Z HISTORIE RADIOTERAPIE - ČESKÉ RADIAČNÍ ONKOLOGIE

Při zrodu radioterapie hrály rozhodující roli rentgenové záření a přirozená radioaktivita. Objevy konce 19. století byly rychle uváděny do medicínské praxe. Vědecký převrat měl řadu negativ. Přístrojová technika byla nedokonalá, dávkování nepřesné. Radiobiologické znalosti chabé, proto docházelo k častým vážným poškozením pacientů a personálu. Česká medicína rychle využívá záření. Zakladatelem rentgenologie-radioterapie/RT je prof. Jedlička. Už v roce 1902 používá záření v léčbě a diagnostice. V roce 1923 založen Statní radiologický ústav v Praze, 1933-1936 Ústav radiační onkologie Bulovka, 1935 Masarykův ústav Brno, 1948 Radiologická klinika Hradec Králové a další oddělení RT. Důležitý je vznik České radiologické společnosti s onkologickou sekcí (1951) a oddělování RT. V dalších letech RT vstupuje mezi lékařské obory, s atestací I. stupně - radioterapie, II. stupně - onkologie. V roce 1967 je RT přeorganizována na I. a II. stupeň. Onkologie je nástavbou. V roce 1969 iniciována Česká onkologická společnost a RT tehdy představuje základ onkologie, také předsedové České onkologické společnosti jsou radioterapeuti (prof. Stašek, prim. Rubeš, doc. Kubec). V roce 1975 zřizuje MZ nástavbu - Klinickou onkologii. Základem je RT, připojují se i další obory. S rozvojem přístrojové techniky radiobiologie roste i personální úroveň. Budováním onkologicko-radioterapeutických klinik, organizováním KOC se mění RT na radiační onkologii - významnou součást České onkologické společnosti. Je ve Vědecké radě ČLK, má akreditační komisi, systém postgraduálního specializačního vzdělávání. Obor je přednášen medikům v bakalářských, magisterských programech. Existují oborové komise pro Ph.D., habilitace. RT, jedna ze základních modalit léčby ZN, prodělala obrovský vývoj. Vidíme velký pokrok v ozařovací technice, v radiobiologii, radiofyzice, dozimetrii, plánování. RT je indikována u více jak 50 % nemocných se ZN. K velkému posunu došlo ve vzdělávání, znalostech a v dovednostech u lékařů, fyziků, radiologických asistentů a sester. To přispělo k lepším výsledkům i snášenlivosti radiační zátěže, k menším vedlejším účinkům. Budoucnost radiační onkologie očekávejme nejen ve zdokonalení všech podkladů moderní terapie a ochrany, ale i v nových objevech citlivosti nádorové a normální tkáně, v biogenetice. Potřeba RT zcela nepochybně přetrvá a význam ionizujícího záření se v komplexní terapii udrží, ba vystupňuje. Pacienti to budou velmi potřebovat.