Zkušenosti s erlotinibem (preparát TARCEVA) v České republice – výstupy z registru TARCEVA

Úvod

V posledním desetiletí je i u NSCLC intenzivně studována léčba biologická, která je nazývána také jako léčba cílená (targeted). Na rozdíl od konvenční cytostatické léčby se jedná o přístup na subcelulární úrovni. Biologická léčba při ovlivňování přirozených regulačních mechanismů řídících metabolismus, proliferaci a migraci nádorových buněk využívá nízkomolekulární preparáty, makromolekuly i buněčné efektory imunitního typu. Může blokovat podněty ke zpuštění kaskády nitrobuněčných pochodů v nádorové buňce, tedy blokovat růstový faktor, který po vazbě na specifický receptor zahájí řetězec dalších změn, jež vyústí v abnormální transkripci, inhibici apoptózy a ve stimulaci proliferace, angiogeneze a metastazování. Z inhibitorů receptorových tyrozinkináz je u NSCLC nejvíce informací o gefitinibu (Iresse), erlotinibu (Tarcevě). Samozřejmě existují a zkoušejí se i další preparáty, ovlivňující nádorové buňky a pochody zodpovědné za růst a šíření nádoru. Zatím byla prokázána studiemi statisticky významná účinnost ve srovnáni s placebem u silně předléčených pacientů s NSCLC po selhání chemoterapie pouze v případě erlotinibu, v první linii léčby u nedlaždicobuněčných karcinomů v případě bevacizumabu v kombinaci s konvenční chemoterapií a v první linii léčby u nemocných s NSCLC a pozitivními mutacemi genu EGFR v případě gefitinibu.

Erlotinib (Tarceva) je v současnosti jediným inhibitorem tyrosinkinázy receptoru pro epiteliální růstový faktor (EGFR), který je v České republice registrován a kategorizován pro druhou a třetí linii léčby pokročilého NSCLC. V České republice používáme erlotinib od konce roku 2005. Vzhledem k náročnosti léčby jsou data o léčených nemocných v České republice shromažďována v Registru TARCEVA. Tento registr je společným projektem České pneumologické a ftizeologické společnosti, České onkologické společnost a Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity. V naší práci shrnujeme výsledky léčby prvních 394 nemocných především s pokročilým NSCLC.

Soubor nemocných a metodika

Údaje o nemocných léčených erlotinibem byly do Registru TARCEVA zadávány na počátku retrospektivně, ale většinou jsou zadány prospektivně. K únoru 2009 jsou kompletní jsou data od prvních 394 nemocných, kteří byli léčeni na 10 pracovištích České republiky. Erlotinib bylo podáván perorálně v dávce 150 mg/den do progrese. Léčeno bylo 143 (36,3 %) žen a 251 (63,7 %) mužů. Nekuřáků bylo 88 (22,3 %), stop-kuřáků 163 (41,4 %) a současných kuřáků 143 (36,3 %). Medián věku nemocných byl 63 let. Bylo léčeno 45 nemocných, kteří pro kontraindikace nebyli předtím léčeni konvenční chemoterapií. Po selhání konvenční cytostatické léčby bylo léčeno 349 nemocných. Objektivní dosažená léčebná odpověď byla hodnocena po 4–6 týdnech od zahájení léčby a pak ještě potvrzena za dalších 28 dní od jejího dosažení (skiagram hrudníku, CT plic a mediastina, ultrazvukové vyšetření, bronchoskopie).

Výsledky

Erlotinib byl podáván v 1. linii léčby u 45 nemocných, ve 2. linii u 195 a ve 3. linii u 154. V době indikace podání erlotinibu byl ECOG PS 0 u 22 nemocných, PS 1 u 224, PS 2 u 139 a PS 3 u 9 nemocných. Většinou se jednalo o nemocné v klinickém stadiu IIIB (31 %) a stadiu IV (58,6 %). Adenokarcinom byl potvrzen u 203 (51,5 %), dlaždicobuněčný karcinom u 121 (30,7 %) a ostatní typy u 60 (17,8 %) nemocných. Kompletní remise (CR ) bylo dosaženo u 3, částečné odpovědi (PR) u 38 (30,7 %) nemocných, stabilizace onemocnění (SD) u 159 nemocných, u 126 pacientů byla konstatována progrese a od 78 nemocných nejsou údaje umožňující hodnocení léčebné odpovědi. Nejvýraznější toxicitou byla kožní toxicita u 206 (60,3 %) nemocných a průjem u 82 (24 %) nemocných. K ukončení léčby pro toxicitu 3.–4. stupně jsme však museli přistoupit pouze u 30 pacientů. Medián přežití (95 % IS) je zatím 5,7 (4,5; 6,8) měsíce. Pravděpodobnost 3měsíčního přežití je 68,3 % (63,4; 73,3), pravděpodobnost 6měsíčního přežití 47,0 % (41,0; 52,9) a pravděpodobnost ročního přežití 31,7 % (24,8; 38,6). Medián přežití nebyl statisticky významně odlišný mezi nemocnými léčenými v 1., 2. a 3. linii (p = 0,489). Čas do progrese (PFS) (progression free survival) (95 % IS) byl 2,2 měsíce. Pravděpodobnost dosažení 3měsíčního PFS byla 41,5 % (36,3; 46,6), pravděpodobnost 6měsíčního PFS byla 18,4 % (14,1; 22,7) a pravděpodobnost jednoletého PFS byla 6,7 (3,4; 9,9). Rozdíly mezi PFS v 1., 2. a 3. linii nebyly statisticky významné (p = 0,675). Statisticky významné (p < 0,001) byly rozdíly v přežití mezi skupinami pacientů podle PS (0+1 proti 2+3). Medián přežití (95 % IS) nemocných PS 0+1 byl 8,1 měsíce a nemocných PS 2+3 pouze 3,5 měsíce.

Závěr

V nerandomizované populaci nemocných s pokročilým NSCLC byla léčba erlotinibem (Tarcevou®) velmi dobře snášena, doposud dosažené výsledky jsou podobné jako výsledky randomizovaných studií. Statisticky významné jsou především rozdíly mezi skupinou nemocných s PS 0+1 ve srovnání se skupinou 2+3. V zaslaném abstraktu jsou výsledky zpracování validních dat do konce února 2009. Předpokládáme, že v době prezentace v listopadu 2009 budou již k dispozici nová data na základě zpracování dat dalších léčených nemocných.