Historie ČOS

114 let od vzniku Spolku pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou (22. 10. 1905) a 50 let od vzniku Československé onkologické společnosti ČLS JEP (23. 5. 1969)

Přečtěte si, kde začala cesta k vytvoření uskupení "které by vydatně podporovalo české bádání rakoviny a které by se snažilo soustavně zmírniti utrpení nemocných rakovinou, zejména nezhojitelných" a kdo všechno se po ní vydal. Údaje jsou převzaty z článku doc. PhDr. Věry Linhartové, CSc z Kabinetu dějin lékařství Ústavu sociálního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (Linhartová, V.: Onkologická společnost. Připraveno pro publikaci: Storočenka: historie České lékařské společnosti J.E. Purkyně. Praha, ČLS JEP, 2000, 273 s.).

Předsedové onkologické společnosti a jejích předchůdců:

• 1905 - prof. MUDr. Václav Rubeška
• 1913 - prof. MUDr. Jaroslav Hlava
• 1925 - prof. MUDr. Rudolf Jedlička
• 1926 - prof. MUDr. Václav Rubeška
• 1934 - prof. MUDr. Heřman Šikl (LPR)
• 1951 - prof. MUDr. Jan Šula, DrSc. (onkologická sekce ČLS JEP)

Vznik Čs Onkologické Společnosti:

• 1969 – 1974 - prof. MUDr. Vladimír Stašek, přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK
• 1974 – 1986 - prof. MUDr. Jaroslav Švejda, DrSc., ředitel VÚKEO, Brno
• 1986 – 1989 - doc. MUDr. Vladimír Kubec, CSc., ředitel Radioterapeutického ústavu na Bulovce 
• 1989 – 1999 - prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., přednosta Kliniky dětské onkologie FN v Motole
• 1999 – 2003 - prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., přednosta I. interní kliniky 1. Lékařské fakulty UK
• 2003 – 2015 - prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., ředitel Masarykova onkologického ústavu
• 2015 – 2023 - doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA, přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK v Praze a FN Motol
• 2023 - dosud -  doc. MUDr. Igor Kiss, Ph.D., MBA, přednosta kliniky komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav

...před vznikem ČOS ČLS JEP:

• 1905 vznik Spolku pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou.
• Spolek přejmenován na Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze.
• 1926 spolek přejmenován na Československý spolek pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Praze.
• 1928 nadační Spolek k vybudování Domu útěchy a Bakešova nadace
• 1934 založena Liga proti rakovině jako zastřešující spolek všech spolků
• 1951 vznikla onkologická sekce Čs. Lékařská společnosti J.E. Purkyně (vznik 1949)
• 23. 5. 1969 vznikla samostatná Československá onkologická společnost ČLS JEP

Spolek pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou

V roce 1903 vystoupil ve Spolku lékařů českých MUDr. Josef Skalička, městský zdravotní rada v Praze, s návrhem vytvořit ústředí, "které by vydatně podporovalo české bádání rakoviny a které by se snažilo soustavně zmírniti utrpení nemocných rakovinou, zejména nezhojitelných". Přípravné práce ještě stačil zahájit prof. MUDr. Karel Maydl (1903 zemřel) a 22. 10. 1905 se konala v sále Měšťanské pražské besedy ustavující valná hromada (stanovy byly schváleny už v roce 1904) Spolku pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou. Jeho prvním předsedou byl zvolen prof. MUDr. Václav Rubeška.

Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze

Zanedlouho se činnost Spolku rozšířila také na podporu českého bádání rakoviny a spolek se přejmenoval na Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze. Od roku 1913 ho vedl prof. MUDr. Jaroslav Hlava. Získával nové členy a peníze, které ovšem postačily pouze na podporu drobných akcí a omezeného výzkumu. Činnost zcela ustala během války 1914-1918. Po válce pokračoval v čele spolku J. Hlava. V roce 1921 dostal na podporu činnosti od T. G. Masaryka 100 000 korun (k příležitosti otevření Hlavova ústavu v Praze). Další vydatné dary poslali bohatí jednotlivci a peněžní ústavy. Pokus zřídit v sanatoriu v Praze - Podolí zamýšlený léčebný ústav pro nemocné rakovinou bohužel nevyšel.

V další své činnosti vsadil spolek na masivní osvětovou práci. V roce 1924 dal např. vytisknout 15 967 českých a slovenských plakátů a celkem 30 400 letáků (akci řídil MUDr. Karel Driml z ministerstva zdravotnictví), text napsali J. Hlava, V. Rubeška a R. Jedlička pod výzvou Boj proti rakovině! Svým obsahem zůstává aktuální podnes.

V únoru 1924 J. Hlava s návrhem založit Ústav pro výzkum a léčbu zhoubných nádorů, ale bohužel brzy nato zemřel. Jeho nástupci, prof. MUDr. Rudolfu Jedličkovi (1925) se ovšem zdařilo zřídit v Hlavově ústavu Bioptickou stanici, Experimentální oddělení a Jedličkův Dispensář při Radiumterapeutickém oddělení Pražského sanatoria v Praze - Podolí.

Československý spolek pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Praze

V roce 1926 navrhl R. Jedlička změnit název spolku na Československý spolek pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Praze. V říjnu zemřel a jeho nástupcem se stal prof. MUDr. Václav Rubeška. Spolek vzkvétal, ústavy mohutněly a sílily snahy o vybudování vlastního výzkumného ústavu. (Obdobné ústavy už jinde existovaly, např. v Turině (1913), Madridu (1922), v Nizozemské Indii (1922), v Paříži (1923), v Mineapolis (1923), v Caes de Porto (1923), v roce 1928 v Horizontalle, v Argentině, v Belgii, Portugalsku).

Spolek k vybudování Domu útěchy a Bakešova nadace

Myšlenka budovat ústav, který by věnoval komplexní pozornost zhoubné nemoci, se prosadila také v Brně. Podnět k založení nadačního Spolku Domu útěchy (stanovy vypracoval prof. MUDr.František Hamza) dala v roce 1928 etnografka a současně sociální pracovnice Lucie Bakešová společně se svým synem, známým chirurgem MUDr. Jaroslavem Bakešem. S dalšími nadšenci pak založili Bakešovu nadaci (té také odkázal všechno své jmění) a Spolek k vybudování Domu útěchy. Mimo materiální problémy se soustředili rovněž na důležitou práci osvětovou. V roce 1929 vydal MUDr. J. Bakeš samostatný tisk - "Jak čelit vzrůstajícímu nebezpečí rakoviny" s přehledem výskytu a úmrtnosti na toto onemocnění v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, ale také s informacemi o struktuře připravovaného ústavu, který zamýšlel přičlenit k dobře zavedené chirurgické Bakešově nemocnici na Žlutém kopci v Brně, s níž by ústav společně sdílel už existující hospodářské zázemí. Ústav byl proponován jako "speciální centrum celostátního významu, v němž naleznou zlepšení (...) postižení zhoubnými nádory, v jehož laboratořích se bude vědecky a soustavně pracovati (...), jak toto pokrok doby a vědy na kulturně vyspělém národě žádá".

Souběžně vznikla na nově založené Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně myšlenka zřídit při fakultě v nástavbě nemocnice U Sv. Anny ústav pro bádání a léčení rakoviny s částí léčebnou, diagnostickou, výzkumnou, fyzikálně chemickou a serologickou, který by vedl prof. MUDr. Julius Petřivalský. Neúspěch tohoto podniku slouží v dějinách boje proti rakovině jako negativní příklad zásahu partikulárních zájmů, které málem ohrozily stavbu Domu útěchy. Jaroslav Bakeš uhájil výzkumnou samostatnost a finanční soběstačnost a podle vzoru ústavu "Radiumhemmed" ve Stockholmu (i dalších ve světě) byla v letech 1933-1935 v Brně na Žlutém kopci (po nejrůznějších průtazích a obstrukcích) vybudována Masarykova léčebna - Dům útěchy (veřejnosti byl předán 21.ledna 1935) se 100 lůžky a Bioptickou stanicí. Prvním primářem byl prof. MUDr.Richard Werner, který sem přišel z Heidelbergu, laboratoře vedl biochemik prof. RNDr.Mr.Ph.Vladimír Morávek, prvními asistenty byli rentgenolog MUDr. Jan Šprindrich a radiolog MUDr. Andělín Feller. Na stavbu ústavu přispěl T. G. Masaryk částkou 2,5 milionů korun z jubilejního fondu, kterou přislíbil J. Bakešovi ještě za jeho života. (Bakeš se dobudování ústavu nedožil, zemřel náhle 6. října 1930 ve Vadovicích v Polsku.)

Původně zamýšlená charitativní nemocnice pro nevyléčitelně nemocné se změnila propojením klinické a výzkumné práce v komplexní moderní ústav evropského stylu (první u nás): měl laboratoře, lůžkovou část, ambulance, chirurgickou a gynekologickou část, specializovanou edukaci, nadnárodní registr a onkologickou službu. Nejdůležitější cíl spolku byl splněn.

V letech 1934-1936 byl také postaven Na Bulovce v Praze Radioléčebný ústav s 80 lůžky, radiumterapeutickým oddělením a badatelnou - knihovnou, vedl ho doc. MUDr. František Novák.

Liga proti rakovině

Právě v těchto letech se prosazují snahy sjednotit spolky, a proto 10.12. 1934 byly schváleny stanovy Ligy proti rakovině, jako spolku zastřešujícího, se sídlem v Praze, který měl koordinovat činnost dosavadních osmi spolků.

Do roku 1938 se jednalo hlavně o "spolky rakovinné", které usilovaly vyplnit mezeru veřejného zdravotnictví v péči o onkologicky nemocné a většinou bádaly odděleně, publikovaly a usilovaly rovněž o vytvoření odborného časopisu, což se podařilo Spolku pro potírání zhoubných nádorů, který v roce 1938 začal vydávat časopis Acta radiologica et cancerologica bohemoslovenica. V tomto roce vznikly také pobočky Spolku v Moravské Ostravě, v Uherském Hradišti a v Užhorodě.

Světová válka výrazně utlumila spolkovou činnost, r. 1942 bylo zastaveno vydávání časopisu, v r. 1944 byla z registru spolku vymazána Liga proti rakovině.

Po květnu 1945 obnovila činnost opět Liga proti rakovině (vedl ji prof. MUDr. Heřman Šikl) jako zastřešující organizace se zemskými sídly v Praze, Brně a Bratislavě, kde byl podle brněnského vzoru budován Onkologický ústav (zasloužil se prof. MUDr. Viliam Turzo) v adaptovaném klášteře sv. Alžběty, činnost zahájil v r. 1951.

Onkologická sekce Čs. Lékařská společnosti J.E. Purkyně

Druhá polovina XX. století byla plna organizačních změn. V r. 1949 vznikla Čs. Lékařská společnost J.E. Purkyně, jejíž součástí byla od r. 1951 onkologická sekce (založená na výzvu MUDr. Františka Vaďury), přičleněna k Radiologické společnosti. Jejím předsedou byl prof. MUDr. Jan Šula, DrSc. Činností navázala sekce na předcházející spolky a Ligu. Ústavy vybudované péčí spolku (v Praze Na Bulovce, v Brně na Žlutém kopci) se staly resortními ústavy ministerstva zdravotnictví. (Jistým mezníkem byla v této době v léčbě rakoviny instalace první kobaltové bomby v roce 1955 v Brně na Žlutém kopci.)

Z bohatství faktografického materiálu upozorňujeme i na další mezníky v životě Onkologické společnosti - pověření bratislavského ústavu koordinační činností ve státě, pravidelné konání Onkologických dnů (od r. 1958, A. Winkler), vydávání časopisu Československá onkologie, posléze Neoplasma. Vědecká symbióza bratislavského a brněnského ústavu trvala během let 1961-1969.

Československá onkologická společnost ČLS JEP

Čs. onkologická společnost (ČOS, jedna ze 46 odborných společností) existuje samostatně od 23. 5. 1969. Její osamostatnění bylo vyvoláno potřebou dynamického rozvoje onkologie a komplexním přístupem k léčbě onkologicky nemocných a zaváděním chemoterapie. Prvním předsedou byl prof. MUDr. Vladimír Stašek (1969 - 1974), přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK, její zřízení prosadil v r.1973. Od té doby se ve funkci předsedů vystřídali - prof. MUDr. Jaroslav Švejda, DrSc.(1974 - 1986), ředitel VÚKEO, Brno, doc. MUDr. Vladimír Kubec, CSc.(1986 - 1989), ředitel Radioterapeutického ústavu na Bulovce, prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. (1989 - 1999), přednosta Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice v Motole, prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. (1999 - 2003), přednosta I. interní kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy,   prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc. (2003-2015), přednosta Interní hematoonkologické kliniky Lékařské fakulty Fakultní nemocnice Brno - Bohunice, později ředitel Masarykova onkologického ústavu Brno, Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA (2015 -2023), přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK v Praze a FN Motol. Současný předsedou je od roku 2023 doc. MUDr. Igor Kiss, PhD., MBA, přednosta kliniky komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu. Ve funkci vědeckých sekretářů dosud působili MUDr. A. Placherová, MUDr. H. Stankušová, CSc., MUDr. V. Šmelhaus, doc, MUDr. L. Petružela, CSc., prof. MUDr. J. Žaloudík, CSc., prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D., prof. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D. a MUDr. Katarína Petráková, Ph.D.

Vzhledem k dynamickému rozvoji a prohlubující se specializaci onkologie vydělují se z původní společnosti a samostatně vznikají další sekce či spolky. Během 90. let vznikla uvnitř Onkologické společnosti sekce pediatrické onkologie (předseda prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.) a sekce onkochirurgie (předseda prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.). Mimo ČOS vznikly další samostatné společnosti - Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky, Česká společnost komplexní onkologické péče, Senologická společnost.

Původní spolky volného profesního sdružení našly během historické doby své mnohostranné uplatnění ve stavovské struktuře na základě vysoce stanovených cílů a dobrovolně přijatých a plněných stanov. K dovršení konkrétních medicínských cílů se historicky vyvinuly v Českou onkologickou společnost jako parciální součást České lékařské společnosti J.E. Purkyně s důrazem na průběžnou a efektivní spolupráci, výměnu informací, jednotnou koncepci onkologie jako interdisciplinárního oboru (na fakultách i v nemocnicích), jako komplexní péče o onkologicky nemocné (i v terénní medicíně).

V 70. a 80. létech se soustředila ČOS převážně na konání pracovních schůzí, často ve spolupráci s dalšími odbornými společnostmi a sekcemi (radioterapeutickou, hematologickou, gynekologickou a chemoterapeutickou). Členové společnosti se aktivní účastí spolupodíleli také na akcích na Slovensku (Bratislavské onkologické dny).

Od r. 1986 má společnost svůj časopis - Klinická onkologie. Klinická onkologie vycházela nejprve jako neperiodická účelová publikace sloužící k metodickému vedení a předávání odborných informací, vydával ji VÚKEO a KÚNZ v Brně (prof. MUDr. Jan Kovařík, MUDr. Zdeněk Mechl), od r. 1991 ve spolupráci se Slovenskou hematologickou společností iniciovala ČOS vydávání samostatného časopisu. Vychází jako dvouměsíčník (redaktor. prof. MUDr. Aleš Rejthar, a za slovenskou stranu je v tiráži uveden prof. MUDr. Ivan Koza).

ČOS organizuje v účinné spolupráci s Masarykovým onkologickým ústavem (nepřetržitým a důstojným pokračovatelem léčebné a výzkumné tradice ústavu z r. 1935) v Brně pravidelné Brněnské onkologické dny (od r. 1976), které jsou velmi navštěvovanou vrcholovou akcí. K dalším pravidelným aktivitám onkologických pracovišť sdružených v ČOS patří Jihočeské onkologické dny (od r. 1993) v Českém Krumlově, Brněnské dny paliativní medicíny (od r. 1995), Pražský onkologický den (s gynekologickou tematikou, od r. 1995), sympozia podpůrné a paliativní léčby (1997, Ostrava). Organizačně i odborně jsou podporovány Dny mladých onkologů. Členové ČOS zasedají v Národním onkologickém registru.

Společnost spolupracuje se všemi výše uvedenými sekcemi a společnostmi, má svého člena v Transplantační sekci a v Hematologické společnosti. Každoročně odměňuje nejlepší onkologické práce a dělá velmi mnoho pro popularizaci onkologické problematiky v médiích, citlivě reaguje na epidemiologické údaje a podporuje onkologický výzkum (např. z Nadace Terryho Foxe). V závěru roku 2003 vytvořila Národní onkologický program České republiky s cílem snižovat incidenci a mortalitu nádorových onemocnění, zlepšovat kvalitu života onkologicky nemocných a při tom racionalizovat náklady na jejich diagnostiku a léčbu. Znění programu bylo rozesláno odborné veřejnosti.

Výbor ČOS slouží jako konzultativní orgán onkologické problematiky v celé šíři oboru, také pro Českou lékařskou komoru a pro Ministerstvo zdravotnictví ČR zpracovává potřebné standardy základní onkologické péče. Předseda výboru, prof. Jiří Vorlíček, CSc., je členem Vědecké rady MZ ČR.

ČOS je zastoupena rovněž v mezinárodních organizacích ESMO, EACR, ESO, WFSOS.

Obrázky: Zdroj: www.encyklopedie.brna.cz