Jako pacienti máte právo spolurozhodovat o své léčbě a být plně informováni o jejím přínosu i nežádoucích účincích, pokud máte o tyto informace zájem. Přání informovaného pacienta je pro lékaře závazné.
Z každodenní praxe v České republice vyplývá, že jsme v roli pacientů méně vzdělaní v otázkách zdraví a nemoci než pacienti v západní Evropě či USA a jen málo z nás je schopno dostatečně komunikovat s lékařem o nemoci tak, jak to lze vidět v západních zemích. Někteří naši pacienti snad ani netouží znát vše o své nemoci. Mnoho lékařů se setkává s tím, že po obsáhlé informaci, kdy lékař vysvětlí pacientovi možnosti a zeptá se ho na jeho volbu, pacient ukončí rozhovor otázkou: "A co mi, pane doktore, doporučujete vy?" A opět je rozhodování na lékaři.
Aby člověk mohl vzdorovat i tak zdánlivě beznadějné situaci, jako je onemocnění zhoubným nádorem, je absolutně nutná dokonalá informovanost.
Lékař by měl vystupovat v roli rovnocenného partnera ve vztahu k pacientovi a rozhodnutí nechat na informovaném pacientovi, preferuje-li pacient tento způsob komunikace.
Přeje-li si to však pacient, tak by měl lékař vystupovat v roli dominantní osoby, které pacient důvěřuje, a musí na sebe převzít rozhodování za pacienta.
Je povinností lékaře zjistit, zda pacient chce být objektivně informován. V případě že ano, pak jej musí lékař pravdivě informovat o pravděpodobnosti efektu chemoterapie, o průměrných výsledcích, ale i o tom, že díky biologické variabilitě a statistickým pravidlům Gaussovy křivky nelze výsledek u jednotlivce z průměru přesně stanovit. Lékař poskytující paliativní péči musí mít přehled o možnostech a hranicích chemoterapie u jednotlivých typů nádorů a musí umět pacientovi odpovědět na otázku, jaký je léčebný přínos jednotlivých způsobů léčby. Odpovědi na tyto otázky přinášejí klinické studie.
