Brachy(radio)terapie je ozařování z blízka (brachys = latinsky krátký), v přímém kontaktu s nádorem. Jeho výhodou je rychlý úbytek dávky záření se vzdáleností od zářiče, tkáň za nádorem je tak ozářena jen minimálně. Nejčastěji se brachyterapie používá k léčbě nádorů dělohy. Brachyterapii je možné použít v dalších tělesných dutinách (např. v průdušnici nebo průdušce) nebo ve formě drátků či zrn zavedených přímo do ozařované tkáně, nebo formou muláže – přiložení na povrch (na kůži). Doba ozařování se pohybuje zpravidla v řádu minut až desítek minut v závislosti na druhu nádoru a použitém ozařovači. Po dobu ozařování je nemocný izolován ve zvláštní chráněné místnosti.
Pro zajištění bezpečnosti pracovníků, kteří provádějí brachyterapii, se používá afterloading ("následné nabití"). Dříve při práci s přímo radioaktivním materiálem (zpravidla s radiem) byli lékaři nuceni pracovat co nejrychleji. Při technice afterloadingu lékař pracuje s pomůckami (nosiči) bez radioaktivní látky, které zavede beze spěchu na požadované místo a zkontroluje jejich polohu. Teprve následně je do nich vkládán vlastní zdroj záření (ve formě kuliček nebo drátků). Pokud je to možné, provádí tuto operaci přístroj, v němž jsou zářiče uloženy, až v okamžiku, kdy nikdo z personálu není v místnosti s pacientem.
Podívejte se na video Radioterapie na webu MojeMedicina.cz
