X geva – přehled aktuálních klinických dat u pacientů s diseminovaným onemocněním karcinomu prostaty

Dnes již známou skutečností jsou fakta randomizovaných studií prokazujících že denosumab ve srovnání s kyselinou zoledronovou signifikantně prodlužuje interval do vzniku skeletální příhody, stejně jako že četnost těchto příhod signifikantně snižuje.

 Aplikace zoledronátu je spojena s častějším výskytem reakcí akutní fáze, zatímco u denosumabu se vyskytuje častěji hypokalcémie. Výskyt obávané osteonekrózy čelisti je u obou léčebných modalit přibližně stejný.

 Z registračních studií obou preparátů lze vyvozovat, že účinek denosumabu je lepší než zoledronátu při nezhoršené bezpečnosti a doporučují ho v léčbě diseminovaných zhoubných onemocnění postihujících skelet různé odborné organizace.

 Na našem pracovišti sledujeme skupinu 46 nemocných s karcinomem prostaty diseminovaným do skeletu (31 již dříve dostávalo zoledronát, 15 bylo bez předchozí léčby).

 Indikací volby denosumabu byla preference pacienta (s.c. aplikace), chronická renální dysfunkce nebo její zhoršení, případně intolerance zoledronátu).

 Autoři ve sdělení analyzují tyto důvody, stejně jako bezpečnost podání a výskyt komplikací či nežádoucích účinků včetně té nejobývanější (osteonekrózy čelisti) a závěrem konstatují, že na základě vlastních prvních a krátkodobých zkušeností s touto léčbou, lze potvrdit dřívější tvrzení.