Imunoterapie zahrnuje postupy, které podporují buněčnou protinádorovou imunitu. Uplatňuje se u nádorů, u nichž jsou mutací pozměněny bílkoviny (antigeny) na povrchu buněk, takže je imunitní systém dokáže rozeznat.
Uplatňuje se především u hematologických nádorů nebo u některých solidních nádorů (melanom, nádory hlavy a krku, nádory ledvin, nádory plic, nádory močového měchýře, osteosarkom).
Možnosti imunoterapie:
- imunomodulační cytokiny (např. interferon),
- nespecifické vakcíny (bcg vakcína, talimogen laherparepvek) a podobné látky (mifamurtid)
- podpora průniku lymfocytů z cév do nádoru (tasonermin)
- monoklonální protilátky - regulátory kontrolního bodu, které brání tomu, aby nádorová buňka inaktivovala imunitní T-lymfocyty (atezolizumab, avelumab, cemiplimab, dostarlimab, durvalumab, ipilimumab, nivolumab, pembrolizumab, tislelizumab a kombinace nivolumab a relatlimab)
- jiné monoklonální protilátky – cílí na receptory (antigeny) na povrchu nádorové buňky, které nemusejí být rozpoznány imunitním systémem. Aktivují nespecifickou na protilátkách závislou buněčnou cytotoxicitu. Současně mohou blokovat i signální funkci příslušného receptoru (např. alemtuzumab, blinatumomab, cetuximab, daratumumab, elotuzumab, necitumumab, obinutuzumab, ofatumumab, olaratumab, panitumumab, pertuzumab, rituximab, trastuzumab), na některé protilátky je pak ještě navázán lék, který se uvolňuje až v buňce (belantamab mafodotin, brentuximab vedotin, gemtuzumab ozogamicin, ibritumomab tiuxetan, inotuzumab ozogamicin, polatuzumab vedotin, sacituzumab govitekan, trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin).
- léčba specificky upravenými vlastními lymfocyty pacienta, např CAR-T léčba (axikabtagen ciloleucel, brexucaptagene, tisagenlekleucel).
