkých rozpacích, jak a o čem si s Vámi povídat? Třeba mají obavy, aby se Vás nepříjemně nedotkly nějakou neomaleností, neznalostí. Pokud budete chvíli přemýšlet tímto směrem, mělo by Vám jejich jednání být srozumitelnější. Rakovina je přece obecně  ve společnosti obrovské tabu, ještě jsme se jako společnost nenaučili o ní mluvit s rozumem, ne se zděšením. Já bych Vám doporučovala, abyste kamarádky vzala na milost, abyste jim vysvětlila, že potřebujete jejich přítomnost, že jste dostatečně statečná, abyste si s nádorem poradila, abyste se zase mohly scházet, aby Vás braly jako uzdravenou statečnou kamarádku. To je také ten příklad, kdy Vám dokáže rozumět jen kamarádka se zkušenostmi. Zkuste tedy svěřit se kamarádkám se svým zápasem a s tím, že se dá překonat i hnusná choroba, když pacient se proti ní postaví statečně a odvážně s představou vyléčení. Jsem opravdu přesvědčena, že když se Vám s nimi podaří takhle mluvit, zase budou s Vámi rády, a to o to víc, když jim řeknete, že je kolem sebe potřebujete. Hodně zdaru a síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

21. 10. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Hezký den,

je naprosto přirozené, že ve chvíli, kdy se setkáme se závažným onemocněním, nevíme  jak dál; tak trochu se ztratíme v sobě i ve světě kolem nás.  Všechny dosavadní jistoty jakoby najednou přestaly platit, naše plány do budoucna se mohou začít ztrácet… v našem prožívání se ve větší či menší míře objevuje nejistota a strach. Může být těžké v sobě najít odvahu a odhodlání přijmout tuto novou skutečnost a najít si svou vlastní cestu nemocí a léčbou. Jednou z důležitých věcí je nebýt na to všechno sám. Je úžasné, máte-li vedle sebe lidi, kteří tam jsou, když je potřebujete. Oni Vás mohou vyslechnout, pohladit, obejmout…  Určitě bych se ale přimlouvala i za to, mít „svého profesionála“,  psychologa, který může jít tímto náročným obdobím s Vámi, který Vám může pomoci se zorientovat v tom, co se děje i ve Vás samotné. Společně můžete najít cestu, jak žít i se závažným onemocněním a ne jen přežívat. Hodně síly a budete-li chtít, ozvěte se klidně na můj mail.

7. 10. 2021, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Dobrý den, v místě Vašeho bydliště, kde je fakultní nemocnice, ve které, předpokládám, se bude Vaše maminka léčit, by mělo být i oddělení klinické psychologie. Prosím, zkuste je kontaktovat a dohodnout s nimi nejlepší řešení pro Vaši maminku, pokud byste se chtěla poohlédnout mimo nemocnici, pak také můžete kontaktovat některého z klinických psychologů, kteří pracují v soukromých ordinacích a zkusit se domluvit s nimi na účinné psychoterapii pro Vaši maminku. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

29. 9. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Hezký den,

život s onkologickou diagnozou je neskutečně složitý a náročný.  Jak sama píšete, okamžiky naděje, úlevy a odhodlání se střídají s obavami, bolestí a beznadějí. Je to naprosto přirozené; onkologická léčba je náročná nejen časově, ale nutí nás přemýšlet nad nejrůznějšími otázkami, které ne vždy musí mít odpověď. Může být velmi náročné a vysilující si tím vším procházet sám. Je skvělé, když při Vás stojí Vaši blízcí, ale odborná pomoc psychologa může nabídnout komplexní péči. Velmi bych se přimlouvala za to, abyste Vy sama odbornou pomoc vyhledala – společně s psychologem se můžete, mimo jiné. zorientovat sama v sobě, v tom, co se děje i v tom, jaké možnosti máte. S podporou odborníka můžete najít cestu, která pro Vás bude v tomto nelehkém období schůdná. V případě potřeby je také možné domluvit s Vaším onkologem nasazení vhodné medikace na úzkost, příp.depresi. Je-li nasazení farmakoterapie nezbytné, nejde o žádný projev slabosti, ale o další cestu jak zvládnout náročné období, které máte před sebou. Pokud byste měla zájem, pak bych Vám ráda nabídla tip na knihu, kterou jsme s kolegy klinickými psychology sepsali pro onkologické pacienty a jejich blízké. Název je „Rakovina v rodině v otázkách a odpovědích blízkým“, která se dá sehnat na internetu. Přeji Vám hodně odvahy, síly a odhodlání v boji s nemocí. S úctou, Alexandra Škrobánková.

11. 9. 2021, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Dobrý den, podle zákona a také podle moudrého rozumu má jedině pacient právo dozvědět se o povaze jeho nemoci a o léčebných úkonech s ní spojených, se kterými může a nemusí souhlasit. On jediný má také právo informovat ostatní členy rodiny a blízké o své nemoci, a pokud někomu nechce říct, jak na tom je jeho zdraví, nikdo nemá právo jej přemlouvat k opaku. Toto je součástí etického kodexu zdravotníka a pacienta. Tedy podle toho máte plné právo odmítnout naléhání rodiny. Také vnímám, že udržet si rovný vztah s otcem je pro Vás vysoce důležité. Přeji Vám, abyste nepodlehla nátlaku a svého otce dokázala podpořit v jeho boji s nemocí. Hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

29. 8. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den,

děkujeme za důvěru a dotaz.

Ohledně konzultace s psychiatrem:

Psychiatrické oddělení je jednak v rámci Vinohradské nemocnice, kde se Váš tatínek léčí: https://www.fnkv.cz/oddeleni-psychiatrie-kontakty.php

Případně (pokud byste chtěla mimo nemocnici), mají moji klienti dobrou zkušenost s psychiatrií na Praze 8: https://centrumpsychiatrie.cz/nasi-odbornici/

S pozdravem

PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D.

psycholog

16. 8. 2021, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den,

podle Vašeho líčení věřím, že už jste na pokraji sil. Zdravotní stav Vašeho muže je vážný a chcete být s ním, zároveň vnímáte svou nezastupitelnou roli matky malého synka, který Vás nesmírně potřebuje (více o to, že je znejištěn nepřítomností tatínka). Je nyní nemožné být u obou svých milovaných bytostí najednou, musíte svůj čas i síly mezi ně dělit. Jistě máte velké obavy o život svého muže a pak i o svou a synovu budoucnost. 

Nikomu a ničemu nepomůže, když se zhroutíte vyčerpáním, to jistě sama vnímáte. Situace je taková, že zkrátka nemůžete na 100 % splnit své představy o tom, jak být oporou svému muži a zároveň plně přítomnou vřelou matkou svému synovi. Není to v lidských silách. Někdy musíte jednoho z nich upřednostnit, někdy druhého a někdy také sama sebe. Musíte se vyspat, vyplakat, nechat se obejmout od přátel či blízkých. Věřím, že u obou "Vašich" mužů může být občas i někdo jiný než Vy (kamarádi, někdo z rodiny). Chtěla byste to být vždycky Vy, věřím, ale není to možné. Taková situace může trvat ještě dlouho, takže je dobré rozložit síly, není čas už teď se vydat ze vší své energie, ještě není čas být na dně. 

Mnoho lidí, kteří se ocitli v podobné situaci té Vaší a dokázali si svému okolí říci o pomoc, byli nakonec překvapeni kolik pochopení, podpory a pomoci se jim dostalo. Od sousedů, známých ze sportovního klubu, spolupracovníků a nezřídka i od svých nadřízených v práci.   Je dobré si říci konkrétně a konkrétním lidem. Jistě Vám nepomůže každý, ale většina z normálních lidí bude mít pochopení a třeba bude moci něčím ( i drobným činem) přispět k tomu, abyste mohla věnovat co nejvíce času manželovi a synovi a také svojí regeneraci. Nezůstávejte v tom sama. Většinou zde také navrhujeme i obrátit se na odborníka, pokud možno psychologa, terapeuta, který by Vás mohl doprovodit touto cestou, která pro Vás (a nikoho z Vaší rodiny) není jednoduchá. Někdy tuto roli může hrát i někdo blízký, kdo Vám bude k dispozici. Někteří lidé ve Vaší situaci také využijí služeb psychiatra ve smyslu předepsání medikace, např. antidepresiv. Mimořádná situace v životě to často vyžaduje a není třeba se za to stydět. 

Je dobře, že se svým synkem mluvíte a také mu říkáte pravdu na úrovni jeho věku, i když to je jistě těžké. Pokud byste se chtěla v tomto tématu více zorientovat, zde je odkaz na místo, zde na stránkách Linkosu, na příručku ke stažení Dítě a rodič nemocný rakovinou. Příručka pro rodiče. Jak pomoci dětem, když jeden z rodičů onemocní rakovinou. - Leena Väisänen, Tytti Solantaus » Linkos.cz 

A pokud byste potřebovala další informace nebo jen sdílení touto formou, můžete se kdykoliv ozvat na můj email. 

Přeji Vám hodně sil, vlastně celé Vaší malé rodině. 

Mgr. Hana Kynkorová, Komplexní onkologické centrum Liberec

3. 8. 2021, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz