Nádory, které vycházejí z orgánů, které jsou závislé na hormonálních podnětech (mléčná žláza, prostata, děložní sliznice) si tuto závislost mohou zachovat (nádory hormonálně dependentní / závislé), pak je u nich možná hormonální léčba.
Závislost na hormonech je dána přítomností hormonálních (steroidních) receptorů uvnitř nádorové buňky. Hormonální léčba má méně nežádoucích účinků než chemoterapie a je proto lépe snášena. Hormonální léčba se podává dlouhodobě, v adjuvantní léčbě několik let, při léčbě pokročilého/metastatického onemocnění po celou dobu účinnosti. Užívá se zpravidla samostatně nebo sekvenčně po chemoterapii. Dle mechanismu účinku se dělí na:
- léčba ablační: brání vzniku hormonu ve varlatech nebo vaječnících léky ze skupin y LHRH analoga, možné je též chirurgické odstranění varlat / vaječníků.
- léčba antihormonální (antiandrogeny, antiestrogeny) : brání vazbě hormonů na receptory v buňkách
- léčba inhibitory aromatázy: brání vzniku estrogenů mimo vaječníky
Pokud receptory v nádoru nejsou (nádory hormonálně independentní / nezávislé), není hormonální léčba účinná.
Hormony (kortikosteroidy) se používají též jako součást některých režimů chemoterapie, v premedikaci nebo jako podpůrná léčba.
