Radioterapie je využití ionizujícího záření k léčbě nádorů (a některých nenádorových onemocnění).
Dle vztahu mezi pacientem a zdrojem záření se dělí na
- teleterapie (teleradioterapie): zdroj záření je mimo pacienta, není s ním v kontaktu
- brachyterapie: zdroj záření je v přímém kontaktu s povrchem těla, je v tělesných dutinách nebo je vložen do tkáně
- kontaktní rtg terapie: podobně jako brachyterapie je zdroj rtg záření v (téměř) přímém kontaktu s tělem, používá se např. u kožních onemocnění
- systémová radioterapie: radioaktivní izotop je injikován do krve, odtud je vychytáván ve specifické tkáni, kterou ozáří.
Dle zařazení do léčebného režimu může radioterapie být
- neoadjuvantní: před plánovanou operací
- adjuvantní: pooperační ozáření oblasti, odkud byl nádor vyoperován, a/nebo ozáření regionálních uzlin
- samostatná: samotné záření může vést k vyléčení některých nádorů dělohy nebo prostaty.
- paliativní: léčba pokročilého nádoru (např. ozáření bolestivých kostních metastáz)
Radioterapie může být kombinována s jinými modalitami: s chemoterapií (chemoradioterapie), s cílenou (biologickou) léčbou (bioradioterapie) nebo s oběma modalitami (chemobioradioterapie), a to buď konkomitantně (souběžně) nebo sekvenčně. Látky v kombinaci mohou zvyšovat citlivost buněk k záření.
Více v článku Radioterapie a v článcích navazujících
Podívejte se na video Radioterapie na webu MojeMedicina.cz
