Nežádoucí účinky biologické léčby

V onkologii se používá více druhů biologické léčby, jejichž nežádoucí účinky se liší dle mechanismu účinku. Na této stránce naleznete informace o nežádoucích účincích proteinových kináz a monoklonálních protilátek. 

Nežádoucí účinky proteinových kináz

Podstata a příčiny nežádoucích účinků

Buňky přijímají prostřednictvím receptorů signály ze svého okolí, tyto signály dále zpracovávají molekuly (bílkoviny) buněčné signální kaskády, výsledkem je specifická reakce buňky. Předávání signálu mezi jednotlivými signálnímu molekulami zajišťují jejich části nazývané (proteinové) kinázy. Každá signální molekula má svoji specifickou (proteinovou) kinázu.

Inhibitory proteinových kináz jsou látky, které snadno pronikají do buněk, kde zablokují funkci specifické signální molekuly. Pacienti se mnohdy domnívají, že léky ze skupiny cílených (biologických) léků, do níž inhibitory kináz patří, jsou zcela bezpečné a nemají (téměř žádné) nežádoucí účinky. Avšak i při léčbě inhibitory kináz se nežádoucí účinky vyskytuji, jejich spektrum je ale odlišné od nežádoucích účinků chemoterapie, jsou zpravidla méně závažné, bývají snadno zvladatelné a většinou nevedou k trvalým následkům.

Nežádoucí účinky vznikají, protože specifické kinázy jsou v různé míře aktivní i v buňkách normálních tkání, kde jsou inhibitorem rovněž blokovány.

Charakter a výskyt nežádoucích účinků

Typ nežádoucího účinku závisí na tom, která tkáň je lékem ovlivněna. Může se jednat např. o otoky, zvýšenou teplotu, vznik modřin, vyrážky a jiné kožní změny, padání vlasů, změny vnímání chuti, obtíže s dýcháním, poruchy vidění, bolesti svalů a kloubů, atd. Při projevech toxicity je zpravidla možné snížení dávky, aniž to vede ke snížení účinku.

Molekuly některých inhibitorů jsou v organismu činností enzymů postupně metabolizovány (přeměňovány) na neúčinné látky. Rychlost přeměny závisí na aktivitě příslušných enzymů, jejich zvýšená aktivita může vést k rychlejšímu odbourávání a tedy nedostatečné účinnosti, snížená aktivita naopak ke kumulaci léku v organismu a tak k vyšší toxicitě. Aktivita enzymů může být ovlivněna některými souběžně podávanými léky, užívání jiných léků je proto nutné vždy konzultovat s lékařem. Aktivita enzymů (a tedy i účinnost nebo toxicita inhibitorů) může být ovlivněna též látkami obsaženými např. v grapefruitu, granátovém jablku nebo v třezalce tečkované. Jejich používání se proto během léčby inhibitory kináz nedoporučuje.

Podrobnosti o možných nežádoucích účincích (včetně frekvence jejich výskytu a závažnosti) naleznete v příbalové informaci jednotlivých léků, která je k dispozici i na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Při léčbě inhibitory kináz je nutné dodržovat všechna doporučená opatření, zejména dodržovat stanovené dávkování (dávku nesnižovat ani nezvyšovat) a informovat lékaře o všech (i zdánlivě nevýznamných) změnách, k nimž dojde během léčby.

Nežádoucí účinky monoklonálních protilátek

Podstata a příčiny nežádoucích účinků

Monoklonální protilátky jsou bílkoviny, které se specificky váží na struktury na povrchu buněk. Pacienti se mnohdy domnívají, že léky ze skupiny cílených (biologických) léků, do níž protilátky patří, jsou zcela bezpečné a nemají (téměř žádné) nežádoucí účinky. Avšak i při léčbě monoklonálními protilátkami se nežádoucí účinky vyskytuji, jejich spektrum je ale odlišné od nežádoucích účinků chemoterapie, jsou zpravidla méně závažné, bývají snadno zvladatelné a většinou nevedou k trvalým následkům. K projevům nežádoucích účinků vedou nejčastěji tři mechanismy: reakce na podání cizorodé bílkoviny, reakce na látky uvolněné nádorovými buňkami a ovlivnění funkce buněk zdravých tkání.  

Charakter a výskyt nežádoucích účinků

Po podání bílkoviny (protilátky) může dojít k alergické reakci (reakci na infuzi, reakci přecitlivělosti), která může být různě závažná, od svědění kůže a kopřivky přes dušnost až po anafylaktický šok. Tyto reakce jsou relativně vzácné a nejčastěji k nim dochází krátce (během několika minut) po zahájení první infuze, proto se první infuze prodává pomalu (i několik hodin) a pacienta je nutno pečlivě sledovat. Riziko reakce je závislé na podílu citorodé (zvířecí) bílkoviny v protilátce. V případě jakékoli reakce je nutno infuzi zpomalit nebo přerušit a popř. zahájit léčbu. Ke snížení rizika reakce se před podáním některých protilátek podává premedikace, např.  kortikoidy nebo antihistaminika. Pokud při infuzi nedojde k reakci je zpravidla možné dobu podávání dalších infuzí zkrátit.

Do druhé skupiny patří nežádoucí účinky spojeny s rychlou odpovědí nádoru a rozpadem nádorových buněk (zejména při hematologických nádorech). Jde jednak o syndrom z uvolnění cytokinů s projevy podobnými jako při reakci, jednak o zvýšení hladiny některých látek v krvi (kyselina močová, draslík aj.), které mohou vést např. k poškození ledvin.

Pokud je cílová struktura protilátky (receptor) přítomna nejen na nádorových buňkách, ale též na buňkách normálních tkání, může docházet výskytu dalších nežádoucích příhod. Receptory jsou součástí buněčného signálního systému, který řídí pochody v buňce. Vazbou protilátky na receptor může být narušeno specifické fungování buňky, což vede k nežádoucí projevům, které jsou charakteristické pro jednotlivé protilátky (resp. pro blokádu příslušných receptorů)

Jedná se např. kožní vyrážku, průjem, únavu, neurologické příznaky, srdeční a dýchací poruchy, atd.

Podrobnosti o možných nežádoucích účincích (včetně frekvence výskytu a závažnosti) naleznete v příbalové informaci jednotlivých léků, která je k dispozici na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Při léčbě monoklonálními protilátkami je nutné dodržovat všechna doporučená opatření včetně premedikace (je-li indikována) a zejména informovat lékaře o všech (i zdánlivě nevýznamných) změnách, k nimž dojde během léčby, a to jak během samotné infuze, tak v pozdějším období.