Obsah:
Regionální chemoterapie cévkou či katétrem
Principem regionální chemoterapie je podání cytostatika do jater přímo jaterní tepnou. Snažíme se tak dosáhnout v játrech co nejvyšší možnou koncentraci léku. Cytostatikum se přitom dostává do jaterní tepny, jaterních cév a jaterní tkáně. Menší část cytostatika se následně dostává a působí v celém těle. Typ a množství cytostatika volíme podle různých protokolů. Úspěch léčby záleží na distribuci cytostatika do celých jater. Proto před zahájením léčby uzavíráme všechny kolaterální (sousední) cévy, kterými se dostává krev do jater. Cytostatikum se naopak nesmí dostat do tepen, kterými proudí krev k žaludku či duodenu. Hrozí totiž riziko vzniku rozsáhlého vředu a následného krvácení, což je nejobávanější komplikace této léčby. Léky můžeme podávat do jaterní tepny angiografickou cévkou či portem (cévka s komůrkou). Cévka se zavádí přes tříselnou arterii do artérie jaterní. Port-katétr zavádíme buď chirurgicky nebo též Seldingerovou technikou cestou stehenní tepny, podklíčkové tepny nebo mezižeberní tepny.
Přes všechny výhody lze ale regionální chemoterapii nabídnout poměrně malé skupině nemocných. Hlavní kandidáti pro tuto léčbu jsou především pacienti s kolorektálním karcinomem, u kterých jsou patrné jaterní metastázy a primární tumor je odstraněný. Přitom se nádor nesmí šířit jinam než do jater.
Superselektivní chemoembolizace
K chemoembolizaci cestou jaterní tepny přistupujeme u nemocných s hypervaskularizovaným (překrveným) primárním či sekundárním jaterním nádorem.
Princip chemoembolizace spočívá v aplikaci suspenze embolizačního materiálu (nejčastěji Lipiodol Fluid -– LF, nebo Lipiodol Ultra Fluid -– LUF, Drug Eluting Beads (DC Bead) s navázaným cytostatikem.) a cytostatika. Embolizační materiál Lipiodol má po podání do jaterní tepny dva hlavní efekty – zpomaluje arteriální cirkulaci a je vychytáván nádorovou tkání. Vzniklá suspenze lipiodol + kontrastní látka + cytostatikum zcela působí ischémii (nedokrvení) embolizované části jater. Proto musí být cévka zavedená až do tepny, která přivádí krev k ložisku. V poslední době se k chemoembolizacím používají spíše DC Bead. Na částice je možné navázat vhodné cytostatikum (doxorubicin, irinotekan) a v embolizovaném ložisku se toto navázané cytostatikum postupně uvolňuje. Metoda s využitím DC Bead je k jaterní tkáni šetrnější a výkon tak můžeme provádět i neselektivně do pravé či levé větve jaterní tepny.
Výkon lze opakovat v intervalu 5 - 8 týdnů. Počet embolizací u jednoho nemocného odvisí od celkového stavu pacienta, chování nádoru a dávky podaného cytostatika. Je ale nutné upozornit, že zejména při léčbě HCC je hlavní efekt ischemizace ložiska a někteří autoři se domnívají, že vlastní působení cytostatika je minimální.
Mezi možné komplikace metody patří bolesti na hrudi či pod mečovitým výběžkem, dechové potíže, zhoršení jaterních funkcí, vznik abscesu, hematomu a plicní embolie.
Předoperační embolizace portální žíly
U části nemocných s nádorem v játrech je resekční výkon možný pouze s velkým rizikem pooperačního selhání jater. V těchto případech je možné provést předoperační embolizaci portální žíly. Princip metody spočívá v zabránění přítoku portální krve k jaterním segmentům, které hodláme odstranit (resekovat). Je-li ale většina tkáně jaterních segmentů které chceme embolizovat nahrazena nádorem, nemá výkon většinou žádný efekt. Jako embolizační materiál používáme nejčastěji spongostanový prášek či alkohol, výjimečně kovové spirály.
Po uzavření větví portální žíly dochází k redistribuci toků krve. Výsledkem je postupná atrofie (zánik) embolizovaných segmentů a hypertrofie (zvětšení) zdravých segmentů o 10 % - 34 %, což se projeví do 4-6 týdnů po provedené embolizaci.
