Jak lépe zvládat strach z nákazy COVID-19? Dvanáctero

Jak lépe zvládat strach z nákazy COVID-19? Dvanáctero

Psychologické dvanáctero pro ohrožené skupiny, včetně onkologicky nemocných. Níže uvedeným bychom se rádi z psychologického pohledu připojili k lékařskému Desateru bezpečnosti pacienta pro aktuální období:

1) Respektovat pokyny vydané vládou.

Pokud člověk dodržuje tyto pokyny, snižuje pravděpodobnost šíření nákazy, a tím v mnoha případech i svoje pocity strachu. Avšak přesto, že vše dodržujeme, můžeme pociťovat strach.

2) Přijmout skutečnost, že určitá míra strachu je v této situaci normální.

Strach není něco nepřirozeného, je normální reakcí na situaci ohrožení. Ohrožení toho, co v životě považujeme za důležité. Pokud by nám v životě na ničem nezáleželo (včetně našeho života, zdraví, našich blízkých apod.), tak bychom se pravděpodobně ničeho nebáli. Tím, že se o něco bojíme, zároveň zjišťujeme, že nám na něčem záleží. Určitá míra obav tedy patří k situaci ohrožení toho, co je pro nás důležité.

3) Pokud je míra strachu příliš vysoká, je možné se zamyslet nad dalšími kroky níže, které mohu udělat pro zlepšení svého prožívání, a to včetně vyhledání odborné psychologické pomoci.

Odborná psychologická pomoc nemusí mít pouze formu osobního setkání. Může mít formu telefonickou, emailovou či s podporou jiné komunikační technologie. Při urgentních a přemáhajících psychických stavech je možné využít služeb některé z krizových linek, například: www.modralinka.cz, www.bohnice.cz/krizova-pomoc/, www.linkabezpeci.cz/, případně další krizové linky je možné najít na webu. Onkologičtí pacienti mají například možnost vznášet dotazy související s psychickou péčí o onkologicky nemocné v rámci psychoonkologické poradny České onkologické společnosti na webu www.linkos.cz. Co pro sebe mohu v rámci možností udělat sám je níže.

4) Snažit se přijmout zvýšenou míru nejistoty.  

Přestože člověk dodržuje pokyny a opatření, tak je individuální schopnost každého z nás ovlivnit pravděpodobnost rozvoje nemoci limitována. To může být spouštěčem obav. V psychologii se někdy mluví o tzv. sféře vlivu. Tedy, uvědomění si: co v životě mohu ovlivnit, co mohu ovlivnit jen částečně a co naopak příliš ovlivnit nemohu. Právě hranice sféry vlivu mnozí lidé teď pociťují. Velmi výstižně tuto hranici vystihuje citát Arthura Millera: „Bože, dej mi klid, abych přijímal věci, které změnit nemohu. Odvahu, abych měnil věci, které měnit mohu. Moudrost, abych je uměl od sebe odlišit.“ Navzdory tomu, že budeme důsledně dodržovat všechna předepsaná opatření, kdesi uvnitř nás (možná) zní malý či větší hlásek „obav“. Určitá míra zvýšeného pocitu nejistoty často doprovází obdobné náročné situace. Pokud ale máme vnitřní potřebu absolutní kontroly nad situací, budeme pravděpodobně zažívat zvýšený stres.

5) Se stresem se dá pracovat.

Existují nejrůznější možnosti, jak snížit prožívaný stres z náročných situacích. Jde v určité míře o podobný druh psychické zátěže, který lidé po prodělaném onkologickém onemocnění už znají. V této souvislosti bych rád odkázal na stránky České onkologické společnosti, část Jak lépe zvládat svoje onemocnění, které obsahují různá užitečná doporučení. A také na webové semináře k oblasti zvládání onkologického onemocnění obecně. Několik z těchto možností, jak lépe zvládat stres a obavy spojené s rizikem virové nákazy, je uvedeno níže v dalších bodech.

6) Nebuďte na to sami.

Opora blízkých a možnost sdílení je pro člověka velmi důležitá a přirozená. Možná na sobě pozorujeme nyní více než jindy, jak se obava z nákazy stává častým konverzačním tématem. A to jak mezi rodinnými příslušníky, tak i přáteli či spolupracovníky. Jde o přirozenou potřebu člověka a zároveň strategii pro zvládání náročných životních situací. Požádat tedy o oporu, ať už mezi blízkými nebo odbornou (jak bylo uvedeno výše), dává v jakékoliv náročné životní situaci smysl. Sdílení onoho tíživého nám může pomoci, stejně jako nebát se o strachu v rozumné míře mluvit. Na straně druhé pro nás může být častá konverzace na toto téma už emočně vyčerpávající, pak dává smysl to říci a od tématu se na chvilku vzdálit, jak je uvedeno dále.

7) Čas na informování se o vývoji situace a čas na „odpojení se“.

Určitá míra informovanosti je v nastalé situaci nezbytná. Každý člověk ale zvládne rozumně zpracovat jen určité množství informací za určitý čas. Pokud je informací přespříliš, neustále se opakují a jsou navíc negativní, může to být psychicky velmi zatěžující. Subjektivně pak narůstá i pocit z hrozícího rizika a s tím i vnitřní napětí. Být dlouhodobě ve stavu vnitřního napětí není pro naše tělo příliš prospěšné. Můžeme říci, že v těžkých situacích, které trvají delší dobu, je dobré dát si: „čas na starosti a čas na radosti.“ Být v napětí a obavách je pro naše tělo „něco jako práce“, a pracovat nelze pořád. Je třeba si i na chvilku odpočinout, udržovat v životě řád a načerpat síly z toho, co nás těší.

8) Hledat si zdroje pozitivních emocí a udržovat si v životě řád.

Náročné životní situace nás mají tendenci doslova „nasát“. Najednou zjistíme, že se naše uvažování točí stále okolo toho jednoho negativního tématu, v tomto případě kolem možné hrozby nákazy. Je pro nás těžké se soustředit na něco jiného, ať už v práci nebo doma. Můžeme se cítit částečně paralyzováni a z našeho životního rytmu se také vytrácí původní řád (pracovní, rodinný či volnočasový). Je dobré si do našeho každodenního fungování zařadit (záměrně) činnosti, které do života řád opět vnesou a také aktivity, která nám přinášejí radost. U každého z nás je to jiné. Může to být poslech oblíbené hudby, koníčky, procházka do přírody nebo oblíbená pracovní činnost. Zkrátka cokoliv nás vytrhne z bludného kruhu neustálého přemítání nad rizikem nákazy. Udržovat v každodenním režimu řád a pravidelnost (spánku, pohybu, vyvážené stravy, činnosti) může pomoci, přestože jsme například v domácí karanténě.

9) Určitá míra humoru může být prospěšná, pokud není v rozporu s bodem jedna.

Zde nejde o navádění k nemístnému žertování nad tématem a už vůbec ne k „neodklánění se“ od dodržování vydaných opatření. Spíše o poukázání na fakt, že pokud jsme schopni si z něčeho udělat i legraci, bere tomu (zde virové nákaze) schopnost nás plně ovládnout v naší mysli. Určitá míra humoru může člověku pomoci lépe se se situací vypořádat. V okamžiku, kdy je člověk tíhou situace plně ovládnut, může být už jen krůček k zažívání neovladatelného strachu, tedy panice.

10) Mít potřebu se v rozumné míře připravit na situaci neznamená být „panikář“.

V médiích je v poslední době slovo „panika“ skloňované více než často.  Existuje ale rozdíl mezi rozumnou mírou strachu, který nás motivuje k bezpečnějšímu chování, a neřízenou panikou. Když použiji příklad z jiné oblasti, tak pokud člověk například vyráží do hor, je přeci rozumné se přiměřeně vybavit. Naopak nerozumné je nevybavit se vůbec a nerespektovat například pokyny horské služby. V situacích možného ohrožení se u člověka přirozeně objevuje potřeba se „nějak připravit“, více se chránit apod. Zde může být strach naším spojencem. Strach je tedy tím, co mě donutí se do hor správně vybavit a připravit se. Podobně určitá rozumná míra obavy z nákazy nás vede ke správnému dodržování pokynů v aktuální situaci. Zde si opět můžeme pomoci citací: „Strach je dobrý sluha, ale špatný pán.“ Umět rozlišovat respekt, který ve mně situace vyvolává, od přemáhajícího strachu.

11) Ohleduplnost jeden k druhému umožňuje vše společně lépe zvládnout.

V tlaku možného ohrožení se lidé mohou chovat jeden k druhému méně tolerantně. Jeden druhého můžeme nechtěně (podvědomě) vnímat jako možné ohrožení. Je dobré si to uvědomovat, protože od pocitu možného ohrožení je jen krůček k nepřátelskému chování „k těm druhým“. Náročné situace mají ale i druhou stránku, mohou odhalit to nejlepší v nás. S trochou filosofie řečeno: „Vyspělost civilizace se nedá měřit jen technologickým pokrokem, ale je vidět především v tom, jak se chová k těm nejslabším.“ V dnešní situaci to může platit dvojnásob.

12) Všechna uvedená pravidla užívejte rozumně a pouze pokud nejsou v rozporu s pravidlem prvním tohoto dvanáctera.            

autor: PhDr. Ing. Martin Pospíchal
recenzent: Mgr. Hana Kynkorová 

Vaše psychoonkologická sekce je s Vámi

  • Sdílejte na:
    • Facebook
    • Twitter
Klíčová slova
COVID-19