Pomoc v nemoci

Tisková zpráva občanského sdružení Lymfom Help, 15. září 2014

Cílená léčba byla zavedena do terapie lymfomů (jako prvního nádorového onemocnění) před 15 lety a po desetiletích snahy o zlepšení samotné chemoterapie znamenala v léčbě zásadní průlom. Lymfom je nádorové onemocnění, které je v Česku diagnostikováno každé 4 hodiny u nového pacienta. Přes skutečnost, že výskyt tohoto onemocnění stoupá, úmrtnost od roku 2000, kdy byla zavedena cílená léčba, stále klesá. Důvodem jsou moderní léčiva a léčivé postupy.

Liga proti rakovině letos již po osmnácté, na téma prevence rakoviny plic.

Proč by měl onkologický pacient vyhledat pomoc psychologa a jakou pomoc od něj může očekávat? 

15. září si v desítkách zemí připomínají Světový den lymfomu. V roce 2004 jej vyhlásila mezinárodní nezisková pacientská organizace Lymphoma Coalition s cílem zvýšit povědomí o maligním lymfomu a o příznacích onemocnění a přispět tím ke správné a včasné diagnóze a úspěšné léčbě. Maligní lymfomy, mezi které patří Hodgkinův lymfom, Ne-Hodgkinovy lymfomy a chronická lymfatická leukémie, jsou šestým nejčastějším nádorem v České republice. Každoročně jimi onemocní téměř 2500 lidí, což znamená, že každé 4 hodiny je diagnostikován nový nemocný.

Kde najít odpovědi na otázky o prevenci zhoubných nádorů? 

Komplexní onkologická centra poskytují svým pacientům služby klinických psychologů. Psycholog dokáže uvolnit mysl pacienta, zbavit ho strnulosti a poskytnout jakýsi pocit bezpečí, klidu a uvolnění. Ve zdravém těle zdravý duch. Tato obecně známá věta má také svou opačnou paralelu. Onemocní-li tělo, začne trpět i duše. Dokonce se první příznaky počínající nemoci mohou objevit ve změně duševního stavu člověka dříve, než choroba propukne. Mnozí onkologičtí pacienti si až během léčby vzpomenou, že nějakou dobu před onemocněním pociťovali únavu, skleslost a stavy úzkosti bez zjevných příčin. Předsedkyně Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti a klinická psycholožka Mgr.  Libuše Kalvodová vysvětluje jaká je role psychologa v léčbě onkologických pacientů.

Přednáška, uvádějící do psychoonkologické problematiky, je určena pro pacienty, jejich blízké, ale i pro onkology a sestry starající se o onkologického pacienta.

Již několik let je na této klinice psycholog součástí týmu a podílí se na komplexní péči o pacienty. Pomoc psychologa je zajištěna jak pro pacienty hospitalizované, tak pro pacienty léčené ambulantně. Může být poskytnuta jednorázově, nebo v několika setkáních po delší časové období v průběhu léčby.

Každý třetí z nás jednou uslyší tu zprávu. Jenže jak říct pacientovi, že má rakovinu, a případně, že léčba selhala a on zemře? Pro mnoho lékařů je to těžší než nejkomplikovanější operace. Pravdu se řada lidí doví dříve od příbuzných nebo od nervózního doktora – ve spěchu někde na chodbě. A chceme ji vůbec slyšet?

Nedílnou součástí zdravotnického týmu Hematoonkologické kliniky je také psycholog, poskytující nemocnému, a jeho rodině, psychologickou péči. Jejím hlavním úkolem je pomoci nemocnému v adaptaci na nově vzniklou situaci, psychologické provázení léčbou po celou dobu jejího trvání a vyrovnání se se změnami a problémy, které s sebou nemoc a léčba přináší do života nemocných.

Součástí hospicového multidisciplinárního týmu je i psycholog. Období progrese závažného onemocnění a čas umírání je životní etapou nesmírně náročnou, jak pro pacienta samého, tak pro jeho rodinu a blízké. Psycholog je jedním z těch, kteří jim v tuto chvíli stojí na blízku a nabízí své provázení a podporu.

Práce psychoonkologů není o tom, že “to někdo dělat musí“, ale že to někdo dělat chce.

Vzpomínám si, když jsem poprvé vstoupil do hospice. Prostředí podobné nemocničnímu, pacienti, sestry, ošetřovatelé(ky) a lékaři. Ale pořád ve vzduchu visel ten zvláštní předsudek, který přiznává většina lidí ve společnosti, že je to místo, kam „se chodí umírat“, kde asi příliš mnoho smíchu člověk neuslyší. Pamatuji si jistou úzkost, když jsem si toto uvědomil - jsem na místě, kde všichni jen umírají, tady věru mnoho práce pro psychologa asi nebude. Až postupně jsem zjišťoval, jak mnoho práce a jak široké pole působnosti tu psycholog má.

Hospic sv. Štěpána je neziskové zdravotnické zařízení, které poskytuje paliativní péči osobám v terminálním stádiu somatického onemocnění. Ze somatických onemocnění se jedná především o nemoci onkologické, degenerativní, metabolické a kardiovaskulární. (Mgr. Klára Váňová)

Uplatnění psychologa je na dětské onkologii značně široké. Psychologická péče na onkologii představuje práci s psychicky zdravými lidmi v silně zátěžových situacích, proto by psycholog neměl být primárně zaměřen na oblast psychopatologie, ale rozvíjet u sebe schopnost podpory a porozumění.