Kvalita života zdravotníků

Kvalita života psychoonkologa závisí na míře osobní spokojenosti a pohody s podmínkami vlastního pracovního života, závisí od postoje, zázemí, smyslu práce, dostatku vnitřních sil, podpory a pozitivní zpětné vazby. Přes všechna negativa a těžkosti je možné vnímat i na onkologii práci v roli klinického psychologa či psychoonkologa jako práci, která posouvá hranice kvality života – pacientům, ale také – odborníkům.

Přednáška Bc. Klepárníkové z Interní hematoonkologické kliniky FN a LF MU Brno zazněla na 1. Psychoonkologickém sympóziu v září 2010 v Brně. Přednáška se zabývá povoláním zdravotní sestry a zátěžovým situacím, ve kterých se sestry a pacienti ocitají na hematoonkologické JIP.

Přehledová práce shrnuje historii a studium psychických projevů onkologických pacientů, dále pak zásady komunikace a pravidla rozhovoru lékaře s pacientem. Osobnost onkologického pacienta přibližujeme z pohledu modelu E. Kübler-Ross, přinášíme desatero zásad sdělování onkologické diagnózy. Připomínáme přítomnost klinického psychologa u lůžka pacienta i v týmu zdravotníků. Zmiňujeme psychopatologické jevy uvnitř kolektivu zdravotníků. A v konci pak autentická vyprávění nemocných s komentářem psychologa.

Vyhoření je nemocí duše, protože potlačuje svobodnou vůli. Schopnosti a znalosti zůstávají nedotčeny, ale chuť podávat výkony – vnitřní náboj – klesá. Postupně je motivace, ta záhadná síla, která nás žene kupředu, poškozena nebo i zničena. Nejvíce jsou postiženi lidé pracující ve službách. Zaměstnání, která vyžadují rozhodování na hranici života a smrti, v sobě obsahují vysoké nebezpečí vyhoření. Kdokoliv, na jakékoliv úrovni, se může stát kandidátem pracovního
vyhoření.

Přednáška zazněla na na XII. Olomouckých hematologických dnech. Mluví-li psycholog o etice, dostává se více do roviny filosofické než psychologické.

„Nemocný okamžitě vycítí, v jakém rozpoložení sestra na pokoj přichází, a z jejího pohledu, úsměvu, způsobu, jakým mu upravuje lůžko, dokáže číst,“ říká Mgr. Libuše Kalvodová, psycholožka.

"Málokdo se stará o to, co sestry skutečně cítí. I to je jeden z důvodů, proč tak snadno vyhoří,“ říká psycholožka Mgr. Libuše Kalvodová, která se této problematice věnuje na Interní hematoonkologické klinice Fakultní nemocnice Brno.