Konference: 2011 16. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory
Téma: Ca cervicis uteri a ca ovaria
Číslo abstraktu: 033
Autoři: prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.
Souhrn:
V posledních letech se i v oblasti gynekologické onkologie začíná uplatňovat nová metoda systémové léčby, tzv. cílená terapie, označovaná nepřesně jako biologická léčba. Prostředky cílené léčby však nejsou žádné biologické přípravky, ale většinou nízkomolekulární chemické sloučeniny, které se od konvenční chemoterapie liší mechanismem účinku.
Cílenou léčbou rozumíme takovou léčbu, která je cílena na inhibici nitrobuněčných signálních drah (signálního přenosu) aberantně aktivovaných u nádorových buněk. Tato léčba může zablokovat signální dráhu v celém jejím průběhu, tj. inhibicí ligandu, inhibicí receptoru v jeho extracelulární nebo intracelulární doméně anebo v jejím průběhu. V širším slova smyslu lze sem řadit i další přístupy zaměřené na indukci apoptózy, inhibici sebeobnovy, blokádu angiogeneze nebo zrušení aberantních vztahů s nádorovým mikroprostředím.
Nejdéle jsou v gynekologické onkologii používány monospecifické monoklonální protilátky trastuzumab (Herceptin) a bevacizumab (Avastin) a klinicky se zkouší několik dalších např. pertuzumab, pemtumomab, agabovomab. Testují se i bispecifické (trifunkční) protilátky (ertumaxomamab – Rexomun).
Základními přípravky cílené léčby jsou inhibitory signální kaskády zasahující na různé etáži této kaskády. Nejpoužívanější jsou inhibitory tyrozinkináz jak receptorových (lapatinib – Tyverb, neratinib), tak nereceptorových (inhibitory m-TOR). Ve stadiu klinického testování jsou některé induktory apoptózy nebo inhibitory proteinů tepelného šoku.
Perspektivními přípravky se jeví olaparib a iniparib – inhibitory PARP/poly (ADP- ribose) polymeráza/, které významně posilují účinek chemoterapie zejména u nádorů s mutacemi BRCA1 a BRCA2 (karcinomy ovaria a prsu).
V posledních letech se i v oblasti gynekologické onkologie začíná uplatňovat nová metoda systémové léčby, tzv. cílená terapie, označovaná nepřesně jako biologická léčba. Prostředky cílené léčby však nejsou žádné biologické přípravky, ale většinou nízkomolekulární chemické sloučeniny, které se od konvenční chemoterapie liší mechanismem účinku.
Cílenou léčbou rozumíme takovou léčbu, která je cílena na inhibici nitrobuněčných signálních drah (signálního přenosu) aberantně aktivovaných u nádorových buněk. Tato léčba může zablokovat signální dráhu v celém jejím průběhu, tj. inhibicí ligandu, inhibicí receptoru v jeho extracelulární nebo intracelulární doméně anebo v jejím průběhu. V širším slova smyslu lze sem řadit i další přístupy zaměřené na indukci apoptózy, inhibici sebeobnovy, blokádu angiogeneze nebo zrušení aberantních vztahů s nádorovým mikroprostředím.
Nejdéle jsou v gynekologické onkologii používány monospecifické monoklonální protilátky trastuzumab (Herceptin) a bevacizumab (Avastin) a klinicky se zkouší několik dalších např. pertuzumab, pemtumomab, agabovomab. Testují se i bispecifické (trifunkční) protilátky (ertumaxomamab – Rexomun).
Základními přípravky cílené léčby jsou inhibitory signální kaskády zasahující na různé etáži této kaskády. Nejpoužívanější jsou inhibitory tyrozinkináz jak receptorových (lapatinib – Tyverb, neratinib), tak nereceptorových (inhibitory m-TOR). Ve stadiu klinického testování jsou některé induktory apoptózy nebo inhibitory proteinů tepelného šoku.
Perspektivními přípravky se jeví olaparib a iniparib – inhibitory PARP/poly (ADP- ribose) polymeráza/, které významně posilují účinek chemoterapie zejména u nádorů s mutacemi BRCA1 a BRCA2 (karcinomy ovaria a prsu).
Datum přednesení příspěvku: 8. 1. 2011
