Pokud jste člověk, který se úspěšně zotavil z onkologického onemocnění, jste v remisi, ale často Vás napadne "co když se to vrátí", pak jsou následující řádky určeny právě vám.
Obsah:
Obava z návratu onkologického onemocnění je častým prožitkem mnoha lidí v období léčení, ale i v době remise, kdy je nemoc zažehnána. Stejně tak v době, kdy je prakticky zdráv. Každodenní praxe i výzkumné studie ukazují, že strach pociťuje ve výraznější míře zhruba 70% pacientů v léčbě nebo po nemoci (Simhard et al., 2013).
U některých pacientů je tento pocit natolik významný, že jim komplikuje běžné fungování v životě. V takovém případě je žádoucí, aby člověk vyhledal odbornou psychologickou pomoc a případně se zkusil inspirovat níže uvedenými doporučeními.
Jak poznat, že už je na nás toho strachu příliš aneb kdy uvažovat o využití odborné pomoci
- Obavy pociťuji neustále (komplikuje mi to běžné fungování).
- Zažívám pocity beznaděje, obav a úzkosti při pomyšlení na budoucnost.
- Mám problémy se spánkem a jídlem (nechutenství apod.).
- To, co mě dříve bavilo, mě nyní prakticky vůbec nezajímá.
- Mám problém se koncentrovat. Myšlenky se stáčí často k obavám.
- Cítím se osamocen, tedy bez funkční podpory svých blízkých.
Poznámky:
(!) Jde pouze o výčet orientační symptomů, které u pacientů pozorujeme v praxi v souvislosti s nadměrnými obavami u onkologického onemocnění. Nemusí být přítomny všechny a mnohé se mohou překrývat se symptomy klinické deprese. Nejste-li si jisti, zda jde o nadměrné obavy, nebo přímo o depresi, kontaktujte odborníka. K tématu deprese najdete podrobnější informace například ZDE: https://www.deprese.com/.
Možnosti psychologické podpory pro onkologicky nemocné
Kde lze vyhledat psychologickou, poradenskou či terapeutickou pomoc:
- Jádrem psychologické podpory je síť psychologů, kteří působí v komplexních onkologických centrech. V každém takovém centru v daném kraji působí psycholog. Pro zobrazení mapy Psychoonkologické péče klikněte ZDE.
- Rychlá pomoc pro klienty je dostupná v krizových linkách – např. Centrum krizové intervence (CKI) v Praze, tel. 284 01 61 10, 24 hodin denně. Dostupné zdarma, bez předchozího objednání.
- Dále jsou možností specializované psychologicko-poradenské linky pro onkologicky nemocné, např. Avon linka. Zde jsou každou středu (mimo svátky) od 16 do 18 hodin přítomni psychologové se zkušeností s onkologicky nemocnými. Dostupné zdarma. Pro zobrazení informací o Avon lince klikněte ZDE.
- Další možností je napsat na psychoonkologickou poradnu České onkologické společnosti, kde na dotazy pacientů odpovídají zkušení psychoonkologové. Dostupné zdarma. Pro vstup do poradny klikněte ZDE.
- V neposlední řadě v ČR působí několik neziskových organizací, které poskytují psychoterapeutickou podporu onkologicky nemocným. Příkladem je Gaudia proti rakovině (progaudia) nebo Amelie (www.amelie-zs.cz/). Své služby poskytují buď zdarma, nebo jen za symbolický či snížený poplatek.
- Lze také vyhledat některého psychologa či terapeuta v okolí, který by měl odborně takovou situaci také zvládnout. Najít jej lze v adresáři České asociace pro psychoterapii. Pro zobrazení adresáře klikněte ZDE.
Poznámky:
(!) Obecně se dá doporučit, že na psychologa je možné se obrátit v jakékoliv situaci. Tedy není třeba čekat, až to „už nebudeme vůbec zvládat“. Často je užitečné vyhledat pomoc dříve, poradit se a rozhodnout, zda budu dále pokračovat sám, či v doprovodu. Není to projev slabosti, ale naopak rozumná volba!
Mnohé pro sebe může udělat člověk udělat sám. Existují různé svépomocné techniky, podrobněji se s nimi můžete seznámit formou semináře / přednášky (pro pacienty zdarma) v daných termínech na webu České onkologické společnosti.
Základní přehled doporučení ke zmírnění strachu (určených primárně pro účastníky přednášky k tématu zvládání strachu z cyklu #MysliProtiRakovině)
PŘIJETÍ STRACHU...
Jednou z účinných technik je strach v určité míře přijmout. Tedy nebojovat s ním, nesnažit se ho pořád někam „zatlačit“ (Shelley et al., 2020). Brát ho jako prožitek, který do určité míry patří k náročné životní situaci, kdy je pro nás něco důležitého ohroženo. Na cestě k přijetí strachu může pacient využít oporu psychoterapeuta. Podrobněji uvedeno v přednášce Strach z návratu nemoci a jak ho zvládnout.
Slovy pacientů: Mně pomohlo nahradit si slovo STRACH slovem RESPEKT. Přijmout ho, ano je mou součástí. Přestala jsem se za ty pocity stydět – prostě mám strach a hotovo. Praxe navíc ukazuje, že u určité části pacientů se strach mírní s postupujícím časem.
JEN URČITÝ PROSTOR...
Pacientům může pomoci dát strachu jen určitý prostor a čas v jejich životě. Tedy nepotlačovat ho na straně jedné, ale na druhé straně ani na něj nemyslet stále.
Více pacientů uvádí, že „… nedává smysl, ten léčbou pracně získaný čas našeho života, věnovat celý strachu“.
Technika je opět podrobněji popsána v přednášce v přednášce Strach z návratu nemoci a jak ho zvládnout.
BĚŽNÉ ČINNOSTI...
Další cestou pro zmírnění strachu je návrat k běžným činnostem života. Tedy snažit se odkládat „nálepku“ pacienta co nejvíce to jde a snažit se žít stejně jako před nemocí.
Slovy pacientky: „Mně pomohlo „zaplout“ zpátky do života“.
RELAXACE A DECH...
Zmiňované odložení pomyslné nálepky „pacient“ je v některých situacích náročné. Zejména v době, kdy se blíží kontrolní vyšetření. Strach je v té době u většiny pacientů intenzivnější (Hall et al., 2019). Jednou z cest, která zde může pomoci, jsou dechové a relaxační techniky.
Slovy pacientky: „Dříve byl pro mě ten čas v čekárně paralyzující. Pomocí dechových technik se nyní dokážu více zklidnit.“
OMEZENÍ INFORMACÍ...
Pro mnoho pacientů je také užitečné změnit způsob, jak pracují s informacemi, případně se jimi příliš často nezabývat. Ve stručnosti to znamená netrávit tolik času hledáním informací například na internetu, kdy u některých pacientů namísto ke zklidnění dochází k ještě většímu nárůstu obav. Hlídat si, jak na ně hledání informací na internetu působí. Zda to pomáhá a zklidňuje, nebo naopak.
Slovy pacientky: „Po návštěvě lékaře jsem se dívala do statistik rizika návratu nemoci, trávila jsem u internetu hodiny a vyděsilo mě to. Kýžený klid nepřišel. Nebyl to nejlepší nápad. Lékař mě následně ujistil, že tato statistika není relevantní, a navíc je reakce na tuto konkrétní léčbu velmi individuální.“
PŘÍBĚHY V OKOLÍ…
Obdobně na pacienta negativně působí příběhy nemocných v jeho blízkosti, tedy když onemocní kamarádka, spolu-pacient z pacientské organizace, známá osobnost apod. Jejich strach se v takové situaci často znásobí. Jde ale ve své podstatě o logickou chybu při uvažování. To, že někdo v našem okolí onemocněl nebo se mu nemoc vrátila, případně zemřel, nijak statisticky nezvyšuje pravděpodobnost, že se nemoc zhorší či vrátí i nám. Je dobré si uvědomovat, že zde není žádná logická souvislost.
Slovy klientky: „Došlo mi, že návrat nemoci mojí kamarádky nijak nesouvisí se mnou a mojí nemocí.“
TĚŽIŠTĚ MYŠLENEK…
Typická je také nevyváženost myšlenek pacienta z pohledu minulosti, přítomnosti a budoucnosti. U pacientů, kteří pociťují zásadnější obavy, je pomyslné „těžiště“ myšlenek přesunuto do budoucnosti. Jejich mysl generuje „katastrofické scénáře“, na které se často nejde připravit, a strach tak narůstá. Prožívají negativní emoce z něčeho, co ještě nenastalo (a také vůbec nastat nemusí!). Řešením je přesun zmiňovaného těžiště více do přítomnosti. Toho lze docílit jednat zaměstnáním mysli různými činnostmi, které nás baví, a tak trochu i „pohlcují“.
Klienti mluví o „práci na zahrádce, fotoknize, čtení knihy, učení se něčemu novému, opravování rozbitých věcí, psaní knihy, učení se cizímu jazyku, o pohybu v přírodě, tanci a dalším…“
Případně lze užít takových psychologických technik, která pacienta „kotví“ do přítomnosti.
KOTVENÍ V PŘÍTOMNOSTI…
S tím souvisí metoda, která aktuálně prožívá velký rozvoj – tzv. mindfulness principy, resp. osvojení si schopnosti všímavě si uvědomovat, co se se mnou děje v přítomném okamžiku. Tedy metoda, která nás může (velmi zjednodušeně řečeno) více „kotvit“ do přítomnosti, a zmírňovat tak prožívané obavy.
Podrobněji záznam webináře Možnosti využití tzv. mindfulness principů pro zvýšení kvality života a zdraví pacientů ne na webu MOÚ-mindcare.cz.
Slovy klienta: „Realita, kterou PRÁVĚ TEĎ žiji, je taková, že je to v pořádku, DOKUD LÉKAŘ NEŘEKNE NĚCO JINÉHO. To ostatní jsou jen moje domněnky, negativní scénáře, fantazie apod.“
POSTARAT SE O TĚLO…
Zkušenost dále ukazuje, že prožitky strachu zesilují v okamžiku, kdy se tělesně necítíme dobře. Obvykle, když je člověk unavený nebo pociťuje bolest, zvyšuje se také intenzita prožívaných negativních emocí. Proto postarat se o svoje tělo z pohledu únavy, bolesti a komfortu může nepřímo pomoci také se strachem. Ten pak nad nemocným většinou nemá takovou „moc“.
Podrobněji v záznamu webináře Zvládání bolesti a paliativní léčba.
Slovy pacientky: „Už znám lépe svoje limity, nejdu přes ně, nenechám se přemluvit, myslím více na svoje tělo – myslím více i na sebe.“
VYJÁDŘENÍ EMOCÍ…
Z psychologie víme, že dlouhodobé potlačování emocí (včetně strachu) nemusí být příliš účinné. Navíc je vyčerpávající a emoce si hledají jiné cesty, jak se dostat do vědomí (tělesné symptomy, problémy se spánkem apod.). Užitečnější může být najít si cesty k jejich vyjádření. Všímat si svých emocí a prožít je, dát jim alespoň určitý prostor. Mít prostor pro vyjádření smutku, lítosti, vzteku i strachu. Zároveň se ale jimi nenechat zahltit. S emocemi pomůže zacházet odborník (psycholog, terapeut).
Také mohou pomoci činnosti, které pacienta baví, a navíc mu umožňují „dostat“ ze sebe to, co ho tíží. Mezi takové typické zástupce, které klientům v praxi pomáhají, patří tanec, poslech hudby, svěřit svoje starosti papíru, humor, umělecká tvorba a mnoho dalšího, včetně uvedeného rozhovoru s blízkými či odborníky.
Podrobněji v záznamu webináře Schopnost vyjádřit emoce pomáhá
Slovy pacientky: „Chodit na pohybové taneční terapie mi pomohlo cítit se lépe ve svém těle.“
VÍRA A NADĚJE…
Existuje forma opory, která je individuálně rozdílná, a tou je víra. Lidský život ze své podstaty přináší mnoho nejistot a v době nemoci jich bývá ještě více. Je to právě víra a naděje, které v dané situaci mnohým pomohou (Lockman et al., 2021). Není to něco, co bychom mohli někomu „naordinovat“, jde o to, spíše ho podpořit, aby je (pokud chce) dokázal ve své situaci využít.
Slovy klienta: „Víra pro mě znamená, že nejsem ve svých starostech a obavách sám. To mně pomáhá.“
OPORA...
Jako samostatnou kapitolu můžeme označit OPORU LIDÍ v naší blízkosti. Tedy jednou z nejdůležitějších strategií pro zvládání strachu, a to z pohledu mezilidského – nebýt v tom sám či sama. Z mnoha výzkumných studií (Azer et al., 2018), ale i každodenní psychoonkologické praxe je zřejmé, jak důležitá je při zvládání nemoci, ale i strachu opora v naší blízkosti. Jde vlastně o celé spektrum možností opory. Patří sem:
- Lidé v blízkosti nemocného (přátelé, rodina, kolegové z práce apod.). Praxe ukazuje, že je pro nemocného často obtížné si o podporu říci a hovor na téma nemoci otevřít. Je možné nasměrovat ho na příslušná doporučení „Jak o nemoci mluvit“, případně krátký webinář Rozhovor s nejbližšími a přáteli
- Lidé s podobnou zkušeností v rámci pacientských organizací. Lidé, kteří jsou schopni říci: „Prožil jsem si to stejné, vím, jak se cítíš.“ A případně nabídnout svou zkušenosti, co jim fungovalo apod. Přehled pacientských organizací.
- Odborná psychologická pomoc (viz kontakty výše)
- Zdravotníci. Jejich opora je pro pacienty velmi důležitá a oceňovaná
- Nebo i využít oporu „němých tváří“. Je k dispozici více výzkumů, které ukazují, že přítomnost „zvířecích miláčků“ může výrazně pomoci při zvládání nemoci, ale i souvisejících náročných emocí, včetně strachu.
V tomto případně je ovšem dobré konzultovat s lékařem, zda je to vhodné u imunosupresivních jedinců apod.
Strach z návratu nemoci je tedy do určité míry přirozenou emocí, která se váže k onkologickému onemocnění. Pro jeho zmírnění může něco udělat samotný pacient, něco pro něj může udělat zdravotnický personál a něco odborníci. Z našeho pohledu dává smysl s ním pracovat.
Podrobnější informace ke všem uvedeným doporučenými můžete získat přihlášením se na některý z uvedených termínů přednášky Strach z návratu nemoci a jak ho zvládnout, která je zdarma.
