Každá žena, která se právě dozví, že má rakovinu, se zhroutí do šoku. Tento emočně vypjatý stav má v sobě negativní emoce překvapení, zaskočení, zklamání, hlavně úleku. Každý šok zpravidla během několika hodin odezní. Zůstává ale strach a úzkost. Žena je zahlušena jedinou směsicí stále se opakujících myšlenek: Mám rakovinu, umřu, ale proč?, proč já! Je to za trest?, proč je všechno proti mně?, vždyť je nespravedlivé, že musím umřít!
Článek byl publikován pod názvem: Mám rakovinu děložního čípku - co teď? na stránkách www.zdraviprozeny.cz
Každá žena, která se právě dozví, že má rakovinu, se zhroutí do šoku. Tento emočně vypjatý stav má v sobě negativní emoce překvapení, zaskočení, zklamání, hlavně úleku. Každý šok zpravidla během několika hodin odezní. Zůstává ale strach a úzkost. Žena je zahlušena jedinou směsicí stále se opakujících myšlenek: Mám rakovinu, umřu, ale proč?, proč já! Je to za trest?, proč je všechno proti mně?, vždyť je nespravedlivé, že musím umřít!
Pokud tyto děsivé myšlenky říká žena nahlas, je to pro podporující blízké, pro její okolí dobré. Mohou reagovat poskytováním laické podpory – odclonit její utkvělé představy a myšlenky tím, že zapojí ženu intenzivně do aktivit rodiny, chtějí po ní, aby plnila běžné úkony, na které je zvyklá, jen z nich vypadla.
Stejně často se stane, že žena se uzavře do sebe a své hrůzné představy dusí a tváří se jako klidná a chápající svůj zdravotní stav. To je nebezpečná psychická situace. Pokud nelze ženu vyburcovat z její letargie, je třeba poradit se s praktickým lékařem, vyhledat pomoc klinického psychologa, který se zabývá psychosomatickou terapií. Podpůrná osoba, zpravidla člen rodiny nebo přítelkyně, pak užívá stejnou taktiku nastolování důvěry ve vyléčení, odklánění negativního myšlení k pozitivním konání, je velkým neumdlévajícím uchem pro strach a stýskání si na osud, které slýchává často od léčené ženy. Žena se ale může octnout v psychicky zcela nepříznivém stavu, ve stavu deprese. Je to dlouhodobý stav změny nálady, prohloubené úzkosti a strachu, těžkého stresu – distresu. Myšlení se zpomaluje, žena cítí sebelítost a méněcennost. Také ztrácí zájmy, odmítá sex, má svíravý pocit na hrudi a je extrémně unavená proto, že pokud pozdě večer usne, budí se po dvou, třech hodinách zcela vyčerpaná. Tak závažný psychický stav nedokáže zvládnout žádná podpůrná osoba z ženina okolí. Také víme, že pokud se žena nezbaví deprese (a ta čeká s různou silou a dosahem na každou ženu s touto diagnózou), bude její přijímání léčby ztíženo, tělo se bude bránit a znovunabytí zdraví se oddálí.
V takové situaci pomohou jedině odborníci, lékaři, psychologové. Většinou vůbec neváhají předepsat ženě antidepresiva a léky proti úzkosti, anxiolytika. Velmi důležitým léčebným prvkem je správně volená psychoterapie. Je velkým štěstím pro nemocnou ženu, pokud má ve svém okolí někoho, kdo ji pomůže vstřícným jednáním a trpělivostí převést přes těžké období léčení a rekonvalescence. Nezapomínejme, že každá podpůrná osoba si zasluhuje nejen naši úctu, ale také pomoc podobného charakteru, jakou poskytuje ona sama nemocné ženě.
