Jak lépe zvládat úlohu pomáhajícího

Být oporou nemocnému člověku je mnohdy náročné. Níže jsou některá doporučení, která jsou určena blízkým onkologicky nemocných.

Osoba, která se rozhodne být oporou blízkému člověku, se stává součástí týmu, který tvoří pomyslný „léčivý kruh“ kolem nemocného. V tomto kruhu stojí lékař a širší lékařský personál, patří tam onkolog, ale i praktický lékař, případně další odborníci včetně psychologa. Dále mají v kruhu své pevné místo blízcí lidé pacienta, jeho rodina a přátelé. Stejně tak v něm může mít místo jakákoliv další osoba, která se rozhodne pomáhat, s jejíž oporou bude nemocný souhlasit. Pokud naopak dospělý nemocný pomoc odmítne, je důležité jeho přání respektovat.

Pokud jste blízkým člověkem nemocného a rozhodnete se mu být oporou, je dobré se zamyslet nad tím, jaká je vaše úloha a s čím můžete pomoci. Není totiž potřeba přebírat role všech ostatních osob v kruhu, jako je například lékař (zasahovat do léčby) nebo jako je nemocný sám (rozhodovat za něj). I v případě, že komunikujete (jako blízká osoba) například s lékaři přímo, je dobré postupy konzultovat s nemocným, a pokud je to možné, nechat rozhodnutí na něm.

Je dobré myslet na svoje silné stránky, které můžete nabídnout, ale i na svoje limity. Myslet na sebe, na to, jak sám vydržet tento běh na dlouhou trať . Opora blízkých se může skládat z mnoha oblastí (emoční, fyzické, finanční apod.) a také z řady dílčích úkolů, které je třeba zařídit.

Nemusíte je ale všechny dělat vy sám. Pokud se vytvoří seznam úkolů, které je třeba vyřešit v souvislosti s léčbou, zabezpečením rodiny, finanční stránkou, staráním se o nemocného,
s pomocí s transporty do nemocnice apod., je možné domluvit se s ostatními osobami v blízkosti nemocného (včetně širší rodiny a přátel), a dotázat se na jejich ochotu pomoci. Praxe ukazuje, že pokud někdo onemocní rakovinou, je v jeho okolí překvapivě dost lidí (často i takových, od kterých bychom to ani nečekali) kteří jsou připraveni přispěchat na pomoc (včetně sousedů, kolegů z práce apod.). Pomoci od každého z nich nemusí být mnoho, ale pokud se zapojí více lidí a každý z nich si vezme byť jen jeden úkol, nemocnému to může pomoci. Než se ale tímto směrem vydáte, je dobré (pokud to situace umožňuje) probrat tento plán s nemocným.

V souvislosti s péčí o nemocného je třeba vyřešit nové typy úkolů a otázek. Na mnohé z nich nemusíte objevovat odpovědi vy sami. Léčbou a staráním se o nemocného si prošlo už mnoho lidí před vámi. Mohou být zdrojem užitečných informací, stejně jako stránky Linkosu.

Vedle pomoci s praktickými záležitostmi je pomoc nemocnému tvořena také oporou emoční. Postoj, který k nemoci zaujmou osoby v blízkosti nemocného, mnohdy výrazně ovlivní jeho zvládání nemoci na psychické úrovni.

Zjednodušeně řečeno – pokud jsou osoby v blízkosti nemocného nastaveny optimisticky a udržují si naději, pomáhá mu to udržovat si podobné nastavení. Na straně jedné je třeba upozornit, že udržovat si naději a optimismus neznamená „nasazovat si růžové brýle“ a překrucovat fakta. Na straně druhé – přes všechny pokroky současné medicíny stále nejsme schopni „vidět do všech rohů“, a naděje tak stále zůstává důležitou součástí prožívání každé náročné životní situace. Více k tomuto tématu najdete v přednášce „Postoj k nemoci a jeho možný vliv na naše zdraví“. 

V mnoha případech se lidé v blízkosti nemocného domnívají, že je potřeba s ním o nemoci hovořit. To ale záleží především na nemocném samotném, zda a v jakém rozsahu chce téma otevřít. Často není rozhovor potřeba, mnohdy stačí pouhá vaše přítomnost. Už samotná nabídka opory či možnosti rozhovoru je velkou službou, přestože ji nemocný nevyužije. Vědomí skutečnosti, že mám ve svém okolí lidi, se kterými můžu o své nemoci a pocitech mluvit, pomáhá, i když není reálně využita.

Pokud nastane okamžik, kdy si onkologicky nemocný bude chtít o nemoci promluvit, mohou být ku prospěchu doporučení věnovaná tématu: jak o rakovině mluvit s blízkým člověkem. Najdete zde několik myšlenek k situacím – jak o nemoci mluvit s partnerem, jak téma komunikovat s dítětem nebo jak být jen oporou kamarádům.

Další oblastí, na kterou je dobré myslet, je fakt, že většina nemocných chce být v kontaktu
s „normálním světem“. Byť to může být individuálně odlišné, přesto velká část lidí, kteří procházejí léčbou (a jsou třeba hospitalizováni), vítá informace „ze světa, kde není nemoc hlavním tématem“. Pro nemocného člověka je důležité, aby byl i nadále vnímán jako plnohodnotný člen společnosti, a lidé se s ním „normálně bavili“ o „normálních věcech“. Příchodem nemoci se nestáváme jinými lidmi, nemoc se může přihodit každému z nás.

Mnoho užitečných rad a doporučení pro člověka, který má ve své blízkosti onkologicky nemocného, najdete také v knize „Rakovina v rodině“, kterou sestavil kolektiv autorů psycho-onkologické sekce České onkologické společnosti. Vychází z jejich mnohaletých zkušeností a nabízí řadu praktických informací.