Všechny příspěvky

Dobrý den,

na první přečtení na mě Váš dotaz působil jako volání o pomoc. Je z něj cítit, jak právě ve Vašem životě převládá bolest, omezení (v dýchání, v pohybu, v sexu), vytracení životní radosti a energie.

Mnoho příznaků, které popisujete, mohou být opravdu následky hormonální léčby a často se s nimi pacientky potýkají. A také často říkají, že mají pocit, že se stav jejich těla nesmírně zhoršil. Jsou po operaci a náročné léčbě (často už i delší dobu) a čekaly, že se jejich život vrátí do stavu před rakovinou. Přitom opak je pravdou. Vnímají bolest na různých místech těla,  omezení v mnoha oblastech života, výkyvy nálad, snížené sebevědomí a sebehodnotu, pocity smutku, poruchy spánku... 

Všechny tyto projevy ale může výrazně zhoršovat deprese. Deprese mění vnímání bolesti, ovlivňuje i zánětlivé procesy v těle,  takže bolest můžete prožívat mnohem intenzivněji. Stejně tak má vliv na regeneraci nervů, takže může zesílit i neuropatii. Pokud už delší dobu prožíváte beznaděj, pocit, že není pro co žít, že nemáte s kým mluvit, může to být nejen vliv samotné hormonální léčby, ale zároveň i nerozpoznané deprese. A rozvoj deprese po náročné onkologické léčbě je u pacientů poměrně častá věc. A může přijít i za delší dobu. 

Určitě bych Vám doporučila najít si pro sebe co nejdříve pomoc. Svěřte se lékaři, kterému důvěřujete. V komplexních onkologických centrech mívají své psychology, obraťte se na něj. Můžete případně využít i on line služby v pacientské organizaci Amélie, která nabízí on- line psychologickou pomoc. Pacientská organizace Bellisky (www.bellisky.cz) je určená ženám po rakovině prsu, mají také mnoho podpůrných aktivit (nyní například vydaly knihu Nejsi na to sama 2, která se zabývá právě obdobím po léčbě). Možná máte pocit, že jste na to sama a nemáte s kým to sdílet, ale věřte mi, že mnoho pacientek zažívalo něco podobného. Nemusíte v tom zůstávat sama, jsou tu možnosti, jak najít podporu a určitě stojí za to, ji vyhledat. 

Na tomto webu (linkos.cz) je také mapa psychoonkologické péče (Mapa psychoonkologické péče » Linkos.cz), rozhlédněte se i po ní. 

Přeji Vám, abyste učinila ten krok a vyhledala pro sebe pomoc a aby se Vám jí dostalo. Aby na Vaši cestu zase zasvítilo slunce a našla jste pro sebe ten pocit, že život stojí za to žít. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Krajská nemocnice Liberec 

27. 4. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den

děkuji za váš dotaz a důvěru. Respektuji náročnost situace, kterou popisujete.

Zde je mapa psychoonkologické péče. První volbou bývá požádat o psychologa v zařízení, kde se vaše dcera léči. Zde mapa psychoonkologické péče v ČR:

/pacient-a-rodina/pomoc-v-nemoci/psychologicka-pomoc/mapa-psychoonkologicke-pece/#search=1

Další možnosti pomoci najdete zde, jsou tam i telefonní služby (jak požadujete, např. Avon linka je zdarma):

https://psychoonkologie.cz/sluzby-pomoci/

Najdete tam také odkazy na organizace Amelie a Gaudia, která nebízí službu psychologa. 

Pokud by nic z toho nezabralo, znovu nám určitě napište a pokusíme se společně hledat dále.

Držíme palce při zvládání náročné situace.

S pozdravem

PhDr. Martin Pospíchal - psycholog

9. 4. 2025, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, v Brně je možností psychologické pomoci více, rozklikněte si prosím Mapu psycholoonkologické péče zde na Linkosu (odkaz na konci odpovědi) a kontaktujte některého z kolegů. Někteří pracují v rámci nemocnic (FNB, MOU), někteří v privátní praxi. 

Přeji Vám, ať se Vám pomoci dostane co nejdříve. 

/pacient-a-rodina/pomoc-v-nemoci/psychologicka-pomoc/mapa-psychoonkologicke-pece/#search=1

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC KNL, Liberec 

8. 4. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den, naprosto rozumím Vaší nejistotě a otázkám. Bohužel píšete do psychologické poradny a všechny Vaše otázky jsou otázky na lékaře. Obraťte se na svého onkologa nebo chirurga, který bude zákrok provádět. Doufám, že odpovědi na svoje otázky dostanete. 

Přeji Vám dobrý průběh zákroku i hojení po něm. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC KNL, Liberec 

13. 3. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,

naprosto rozumím Vašim obavám o zdraví (fyzické i psychické) Vaší maminky a tomu, že Vám to dělá starosti. 

Předepsání antidepresiv je u onkologických pacientů běžná praxe, ale je také poměrně časté, že se pacient rozmyslí a neužívá je - z různých důvodů. Jakkoliv se Vám mohou zdát důvody Vaší maminky zcestné nebo nesprávné, je to pořád její vlastní rozhodnutí. Je otázkou, kdyby je užívala pod nátlakem, ne zcela ze své vůle, zda by vůbec jejich účinek ocenila nebo zavnímala. 

Máte pravdu, že chronicky prožívaný stres má vliv na náš imunitní systém. Pravda ale také je, že jsou události v životě, u kterých je potřebné je "odsmutnit", projít procesem truchlení. A to smrt syna určitě je. Proces takového truchlení je velmi individuální, ať už samotnými projevy truchlení nebo jeho délkou a hloubkou. Někdo využije možnosti psychiatrické medikace a pomůže mu to, pro někoho jiného je zase prospěšnější tím projít bez léků. Neznamená to, že když někoho zasáhne rána života, je vždy medikace pro něj to pravé. Mnoha lidem pomáhá o tom mluvit s někým blízkým, navštěvovat setkání pro pozůstalé (často taková setkání organizují hospice) a v bezpečném prostředí moci odžívat svůj žal. Jsou ale i lidé, kteří jsou zvyklí vše prožívat v sobě, být s tím v samotě. Nedá se říci, že je něco správně a něco špatně. 

Na Vašem místě bych se snažila respektovat maminčino rozhodnutí, i když to pro Vás je těžké. Mnohokrát blízcí v dobré víře a s dobrým úmyslem (i nevědomě) vytvářejí na nemocného tlak, aby něco činil podle toho, co je obecně správné nebo co oni považují za správné. Výsledek je většinou ten, že se nemocný uzavře, začne říkat nepravdy, sám často cítí vinu, že něco nedělá správně, že nevyhoví své rodině, ztrácí se blízkost mezi nimi - a to samotnému uzdravování také neprospívá. 

Nevím, jaký máte spolu Vy dvě vztah, ale jako její dcera jí určitě můžete dát najevo svoje obavy a strach o ni. I jí můžete říci, že byste byla radši, aby antidepresiva brala a zároveň jí ujistit, že respektujete její rozhodnutí. Mluvte s ní nebo jí jen buďte nablízku, to samo o sobě je velmi cenné. Možná by jí spíše pomohlo promluvit si s psychologem nebo terapeutem. Není vyloučeno, že k užívání antidepresiv Vaše maminka časem dojde, vlastní cestou a rozhodnutím. Ale většina onkologických pacientů prochází léčbou i bez nich. Ukazuje se, že jedním z nejvýznamnějších psychologických faktorů v průběhu léčby jsou dobré vztahy, které pacient má. Podpora partnera, rodiny, přátel. A k tomu můžete Vy určitě přispět významnou měrou (pokud to Váš vztah dovoluje). 

Přeji Vám i mamince mnoho sil, blízkosti a času stráveného v souladu a lásce. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec  

13. 3. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den, je mi líto, že Vám nemohu odpovědět, ale píšete do psychologické poradny, nejsme lékaři!

Obraťte se prosím (nejlépe osobně) na svého lékaře. 

Přeji hodně zdraví. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec 

4. 2. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,

prosím specifikujte svůj dotaz, nerozumím tomu, na co se ptáte.

Pokud jde o to, jak psychologicky podpořit rodinu pacienta, tak všichni psychologové, kteří jsou uvedení v síti psychoonkologické péče na www.linkos.cz pracují i s blízkými pacientů, tedy s celou rodinou. 

Jestliže toto není odpověď na Vaši otázku, napište prosím více podrobností, budu se Vaší otázce znovu věnovat.  

S pozdravem Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC KNL, Liberec 

21. 1. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,

napadají nás tyto možnosti:

 - V rámci mnoha nemocnic, kde se lidé léčí, bývá i dostupná psychologická pomoc. Ta bývá často součástí právě paliativní péče. 

- Dále zde je odkaz na různé služby, které se oblasti věnují: https://psychoonkologie.cz/sluzby-pomoci/

 Je tam i mapa psychoonkologické péče v ČR, linky apod.

 Zde jsou i doporučení pro vás k tématu jako blízké podpořit:

https://psychoonkologie.cz/pro-laiky/blizky-cloveka-s-diagnostikovanym-onemocnenim/

Zde pak část pro klienty s náročnou formou nemoci, tak, jak je to u vašeho tatínka. Pokud by mu to přišlo užitečné:

https://psychoonkologie.cz/pro-laiky/clovek-s-narocnym-ci-tezko-lecitelnym-onemocnenim/

Držíme palce ať něco z toho vyjde.

S pozdravem

PhDr. Martin Pospíchal

26. 1. 2025, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, píšete na psychologickou poradnu, proto "naše téma " je první část Vašeho dotazu a to "jak odstranit obavy z dalšího nálezu". Velmi Vám doporučuji přečíst si článek a podívat se přednášku kolegy PhDr. Pospíchala: Strach z návratu z onemocnění a jak ho zvládnout.  Zde Vám posílám odkaz, jinak je ten článek zde na Linkosu v sekci Pacient a rodina - Pomoc v nemoci. Je tam mnoho užitečných rad, jak zacházet s obavami z návratu onemocnění. 

Strach z návratu nemoci a jak ho zvládnout » Linkos.cz

Ale předpokládám, že Váš dotaz byl zaměřen spíše na to, že opravdu nyní máte nový nález. Zamýšlíte se nad tím, co vše se dá udělat pro prevenci. Vím, že MOÚ (Masarykův onkologický ústav v Brně) má pro samoplátce preventivní prohlídku, která zahrnuje rozbor krve, moči, stolice, ultrazvukové vyšetření a další. Podle mých informací je to však určeno pro jedince, kteří dosud nemají záchyt onkologického onemocnění. O dalších institucích, které toto nabízejí nevím, ale zkuste se obrátit spíše na lékaře. 

Pokud však máte pocit, že i přes Vaši diagnózu není učiněno pro prevenci dost, máte možnost  (a právo) vyhledat jiné pracoviště, případně si vyžádat na jiném pracovišti tzv. "druhý názor". To znamená, že na vybrané pracoviště zašlete svou dokumentaci s dotazem, jak by postupovali ve Vašem případě. Je to vcelku běžná praxe. 

Přeji Vám mnoho sil při léčbě. 

S pozdravem Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Krajská nemocnice Liberec 

13. 12. 2024, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den, děkujeme za Vaši důvěru, ale píšete do psychologické poradny. Zde neodpovídáme na otázky určené primárně pro lékaře. A to Vaše dotazy oba jsou : proč trvá tak dlouho doba před zahájením léčby u Vašeho přítele a zda pomůže B 17. Oba dotazy směřujte na ošetřujícího onkologa svého přítele, protože ten má nejvíce informací a také navrhuje všechny záležitosti ohledně léčby. 

Věřím, že máte o svého přítele obavy a chcete tu být pro něj. Odpovědi na Vaše otázky ale musíte směřovat k lékařům. 

Přeji Vám mnoho sil být oporou a Vašemu příteli mnoho sil k absolvování léčby. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra Liberec 

28. 10. 2024, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,

na Vaši otázku musím odpovědět, že píšete do PSYCHOLOGICKÉ poradny, pokud tedy ještě chcete nějaký lék pro maminku s metastatickou rakovinou, musíte jednat s lékaři - onkology. Máte právo na tzv. "druhý názor", tzn. že můžete požádat o konzultaci i v jiném onkologickém pracovišti. I někteří pacienti s metastatickou rakovinou dostávají onkologickou léčbu, ale to vždy záleží na jejich celkovém stavu, na rozsahu metastáz a původního nádoru apod. a to vše musí posoudit onkolog. 

Co se týče Vašeho postoje, že hospic je dům beznaděje, tak si dovolím nesouhlasit. Nevím, jaké máte hospice v Brně a okolí (ale slyšela jsem, že dobré), u nás v Liberci mám takovou zkušenost: Mnoho pacientů a jejich blízkých dlouho hospic odmítá. Navrhuju jim, aby se tam nejdříve šli podívat, promluvit si i s personálem a pak si udělali vlastní názor.  Kdo tam na takovou schůzku šel, vždycky se vrátil udiven klidnou atmosférou, pocitem pohody a respektu a úcty k člověku. Než hospic definitivně odsoudíte, navrhuji Vám to samé - jít se tam podívat a promluvit i s lidmi, kteří tam pracují. 

Ale pokud se zvládnete o maminku starat doma, může to být pro ni jistě lepší varianta, to je na Vašem zvážení. 

Přeji Vám hodně sil a mamince pokud možno dny bez bolesti a trápení. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec 

2. 10. 2024, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den, z Vašeho dotazu je zřejmé, že jste opravdu velmi rozrušený, "šílíte", naprosto tomu rozumím, dostal jste velmi špatné zprávy. 

I když Vám ukončili léčbu (aktivní léčbu rakoviny), neznamená to, že zůstanete bez lékařské péče! Obraťte se na svého onkologa, aby Vás nasměroval, kam dál, případně Vás bude mít i dál v péči. Vždy je na místě léčba potíží, které nyní máte - takzvaná léčba symptomatická, která by Vám měla ulevit např. od bolesti, dušnosti a dalších obtíží, pokud je máte. Zároveň se dohodněte s lékařem o možnosti léků na psychiku - psychiatrické medikace, která by Vám nyní mohla také ulevit a pomohla přežít prvotní šok.

Co se týče strachu ze smrti, doporučuji Vám zjistit, zda v nemocnici, kde se léčíte, pracuje paliativní tým - to je tým lékařů a dalších odborníků (např. psycholog, sestry, nutriční poradce apod.), kteří pečují o pacienty, kteří už nemají aktivní léčbu. Většina z nich je schopná být podporou v rozhovorech o umírání a smrti, o možnostech zvládnout ten obrovský strach ze smrti, který teď prožíváte. O pracovnících paliativního týmu by opět měl vědět Váš ošetřující onkolog. 

Jsem v kontaktu s několika pacienty, kteří mají, stejně jako Vy, ukončenou aktivní léčbu. Prožili šok a ostatní silné emoce, včetně strachu ze smrti, které k tomu patří. Postupně však mnoho z nich je schopno využít čas "který jim byl ještě dán" a dál se věnují rodině, svým blízkým nebo zájmům, tak jak jim to zdravotní stav dovoluje. 

Věřím, že nakonec najdete podporu v odbornících ve Vaší nemocnici nebo onkologickém centru. Poproste případně někoho z rodiny, aby se s Vámi účastnil dalších návštěv lékaře, budete mít vedle sebe někoho blízkého, to je často velmi uklidňující. A také informace od lékaře uslyší "více uší", takže si budete více pamatovat. 

Zde v naší poradně Vám více pomoci nemůžeme, musíte se obrátit na lékaře. 

Pokud budete potřebovat sdílet své prožívání, můžete se určitě znovu ozvat. 

Přeji Vám mnoho sil a pokud možno brzké zmírnění Vašeho šíleného strachu. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra Liberec 

18. 9. 2024, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,

děkujeme za důvěru a Váš dotaz.

Respektuji náročnost situace, kterou popisujete a je dobře, že máte pravidelnou psychologickou/terapeutickou podporu. Zároveň mám z Vašeho emailu pocit, že jste pro zvládnutí situace už mnohé udělala. V rámci terapeutických setkání se tomu určitě věnujete. Já se tedy, pokud dovolíte, omezím na obecnější doporučení vztažená k Vašemu případu tak, jak ho popisujete:

- Když si čtu Váš email, tak zde vidím velké zaměření "na budoucnost". Vaše myšlenky se zabývají věcmi, které ještě nenastávají (a možná ani vůbec nenastanou). To Vám může brát energii vůbec na chemoterapii vyrazit. První co mě napadá je tedy více se soustředit na přítomnost a na tom s kolegy psychoterapeuty případně pracovat.

- Někdy se mluví o tzv. metodě malých kroků, která zde může být užitečná. Tedy soustředit se na ten první malý krok, který mě čeká a nikoliv na celou další léčbu, na to jak to půjde či nepůjde, kdy už budu zdravá apod. Tedy první malý krok. Nepouštět mysl do "té budoucnosti" resp. ke "katastrofickým scénářům", která Vaše mysl vytváří. Nasbírat energii na první malý krok, a ten pak udělat.

- K tomu by Vám mohlo pomoci následující. Obavy z chemoterapii trápí vícero klientů. To byl i důvod proč jsem s kolegy a pacienty sestavil přehled určitých "dobrých zkušeností z praxe". Můžete nahlédnout, zda by některé z technik nebyla užitečná i pro Vás: /pacient-a-rodina/pomoc-v-nemoci/psychologicka-pomoc/psychicka-odezva-na-chemoterapii/jak-na-to-kdyz-mam-problem-s-chemoterapii/

- Určitě Vás chci podpořit v pokračování psychoterapeutické práce. Také proberte s lékaři možnosti zmiňované farmakologické pomoci před chemoterapií.

- Popřemýšlejte, zda se cítíte bezpečněji v doprovodu někoho a zda by bylo možné, abyste na chemoterapii vyrazila společně s někým. Pokud to podmínky, pracoviště apod. umožňují.

- Zde pak obecné myšlenky k tématu zvládání strachu u onkologického onemocnění: /pacient-a-rodina/mysliprotirakovine/prednasky-1/strach-z-navratu-nemoci-a-jak-ho-zvladnout-zaznam-prednasky-z-cyklu-mysliprotira/

- Případně dvanáctero zvládání nemoci z pohledu psychiky, pokud by Vám přišel některé z jeho bodů užitečný pro Vaši situaci: https://psychoonkologie.cz/pro-laiky/nove-diagnostikovany-nebo-v-lecbe/dvanactero-zvladani-onkologicke-diagnozy/

To jsou základní myšlenky, která mě k Vaší otázce napadájí.

Přeji hodně sil

S pozdravem

Martin Pospíchal

14. 9. 2024, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, věřím, že teď zažíváte velmi krušné chvíle. Vašemu muži sdělili zprávu, kterou nikdo z nás nechce slyšet: neuzdravíte se, Vaše dny tady na světe se krátí. I dva měsíce je velmi krátká doba na to, aby zpracoval toto sdělení, to že Váš muž odmítá jídlo i pití, je bez chuti do života, to je naprosto normální reakce. Znamená to, že tato informace na něj dolehla plnou silou. 

Asi byste si přála, aby dny, které ho tu ještě čekají, prožil ve větší přítomnosti s Vámi, případně s rodinou, naplno, jak to jde... ale upřímně - jen málokdo se umí takto povznést a krátící se čas uchopit se smířením a vyrovnaností. A není divu, je to nesmírně těžké, protože se musíte smířit s tím, že přijdete o to nejcennější, o svůj život. 

Antidepresiva, která má předepsána můžou být dobrou volbou, jak mírně ulevit, nicméně situaci samotnou nevyřeší. 

Chtěla bych Vás ubezpečit, že psychologická intervence pro pacienta je jistě velkou pomocí, ale také nemusí vést k tomu, co byste si přála - ke zlepšení psychického stavu manžela. Někdy je největší pomoc doprovázení v tom, co pacient právě prožívá. Největší podpora je v tom, že pacienta neopustíme a trávíme s ním čas, bez ohledu na jeho náladu, prožívané emoce, zdravotní stav. Nesnažíme se ho "rozveselit", aktivovat, vnucovat naši představu, jak by se měl chovat. 

Věřím, že je to pro Vás těžké, takto svého muže vidět. Chtěla byste mu pomoci, a tak ho chcete přesvědčit, aby vyhledal psychologickou podporu.  Ale možná vyčerpáte zbytečnou energii na přesvědčování, aby šel k psychologovi, můžete tak také vytvořit zbytečné napětí mezi Vámi. Spíše se ptejte, jaká je teď Vaše role? Co byste mohla Vy udělat konkrétního pro svého muže, aby se jemu dařilo lépe i v této strašné situaci? Většinou stačí jen být na blízku. Nehodnotit, nesoudit, nepřesvědčovat. Být tam s veškerou laskavostí, kterou máte k dispozici. Uvařit jeho oblíbené jídlo a nabídnout ho (opět radím: nenutit, nepřesvědčovat), nabízet opatrně znovu. Nabídnout procházku, oblíbenou činnost, možnost návštěvy... nabízet, ale nevnucovat. 

Měla jsem ve své praxi dosti případů, které jsou podobné tomu Vašemu. Pacient na sklonku svého života sám psychologa nepotřeboval, nechtěl. Já jsem doprovázela blízké, kteří se o něj starali a samotného pacienta jsem nikdy neviděla. A vím, že to mělo velký smysl, často pro celou rodinu, i když ke mě docházel jen jeden z pečujících blízkých lidí (zpravidla manžel, manželka). To bych Vám určitě doporučila - sehnat si psychologa, terapeuta pro sebe. Protože pro Vás to bude také nesmírně těžké, náročné, budete chtít (a nejspíš muset) zvládnout věci, které jste nikdy nemusela řešit, zažívat emoce, které Vás mohou zaskočit. 

V nemocnicích je součástí paliativního týmu psycholog. Zkuste se poradit s ním, ať už bude potom službou pro Vás nebo i pro Vás oba (s manželem). Ve větších městech jsou také např. při hospicích dostupné podobné služby pro rodinu pacienta, poptejte se. Velmi užitečné jsou stránky www.umirani.cz, je tam mnoho srozumitelných článků, které se týkají závěru života a co od toho čekat (jak pacient, tak pečující), také mají svou poradnu, kam můžete napsat. 

Myslím na to, že teď je toho na Vás určitě hodně. Možná sama zápasíte se svými pocity, smutkem, strachem. A zároveň jsem přesvědčená, že doprovodit blízkého člověka až na konec jeho života je velká a cenná věc. A to i v případě, že se jeho psychický stav nezlepší, nebo ne tak, jak byste si představovala. 

Přeji Vám i Vašemu muži hodně sil a jak to půjde i co nejvíce společně prožívaných klidných chvil a lásky. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec 

4. 9. 2024, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,

věřím, že informace o rozsáhlých metastázách v hlavě Vaší maminky musely jistě vyděsit ji samotnou i Vás a je to opravdu vážná situace.

Rozumím tomu, že jste z dopisu nemocnice vyrozuměli, že nemocnice nedoporučuje ozařování bez znalosti primárního nádoru. Neznám podrobnosti, ale nemusí to zároveň znamenat, že maminku nevezmou do péče. Já na Vašem místě bych zvolila nejprve osobní přístup - tedy objednat se na onkologii a pokusit se vše vyjednat formou rozhovoru, nechat si vysvětlit stanovisko lékařů, zjistit jiné možnosti léčby (např. i léčby symptomatické - tedy kdy se neléčí příčina, ale zajišťuje se nemocnému co největší životní komfort tím, že se léčí symptomy onemocnění - bolest, dušnost, nevolnosti apod.) 

Pokud nebudete spokojeni, můžete se obrátit na jiné pracoviště v ČR, na to máte nárok.  Některé nemocnice mají svého ombudsmana, který pomáhá řešit tyto situace, pokud Vaše nemocnice takového má, můžete se obrátit i na něj. 

Vy ale nejspíše potřebujete zejména "ošetřit" (ve všech smyslech toho slova) Vaši maminku. Její diagnóza je opravdu velmi vážná a ona se bude muset rozhodovat, co dál. Nejsem lékař a neznám rozsah onemocnění, takže nemohu soudit, zda existuje ještě jiná možnost léčby. Ale jak jsem psala, určitě je léčba symptomatická. Možná Vás odkážou na paliativní tým ( ten už většina nemocnic má), který vysvětlí, jak taková léčba probíhá a co od ní můžete čekat. Nevím, kolik  roků je Vaší mamince, ale pomoci jí zajistit co nejlepší kvalitu života po ten čas, který je jí dán, není vůbec málo. 

Závěrem shrnutí: Zkuste znovu komunikovat se svou nemocnicí, onkologickým oddělením. Případně se obraťte na jiné pracoviště. Najděte pracoviště, lékaře, ke kterému bude mít Vaše maminka důvěru a od kterého se necháte vést dalšími kroky. 

Věřím, že se teď ve Vás vaří mnoho emocí (smutek, šok, vztek, strach), doufám, že na to jako blízká osoba nejste sama, máte komu se svěřit a s kým to vše sdílet. Klidně se ozvěte znovu anebo i pro sebe najděte nějakou odbornou pomoc, to je projev síly, ne slabosti. 

Přeji Vám i Vaší mamince co nejvíce sil.

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC Krajská nemocnice Liberec 

30. 7. 2024, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz