Psychologická pomoc

Již několik let je na této klinice psycholog součástí týmu a podílí se na komplexní péči o pacienty. Pomoc psychologa je zajištěna jak pro pacienty hospitalizované, tak pro pacienty léčené ambulantně. Může být poskytnuta jednorázově, nebo v několika setkáních po delší časové období v průběhu léčby.

Každý třetí z nás jednou uslyší tu zprávu. Jenže jak říct pacientovi, že má rakovinu, a případně, že léčba selhala a on zemře? Pro mnoho lékařů je to těžší než nejkomplikovanější operace. Pravdu se řada lidí doví dříve od příbuzných nebo od nervózního doktora – ve spěchu někde na chodbě. A chceme ji vůbec slyšet?

Nedílnou součástí zdravotnického týmu Hematoonkologické kliniky je také psycholog, poskytující nemocnému, a jeho rodině, psychologickou péči. Jejím hlavním úkolem je pomoci nemocnému v adaptaci na nově vzniklou situaci, psychologické provázení léčbou po celou dobu jejího trvání a vyrovnání se se změnami a problémy, které s sebou nemoc a léčba přináší do života nemocných.

Vzpomínám si, když jsem poprvé vstoupil do hospice. Prostředí podobné nemocničnímu, pacienti, sestry, ošetřovatelé(ky) a lékaři. Ale pořád ve vzduchu visel ten zvláštní předsudek, který přiznává většina lidí ve společnosti, že je to místo, kam „se chodí umírat“, kde asi příliš mnoho smíchu člověk neuslyší. Pamatuji si jistou úzkost, když jsem si toto uvědomil - jsem na místě, kde všichni jen umírají, tady věru mnoho práce pro psychologa asi nebude. Až postupně jsem zjišťoval, jak mnoho práce a jak široké pole působnosti tu psycholog má.

Součástí hospicového multidisciplinárního týmu je i psycholog. Období progrese závažného onemocnění a čas umírání je životní etapou nesmírně náročnou, jak pro pacienta samého, tak pro jeho rodinu a blízké. Psycholog je jedním z těch, kteří jim v tuto chvíli stojí na blízku a nabízí své provázení a podporu.

Práce psychoonkologů není o tom, že “to někdo dělat musí“, ale že to někdo dělat chce.

Hospic sv. Štěpána je neziskové zdravotnické zařízení, které poskytuje paliativní péči osobám v terminálním stádiu somatického onemocnění. Ze somatických onemocnění se jedná především o nemoci onkologické, degenerativní, metabolické a kardiovaskulární. (Mgr. Klára Váňová)

Uplatnění psychologa je na dětské onkologii značně široké. Psychologická péče na onkologii představuje práci s psychicky zdravými lidmi v silně zátěžových situacích, proto by psycholog neměl být primárně zaměřen na oblast psychopatologie, ale rozvíjet u sebe schopnost podpory a porozumění.

Každá žena, která se právě dozví, že má rakovinu, se zhroutí do šoku. Tento emočně vypjatý stav má v sobě negativní emoce překvapení, zaskočení, zklamání, hlavně úleku. Každý šok zpravidla během několika hodin odezní. Zůstává ale strach a úzkost. Žena je zahlušena jedinou směsicí stále se opakujících myšlenek: Mám rakovinu, umřu, ale proč?, proč já! Je to za trest?, proč je všechno proti mně?, vždyť je nespravedlivé, že musím umřít!

Prognózy a často ani diagnózy lékaři většinou neříkají lidem s psychickými poruchami. A úplně samostatnou kapitolou jsou děti.

Rozhovor s Mgr. Libuší Kalvodovou pro MF Dnes, otázky kladla Hana Matoušková