Ráda bych Vás požádala o pomoc. Na Vašich stránkách ani jinde jsem nenašla kontakt na psychologa v Praze. Otec má rakovinu tlustého střeva je po operaci a po 5 chemoterapiích a duševně je na tom moc špatně. On i my potřebujeme pomoc odborníka. Děkuji za Vaši odpověď
Posílám Vám kontakt na neziskovou organizaci, která se zabývá psychologickou pomocí onkologicky nemocným v Praze. Její vedoucí je psychiatrička a jistě Vám pomohou i psychologové této organizace.
GAUDIA
Tel.: 242 487327, 606613583
e-mail: info@gaudia.org
internet: www.gaudia.org/rakovina/
e-mail: info@gaudia.org
internet: www.gaudia.org/rakovina/
6. 9. 2007, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
Dobrý den, můj otec prodělal před dvěma lety ozařování krku. Má stále velké bolesti, přestože už vyzkoušel klasické léky proti bolesti i alternativní způsoby léčby. Mám pocit, že musí mít nějaký psychický blok, jelikož pokaždé, když si vezme nový lék, tak říká, jak mu to pomáhá a druhý den už naopak tvrdí, že je to ještě horší a že to nemůže užívat. To už není podle mě normální. Občas vykašlává krev a pak už zase vymýšlí, jakými léky to bude. Po kontrole v nemocnici se vždy zklidní a je mu lépe, když mu lékař řekne, že se v krku nic nového neděje. To mu bohužel vydrží jen ten den. Určitě by potřeboval nějakého odborníka a léky na psychiku. Občas si na noc vezme Xanax, ale na nervy mu to nepomáhá. Pouze lépe spí. Strašně se té nemoci podává a nemluví o ničem jiném. Jen nám říká, co ten den snědl, jestli ho to pálilo, naříká, že už měl dávno umřít . Snažím se ho nějak rozptýlit, ale moc se mi to nedaří. Doporučovali jsme mu také, že by měl jít k psychologovi, ale tomu se stále brání. Děkuji za odpověď.
Snahou moderní medicíny je, aby v žádném případě pacient netrpěl bolestí. Vašemu otci je třeba jeho vlastní vnímání bolesti věřit. Jistě bych zkusila jeho potíže konzultovat s jakoukoliv ambulancí bolesti ve Vašem nejbližším okolí. Lékaři, zabývající se touto problematikou, jsou seznámeni také s psychickými potížemi svých pacientů a dokážou jim pomoci léky i v tomto směru. Váš otec se zřejmě plně upnul na své potíže s krkem, také lze předpokládat, že po ozařování se pro něj ztížené polykání stalo hlavním problémem a jeho kvalita života je tak velmi negativně ovlivněna. Neustálé poukazování na své trápení a zabývání se svým krkem udržuje pozornost všech svých blízkých i lékařů. Jistě trpí strachem, úzkostmi, nevidí východisko ze své svízelné zdravotní situace. Jistě žije v depresi. Zkuste jeho lékaře požádat o antidepresivum. Psychologická pomoc může přijít třeba poté, co se zbaví bolestí.
19. 9. 2007, Mgr. Libuše Kalvodová; Interní hematoonkologická klinika LF MU a FN Brno, lkalvod@fnbrno.cz
Vyrovnávají se různé skupiny lidí se svou nemocí jinak?
Odborné studie se shodují v tom, ze vyrovnávání se s těžkou chorobou jde napříč všemi vzdělanostními i věkovými skupinami v podstatě stejně. Pocit ohrožení života a jeho zpracování je složitý psychický proces, který souvisí s typem osobnosti pacienta. Odehrává se především v emocích každého člověka. Ve stručnosti: pokud se pacient setká s týmem zdravotníků, kteří mu naslouchají, mírní jeho fyzické potíže, poskytují mu dostatek kvalitní psychické podpory, vyrovnává se s nemocí a léčbou každý snadněji.
16. 5. 2007, Mgr. Libuše Kalvodová, lkalvod@fnbrno.cz
Jsou nějaké typické psychologické fenomény u některých typů onemocnění, nebo se chovají onkologičtí pacienti zhruba stejně? Mám na mysli právě ca varlat nebo prsu, atributy mužství/ženství.
Nádor, tumor, rakovina – to je fenomén natolik tragický, smrtelný a beznadějný v představě všech lidí, že nezáleží na typu onemocnění ani na pohlaví. Záleží jen na odvaze, motivaci a nezdolnosti člověka, na tom, jak se rozhodne nemoci čelit. To je v mysli a srdci každého z nás. Někdo to dokáže použít, někdo ne.
16. 5. 2007, Mgr. Libuše Kalvodová, lkalvod@fnbrno.cz
Je vhodné sdělovat pravdu i malým dětem?
Každý pacient má zákonné právo vědět, jakou nemocí trpí a jak se jeho nemoc léčí, jakou má prognózu. O tom, jak jsou tyto skutečnosti sdělovány dětem, rozhodují jejich zákonní zástupci, lékař a specializovaný klinický psycholog.
3. 11. 2006, Mgr. Libuše Kalvodová, lkalvod@fnbrno.cz
