Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Kolorektální karcinom
Téma: IX. Nádory tlustého střeva a konečníku
Číslo abstraktu: 090
Autoři: prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc.; MUDr. Mgr. Petr Kysela, Ph.D.; MUDr. Beáta Hemmelová; MUDr. Tomáš Grolich; doc. MUDr. Vladimír Procházka, Ph.D.; Doc.MUDr. Igor Penka, CSc.; MUDr. Oldřich Robek
Východiska:
Hlavní zásadou úspěšné léčby karcinomu rekta je individuální přístup ke každému pacientovi na základě konsenzu v multioborové indikační skupině. Vycházíme přitom z klinického předoperačního vyšetření onkologem/internistou (KI,SP), lokálního nálezu (p.r., anoskopie, rektoskopie) a stagingových vyšetření (CT, MRI, EUS a event. PET). Chirurgickou léčbu lze rozdělit na radikální - kurativní - a paliativní. Mezi potenciálně radikální výkony zahrnujeme transanální endoskopickou mikrochirurgii (TEM), resekce abdominoperineální včetně multiviscerálních resekcí. Za zlatý standard v chirurgii karcinomu rekta je nyní považována totální mezorektální excize (TME) s resekcí v přirozené embryologické vrstvě - prokazatelně snižujícím výskyt lokálních recidiv. Metodou TEM nelze odstranit regionální uzliny, proto je vhodná pouze u pacientů s velmi nízkou pravděpodobností jejich postižení - Tlsml, postižení max. 1/3 obvodu lumen střeva, pohyblivým TU. Laparoskopicky či roboticky lze resekovat nádor rekta bezpečně i onkologicky radikálně. Je plně indikovaná na pracovištích, kde se jedná o rutinní zákrok, u pacientů s menším nádorem (ideálně po T2 N1) a v dobrém celkovém zdravotním stavu. Ve světě dosud neplatí jednotný koncept pro indikaci neoadjuvantní chemoradioterapie. Doporučena je u pacientů ve stadiu T3 libovolné N M0 a libovolné T N1-2 M0, zejména s karcinomem ve střední a distální třetině rekta.
Cíl:
Chirurgie rekta je stále zatížena nenulovou mortalitou (0,5-12 %), poměrně vysokou morbiditou (23-76 %). Je vidět posun od výkonů mutilujících k výkonům s dobrým funkčním efektem - velmi nízké resekce, intersfinkterické resekce. V indikovaných případech u lokálně pokročilého onemocnění se naopak uvažuje o rozšíření radikality standardní abdominoperineální amputace v extralevátorovou amputaci, výjimkou nejsou v indikovaných případech ani multiorgánové resekce či tzv. pánevní exenterace.
Závěr:
Chirurgická léčba karcinomu rekta se opírá o multioborový a individualizovaný přístup. Hlavní snahou je minimalizování výskytu pooperačních komplikací při zachování dostatečné onkologické radikality a dosažení co nejvyšší pooperační kvality života. Z tohoto důvodu je vhodné pacienty s touto problematikou soustředit do specializovaných center, disponujících dostatečnými zkušenosti a spektrem léčebných modalit.
Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2013