Dobrý den,jsem po operaci nádoru prsu,byl velky 1,5 cm 2 cm.v jedné uzlině bys mikrometastaza 1 mm.chtela bych vědět ,jestli budu muset podstoupit chemoterapii?e
Dobrý den, je mi velmi líto, ale nemůžeme Vám odpovědět na dotaz pro lékaře, píšete do poradny, kterou vedou psychologové. Prosím, směrujte Váš dotaz svému onkologovi. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
18. 4. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Manžel je po operaci zhoubného nádoru mozku (astrocytom grade II - III) a nyní trpí organickým psychosyndromem po ukončené první sérii chemoradioterapie. Momentálně je upoután na lůžku na psychiatrii. Chtěla bych se zeptat, zda není v okolí Českých Budějovic zařízení, které by manželovi poskytovalo humánnější péči. Případně koho lze kontaktovat ohledně psychologické pomoci.
Dobrý den, odpovídám Vám se značnou prolongací proto, že jsem se poctivě za prve snažila porozumět Vašemu dotazu, za druhé jsem volala do Českých Budějovic, kde na Onkologii je moje kolegyně Mgr. Kliková, která se mi ale neozvala. U ní jsem chtěla zjistit, zda je pro onkologické pacienty následná péče, tak tedy bohužel, nedozvěděla jsem se. Nicméně mi není jasné, proč byste chtěla svého manžela přesunout do jakéhokoliv jiného psychiatrického zařízení s humánnější péčí ve chvíli, kdy se správně léčí na psychiatrii. Předpokládám, že se lékaři rozhodli poskytnout Vašemu manželovi právě takovou zdravotnickou péči, kterou v současné době potřebuje. Ať už je to jakkoliv, přeji Vašemu manželovi dobrou léčebnou odezvu na jeho složitou chorobu a Vám spokojenost s postupem lékařů. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
19. 3. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, Manžel je po operaci močového měchýře,který mu byl odstraněn z důvodu nádoru, má vývod bokem. Po operaci podstoupil 5x chemoterapii,kterou snášel z mého pohledu poměrně dobře. Pátou, poslední chemoterapii podstoupil 5.1.2017. V součastné době cca tři týdny si stěžuje na bolesti hlavy, závratě, celkovou slabost,po sebemenší činnosti je velmi unavený, po jídle i pití zvrací, ale hlavně má velké deprese, brečí, nemůže spát, případně se často budí a celkově je na tom špatně. Obracím se na Vás neboť mu neumím sama pomoci. Prosím poradťe co máme dělat, případně na koho se obrátit. Ještě bych se chtěla zeptat na to proč mu nikdo neřekl zda mu chemoterapie pomohla nebo nepomohla a jak na tom vlastně nyní je. Myslím si že i to může být jedna z příčin jeho psychického stavu. Na vyšetření a CT má jít až v dubnu. Je to standartní postup? Opravdu se výsledky dozví až po třech měsících po ukončení chemoterapie? Předem Vám moc děkuji za případnou odpověď.
Dobrý den, dovolte, abych nejprve odpověděla na ty části dotazu, které mluví o komunikaci Vašeho manžela a Vás jako nejbližší osobu s jeho ošetřujícími onkology. Pokud se jich otevřeně nezeptáte, jak dopadla dosavadní léčba a jestli kontrola po několika měsících je standardním postupem, pak já Vám jako psycholog nedokážu odpovědět. V případě léčení nádoru platí, že pokud nemáte od lékařů plné informace a chcete vysvětlení jejich postupů, ptejte se jich a nenechte se odradit vyhýbavými odpověďmi. Pokud jde o psychickou zátěž, která těžce zkoušeného pacienta v průběhu léčby provází, tak všechny nejistoty, úzkosti a strachy plynou z obrovské obavy o svůj život. Vnímavý lékař onkolog by se pacienta měl zeptat, jestli a jak spí, jaké myšlenky mu krouží v hlavě, jak moc je v průběhu dne unavený. Tak jistě pozná, že se pacient nachází ve stavu závažné deprese, která stejně jako fyzické potíže může ohrožovat zdraví a léčbu pacienta. V tom okamžiku by měl nabídnout pacientovi buď sám předepsání antidepresiv a léků na úzkost nebo jej poslat k psychiatrovi, který mu jistě vybere takové léky, které mu jistě uleví od těžkých psychických potíží a krizí. Takže doporučuji oslovit ošetřující lékaře a poprosit je o pomoc. Pokud se pacient léči v komplexním onkologickém centru, kde by měl být také přítomný psycholog, ať se co nejdříve obrátí na něj a řekne mu o všech psychických potížích, které jej beznadějně trápí. Jsem přesvědčena, že taková cesta přes pomoc erudovaného psychologa je pro pacienta a jeho blízké hodně potřebná a jistě prospěšná. Přeji Vám a Vašemu manželovi, abyste našli cestu ke zlepšení psychického naladění co nejdříve. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti ČLS JEP
7. 3. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Můžete mi prosím poslat kontakt na psychologa pro svou 78 letou tchyni, která prodělává chemoterapii? Má rakovinu - Non Hodgkinův lymfom. Momentálně bydlí v domě pro seniory s odlehčenou péčí v Praze, kde ji pravidelně navštěvujeme. Co se týče chemoterapií, tak onkoložka říká, že její stav vypadá dobře, ale bohužel na její psychiku se nemoc velmi podepsala. Předem děkuji za možný kontakt
Velká část lékařských pracovišť má často (alespoň na částečný úvazek) přiřazaného psychologa. Pochopitelně se Vaše paní tchýně může potkat i s jiných psychologem. Na druhou stranu výhoda psychologů, kteří jsou určeni k jednotlivým lékařským pracovištím je ta, že jsou propojeni s lékaři (znají se) a mohou tedy postupovat více ve vzájemném souladu. Tedy pomáhat jak na tělesné, tak i duševní stránce léčby v rámci jednoho pracoviště. Ptali jste se prosím zda je v rámci příslušného onkologické pracoviště také psycholog či psychoonkolog? Pokud nikoliv nebo nevíte, dejte nám prosím alespoň vědět, o jaké pracoviště se jedná, tedy kde se paní tchýně léčí. Zkusíme se zeptat, který z kolegů (a zda vůbec) tam působí?
S pozdravem PhDr.Martin Pospíchal
20. 1. 2017, PhDr.Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz
Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor, jak bych mohla pomoci svým rodičům. Tatínkovi byla loni diagnostikována rakovina plic a protože výsledek ve spádové nemocnici byl jenom na 40% a lékař ho bez lepší diagnostiky odeslal na chemoterapii, chtěli jsme, aby diagnostika byla lepší a jenom díky kontaktům jsme se dostali do jiné nemocnice - prý špičkové pracoviště. Musím říct, že po první návštěvě, kdy nás paní doktorka brala jako pacienty "cestovatele" a řádně nám to dala pocítit, mamince sdělila, že neví, co po ní chceme a tatínek stejně umře - prý "tomu" dává půl roku až rok. Ačkoli návštěva byla hodně nepříjemná a maminka se z toho dlouho dostávala, tatínka dodiagnostikovali a nakonec mu nasadili biologickou léčbu, protože se jednalo o mutaci, která je na tuto léčbu vhodná. Nicméně po prodělané radioterapii tatínkovi začala selhávat játra a léčbu musel přerušit. Nyní, když jsme se opět zajímali a nasazení léčby a do daného pracoviště jsme se hlásili, nastoupila na mé rodiče jiná lékařka, která jim nejprve oznámila, že spádově patří jinam a tam nemají co dělat a zabírají místo jinému pacientovi. Jednalo se o velmi nepříjemnou návštěvu, kdy se jich obou snažila lékařka zbavit. Ke konci návštěvy jim řekla, že stejně šanci na delší přežití nemá a měl by raději nastoupit chemoterapii ve spádové nemocnici. Také mu nezapomněla říct, že pokud vydrží chemoterapii, zemře na nádor. Ačkoli mu před tím selháním jater biologická léčba pomáhala a nádor se zmenšil. Cožpak nemáme nárok obrátit se i na jiné pracoviště? Cožpak neexistuje něco jako lékařská etika? Maminka se po této návštěvě psychicky zhroutila a tatínek se také velmi zhoršil. Všichni víme, že stav tatínka je vážný, ale od lékařů čekáme podporu a trochu lidskosti a zatím jsme se setkali jenom s hulvátstvím. Nevím, jak pomoci. Snažíme se, ale toto nás vždy srazí na kolena a to doslovně. Moc děkuji za odpověď.
Když jsem přemýšlela, čím začít odpověď na Váš dotaz, dovolila bych si osobní vzkaz – je mi opravdu moc líto, že jste se v tak nároční životní situaci museli setkat s tak neprofesionálním přístupem, postrádajícím jakoukoli lidskost, vstřícnost, pochopení. Vždyť správně zvolené slovo, věta, pohled dokáže pomoci přijmout i ty informace, které nemusí být pozitivní, které mohou radikálně „otřást“ našimi životy.
Vy všichni se v tuto chvíli nacházíte ve velmi náročné a složité životní situaci a je naprosto pochopitelné, že se snažíte udělat maximum pro to, aby se tatínkovi dostalo co nejlepší péče. K tomu samozřejmě patří i to, že máte-li potřebu dalšího názoru, máte ze zákona právo se obrátit na jakékoli jiné pracoviště, na jakéhokoli jiného lékaře, který se v dané problematice orientuje a je tak kompetentní vám v tomto potřebné informace dát. A to i tehdy, rozhodnete-li se jet úplně na druhý konec republiky. Z vašeho dotazu je patrné, že nechcete trvat na léčbě za každou cenu, že vnímáte stav tatínka jako velmi vážný, ale potřebujete vědět, že jste v tomto směru opravdu udělali maximum. Vím, že je to všechno velmi náročné a vyčerpávající, ale je-li to pro vás opravdu důležité, neměli byste se nechat odbýt, ptát se, chtít zdůvodnění a nejste-li spokojeni s přístupem dané lékařky, můžete požádat někoho jiného, případně se i obrátit na vedoucího daného pracoviště. Potřebujete vědět, proč a jak se léčba mění, co bude dál. Potřebujete „záchytný bod“ v nejistotě, v které teď jste.
A jak můžete pomoci Vašim rodičům, sama sobě, sobě navzájem? Buďte co nejvíce a „nejotevřeněji“ spolu. Možná Vám může připadat, že se s kolegy v tomto opakujeme, ale je to opravdu to nejdůležitější. Být spolu vás všechny nesmírně posiluje a dovolí vám zvládnout vše, co máte před sebou. Pokud budete mít pocit, že už toho je opravdu hodně, můžete zvážit psychologickou podporu některého z kolegů v místě Vašeho bydliště. Stejně tak kdykoli budete chtít, můžete napsat přímo na můj mail. Myslím na Vás a přeji vám všem hodně síly a odvahy.
20. 1. 2017, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz
Dobrý den, mám diagnózu C509 karcinom prsu 1dx.multicentr. 10/16 CCB se závěrem, že multicentrický karcinom je pokročilý a jsem indikovaná k terapii AC pakli, operační výkon, RT a hormonální léčba. ..Byla jsem poučena o důsledcích, zejména, že mi vypadají vlasy, obočí a řasy a že budu potřebovat pomoc třetí osoby, protože budu zřejmě slabá. Žiji sama, ale mám již 8 let přítele, který se k chemoterapii staví velice negativně, je pro tzv. přírodní léčbu, jenže neví jakou.Bydlím v RD se dvěmi velkými psy, které mi pomáhá příležitostně venčit, jinak s nimi chodím já. Poctivě každý den na hodinu, protože jinak jsem natolik pracovně vytížena, že bych se ven vůbec nedostala. Lékař mi sělil, že to nebude po nějakou dobu zřejmé možné a že rovněž budu muset omezit práci. Přítel mi odmítl pomoci. Rovněž dcera, která bydlí ... km od mého RD se k nemoci staví tak, že ji nezajímá, protože mi " neumí pomoci". Lékař mi sdělil, že osoby, které jsou zvyklé si všechno zařizovat samy, tak právě v rámci chemoterapie s tím mají velký problém a psychicky je likviduje, že prostě potřebuji pomoc třetí osoby. Už jsem si dala inzerát na tu třetí osobu, ale nevím, jestli se mi ji podaří za tak krátkou dobu najít, takže uvažuji, že termín chemoterapie posunu ..., protože si nedovedu představit, že bych na to vše měla být sama, když mám tak "skvělou" rodinu. Finančně jsem naprosto zatím samostatná, nemocenskou nemám. Poraďte mi. Děkuji.
Když jsem si přečetla Váš dotaz, pochopila jsem, že si potřebujete v sobě poskládat vnitřní preference. Na jedné straně je HLAS (PRVNÍ z hlasů), který obhajuje být nadále bezproblémovou a nezávislou, který říká, že nebudete tzv. otravovat ostatní lidi svými potřebami. Ten hlas posiluje Vaši vnitřní touhu být kompetentní v životě v co nejvíce věcech i po dobu nemoci – a to je jistě „lákavé“. DRUHÝ HLAS říká, že asi by bylo dobře respektovat to, co Vám lékaři řekli, ale nutí Vás tím k jisté podřízené pozici, která souvisí s faktem, že se budete muset pravděpodobně spoléhat na druhé, na jejich ochotu (za určitých podmínek) – to je nepříjemné a svým způsobem vyvolávající pocit závislosti a možná i devalvace sama před sebou. (Navíc nikdo přesně neví, jak budete léčbu snášet - to se ukáže, až ta situace nastane.) A mezi těmito dvěma hlasy stojí STRACH, který je střídavě blíž prvnímu hlasu nebo druhému. Zajistit obojí – to je vyhovět systému léčby a vědět, že to zvládnete sama, je hezké přání (a třeba i naplnitelné), ale aktuálně nevíte, zda bude/je možné se na něj spolehnout. Jako další proměnná v celé „hře“ vystupuje ČAS – ten ovšem nečeká - a to, co umožňuje dnes, nemusí umožňovat tzv. zítra (myšleno že např. chemoterapie s odkladem měsíce může fungovat jinak, protože karcinom si bude bujet o měsíc déle … nebo jí např. pacient nemusí být tehdy schopen, kdyby se přihodilo něco jiného – třeba to, že by dostal angínu, která by ho opět zbrzdila v léčbě apod.).
To, co budu psát dále, je mojí odpovědí na to, jak Vás z Vašeho dopisu vnímám, ale také podporou v rozhodování se sama za sebe (určenou Vám).
Vyšla bych z toho, čemu věříte. Jsou lidé, kteří upřednostňují ryze uznávané medicínské způsoby léčby a nešli by jinou cestou. Pak jsou ti, kteří je odmítají a spoléhají se pouze na alternativní metody. A samozřejmě nemohu zapomenout ani na tu skupinu, která si vybere oba dva způsoby a kombinuje je. To je svobodné rozhodnutí každého pacienta, se všemi důsledky, které z jednotlivých cest vyplývají. Je však fajn, když takové rozhodnutí jak se dál léčit, je opravdu nemocného, a ne dalších lidí - protože to, co pak následuje, se týká především jeho. Je to podobné jako když si kupujete boty a jeden Vám řekne, abyste si vybrala tyto a druhý tamty a třetí ještě jiné – nejspíš si taky vyberete ty, které Vám nejlépe sedí, protože Vy v nich budete chodit (chodíte) a protože nikoho jiného tzv. nebudou bolet nohy.
Věřím, že následně by Vám mohlo pomoci odpovědět si na otázky typu, co je pro Vás samotnou důležitější – za předpokladu, že by třeba Vaše kondice (při naplánované medicínské léčbě) byla oslabena natolik, že byste nebyla sto zvládnout věci běžného života sama tak, jak byste potřebovala. Jste ochotna být v podřízené roli?, … popasovat se s pocity, že se musíte o něco prosit ty druhé (příp. si je zaplatit) a být na ně určitou dobu „odkázána“?, ale o to víc dostát navrhovanému léčebnému režimu? … a mít tím pádem možná větší šanci nebo předpoklad na podporu svého zdraví? … a to i za cenu toho, že Vás léčba může na určitou dobu vyřadit z „provozu“ a celkově oslabit? Stojí Vám to za to? A stojí Vám to za to i tehdy, když v tuto chvíli nemáte garanci toho, že tu špatnou nemoc navždy zcela porazíte (ale třeba ji "jen" zbrzdíte)? Stojí Vám za to vzít medicínskou léčbu jako slušnou naději, i se všemi jejími komplikátory? Na základě Vašeho dotazu do poradny předpokládám, že na toto vše si umíte odpovědět docela rychle – a svědčí o tom i fakt, že jste se již snažila najít si třetího člověka, který by Vám byl k dispozici. Dále je potřeba myslet na onu důležitou časovou proměnnou, kterou jsem zmínila v začátku své odpovědi. Dokážu si představit, že když by se nikdo, koho si oficiálně přes inzerát „najmete“ k sobě, neukázal nyní v období několika málo dnů do začátku ledna, pravděpodobně je možné se pokusit a jiné provizorní řešení (sousedé, známí, sociální služby …) – vždyť u toho řešení nemusíte zůstat … anebo naopak zjistíte, že věci jdou ještě jinak než jste si myslela.
Moc Vám držím palce a věřím, že Vaše schopnost postupovat racionálně a cíleně, která je cítit z Vašich řádků, Vám pomůže dospět k řešení, které Vy sama vnímáte jako v dané situaci pro Vás to nejlepší.
21. 12. 2016, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@tiscali.cz
Dobrý den,umí někdo poradit jak to říct manželce 28let a dvom malým dětem?Ja bohužel nevím jak a trávim čas všude jen ne doma a manželství už defacto není.Ja jen jestli je lepší ji to říct anebo se snažit dělat,že je vše ok?Děkuji
Dobrý den, ráda bych Vám poradila, jen kdybych věděla, s čím chcete pomoci, co chcete manželce a dětem říct a nedokážete to? Můžete být, prosím, konkrétní? Pokud nechcete vysvětlovat přes poradnu, napište na můj e-mail. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP
12. 12. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Před 22 lety mi byl voperován 4 násobný by-pas. Loni mi byla zjištěna nedomykavost mitrální chlopně. Při předoperačním vyšetření se zjistilo, že mám zhoubný nádor na plicích. Domnívám se, že nádor mi způsobila psychická atmosféra v manželství. Žena byla do přechodu, asi před 20 lety, bezvadný partner. Po přechodu se její chování otočilo o 180 stupňů. Panovačná, puntičkář, nervozní, ve všem protivná, stále jenom nadává. Navíc jsme asi i jejím přičiněním přišli v bytovém řešení o půl milionu korun. Nedokáže se mnou jinak mluvit, než v otázkách. Stále se jen na něco ptá a já musím být ve střehu, co a jak odpovědět, jinak se do mě sprostě pustí. Po těch 20 letech neustálých otázek jsem na dně a ptám se. Má i psychika vliv na vytvoření nádoru ??
Psychika má jednoznačně, je to vědecky i empiricky prokázané, vliv na vytvoření zhoubného nádoru. To je ale u Vás jen část pravdy, protože jsou tu i další faktory, které se účastní na vzniku rakoviny, jako je kouření, hlavní agens při vytvoření právě nádoru plic, nezdravé životní prostředí, také genetické faktory apod. Na to byste se měl zeptat svého onkolga. Vy ale popisujete dvacet let trvající nedobrou atmosféru ve vašem manželství. Vidím ale, že se to dramatické otočení o 180 stupňů stalo ve stejné době jak s Vaší manželkou, tak s Vámi po velmi složitém zákroku na srdci. Před dvaceti lety se rozsypal obraz vašeho vzájemného soužití a, myslím si, že to nemusela být nutně jen změna povahy Vaší ženy. Před Vaší léčbou nádoru plic Vás chci požádat, abyste společně našli manželskou poradnu a řekli odborníkům, psychologům, o vašich problémech v komunikaci. Měli byste to udělat co nejdříve, protože při léčbě budete potřebovat domácí podporu a jak se mi jeví, i přes všechny výtky bude Vaše manželka tou důležitou podporující osobou, až Vám bude léčba brát sily. Přeji vám oběma, abyste našli zklidnění vašeho soužití, nikdy není na to pozdě. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP
22. 11. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, manželovi 63 let byla mu diagnostikována rakovina plic a metastázy na játrech. Jsme na začátku, nyní nás čeká CT a biopsie a pak zřejmě přechod na onkologické oddělení. Pro rodinu je to zcela nová situace, manžel nebyl nikdy nemocen, je to sportovec. Velice zhubnul je unavený, spavý, nemá o nic zájem, špatně spí a bolí ho celý "člověk" a moc nejí. Prosím o radu, jaký přístup mám mít k manželovi, zde ho nechat odpočívat v posteli, zda být na něho přísná, ale laskavá, zda oslovit lékaře, aby mu dal nějakou medikaci, zda ho mám nutit do jídla, do činnosti nebo jej ponechat v klidu. Zda může pokud bude mít sílu vykonávat běžné činnosti včetně procházek.
Ještě bych chtěla poprosit, kdo nám sdělí, co bude dál, co bude následovat, jaký bude zvolen postup, co mohu udělat já, jaké máme možnosti výběru onkologického střediska, jak se vlastně chovat a pečovat o manžela.
Budu Vám velice vděčná, alespoň za základní odpovědi na mé otázky, protože netuším, kam se s nimi obrátit a samozřejmě situaci těžce psychicky zvládám i já, ale snažím se být vstřícná, chápající a milující, jsme manželé 34 let a máme úžasný vztah a jednu dospělou dceru, která se snaží maximálně pomoci.
Dobrý den, životní situace, ve které se ocitla celá vaše rodina, je jistě z těch nejhorších, které mohou prožít jak pacient, tak jeho nejbližší. Otázky, které Váš dotaz přináší, jsou základní při každém rozhovoru s člověkem, který se dozvídá onkologickou diagnózu. Vy, jako hlavní podpůrná osoba Vašeho muže, přesně popisujete fyzický i psychický stav člověka, který doslova zápasí s nemocí, tedy hubne a nemá chuť k jídlu, je unavený, bez zájmu, nedokáže vstát z postele, vpodstatě nespí víc než dvě, tři hodiny denně, tedy propadá se psychicky do deprese. Tento psychický stav je neméně alarmující jako fyzická nemoc. Když budete manžela nutit do tělesných aktivit, třeba jen do procházky, do jídla, do společenských povinností, potkávání se s přáteli, rodinou, bude se muset nesmírně přemáhat, aby Vám vyhověl. Vy sama si odpovídáte na možnost zvládnutí deprese, to je vysvětlit tuto situaci ošetřujícímu onkologovi nebo praktickému lékaři, oba jistě najdou lék na depresivní stav, ve kterém doslova vězí Váš manžel. Váš onkolog Vám sdělí všechny potřebné informace o povaze nemoci, možnostech léčby, prognóze, možných potížích při léčbě, prostě vás oba jistě provede jak počátkem léčby, tak s Vámi půjde v průběhu léčení. O možnostech výběru onkologického střediska byste po dotazu měli být informováni také v počátku, při prvním setkání s onkologem, možnosti výběru pracoviště ve vašem případě jsou jistě široké. No a teď k Vám. Vy jako hlavní podpůrná osoba při léčbě Vašeho manžela, budete, a výrazně to pociťujete už nyní, budete procházet stejným martyriem psychických patologických stavů, jako je deprese, úzkostnost, beznaděj a bezmoc, strach a smutek. Přitom musíte být silná tak, aby se o Vás mohl manžel opřít a zvládat lehčeji svou těžkou situaci. Tady je namístě svěřit se svému praktickému lékaři, společně také najdete i Vy lék na Vaši duši. No a co je neméně důležité, ptejte se po pomoci klinického psychologa, který Vás i Vaši rodinu jistě dokáže provést těžkou životní etapou. Přeji Vám i Vašemu manželovi hodně síly. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP
22. 11. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den byla mi diagnostikovana Rakovina Zaludku sel jsem na operaci do Plzne chteli mi vyndat zaludek ale uz to neslo. A odmitl sem chemoterapii protoze sance byla hodne mala ze to zabere spis ze by mi to uskodilo. A ted jaksi s tim bojuju a nevím co s tim diky za odpoved
Dobrý den,
rozumím, že je to pro Vás těžká situace. Z Vámi zaslaných informací není uplně zřejmé co se přesně stalo. Pokud tomu dobře rozumím, tak operace žaludku už nebyla možná. Dále jsem pochopil, že navrženou chemoterapii jste odmítnul a to vzhledem k malé šanci úspěšnosti léčby. Nevím zda Vám byla ze strany lékařů navržena ještě jiná, další cesta. Myslím si, že je důležité zůstat v kontaktu s lékaři ohledně eventuelně další možností a podpůrných prostředků. Zároveň, a to se nevylučuje, Vám můžeme pomoci z naší strany, jen potřebujeme více informací s čím přesně bojujete a co Vás aktuálně nejvíce trápí. Dejte prosím vědět zda Vám můžeme pomoci a v jaké oblasti. Přeji hodně sil.
PhDr. Martin Pospíchal, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP
15. 11. 2016, PhDr. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz
Dobrý večer,
ráda bych se zeptala a snad i svým dotazem pomohla někomu dalšímu. Nacházím se v mezidobí před radioléčbou, kam za čas nastupuji. Nejsem však delší dobu doma a žádaná vyšetření mají být, co nejčerstvějšího data před nástupem. Můj zdravotní stav je již dost poznamenán vysazením léků, atd.
Ale k otázce, je možné si nechat vyšetření udělat i jinde, než u mých ošetřujících lékařů, které mám doma? Jedná se v podstatě jen o ošetření chrupu a zprávě z GYN, ORL a od Praktického lékaře.
Předem děkuji za odpověď a přeji všem HODNĚ ZDRAVÍ A SÍLY V BOJI!!!
Dobrý večer, opět je mi líto, že musím předeslat, že chcete odpověď od lékařů, a přitom svůj dotaz píšete do poradny klinických psychologů. Mohu Vám odpovědět jen ze svých letitých zkušeností ve zdravotnictví, a ty jsou takovéto: píšete, že máte pošramocený zdravotní stav vysazením léků a máte nastoupit na radioterapii. Onkoradioterapeut, který bude určovat další směr Vaší léčby, opravdu musí znát Váš aktuální zdravotní stav (vím to, druhým povoláním jsem radiologická asistentka). Pokud budete chtít patřičné vyšetření a dobrozdání od stomatologa, který Váš chrup vidí poprve v životě, od gynekologa, který nezná Vaši gynekologickou historii, ORListu, který nemá ponětí o nemocech nosu, uší, krku, které jste až dosud prodělala, docela bych se divila, kdyby se Vám vyjádřili k současnému zdravotnímu stavu, hlavně pak pro účely onkologické léčby. No a praktika máte jednoho, pokud jste jej nevyměnila, ten by měl o Vás mít komplexní zdravotní znalosti z Vaší karty, kterou vede. Takže jako klinický psycholog a také zdravotník Vám mohu jen poradit, abyste obešla odborníky, kteří Vás už měli možnost vyšetřovat. Ale třeba se mohu mýlit, toto je jen můj názor. Přeji Vám, ať jste na další onkologickou léčbu dobře připravená. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP
24. 10. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den přeji.
Jsme staří manželé 71, 79- manželka). Před časem (cca 5 let) byla manželce diagnostikována rakovina vaječníků s prorůstáním do tlustého střeva ve IV. stupni. Po chirurgickém zákroku byla nasazena chemoterapie.Po dvou letech došlo k recidivě a opět nasazena chemoterapie; nyní došlo ke druhé recidivě a byla již potřetí nasazena chemoterapie. Manželka terapii snáší s obdivuhodnou trpělivostí. Přesto na ni pozoruji jisté psychické změny (podrážděnost, horší orientovanost v čase, zapomnětlivost, prokrastinace, v běžném životě;; stále se však živě zajímá o své okolí, bohužel k určitému útlumu psychických funkcí u ní dochází; toho si je plně vědoma a díky tomu u ní dochází k postupným depresím - léky předepsány lékařem). Aktuální situace i perspektivy jsme si (manželka, dospělý syn a já) plně vědomi (máme prodiskutovánu i otázku domácího hospice). Jedná se nám o to, nakolik lze být na manželku náročný a důsledný (důsledné dodržování léčebných postupů), kdy naopak od požadavků ustoupit ve prospěch zklidnění a psychického komfortu, zejména v nastávajícím (zřejmě) období rezignace , rozlady a deprese. My i širší rodina jsme připraveni zajistit všechny reálné podmínky, včetně home care.
Máme jisté povědomí,jakým způsobem postupovat, ale byli bycho rádi aby náš postup byl šetrný a efektivní.
Děkuji za odpověď.
Vám též dobrý večer.
Věřte mi, že má prolongace odpovědi na Váš dokonale a kultivovaně formulovaný dotaz, je způsobena tím, že může existovat několik pohledů na nelehkou situaci vaší nukleární rodiny. Pokusím se podívat se na ni co nejšířeji, abyste si mohli vy tři vybrat, jak máte rozvíjet vaše vzájemné vztahy. Především se chci s úctou poklonit Vaší manželce za to, že v docela vysokém věku dokáže už potřetí a v krátkém čase čelit stravující nemoci a její léčbě. Je třeba vědět, že chemoterapie vždy zanechává v organismu jak pozitivní léčebnou stopu, tak především tu negativní v podobě fyzického strádání, ale hlavně psychických ztrát jak v kognitivní, tak v emotivní složce osobnosti. Znamená to, že pacient v této terapii častěji zapomíná, ztíženě si vybavuje z paměti, nesoustředí se dobře, bývá nevrlý, netrpělivý, smutný. Nastupuje také depresivní nálada, což nemusí být zrovna deprese v pravém smyslu slova, ale je to spíše skleslost, anhedonie, pocity bezmoci. Současně ale je třeba myslet na to, že manželka ve svém věku může pod vlivem nedobré životní situace podlehnout počínající demenci, která v jejím zdravotním stavu se může jevit jako všechny atributy, které jsem vyjmenovala výše. A teď k Vaší základní otázce: hlavně co my dva se synem můžeme pro manželku udělat, abychom jí svým jednáním více neublížili. Takže - všechny popsané psychické stavy Vaší manželky by se opravdu mohly výrazně zmírnit antidepresivními léky. Asi opravdu nebude žádoucí, abyste na Vaši paní naléhali a důsledně žádali dodržování léčby. Léčba nádoru velmi vysiluje, pacient cítí velkou a trvalou únavu. Nechte Vaši paní více odpočívat, ptejte se jí, co by si přála jíst, dělat, respektujte prosím všechna její přání. Když se jí něco nepovede, zkuste to buď přehlédnout nebo zbagatelizovat, Pokud budete v její přítomnosti, pak, pokud bude mít chuť a sílu, s ní mluvte o vašem společném životě, smějte se i plačte, ale hlavně není třeba ji k ničemu přemlouvat. Jestli to máte ve zvyku, častěji se dotýkejte, držte se za ruku. V rodině by měl zavládnout duch pochopení s těžkým údělem pacienta, ale určitě by to neměl být smutek, netrpělivost nebo vztek ani zlost. Podle toho, co píšete o jejím zdravotním stavu, myslím si, že je sice dobře myslet na home care, ale snad se bez této pomoci Vaše manželka ještě nějaký čas obejde. Má přece vedle sebe dva úžasné milované a milující muže, pro které žije. A věřte, že velmi dobře vím, jak obrovský a těžký úkol je být podporujícími osobami pro své blízké. Přeji vaší malé úžasné rodině hodně síly, lásky a vzájemného pochopení. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP
22. 9. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den,manžel v lednu absolvoval protonovou léčbu prostaty,potřebovala bych mu pomoci psychologicky,je strašně žárlivý(bez důvodně),snažila jsem se mu všelijak pomoci,ale bohužel bez úspěchu,jsem již na pokraji sil.Můžete nám pomoci?
Hezký den,
není žádnou výjimkou, že dg.závažného onemocnění a následná léčba výrazným způsobem ovlivní nejen chování nemocného, ale i vzájemné vztahy s jeho blízkými, přáteli.
Je úžasné, že i přes jeho současné chování stojíte při něm a snažíte se hledat způsob, jak toto nelehké období zvládnout. Píšete, že jste již zkusila mnoho různých možností, ale bez většího úspěchu. Souhlasím s Vámi, že by byla na místě odborná psychologická pomoc a proto bych Vám ráda nabídla následující. Vzhledem k tomu, že jste z našeho kraje, můžete se ozvat přímo na můj mail – skrobankova@volny.cz - a domluvíme se na dalším postupu. Společně se pokusíme najít cestu, jak dál.
Přeji Vám, aby se situace u Vás zklidnila, a dál jste mohli tím, co máte před sebou jít spolu. Hodně sil a trpělivosti.
14. 7. 2016, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz
Dobry den nasli mi rakovinu zaludku a vermou mi cely zaludek sem uz s toho psychicky spatnej ted uz mi doktorka chtela napsat prasky ale ja sem nechtel ale po operaci ja to nedam cely bricho jizva a budu se tezko s tim zit ja nvm co delat nejraci bych si to nekde hodil....
Dobrý den,
dívám se na váš email a věřte prosím, že vám rozumím. Být psychicky špatný z toho co vás potkalo je normální, je to těžká situace. Vím to moc dobře z příběhů mnoha dalších lidí. Váš příběh je v mnohém podobný s příběhem člověka, kterého velmi dobře znám. Byla mu před pěti lety diagnostikována rakovina v oblasti krku s četnými metastázemi. Okamžitá operace byla nezbytná, včetně intenzivní chemoterapie. Bohužel se operační zásah neobešel bez četných jizev v oblasti obličeje a krku. Navíc zde bylo velké riziko, že už nikdy nebude moci polykat a jíst. V jednom okamžiku to nevypadlo dobře a bylo potřeba si udržet hodně naděje. Nicméně výborná práce lékařů a jeho důsledný přístup k léčbě nakonec vyústil v jeho uzdravení. Uzdravení v takové míře, že se nyní už prakticky normálně stravuje, chodí do práce a stará se o rodinu. Byť se některé věci v jeho životě změnily, tak nyní žije (jak on sám říká) spokojený život.
Jizvy v obličeji už nikdo z jeho okolí neřeší. Je to tedy příběh s dobrým koncem, byť to na začátku tak vůbec nevypadlo. On sám si kladl podobné otázky jako vy a také on měl mnoho pochybností zda to vůbec zvládne. V období, kdy toho na něj bylo hodně měl dost odvahy a vyhledal psychologa, se kterým měl možnost občas pohovořit. Měl dost odvahy se o svoje trápení podělit, stejně jako jste měl odvahu vy, když jste nám napsal. Zvládnul to a podobně to může dopadnout ve vašem případě, i když se vám to teď tak nezdá. Pokud vám mohu já, nebo moji kolegové pomoci, případně vás nasměrovat k další pomoci v místě vašeho bydliště, dejte nám vědět. Přeji vám ze srdce hodně sil a odvahy.
PhDr. Martin Pospíchal, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP
11. 7. 2016, PhDr. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz
Dobrý den,
prosím vás o radu kde mohu v Ústeckém kraji (okres Most) osobně oslovit a navštívit odborníka na psychoonkologii dospělých?
Předem velmi děkuji
Dobrý den, omlouváme se za to, že se odpověď na Váš dotaz tak opozdila, ale kolegyně, se kterou byste měla navázat kontakt, je dosud na dovolené, přijede koncem tohoto týdne a také se Vám ozve. K osobnímu oslovení mám od ní souhlas s s poskytnutím její e-mailové adresy: hana.kynkorova@seznam.cz Za Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP
11. 7. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
