Protilátka (imunoglobulin) je specifická bílkovina vytvářená specifickým typem bílých krvinek. Každá protilátka se může specificky navázat na jednu určitou molekulu (antigen). Při podání antigenu do organismu může vzniknout celá řada různých protilátek, každá z nich se váže na jinou část antigenu.
Pro léčebné účely jsou připravovány protilátky produkované buňkami (plazmocyty), které pocházejí z jediné výchozí buňky (jsou jejím klonem), protilátky produkované tímto klonem jsou všechny identické (monoklonální). Průmyslově je produkují speciálně upravené buňky pěstované ve speciálních kulturách.
Primárně byly získány protilátky produkované zvířecími (např. myšími) buňkami, ty by však u člověka samy vyvolaly imunitní reakci (alergii, anafylaxi). Proto jsou metodou genetického inženýrství upravovány, větší část protilátky tvoří lidská bílkovina a jen menší část původní zvířecí (část rozpoznávající antigen). Takové protilátky se nazývají chimérické nebo humanizované (mají menší podíl zvířecí bílkoviny) a některé protilátky jsou plně lidské (humánní).
Názvy protilátek končí na -mab (odvozeno z anglického monoclonal antibody = monoklonální protilátka), název protilátek chimérických je zakončen –ximab, humanizovaných –zumab a humánních –mumab
Mechanizmus účinku protinádorových monoklonálních protilátek:
- protilátky proti povrchovým antigenům (receptorům) nádorových buněk, blokují signální funkci receptoru a/nebo aktivují na protilátkách závislou buněčnou cytotoxicitu (např. alemtuzumab, amivantamab, blinatumomab, cetuximab, daratumumab, dinutuximab, elotuzumab, izatuximab, mogamulizumab, obinutuzumab, panitumumab, pertuzumab, rituximab, tafasitamab, trastuzumab a kombinace pertuzumab a trastuzumab)
- konjugované protilátky proti povrchovým antigenům (receptorům) nádorových buněk, které (kromě výše uvedeného účinku) mají navázaný (konjugovaný) jiný lék (cytostatikum, radioaktivní látku), který se uvolňuje až uvnitř buňky a působí tak jen na tuto buňku (belantamab mafodotin, brentuximab vedotin, enfortumab vedotin, gemtuzumab ozogamicin, ibritumomab tiuxetan, inotuzumab ozogamicin, lonkastuximab tesirin, polatuzumab vedotin, sacituzumab govitekan, trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin)
- protilátky blokující mechanizmy, kterými nádorová buňka inaktivuje imunitní reakci T-lymfocytů. Nazývají se regulátory kontrolního bodu (atezolizumab, avelumab, cemiplimab, dostarlimab, durvalumab, ipilimumab, nivolumab, pembrolizumab, tislelizumab, tremelimumab, a kombinace nivolumab a relatlimab)
- protilátky, které se váží jednak na receptor CD3 na povrchu T-lymfocytů, jednak na specifický antigen přítomný na povrchu nádorových buněk. T-lymfocyty se takto dostávají do bezprostřední blízkosti nádorových buněk nezávisle na přítomnosti specifických receptorů a zde uvolňují specifické látky, které nádorovou buňku usmrtí (epkoritamab, glofitamab, mosunetuzumab, talkvetamab, teklistamab)
- protilátky s antiangiogenním účinkem blokující tvorbu nových cév (bevacizumab, ramucirumab)
- protilátka bránící aktivaci kostních buněk - osteoklastů, čímž se snižuje odbourávání kosti (např. při metastázách) (denosumab)
