Zátěžové situace v praxi lékaře – onkologa

V psychologickém projektu zabývajícím se profesí lékaře – onkologa, který nese název „Kvalita života lékaře pracujícího v onkologii„ vycházím z teoretických východisek psychodynamicky orientované psychologie, a to především z teorie psychologie Self a teorií o narcismu. Narcismus však zde není chápán jako popis psychopatologie struktury osobnosti, ale spíše jako nepatologický pojem popisující psychodynamické procesy osobnosti člověka.

Zásadní vliv na utváření a budoucí i současný rozvoj, sílu a integritu osobnosti má mimo jiné i uspokojování tzv. narcistických potřeb – lásky, úspěchu, obliby, ocenění a náklonnosti.
Narcismus - určitá úroveň zdravé sebelásky - je pro příznivý rozvoj osobnosti u každého člověka nezbytná, žádoucí a zcela přirozená. Narcistická rovnováha odráží vnímání pocitu vlastní hodnoty a je permanentně a každodenně narušována více či méně významnými narcistickými zraněními. Oscilace narcistické rovnováhy při jejím narušení vede k podhodnocování a nadhodnocování vlastních možností. Vytváří se tedy nerealistický obraz sebe sama. Pod vlivem mylného či stále oscilujícího pocitu hodnoty sebe sama pak vnímáme celý okolní svět, všechny děje a osoby v něm vystupující. Jednou z nejdůležitějších funkcí systému Self je udržení narcistické rovnováhy, tedy udržení pocitu vlastní hodnoty na optimální úrovni. Profesní realita lékaře - onkologa je velmi zatěžující. Onkologická pracoviště patří do skupiny s nejvyšším psychickým rizikem. U onkologa jsou kladeny vysoké nároky na odbornou i mezioborovou erudici. Lékaři jsou denně konfrontováni se selháním léčby. Zažívají- li úspěch, tak bez okamžité satisfakce – je nutný delší časový odstup pro zhodnocení úspěšnosti léčby. Jejich profesní prestiž je není příliš vysoká z hlediska hodnocení jiných oborů medicíny. Nesou často odpovědnost za finanční náročnost léčby. Prožívají více či méně vědomé ohrožení vlastního života nemocí a smrtí. Musí čelit emočně velmi náročné komunikaci s pacientem a jeho rodinou.

Můžeme se právem domnívat, že pocit jeho vlastní hodnoty nesetrvává na optimální hladině, že jeho narcistická rovnováha osciluje více či méně významně, jak pod vlivem jeho kognitivně i emocionálně náročné profese, tak i pod vlivem širší poněkud „narcistické“ společnosti, ve které žije. K více či méně úspěšnému udržení jeho vlastního narcistického ekvilibria mu slouží obranné a kompenzační mechanismy.

Cílem výzkumu by tedy mělo být nalezení obranných a kompenzačních mechanismů, které se objevují u lékařů pracujících v onkologii. Posoudit je z hlediska jejich zralosti, funkčnosti a efektivity v praxi. Zvážit jejich dopad na celkovou kvalitu života onkologa.

Pokud se ale ovšem zabýváme mechanismy obran a kompenzací, je pro dobrou kvalitu výzkumu nutné znát právě ty situace, které se v praxi lékaře – onkologa vyskytují, jeví se jako více či méně zatěžující a vedou právě k vytváření psychických obran a kompenzací.

Ve spolupráci s dvěma desítkami lékařů klinické a radiační onkologie vznikl inventář „zatěžujících situací v práci lékaře – onkologa“, který popisuje 38 různých situací, které se týkají nejen komunikace s pacientem a jeho rodinou, ale i komunikace v rámci oddělení a kliniky, organizace řízení a schopnosti sebereflexe lékaře. Tyto situace musí být standardně dodrženy, aby bylo možné informace dostatečně objektivně zpracovat a porovnat, je však možné a i velmi žádoucí je i individuálně doplnit. Opět pro dodržení objektivity a dobré výpovědní hodnoty bude inventář předložen skupinám onkologů klinických, radiačních, dětských a hematoonkologům. Bude tak možné získat nejen dostatečně objektivní data v rámci celé skupiny lékařů, ale bude také možné jednotlivé skupiny navzájem porovnat a sledovat udávání závažnosti jednotlivých situací v závislosti např. na délce praxe, realizace lékařské praxe – ambulance, lůžková část či ozařovny.

Zátěžové situace v praxi lékaře – onkologa.



Označte prosím jednotlivé situace dle vlastního uvážení bodovým ohodnocením od 1 do
10 dle významnosti síly zátěže .
(1 – nejméně zatěžující až po 10 – nejvíce zatěžující)

Zažíváte – li v praxi situace, které vás osobně zatěžují a nejsou zde popsány, můžete je dopsat na konec dotazníku a také je bodově ohodnotit.

1. Sdělení onkologické dg. ………
2. Sdělení ukončení již neprospěšné onkologické léčby. …….
3. Nátlak rodinných příslušníků na další osud léčby nebo hospitalizace pacienta, které probíhá bez jeho vědomí nebo je v rozporu s přáním pacienta. ……..
4. Projevená zjevná nedůvěra pacienta nebo rodinných příslušníků. ……..
5. Poruchy komunikace (nedostatečná, bez zpětné vazby, omezená svou mírou vyjádření) na pracovišti. ……..
6. Sdělení nutnosti provést kurativní, (vitální) ale silně mutilizující výkon. ………
7. Komunikace s pacienty v produktivním věku s infaustní prognózou. ………
8. Sdělení zhoršení stavu – recidiva, výskyt metastáz, chemo, radiorezistence u pacientů v produktivním věku. ………
9. Obhajoba nemožnosti řešit dané onemocnění radikálním kurativním chirurgickým zákrokem. ……..
10. Nedostupnost lůžkové symptomatické péče. ……..
11. Přenášení odpovědnosti o osud pacienta z rodinných příslušníků na lékaře. ……..
12. Porucha komunikace mezi pracovišti – znevažující kritika vaší práce, přístrojů, postupů terapie. ………
13. Nedostatek vhodných prostor pro individuální komunikaci s pacientem. ……..
14. Obhajoba strategie léčení a léčiv před zdravotní pojišťovnou – tzv. léčba, co mi „úřady“ dovolí. …….
15. Poruchovost přístrojů, nedostatek léčiv, zdravotního materiálu. …….
16. Sdělení, že příznaky, které pacient prožívá jako silně mutilizující nebo snižující kvalitu jeho života vznikly následkem onkologické léčby. ………
17. Vědomí, že pravděpodobnost úspěchu terapie u určité dg. je malá, ale zátěž pacienta bude v průběhu terapie vysoká a může ohrozit i jeho život. (např. recidiva osteosarkomu…..) ……..
18. Konfrontace s vlastním chybným rozhodnutím. …….
19. Mezioborová orientace a vytváření vlastních rozvah o terapii pacienta – nedostupnost odborné konzultace. …….
20. Nedostatek času na stanovení terapeutického postupu a komunikaci s pacientem. ……..
21. Finanční limity na léčbu. ……..
22. Často se měnící strategie řízení zdravotnického zařízení, (např. s ohledem na měnící se pravidla zdravotní pojišťovny) ve kterém pracuji. ………
23. Vyrušování při práci – dotazy, telefony …….. Nadměrná administrativa …….. Nutnost vykonávat i nekvalifikovanou práci – psaní žádanek atd. ……..
24. Vlastní kancerofobie, thanatofobie. ………
25. S kancerofobií spojený strach ze ztráty samostatnosti, tzv. zůstat nemohoucí. ………
26. Umělé osvětlení na ozařovnách, nedostatek denního světla v denním období. ………
27. Péče o VIP pacienty. ………
28. Nedostatečné finanční ocenění. ………
30. Nedostatečné ocenění onkologie jako oboru ze strany odborné (lékařské) veřejnosti. ………
31. Nedostatečné ocenění onkologie jako oboru ze strany laické veřejnosti. …….
32. Vyšetřování pacientů s pokročilými nálezy, které se rozpadají, zapáchají, zvrací… ………
33. Nutnost činit zásadní rozhodnutí o osudu pacienta zásadně ovlivňující jeho život s plnou zodpovědností za toto rozhodnutí. ………
34. Špatná spolupráce s praktickými lékaři. ……….
35. Vědecká práce, přednášky … ……..
36. Pacienti, kteří nejsou ochotni přijmout fakt, že lékař není „bůh“ a není všemocný. Nadměrná idealizace lékaře. Lékař již od začátku terapie cítí a ví, že není schopen splnit tato očekávání, obává se následné devalvace. ……..
37. Výskyt onemocnění, progrese či selhání terapie u pacientů, kteří patří mezi rodinu lékaře, jeho přátele a známé. …….
38. Pacienti, kteří odmítají léčbu, nebo se posléze nedostavují na plánované kontroly a přešetření. ……..