Všechny příspěvky

Dobrý den, omlouváme se za to, že se odpověď na Váš dotaz tak opozdila, ale kolegyně, se kterou byste měla navázat kontakt, je dosud na dovolené, přijede koncem tohoto týdne a také se Vám ozve. K osobnímu oslovení mám od ní souhlas s s poskytnutím její e-mailové adresy: hana.kynkorova@seznam.cz  Za Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

11. 7. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý večer, věřte, že si čtu zas a znovu Vaši zprávu o Vaší nemocné sestře a o to hůř se mi bude psát odpověď. Jako klinický psycholog jsem strávila velmi mnoho let na hematoonkologii a do detailu přesně jsem se setkávala s osudy nemocných a smrtelně ohrožených leukemických pacientů, kteří se léčili se stejným typem leukemie jako Vaše sestra. Byli to velmi mladí lidé bez závazků, mladé matky a otcové malých dětí, všichni toužili dostat šanci přežít tuto naprosto šílenou chorobu, uzdravit se. Byla jsem svědkem mnoha zápasů lékařů o jejich život. Na našich onkologických klinikách v Česku dostávají pacienti s AML naprosto stejnou léčbu jako by byli léčeni v Německu, Itálii, Norsku, USA, Japonsku. Lékaři, kteří se touto chorobou speciálně zabývají, jsou velmi vzdělaní a jejich znalosti a možnosti léčby AML jsou na špičkové úrovni. Předpokládám, že totéž platí i o klinikách, lécích a lékařích na Slovensku. Zázraky se ovšem ani při nejlepší vůli všech kolem pacientů nedějí. Tato nemoc je velmi agresivní a jedinou touhou AML je zahubit toho, kdo ji dostane. Pravda, nejsem lékař hematoonkolog, jen klinický psycholog, ale vím, že pokud ošetřující onkoložka řekla, že už lékaři vystříleli na nemoc všechnu munici, léčili téměř nadoraz, přesto choroba pokračuje a ničí Vaši sestru, věřte, že s naprosto největší pravděpodobností má pravdu. Je samozřejmě chybou, že o zdravotním stavu neinformovala přímo Vaši sestru, ale bez jejího vědomí jen její rodinu. Nemám důvod si myslet, že Vaše sestra nepostoupila všechny možné typy záchranného programu. Její tělo už by nezvládlo další agresivní protinádorovou léčbu, nemá už na to sílu ani rezervy. Ano, svět je opravdu nespravedlivý a člověk je jen velmi křehký tvor. Vaše statečná sestra určitě bojovala urputně o život hlavně kvůli svým dětem. Přála bych jí, stejně jako jsem přála svým pacientům, aby se stal zázrak. Je mi opravdu velmi líto, ale měla byste se připravit na důstojné a láskyplné doprovázení Vaší sestry časem, který jí ještě zbývá. Myslím na Vás a přeji vám oběma hodně síly a odvahy unést smutnou pravdu. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP

12. 5. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, je mi velmi líto, že Vám jako klinický psycholog nedokážu odpovědět na Váš dotaz. Odkazuji Vás na onkologické pracoviště, kde jste se léčila, a tam se ptát jak onkologů, kteří navrhují nárok na důchod, tak sociálního pracovníka, který bude mít jistě pro Vás odpovídající odpověď Přeji Vám, abyste se dobrala adekvátní odpovědi. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

17. 4. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Je mi velmi líto, ale na Váš dotaz neumím odpovědět proto, že jako klinický psycholog nejsem lékař. Vybral jste si portál psychoonkologické sekce, dokážeme Vás provést psychickými úskalími léčby onkologického onemocnění, ale na tak specifické otázky, které popisujete, může odpovědět jedině lékař onkolog. Pokud máte namířeno do Motola, tamní lékaři Vám jistě ochotně a s odbornou erudicí odpoví na vše kolem Vaší nemoci. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce České onkologické společnosti ČLS JEP

14. 2. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, pomoci by Vám s tím měl lékař, který Vám Tramal předepisuje. Jinak bych Vám doporučila využít služeb psychiatra, z Vašeho okolí máme dobré refence na MUDr. Martinu nebo Zdenu Stegerovou, které ordinují v Turnově a Kosmonosech. Objednací doby nejsou až tak dlouhé. Objednávky přijímají na telefonu 606 038 800 nebo si vyhledejte jejich www stránky. Také by Vám mohly doporučit nějakého spolupracujícího psychologa - terapeuta, který by Vás vedl.

Přeji Vám mnoho sil při boji se závislostí.

Mgr. Kynkorová, psycholog, KOC Liberec

8. 2. 2016, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Je mi nesmírně líto, ale jsem v rozpacích, když Vám neodpovím na Váš dotaz. Toto je poradna, kterou vedou a odpovídají v ní kliničtí psychologové, kteří se věnují onkologickým pacientům po stránce pomoci jim překonat psychické potíže při léčbě a po ní. Na dotazy lékařského charakteru neumíme odpovídat, bylo by určitě lepší zeptat se  ošetřujícího onkologa Vaší maminky. Hodně zdaru při léčbě Vaší maminky Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

27. 1. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, to, s čím se musí potýkat Váš manžel už více jak dva roky, je velkou lidskou tragédií, která v těchto dnech a týdnech bude pro něj a celou vaši rodinu nesmírně těžká. Váš manžel je neskutečně statečný a jistě se snažil nepodlehnout tlaku postupující nemoci. Situace, kterou popisujete, je po psychické stránce pro něj plná strachu, úzkosti, beznaděje a hlavně smutku. Člověk, kterému nezbývá než se smířit s tím, že nad jeho životem zvítězila smrtelná choroba, se choulí do sebe. Vyvolává vzpomínky na to, co prožil. Je velmi smutný, že odejde ze života a nebude moci ochraňovat svou rodinu, být s nimi při důležitých událostech, nebude mu dopřáno radovat se z vnoučat, na které se tak těšil. Smutek a úzkosti mu nedají s rodinou mluvit, tak moc jej svírají. Když už, jak píšete, občas něco řekne, pak jen pohřební řeči. Nejí, ztratil chuť k jídlu. Jak mu pomoci, jak mu ukázat, že je rodina s ním, jak jej podpořit, aby nepropadl beznaději? Asi si nikdo z rodiny neuvědomuje, že právě Vy jste tou nejdůležitější podpůrnou osobou, člověkem, který nemocnému manželovi chce dodat odvahy k dalšímu boji o život, chce mu zvednout náladu. Váš manžel už ale opravdu nemá sílu bojovat, je velice unavený a ani nevidí smysl postavit se nemoci, když už tak dlouho se snažil nemoc porazit a marně. Všechno, co říká, dokonce i ty pohřební řeči, prosím berte velmi vážně a vyslechněte je bez nadbytečných poznámek. Pokud jste byli oba zvyklí se dotýkat, dělejte to co nejvíc, držte jej za ruku, pohlaďte jej po rameni, zádech. Udělejte si chvilku a pokud to vydržíte, posaďte se k manželovi a sdílejte s ním třeba jen mlčení. Pokud nebude moci jíst, zkuste do něj dostat aspoň dostatek tekutin, aby jeho tělo nežíznilo. Prosím, ubezpečte jej, že jste všichni, celá rodina, s ním, že jej neopustíte za žádných okolností. Vidíte, Vaše role v tomto zoufalém čase je neuvěřitelně náročná, troufám si říct, že je ještě horší a těžší než smutek Vašeho manžela. Abyste tu nekonečnou hrůzu a neštěstí vydržela, zkuste se obrátit na Vašeho praktika nebo i třeba onkologa Vašeho manžela, kteří Vaši situaci jistě pochopí a nabídnou léky na zvládnutí psychiky. A hlavně se pokuste vyrovnat s představou, ještě nemyslitelnou nyní pro Vás, že svého manžela ztrácíte. Moc na Vás myslím a přeji si pro Vás dostatek síly. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

19. 1. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, dosah naší psychoonkologické sekce je v Praze bohužel velice malý. Můžeme nabídnout: zeptejte se svého onkologa, až půjdete na kontrolu, jestli by Vám zprostředkoval schůzku s psychologem, který má na starosti právě to komplexní onkologické centrum, kde jste se léčila nebo zkuste zařízení Gaudia. Ale především se podívejte do mapy psychologické pomoci, která je součástí naší psychoonkologické sekce. Můžete ovšem také vyhledat jakoukoliv ordinaci klinického psychologa, který by Vám mohl také dobře pomoci s vyrovnáním se s psychickými následky prodělaného nebezpečného onemocnění. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

25. 11. 2015, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, 

smrt Vašeho tatínka byla náhlá a nečekaná, a podle Vašeho dotazu soudím, že zůstalo i hodně nezodpovězených otázek ze strany lékařů. A je důležité, abyste na ně dostala odpověď (pokud to je možné). Jistě by bylo nejlepší, kdyby Vám pitevní zprávu a celkový postup vysvětlili lékaři na pracovišti, kde byl Váš otec hospitalizován. 

Píšete ale do poradny psychologům, jimž (ač pracují na onkologii) nepřísluší posuzovat či "překládat" lékařské zprávy.

Pokud by nepřijali Váš požadavek na konzultaci v ústecké či jabloneckéé nemocnici, ozvěte se mi na můj email, zkusím zařídit konzultaci pitevní zprávy s některým z lékařů na našem oddělení v Liberci. 

A pokud budete potřebovat psychickou podporu v tomto těžkém období, ozvěte se také. 

Mgr. Hana Kynkorová, Komplexní onkologické centrum Liberec, hana.kynkorova@seznam.cz

23. 11. 2015, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,

nacházíte se ve velmi těžké životní situaci a je přirozené, že na Vás dolehl velký strach, obava o budoucnost Vaší rodiny, a také tíha zodpovědnosti, která je teď z větší části na Vás - postarat se o manžela, dál být k dispozici dětem a postarat se i o vše ostatní. Tento prvotní stav úzkosti a bezmoci je ochromující a zdá se, že z něj není cesty ven.

Komplikace je i to, že Váš muž nezná plnou pravdu, o to víc jste s touto tíhou sama a o to víc toho musíte nést. Je to ale i Vaše rozhodnutí, jak dál s touto situací naložíte - zda si to necháte pro sebe a ponesete tu tíhu nevysloveného nebo sdělíte pravdu a budete na to dva - se vším, co k tomu patří.

Vše má ale svůj vývoj a čas ( i naše psychické vyrovnávání se s těžkou situací) a proto i tento velmi těžký stav bude postupně ztrácet svou sílu.

Pečujícím osobám v této situaci většinou pomůže zaměřit se na "tady a teď", tzn. zaměření na řešení toho, co dělat dnes, zítra  a v nejbližší budoucnosti (za týden, dva).

Pokuste se nyní ve svém okolí, v rodině a mezi přáteli i sousedy rozhodit "záchrannou síť" - rozmyslete si, kdo by Vám mohl s čím pomoci (zaskočení v péči o děti, vystřídání v dovážení manžela na chemoterapii, zajištění nákupů apod.) a oslovte konkrétní lidi. Nečekejte, že s tím přijde někdo sám, většina lidí neví, co přesně potřebujete, ale hodně z nich je ochotno vykonat konkrétní úkoly. Z mojí praxe vím, že mnoho lidí je nakonec překvapeno, kdo všechno je schopen účinné pomoci, když je osloven. Nezůstávejte s tím vším sama.

Co se týče finanční situace,  velmi dobře (a co vím, tak i rychle) funguje Nadace Dobrý anděl (www.dobryandel.cz), která právě pomáhá onkologickým pacientům a jejich rodinám. Určitě se na ně obraťte, s vyplněním žádosti se pak obraťte na ošetřujícího onkologa.

Dětem vysvětlete (jestli už jste to neudělala), že tatínek je vážně nemocen a proto se teď nějaké věci ve Vaší rodině změní, seznamte je alespoň stručně se největšími změnami - Vaše nepřítomnost, návštěvy nemocnice apod. Pokud toho nyní nejste schopna, podrobnosti si nechte na dobu, kdy opadne stav této prvnostní úzkosti.

Je dobře, že jste schopná o samotě plakat a dát prostor emocím, dělejte to pro sebe i nadále. Ještě lepší je, pokud byste mohla mít nějakého průvodce po této těžké cestě - takové pomoci by měl být schopen každý psycholog či terapeut, ale možná je psycholog i na onkologii, kde se léčí Váš manžel - zeptejte se ošetřujícího onkologa. Případně  Vám můžu být k dispozici já, ať už ke konzultaci tváří v tvář či po emailu.

V případě, že se bude Váš psychický stav naopak zhoršovat, doporučuji Vám neprodleně vyhledat i pomoc psychiatra, který by Vám naordinoval léky, které by Vám pomohly překlenout toto těžké období. Můžete si představit, že léky v takové situaci plní funkci jakési berle, která Vám pomůže stát a jít ve chvíli, kdy Vaše vlastní nohy Vás nejsou schopny tak úplně unést.

A nakonec ještě k té spravedlnosti - žádná nemoc ani úraz nejsou spravedlivé. Věřím, že cítíte hořkost, když vidíte, jak Váš skvělý manžel je nyní bez síly. Ale žehráním na osud se jen vyčerpáte a Vy potřebujete spoustu síly pro svou rodinu.

Obraťe svou pozornost a energii k "tady a teď", rozhoďte záchrannou síť a informujte děti. Postarejte se sama o sebe ve smyslu ošetření vlastních silných emocí, pokud možno si najděte průvodce.

Pokud budete chtít, jsem Vám k dispozici.

Přeji Vám i celé Vaší rodině hodně síly.

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog,  KOC Liberec

12. 10. 2015, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den, o tom, že máte liposarkom, tedy nádor, víte Vy a Vaši lékaři opravdu docela krátkou dobu. Všechna vyšetření, na které Vás posílají, směrují k tomu, že lékaři před zásadním rozhodnutím o léčbě a prognóze musejí znát zdravotní stav Vašeho organismu. Léčba takového nádoru je velice náročná. Podle toho, jak popisujete svou současnou psychiku, mohu usuzovat na úzkostné stavy a počínající depresi. Pokud by se deprese u Vás rozvinula, pokud byste i nadále trpěl nespavostí, nekonečnou ranní a dopolední únavou a zlými myšlenkami, které byste nedokázal zahnat, nepomůže Vám nic jiného než správně volená antidepresiva a léky proti úzkosti. V té chvíli by ale také měla nastoupit odborná psychoterapie, která by Vás převedla přes náročnou léčbu. Bydlíte v kraji, kde hlavní nemocnice mají specializované ambulance kolegů klinických psychologů, kteří jsou schopni Vám kvalifikovaně pomoci. Mohu Vám doporučit jediné: až budete mít "svého" lékaře onkologa, poproste jej hned, aby Vás nasměroval k psychologovi, který/á pracuje pro onkologické pacienty přímo na klinice.   Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti ČLS JEP 

7. 10. 2015, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Nejprve k Vašemu synovi. Pokud tomu z Vašeho dotazu rozumím, Váš syn je nyní ve dvojím ohrožení života. Zánět slinivky břišní je sám o sobě, pokud jej lékaři nezačnou včas léčit, život ohrožující a beroucí chorobou. Navíc lékaři přišli na to, že má leukemii, nebezpečné nádorové onemocnění krve, kterou ale v současné době nemohou razantně léčit, aniž by ještě víc nepoškodili zánětlivou slinivku. Oni určitě dělají všechno pro to, aby Vašemu synovi pomohli zvýšit šance na uzdravení a věřte, že to opravdu nemají vůbec lehké.  Ale je tu ještě velmi závažná psychická krize, ve které se Váš syn nachází. On se dostal do fáze agresivní psychické odezvy na těžkou chorobu. Je prostě strašně naštvaný a vzteklý na své tělo, že jej zradilo. Pak taky se velmi zlobí na všechny zdravé lidi, kteří se vyskytují u jeho lůžka. Jsou to sestry, které s ním pořád manipulují, jsou to lékaři, kteří se tváří záhadně a kterým nerozumí, jste to Vy s dcerou, kteří za ním chodíte z domu a domů zase svobodně odcházíte. On nemluví o své nemoci, jakoby ji magicky zaklel, protože pokud o ní nebude mluvit, tak nemoc nebude. To je dětské magické myšlení a Vašemu synovi pomáhá zvládat jeho zoufalou zdravotní situaci. Na agresi opravdu není pilulka, to jeho ošetřující lékaři říkají správně. Tento stav by měl sám za nějakou dobu vymizet.Nicméně píšete, že Váš syn několik let před onemocněním bral antidepresiva. V tom případě by měl dostávat antidepresivní terapii i nyní, je docela možné, že tím, že léky nedostává, jeho psychický stav se zhoršuje. Zjišťuji z titulků, odkud jste a musím Vám s lítostí říct, že Vám nedokážu poradit, jak k synovi dostat kvalitní psychoterapeutickou pomoc. Co se týká antidepresiv, určitě je musel Vašemu synovi předepisovat psychiatr nebo praktický lékař. Připadá mi schůdné pro Vás, když za tímto synovým lékařem zajdete, vysvětlíte mu, jaké jsou synovy současné psychické reakce. On sám má potom možnost spojit se, zavolat do příslušné nemocnice, kde leží Váš syn, promluvit o synových stavech v předchorobí, kvůli kterým mu byla antidepresiva podávána. Jistě se lépe domluví odborníci mezi sebou než Vy, která lékařům na JIP doporučujete léčbu. Nevím, zda na interně této nemocnice se nelze klinického psychologa domoci. Vím ale, že i kdybyste sama nějakého mého kolegu našla, nejsem si jista, zda by jej právě na interní JIP nechali dělat psychoterapii Vašeho syna. Vím ale jedno, že pokud se Váš syn dostane ze zánětu slinivky a dostane se do péče onkologům, pak ve všech onkologických centrech v Česku jsou psychologové součástí léčebného týmu. A jen na okraj, najděte si kontakt na soukromé psychoterapeutické zařízení, třeba Gaudia pomáhá těžce nemocným pacientům uspořádat pošramocenou psychiku. A úplně na závěr, sama zjišťujete, že Váš syn už dlouhá léta žije jaksi podivně, asi opravdu jinak, než byste si představovala. Životní cesty jeho a zbytku rodiny se asi už dlouho rozcházejí. Bude pro Vás a Vaši dceru velmi těžké jej ošetřovat poté, co jej z nemocnice propustí. Asi by nebylo od věci se i nad touto realitou zamyslet. Totiž pokud zůstane těžce nemocný pacient ve fázi agrese, vzteku a nespolupráce se zdravotníky, nemá příliš dobré vyhlídky na zlepšení svého zdravotního stavu. Přeji vám oběma i Vašemu synovi/bratrovi, abyste častěji slýchali jen ty dobré zprávy. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP  

21. 9. 2015, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Posouzení nároku Příspěvku na péči, stupně závislosti i jeho délka je
indiviuální a záleží tedy na konkrétním případu a jeho schválením
posudkovým lékařem, který vyhodnocuje více faktorů. V rozhodnutí se vždy
uvádí důvody, které vedly k přiznání/nepřiznání stupně závislosti a jeho
délce trvání. Proti tomuto rozhodnutí se lze v zákonné lhůtě odvolat.

Odpověď od Mgr. Kateřiny Doležalové, sociální pracovnice nadace Krtek/Brno

16. 7. 2015, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Hezký den, když jsem si opakovaně četla Váš dotaz, jako první mne pokaždé napadlo, že toho na Vás za poslední čtyři roky bylo opravdu hodně.  Je proto moc dobře, že jste se rozhodl vyhledat odbornou pomoc, díky které to vše zvládáte. To, že i přes tuto pomoc máte obavy z toho, co bude dál, je pochopitelné a naprosto v pořádku; nikdo z nás nedokáže změnit realitu, ale můžeme tím vším projít společně.  Ptáte se, kde nebo s kým se můžete poradit – předpokládám, že myslíte v Praze. Odkázala bych Vás na kolegyni, která pracuje na onkologii v Motole; zkuste se jí ozvat a určitě se spolu domluvíte – Mgr.Lívia Mayerová, tel.číslo na její pracoviště je 224434788, mailová adresa   livia.mayerova@fnmotol.cz

A teď k Vaší mamince. Ve svém dotaze píšete „dle mého, sondoval jsem …“  Hovořili jste někdy s maminkou o tom, co se děje? Nemělo by to být o tom, že nevěříte v úspěch léčby, že by měla boj vzdát … Zkuste si s ní otevřeně promluvit o tom, jak to všechno vnímáte Vy, že máte strach a zároveň že tady jste pro ni, že na to není sama … zeptejte se jí, co by si přála, co pro ni můžete udělat…  I kdyby to mělo být „jen“ to, že ji doprovodíte k lékaři, bude-li si to přát. Vzhledem k tomu, že bydlíte relativně daleko, dokážu si představit i to, že by s maminkou mohl jít někdo jiný z rodiny, příp.třeba i kamarádka. Maminka má právo vzít si sebou do ordinace kohokoli, koho si bude přát a lékař proti tomu nemá co namítat. Maminka, nebo s jejím souhlasem ten, kdo ji doprovází, má právo klást jakékoli otázky a lékař musí odpovědět tak, aby tomu, co říká, rozuměla. Pokud některý z lékařů, jak píšete, některé věci „nelibě nese“, je to jen a jen jeho problém, na který Vy ani maminka nemusíte brát ohledy. Maminka má svá práva a to je to nejdůležitější. Vedle informací o zdravotním stavu, léčbě … má maminka právo požádat o psychologickou či psychiatrickou podporu, cítí-li, že by jí to mohlo pomoci, že je to potřeba.

Ráda bych Vám, resp.Vaší mamince, navrhla osobní setkání, kde bychom společně mohli probrat vše, co maminku trápí, najít cestu v tom, co se děje a co se dít bude. Budete-li mít zájem, napište na můj mail a domluvíme se. Přeji Vám hodně trpělivosti a sil k překonání všech potíží. A chci Vám říct ještě jedno – Vaše maminka má velké štěstí, že jste s ní!

15. 6. 2015, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Souhlasím s Vámi, že problém se zvracením u Vaší kamarádky (onkologické pacientky) je nejspíše i psychicky podmíněn - asi není možné odlišit, zda pouze psychicky anebo částečně.

Cest, jak s tím bojovat, je možná několik. Jednu z nich již znáte, a to je cesta naplňující heslo "musím to vydržet". Já osobně jsem zastáncem udělat si situace lehčími, když to jde, či minimálně vyzkoušet řešit je jinak.

Jako nejjednodušší mi připadá svěřit se s problémem svému lékaři jako s věcí, která je obtěžující, a požádat ho o antiemetika - tedy léky, které působí proti zvracení a pocitům na zvracení.

Další podpůrnou možností je psychologická péče - toto je ovšem cesta, která není tak přímočará, nefunguje rychle (jako lék hodinu po požití) a nelze si v tomto případě říci "budu chodit k psychologovi, aby mě toho nepříjemného pocitu zbavil". Takto jednoduše to nefunguje, protože psychologická léčba je proces, který trvá minimálně kolik týdnů až měsíců. Ale je fakt, že se dá tímto způsobem mimo jiné poznávat více sama sebe, rozumět lépe tomu, proč se člověku určité věci dějí, což dává možnost některé věci změnit - třeba tak, že se nám na ně podaří se dívat jinak, v čemž je klíč k jejich změně.

Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste Vaší kamarádce zprostředkovala fakt, že něco vydržet se dá vždy a že je to možná řešení, které může být až poslední volbou; že je možná dobré nezůstávat s problémem sama a že stojí za to pokusit se o to, jít určitými životními situacemi lehčeji a využít možností, které k tomu jsou.

14. 5. 2015, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@tiscali.cz