Nemocný rodič se často snaží "ochránit" své dítě tím, že mu o nemoci neřeknou. "Děti však instinktivně vycítí, že jde o něco vážného… Mohou si říkat, že je to tak těžké, že si o tom rodiče netroufají mluvit. A proto se ani ony samy nezeptají. Takže zůstanou samy se svými obavami a dohady, bez podpory rodičů, a teprve to opravdu nahání strach“.
Odkazy na literaturu zmíněnou v přednášce
- Leena Väisänen; Tytti Solantaus: Dítě a rodič nemocný rakovinou. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, 2011. Ke stažení v plném znění.
Na www.linkos.cz v sekci Publikace pro pacienty a jejich blízké - Bára Kopecká: Umírání pro začátečníky • RESPEKT. RESPEKT [online]. Copyright © [cit. 26.11.2017]. Dostupné z: https://www.respekt...ani-pro-zacatecniky
Pár návrhů pro rodiče, kteří potřebují sdělit dítěti něco velmi závažného
- Až se sami dozvíte dostatek informací o své nemoci, prognóze, plánované léčbě a odezní ty nejsilnější emoce, s rozmyslem informujte svoje dítě. Ideálně za přítomnosti partnera (další jistota pro dítě: jsou pořád spolu, fungují).
- Řekněte mu, že máte rakovinu, že lékaři mají plán jak vás léčit a vy uděláte všechno pro to, abyste se vyléčili.
- Buďte připraveni odpovídat na otázky, ale pokud dítě samo nechce, nenuťte ho mluvit.
- Dejte prostor všem emocím a zdůrazněte dítěti, že za vámi či partnerem (nebo jinou důležitou osobou) může vždycky přijít.
- Nepožadujte po dítěti, aby „bylo v pohodě.“ Má nárok na to být zlostné, smutné, náladové, unavené, nemocné…
- Nenechte o sebe pečovat dítětem.
- Ujistěte ho (a zajistěte to), že o něj bude postaráno za všech okolností.
- Ujistěte ho, že bude postaráno o vás.
- Umožněte mu, aby bylo s Vámi tak často, jak je to možné.
- Nemusíte svoji nemoc a léčbu zbytečně s dítětem rozebírat. Lepší je stručné informování a čekat na otázky.
- Někdy je lepší vůbec málo mluvit a jen být spolu.
- Zachovejte co nejvíce ze „starého režimu“ (přináší řád a jistotu, že život jde dál a některé věci se nemění).
- Zajistěte osobu, která se o dítě bude starat, když vy nebudete moci (hospitalizace, komplikace v léčbě…) a svému dítěti to řekněte.
- Pracujte sami na svém psychickém zvládání nemoci a na všem, co s ní souvisí (vyhledejte psychologa, terapeuta, kaplana). Tím víc tu budete k dispozici pro své dítě.
