Angiogeneze je tvorba cév (angeion = řecky céva, genesis = řecky vznik). Nové cévy se vytvářejí během růstu organismu, při hojení ran ap.
(Neo)angiogeneze se uplatňuje při růstu nádoru. Pokud nádor dosáhne určité velikosti, nedostává se k jeho buňkám z okolí dostatek kyslíku a nádor začne produkovat růstový faktor cévního endotelu (VEGF). VEGF se váže na receptory (VEGFR, jeden z nich je označován též jako KDR) na cévních endotelových buňkách (endoteliích) a jeho vlivem dochází k tvorbě nových cév. Tyto cévy však nejsou plnohodnotné, důsledkem je mimo jiné špatný průnik protinádorových léků k nádorovým buňkám.
Proces angiogeneze lze ovlivnit antiangiogenními léky - léky s antiangiogenními účinky. Místem působení protinádorových léků - inhibitorů angiogeneze není přímo nádor, ale nádorové cévy. Inhibitory angiogeneze jsou cíleny na VEGF nebo na VEGFR.
Inhibitory angiogeneze potlačují tvorbu nových cév v nádoru, současně ale dochází i ke změnám již vytvořených cév a k nádoru pak lépe pronikají léky, dochází ke zpomalení či zastavení jeho růstu.
K antiangiogenní léčbě se používají aflibercept, axitinib, bevacizumab, fruchintinib, kabozantinib, nintedanib, pazopanib, ramucirumab, regorafenib, sorafenib, sunitinib, tivozanib, vandetanib.
Antiangiogenní léčba se uplatňuje např. i u některých očních nemocí.
Pozn.: srovnejte s tzv. devitalizací
