Všechny příspěvky

Psychika má jednoznačně, je to vědecky i empiricky prokázané, vliv na vytvoření zhoubného nádoru. To je ale u Vás jen část pravdy, protože jsou tu i další faktory, které se účastní na vzniku rakoviny, jako je kouření, hlavní agens při vytvoření právě nádoru plic, nezdravé životní prostředí, také genetické faktory apod. Na to byste se měl zeptat svého onkolga. Vy ale popisujete dvacet let trvající nedobrou atmosféru ve vašem manželství. Vidím ale, že se to dramatické otočení o 180 stupňů stalo ve stejné době jak s Vaší manželkou, tak s Vámi po velmi složitém zákroku na srdci. Před dvaceti lety se rozsypal obraz vašeho vzájemného soužití a, myslím si, že to nemusela být nutně jen změna povahy Vaší ženy. Před Vaší léčbou nádoru plic Vás chci požádat, abyste společně našli manželskou poradnu a řekli odborníkům, psychologům, o vašich problémech v komunikaci. Měli byste to udělat co nejdříve, protože při léčbě budete potřebovat domácí podporu a jak se mi jeví, i přes všechny výtky bude Vaše manželka tou důležitou podporující osobou, až Vám bude léčba brát sily. Přeji vám oběma, abyste našli zklidnění vašeho soužití, nikdy není na to pozdě. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

22. 11. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, životní situace, ve které se ocitla celá vaše rodina, je jistě z těch nejhorších, které mohou prožít jak pacient, tak jeho nejbližší. Otázky, které Váš dotaz přináší, jsou základní při každém rozhovoru s člověkem, který se dozvídá onkologickou diagnózu. Vy, jako hlavní podpůrná osoba Vašeho muže, přesně popisujete fyzický i psychický stav člověka, který doslova zápasí s nemocí, tedy hubne a nemá chuť k jídlu,  je unavený, bez zájmu, nedokáže vstát z postele, vpodstatě nespí víc než dvě, tři hodiny denně, tedy propadá se psychicky do deprese. Tento psychický stav je neméně alarmující jako fyzická nemoc. Když budete manžela nutit do tělesných aktivit, třeba jen do procházky, do jídla, do společenských povinností, potkávání se s přáteli, rodinou, bude se muset nesmírně přemáhat, aby Vám vyhověl. Vy sama si odpovídáte na možnost zvládnutí deprese, to je vysvětlit tuto situaci ošetřujícímu onkologovi nebo praktickému lékaři, oba jistě najdou lék na depresivní stav, ve kterém doslova vězí Váš manžel. Váš onkolog Vám sdělí všechny potřebné informace o povaze nemoci, možnostech léčby, prognóze, možných potížích při léčbě, prostě vás oba jistě provede jak počátkem léčby, tak s Vámi půjde v průběhu léčení. O možnostech výběru onkologického střediska byste po dotazu měli být informováni také v počátku, při prvním setkání s onkologem, možnosti výběru pracoviště ve vašem případě jsou jistě široké. No a teď k Vám. Vy jako hlavní podpůrná osoba při léčbě Vašeho manžela, budete, a výrazně to pociťujete už nyní, budete procházet stejným martyriem psychických patologických stavů, jako je deprese, úzkostnost, beznaděj a bezmoc, strach a smutek. Přitom musíte být silná tak, aby se o Vás mohl manžel opřít a zvládat lehčeji svou těžkou situaci. Tady je namístě svěřit se svému praktickému lékaři, společně také najdete i Vy lék na Vaši duši. No a co je neméně důležité, ptejte se po pomoci klinického psychologa, který Vás i Vaši rodinu jistě dokáže provést těžkou životní etapou. Přeji Vám i Vašemu manželovi hodně síly. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP 

22. 11. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den,
rozumím, že je to pro Vás těžká situace. Z Vámi zaslaných informací není uplně zřejmé co se přesně stalo. Pokud tomu dobře rozumím, tak operace žaludku už nebyla možná. Dále jsem pochopil, že navrženou chemoterapii jste odmítnul a to vzhledem k malé šanci úspěšnosti léčby. Nevím zda Vám byla ze strany lékařů navržena ještě jiná, další cesta. Myslím si, že je důležité zůstat v kontaktu s lékaři ohledně eventuelně další možností a podpůrných prostředků. Zároveň, a to se nevylučuje, Vám můžeme pomoci z naší strany, jen potřebujeme více informací s čím přesně bojujete a co Vás aktuálně nejvíce trápí. Dejte prosím vědět zda Vám můžeme pomoci a v jaké oblasti. Přeji hodně sil.

PhDr. Martin Pospíchal, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP

15. 11. 2016, PhDr. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý večer, opět je mi líto, že musím předeslat, že chcete odpověď od lékařů, a přitom svůj dotaz píšete do poradny klinických psychologů. Mohu Vám odpovědět jen ze svých letitých zkušeností ve zdravotnictví, a ty jsou takovéto: píšete, že máte pošramocený zdravotní stav vysazením léků a máte nastoupit na radioterapii. Onkoradioterapeut, který bude určovat další směr Vaší léčby, opravdu musí znát Váš aktuální zdravotní stav (vím to, druhým povoláním jsem radiologická asistentka). Pokud budete chtít patřičné vyšetření a dobrozdání od stomatologa, který Váš chrup vidí poprve v životě, od gynekologa, který nezná Vaši gynekologickou historii, ORListu, který nemá ponětí o nemocech nosu, uší, krku, které jste až dosud prodělala, docela bych se divila, kdyby se Vám vyjádřili k současnému zdravotnímu stavu, hlavně pak pro účely onkologické léčby. No a praktika máte jednoho, pokud jste jej nevyměnila, ten by měl o Vás mít komplexní zdravotní znalosti z Vaší karty, kterou vede. Takže jako klinický psycholog a také zdravotník Vám mohu jen poradit, abyste obešla odborníky, kteří Vás už měli možnost vyšetřovat.  Ale třeba se mohu mýlit, toto je jen můj názor. Přeji Vám, ať jste na další onkologickou léčbu dobře připravená. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

24. 10. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Vám též dobrý večer.

Věřte mi, že má prolongace odpovědi na Váš dokonale a kultivovaně formulovaný dotaz, je způsobena tím, že může existovat několik pohledů na nelehkou situaci vaší nukleární rodiny. Pokusím se podívat se na ni co nejšířeji, abyste si mohli vy tři vybrat, jak máte rozvíjet vaše vzájemné vztahy. Především se chci s úctou poklonit Vaší manželce za to, že v docela vysokém věku dokáže už potřetí a v krátkém čase čelit stravující nemoci a její léčbě. Je třeba vědět, že chemoterapie vždy zanechává v organismu jak pozitivní léčebnou stopu, tak především tu negativní v podobě fyzického strádání, ale hlavně psychických ztrát jak v kognitivní, tak v emotivní složce osobnosti. Znamená to, že pacient v této terapii častěji zapomíná, ztíženě si vybavuje z paměti, nesoustředí se dobře, bývá nevrlý, netrpělivý, smutný. Nastupuje také depresivní nálada, což nemusí být zrovna deprese v pravém smyslu slova, ale je to spíše skleslost, anhedonie, pocity bezmoci. Současně ale je třeba myslet na to, že manželka ve svém věku může pod vlivem nedobré životní situace podlehnout počínající demenci, která v jejím zdravotním stavu se může jevit jako všechny atributy, které jsem vyjmenovala výše. A teď k Vaší základní otázce: hlavně co my dva se synem můžeme pro manželku udělat, abychom jí svým jednáním více neublížili. Takže - všechny popsané psychické stavy Vaší manželky by se opravdu mohly výrazně zmírnit antidepresivními léky. Asi opravdu nebude žádoucí, abyste na Vaši paní naléhali a důsledně žádali dodržování léčby. Léčba nádoru velmi vysiluje, pacient cítí velkou a trvalou únavu. Nechte Vaši paní více odpočívat, ptejte se jí, co by si přála jíst, dělat, respektujte prosím všechna její přání. Když se jí něco nepovede, zkuste to buď přehlédnout nebo zbagatelizovat, Pokud budete v její přítomnosti, pak, pokud bude mít chuť a sílu, s ní mluvte o vašem společném životě, smějte se i plačte, ale hlavně není třeba ji k ničemu přemlouvat. Jestli to máte ve zvyku, častěji se dotýkejte, držte se za ruku. V rodině by měl zavládnout duch pochopení s těžkým údělem pacienta, ale určitě by to neměl být smutek, netrpělivost nebo vztek ani zlost. Podle toho, co píšete o jejím zdravotním stavu, myslím si, že je sice dobře myslet na home care, ale snad se bez této pomoci Vaše manželka ještě nějaký čas obejde. Má přece vedle sebe dva úžasné milované a milující muže, pro které žije. A věřte, že velmi dobře vím, jak obrovský a těžký úkol je být podporujícími osobami pro své blízké. Přeji vaší malé úžasné rodině hodně síly, lásky a vzájemného pochopení. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP  

22. 9. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Hezký den,

není žádnou výjimkou, že dg.závažného onemocnění a následná léčba výrazným způsobem ovlivní nejen chování nemocného, ale i vzájemné vztahy s jeho blízkými, přáteli.

Je úžasné, že i přes jeho současné chování stojíte při něm a snažíte se hledat způsob, jak toto nelehké období zvládnout. Píšete, že jste již zkusila mnoho různých možností, ale bez většího úspěchu. Souhlasím s Vámi, že by byla na místě odborná psychologická pomoc a proto bych Vám ráda nabídla následující. Vzhledem k tomu, že jste z našeho kraje, můžete se ozvat přímo na můj mail – skrobankova@volny.cz -  a domluvíme se na dalším postupu. Společně se pokusíme najít cestu, jak dál.

Přeji Vám, aby se situace u Vás zklidnila, a dál jste mohli tím, co máte před sebou jít spolu. Hodně sil a trpělivosti.

14. 7. 2016, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Dobrý den,

dívám se na váš email a věřte prosím, že vám rozumím. Být psychicky špatný z toho co vás potkalo je normální, je to těžká situace. Vím to moc dobře z příběhů mnoha dalších lidí. Váš příběh je v mnohém podobný s příběhem člověka, kterého velmi dobře znám. Byla mu před pěti lety diagnostikována rakovina v oblasti krku s četnými metastázemi. Okamžitá operace byla nezbytná, včetně intenzivní chemoterapie. Bohužel se operační zásah neobešel bez četných jizev v oblasti obličeje a krku. Navíc zde bylo velké riziko, že už nikdy nebude moci polykat a jíst. V jednom okamžiku to nevypadlo dobře a bylo potřeba si udržet hodně naděje. Nicméně výborná práce lékařů a jeho důsledný přístup k léčbě nakonec vyústil v jeho uzdravení. Uzdravení v takové míře, že se nyní už prakticky normálně stravuje, chodí do práce a stará se o rodinu. Byť se některé věci v jeho životě změnily, tak nyní žije (jak on sám říká) spokojený život.
Jizvy v obličeji už nikdo z jeho okolí neřeší. Je to tedy příběh s dobrým koncem, byť to na začátku tak vůbec nevypadlo. On sám si kladl podobné otázky jako vy a také on měl mnoho pochybností zda to vůbec zvládne. V období, kdy toho na něj bylo hodně měl dost odvahy a vyhledal psychologa, se kterým měl možnost občas pohovořit. Měl dost odvahy se o svoje trápení podělit, stejně jako jste měl odvahu vy, když jste nám napsal. Zvládnul to a podobně to může dopadnout ve vašem případě, i když se vám to teď tak nezdá. Pokud vám mohu já, nebo moji kolegové pomoci, případně vás nasměrovat k další pomoci v místě vašeho bydliště, dejte nám vědět. Přeji vám ze srdce hodně sil a odvahy.

PhDr. Martin Pospíchal, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP

11. 7. 2016, PhDr. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, omlouváme se za to, že se odpověď na Váš dotaz tak opozdila, ale kolegyně, se kterou byste měla navázat kontakt, je dosud na dovolené, přijede koncem tohoto týdne a také se Vám ozve. K osobnímu oslovení mám od ní souhlas s s poskytnutím její e-mailové adresy: hana.kynkorova@seznam.cz  Za Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

11. 7. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý večer, věřte, že si čtu zas a znovu Vaši zprávu o Vaší nemocné sestře a o to hůř se mi bude psát odpověď. Jako klinický psycholog jsem strávila velmi mnoho let na hematoonkologii a do detailu přesně jsem se setkávala s osudy nemocných a smrtelně ohrožených leukemických pacientů, kteří se léčili se stejným typem leukemie jako Vaše sestra. Byli to velmi mladí lidé bez závazků, mladé matky a otcové malých dětí, všichni toužili dostat šanci přežít tuto naprosto šílenou chorobu, uzdravit se. Byla jsem svědkem mnoha zápasů lékařů o jejich život. Na našich onkologických klinikách v Česku dostávají pacienti s AML naprosto stejnou léčbu jako by byli léčeni v Německu, Itálii, Norsku, USA, Japonsku. Lékaři, kteří se touto chorobou speciálně zabývají, jsou velmi vzdělaní a jejich znalosti a možnosti léčby AML jsou na špičkové úrovni. Předpokládám, že totéž platí i o klinikách, lécích a lékařích na Slovensku. Zázraky se ovšem ani při nejlepší vůli všech kolem pacientů nedějí. Tato nemoc je velmi agresivní a jedinou touhou AML je zahubit toho, kdo ji dostane. Pravda, nejsem lékař hematoonkolog, jen klinický psycholog, ale vím, že pokud ošetřující onkoložka řekla, že už lékaři vystříleli na nemoc všechnu munici, léčili téměř nadoraz, přesto choroba pokračuje a ničí Vaši sestru, věřte, že s naprosto největší pravděpodobností má pravdu. Je samozřejmě chybou, že o zdravotním stavu neinformovala přímo Vaši sestru, ale bez jejího vědomí jen její rodinu. Nemám důvod si myslet, že Vaše sestra nepostoupila všechny možné typy záchranného programu. Její tělo už by nezvládlo další agresivní protinádorovou léčbu, nemá už na to sílu ani rezervy. Ano, svět je opravdu nespravedlivý a člověk je jen velmi křehký tvor. Vaše statečná sestra určitě bojovala urputně o život hlavně kvůli svým dětem. Přála bych jí, stejně jako jsem přála svým pacientům, aby se stal zázrak. Je mi opravdu velmi líto, ale měla byste se připravit na důstojné a láskyplné doprovázení Vaší sestry časem, který jí ještě zbývá. Myslím na Vás a přeji vám oběma hodně síly a odvahy unést smutnou pravdu. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP

12. 5. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, je mi velmi líto, že Vám jako klinický psycholog nedokážu odpovědět na Váš dotaz. Odkazuji Vás na onkologické pracoviště, kde jste se léčila, a tam se ptát jak onkologů, kteří navrhují nárok na důchod, tak sociálního pracovníka, který bude mít jistě pro Vás odpovídající odpověď Přeji Vám, abyste se dobrala adekvátní odpovědi. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

17. 4. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Je mi velmi líto, ale na Váš dotaz neumím odpovědět proto, že jako klinický psycholog nejsem lékař. Vybral jste si portál psychoonkologické sekce, dokážeme Vás provést psychickými úskalími léčby onkologického onemocnění, ale na tak specifické otázky, které popisujete, může odpovědět jedině lékař onkolog. Pokud máte namířeno do Motola, tamní lékaři Vám jistě ochotně a s odbornou erudicí odpoví na vše kolem Vaší nemoci. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce České onkologické společnosti ČLS JEP

14. 2. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, pomoci by Vám s tím měl lékař, který Vám Tramal předepisuje. Jinak bych Vám doporučila využít služeb psychiatra, z Vašeho okolí máme dobré refence na MUDr. Martinu nebo Zdenu Stegerovou, které ordinují v Turnově a Kosmonosech. Objednací doby nejsou až tak dlouhé. Objednávky přijímají na telefonu 606 038 800 nebo si vyhledejte jejich www stránky. Také by Vám mohly doporučit nějakého spolupracujícího psychologa - terapeuta, který by Vás vedl.

Přeji Vám mnoho sil při boji se závislostí.

Mgr. Kynkorová, psycholog, KOC Liberec

8. 2. 2016, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Je mi nesmírně líto, ale jsem v rozpacích, když Vám neodpovím na Váš dotaz. Toto je poradna, kterou vedou a odpovídají v ní kliničtí psychologové, kteří se věnují onkologickým pacientům po stránce pomoci jim překonat psychické potíže při léčbě a po ní. Na dotazy lékařského charakteru neumíme odpovídat, bylo by určitě lepší zeptat se  ošetřujícího onkologa Vaší maminky. Hodně zdaru při léčbě Vaší maminky Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

27. 1. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, to, s čím se musí potýkat Váš manžel už více jak dva roky, je velkou lidskou tragédií, která v těchto dnech a týdnech bude pro něj a celou vaši rodinu nesmírně těžká. Váš manžel je neskutečně statečný a jistě se snažil nepodlehnout tlaku postupující nemoci. Situace, kterou popisujete, je po psychické stránce pro něj plná strachu, úzkosti, beznaděje a hlavně smutku. Člověk, kterému nezbývá než se smířit s tím, že nad jeho životem zvítězila smrtelná choroba, se choulí do sebe. Vyvolává vzpomínky na to, co prožil. Je velmi smutný, že odejde ze života a nebude moci ochraňovat svou rodinu, být s nimi při důležitých událostech, nebude mu dopřáno radovat se z vnoučat, na které se tak těšil. Smutek a úzkosti mu nedají s rodinou mluvit, tak moc jej svírají. Když už, jak píšete, občas něco řekne, pak jen pohřební řeči. Nejí, ztratil chuť k jídlu. Jak mu pomoci, jak mu ukázat, že je rodina s ním, jak jej podpořit, aby nepropadl beznaději? Asi si nikdo z rodiny neuvědomuje, že právě Vy jste tou nejdůležitější podpůrnou osobou, člověkem, který nemocnému manželovi chce dodat odvahy k dalšímu boji o život, chce mu zvednout náladu. Váš manžel už ale opravdu nemá sílu bojovat, je velice unavený a ani nevidí smysl postavit se nemoci, když už tak dlouho se snažil nemoc porazit a marně. Všechno, co říká, dokonce i ty pohřební řeči, prosím berte velmi vážně a vyslechněte je bez nadbytečných poznámek. Pokud jste byli oba zvyklí se dotýkat, dělejte to co nejvíc, držte jej za ruku, pohlaďte jej po rameni, zádech. Udělejte si chvilku a pokud to vydržíte, posaďte se k manželovi a sdílejte s ním třeba jen mlčení. Pokud nebude moci jíst, zkuste do něj dostat aspoň dostatek tekutin, aby jeho tělo nežíznilo. Prosím, ubezpečte jej, že jste všichni, celá rodina, s ním, že jej neopustíte za žádných okolností. Vidíte, Vaše role v tomto zoufalém čase je neuvěřitelně náročná, troufám si říct, že je ještě horší a těžší než smutek Vašeho manžela. Abyste tu nekonečnou hrůzu a neštěstí vydržela, zkuste se obrátit na Vašeho praktika nebo i třeba onkologa Vašeho manžela, kteří Vaši situaci jistě pochopí a nabídnou léky na zvládnutí psychiky. A hlavně se pokuste vyrovnat s představou, ještě nemyslitelnou nyní pro Vás, že svého manžela ztrácíte. Moc na Vás myslím a přeji si pro Vás dostatek síly. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

19. 1. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, dosah naší psychoonkologické sekce je v Praze bohužel velice malý. Můžeme nabídnout: zeptejte se svého onkologa, až půjdete na kontrolu, jestli by Vám zprostředkoval schůzku s psychologem, který má na starosti právě to komplexní onkologické centrum, kde jste se léčila nebo zkuste zařízení Gaudia. Ale především se podívejte do mapy psychologické pomoci, která je součástí naší psychoonkologické sekce. Můžete ovšem také vyhledat jakoukoliv ordinaci klinického psychologa, který by Vám mohl také dobře pomoci s vyrovnáním se s psychickými následky prodělaného nebezpečného onemocnění. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

25. 11. 2015, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz