Zhodnocení postavení platinových derivátů v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic

Karcinom plic je v České republice závažným zdravotnickým a socioekonomickým problémem. Mortalita na karcinom plic se sice u mužů mírně snižuje, ale stále je velmi vysoká a u žen dochází k trvalému vzestupu. Výsledky léčby jsou i přes nesporný pokrok stále neuspokojivé a většina nemocných na toto onemocnění zemře. Většina onemocnění – více než dvě třetiny – je diagnostikována až v pokročilém stadiu, kdy je pravděpodobnost dlouhodobého přežívání malá.
Volba léčebné strategie závisí na stadiu onemocnění v době diagnózy, histologickém typu, stavu výkonnosti a přidružených chorobách včetně funkce plic.
V běžné klinické praxi jsou k dispozici stále jen tři tradiční léčebné modality – chirurgická léčba, radioterapie a chemoterapie nebo jejich kombinace.
Chemoterapie je používána v komplexní léčbě malobuněčného a nemalobuněčného karcinomu plic, ale má u obou typů odlišnou roli. Její postavení vyplývá z různé chemosenzitivity těchto dvou skupin plicních nádorů.
U nemalobuněčného karcinomu (NSCLC) je chemosenzitivita podstatně nižší a úloha chemoterapie v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu byla dlouhou dobu zpochybňována. Až od konce 80. let, kdy bylo v několika randomizovaných studiích a metaanalýze prokázáno prodloužení přežívání u nemocných léčených účinnou chemoterapií obsahující platinové deriváty, vedly k jejímu širšímu uplatnění, především ve třetím a čtvrtém klinickém stadiu. V polovině 90. let bylo definitivně prokázáno ve velké metaanalýze 52 klinických studií prodloužení přežívání nemocných s NSCLC léčených chemoterapií založené na platinovém derivátu. U časných stadií NSCLC je základní léčebnou modalitou operace. Pro doporučení používání chemoterapie u NSCLC stadia I a II v neoadjuvantní a adjuvantní indikaci není zatím tolik důkazů, aby byla jednoznačně akceptována a všeobecně používána v běžné klinické praxi. Ve třetím stadiu je obvykle kombinována s jinými léčebnými modalitami, operací nebo radioterapií, ve čtvrtém stadiu je používána samostatně a má obvykle jen paliativní efekt. Prodloužení přežívání nemocných je zpravidla jen krátkodobé, ale u nemocných s dobrým stavem výkonnosti je nesporné. Pro výběr chemoterapeutického režimu se pokládá za standard, že obsahuje platinový derivát (cisplatinu nebo karboplatinu) s některým z léků třetí generace, obvykle taxanem, vinorelbinem nebo gemcitabinem. Oxaliplatina u NSCLC je stále ve fázi klinického výzkumu a i přes některé slibné výsledky některých klinických studií není tento lék možno doporučit k používání mimo klinické studie.
Závěr: Cisplatina a karboplatina je v současnosti nepostradatelným základem chemoterapeutických režimů u malobuněčného i nemalobuněčného karcinomu plic s prokázanou účinností a příznivým proXXXXlemtoxicity.

Podpořeno výzkumným záměrem MZ00000064211.