11. 1. 2010, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
Ze zahraničních publikací bych ráda zmínila vynikající sborník Psychosocial Aspects of Pediatric Oncology, editovaný Shulamith Kreitlerovou a Myriam Weyl Ben Arushovou. Další neméně zajímavý je sborník Pediatric Psychooncology (Psychological Perspectives on Children with Cancer) editovaný D.J. Bearisonem a R.K. Mulhernem. Tyto knihy máte možnost zakoupit anebo číst na webových stránkách google books.
Přeji hodně zdaru při psaní Vaší diplomové práce a úspěšné zakončení studia.
5. 1. 2010, Mgr. Irena Vlčková, Fakultní nemocnice Brno, Klinika dětské onkologie, ivlckova@fnbrno.cz
3. 12. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
Ptáte se, co se svým problémem můžete dělat? Cest je několik:
- Nemusíte dělat nic, ale to zřejmě nechcete.
- Můžete se sama pokoušet snažit se zapojovat do dřívějších aktivit i přesto, že Vás nebaví tak jako dřív a hledat i jiné činnosti, které jste zatím nepoznala s tím, že Vás třeba osloví, budou se Vám líbit nebo v nich najdete nový smysl něčeho, že díky nim potkáte nové lidi, kteří Vám nabídnou nové zkušenosti atd.
- Můžete vyhledat i odbornou psychologickou pomoc, pokud jste motivována k psychoterapii, tj. k aktivnímu řešení Vašeho problému, prostřednictvím které se budete nejspíše snažit porozumět tomu, proč prožíváte věci zrovna tak jak píšete a jaké jsou možnosti je lépe zvládnout, stručně řečeno: jak podpořit a urychlit adaptaci na skutečnost, že jste a budete onkologickou pacientkou a jak se vrátit do běžného života.
- Můžete zvolit i cestu psychofarmak – tj. léků na psychiku. V tomto případě bych Vám doporučila spolupráci s psychiatrem, který je nejvíc kompetentní k tomu, aby posoudil jaký lék a v jakém dávkování Vám může být ku prospěchu a také jak dlouho ho můžete brát, aby se nevytvořil návyk na něj atd.
- Ani jedna z těchto cest není tzv. lepší nebo horší – zvolte takovou, která je Vám nejbližší – podle Vašeho očekávání a možností. A pokud tato cesta bude lichá, dá se zopakovat v jiné podobě anebo se zkusí jiná cesta. Rozhodně žádná z těchto cest není ostuda, naopak – je ocenitelné to, že člověk chce něco dělat a to je lepší než to vzdát.
V každém případě je dobře, že nechcete se svým problém zůstat sama a nechat ho jen tak. Je potřeba si ho uvědomit, pojmenovat ho a mluvit o něm. To je vlastně klíč k tomu, že může nastat nějaká změna, tudíž že ho můžete zpracovat a najít svou vlastní cestu jak se sním vyrovnat. Vždy však neočekávejte víc, než je v danou chvíli reálné a buďte ráda, když se dostaví i malé úspěchy – např. chvíle, kdy prožijete něco hezkého, co Vás pobaví, potěší, kdy dokážete něco, co jste u sebe nepředpokládala apod. (A nyní příklad reálného očekávání: Je to asi tak, jako když extrémně obézní člověk chce být štíhlý. Taky to nedokáže hned nebo možná vůbec, ale může být šťasten, když se mu podaří shodit pár kilo a udržet určitou dobu tuto váhu, protože ví, že udělal dobře svému tělu. Většinou tehdy nepřemýšlí o tom, že díky své obezitě je velké riziko rozvoje dalších potíží, které mohou znamenat poškození zdraví a být v extrémním případě i smrtelné.)
18. 11. 2009, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@mou.cz
Z toho co píšete mám dojem že jste pečlivý mladý muž a své zdraví neberete na lehkou váhu, co je u sportovce možná i ze zkušenosti.
Zamýšlím se nad tím, co všechno kromě kolapsu a déletrvající bolesti Vás může vést k obavám, zda se nejedná o nádor. Napadá mě, jestli jste se s nádorovým onemocněním potkal v rodině nebo okolí? Taková situace jistě vzbuzuje úvahy, které mladí lidé běžně nemívají, a je rozhodne dobře že máte důvěru se ze svou otázkou obracet na odborníky. Ve Vašem věku patří nádorové onemocnění mezi velmi vzácné, a já budu věřit, že se Vás netýká.
17. 11. 2009, Mgr. Kristina Tóthová, Klinika dětské onkologie Brno, kristina.tothova@fnbrno.cz
20. 11. 2009, Mgr. Alexandra Škrobánková, Hematoonkologická klinika FN a LF UP Olomouc, skrobankova@volny.cz
10. 11. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
1. 11. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
Píšete, že máte silné léky a přesto nepomáhají. Tomu docela rozumím. Po dobu manželovy nemoci jste, jak říkáte, potlačovala před ním všechny negativní emoce. Zůstaly ve Vás a teď se derou na povrch. Nechte je propuknout v celé jejich síle. A taky se snažte manuálně pracovat, jakkoliv se starat o své okolí a o sebe. A taky hlavně o svém žalu mluvte, najděte si ucho, do kterého můžete svěřit celou hrůzu své duše.
27. 10. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
Co se týká problematiky nežádoucích účinků doporučuji Vám návštěvu Informačního portálu pro veřejnost Státního ústavu pro kontrolu léčiv na adrese: www.leky.sukl.cz.
Podrobnosti o léčivech, včetně jejich složení najdete v Databázi léčivých přípravků na stejném portálu.
18. 9. 2009, správa Linkos, info@linkos.cz
31. 8. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
Hodně síly
19. 8. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
Jediné co jsem se dozvěděla,že nádor na zádech jde vyoperovat,ale v krku,že sním nejde dělat nic že má nějaké prášky,které by ho prý měly zastavit. Víc nevím a z toho mám strach.Bojím se že ví víc,ale nechce mi to říct, protože to nebude dobrá diagnóza.
Pokud mi nějak můžete poradit jak se chovat a jaké to může mít následky na budoucí život, tak Vám budu moc vděčná.
4. 8. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
30. 7. 2009, Mgr. Libuše Kalvodová, FN Brno, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, lkalvod@fnbrno.cz
29. 7. 2009, Mgr. Alexandra Škrobánková, Hematoonkologická klinika FN a LF UP Olomouc, skrobankova@volny.cz