Vzdělávání zdravotních sester, jejich volný pohyb v rámci Evropy a uznávání jejich kvalifikací.

Aby mohlo být vzdělávání v oboru profesionální ošetřovatelské péče v České republice (ČR) nadále rozvíjeno, je nutno definovat jasnou č eskou představu o tom, jaká má být role českých zdravotních sester v rámci Evropy v příštích desetiletích 21. století. Je proto nezbytně nutné usnadnit koordinaci odpovídajících postupů českých odborníků v oboru ošetřovatelské péče. Tyto postupy mají za úkol ukázat jednotnou politickou vůli a schopnost vychovat č eské vůdč í osobnosti na poli výuky a managementukteré dokážou přetvářet profesi ošetřovatelské péče včetně způsobů, jakými jsou odborníci v tomto oboru vzděláváni. Tento proces nelze řídit či provádět zásahy zvenčí, nýbrž musí vyvstat přímo z profese ošetřovatelské péče samotné v rámci České republiky.

Základní požadavky na odborný vzdělávací program v oboru ošetřovatelské péče musejí respektovat platné směrnice Evropské unie (EU) a být v souladu se současnými evropskými principy ošetřovatelské péče. Tyto požadavky na odborný vzdělávací program zahrnují:

• Nutnost vychovat vůdčí ošetřovatelský kádr s mocí a autoritou uskutečňovat potřebné změny v rámci ošetřovatelské profese, který bude respektován kolegy z řad lékařů a odpovídajícími autoritami Ministerstva zdravotnictví i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
• 
  
• Koordinovaný promyšlený program pro výchovu nové generace vzdělavatelů v oboru ošetřovatelské péče. Tito učitelé ošetřovatelství by měli být uznáváni jakožto znalí a kvalifikovaní v rámci ČR i v zahraničí. EU rovněž požaduje, aby byly zdravotnické školy vedeny patřičně připravenými pedagogy oboru ošetřovatelské péč eV důsledku toho budou muset všichni vzdělavatelé v oboru ošetřovatelské péče dosáhnout alespoň základního vysokoškolského vzdělání.
• 
  
• Všechny vzdělávací programy v oboru ošetřovatelské péče budou prováděny v institucích pro vyšší vzdělání. Uchazeči o studium ošetřovatelství budou mít ukončeno střední vzdělání a absolvují přijímací zkoušky. Nové vzdělávací programy v oboru ošetřovatelské péče budou zahrnovat nejméně 4600 výukových hodin rovnoměrně rozdělených mezi teorii a praxi. Kvalifikace získaná v tomto novém výukovém programu dosáhne výrazně vyššího stupně uznání.
• 
  
• Vlastní průběh ošetřovatelského vzdělávání a přípravy zdravotních sester pro praxi musí probíhat bez vlivu lékařských či akademických kruhů a bez vnější politické kontroly. Ošetřovatelská péče je nezávislou profesí, v současnosti slavící 146. výročí založení první nezávislé školy ošetřovatelství v Londýně. Výuka v tomto oboru musí být řízena a kontrolována zdravotními sestrami.
• 
  
• Soustředěné úsilí je vyvíjeno s cílem motivovat stávající zdravotní sestry k rozšiřování a rozvíjení svého základního ošetřovatelského vzdělání, aby naplňovaly potřeby péče o zdraví současné české populace a splňovaly požadavky EU. V souvislosti s tím je nutno též přehodnotit otázku mezd zdravotních sester. Nedostatečně placení odborníci rychle ztrácejí motivaci, případně opouštějí svůj obor. Motivační odměny a pomoc při zvyšování kvalifikace by měly být nabídnuty zdravotním sestrám vyškoleným dle starých směrnic.
• 
  
• Úspěšné vzory z řad českých profesionálních zdravotních sester musejí být vyzdvihovány tak, aby inspirovaly stávající sestry ke zdokonalování se ve svém oboru. Tyto vzory by současně měly vést mladé lidi zvažující další kariéru k zájmu o obor ošetřovatelské péče.

V době, kdy země Střední Evropy začaly přípravu pro vstup do EU, řada z nich podcenila požadavky EU na zlepšení a zdokonalení odborných kvalifikací a profesionálního jednání v oboru ošetřovatelské péče. To vedlo k vážným nedorozuměním s komisaři EU a následným politickým a společenským potížím v daných zemích. Prozatím žádná ze zemí nově vstoupivších do EU (včetně České republiky) nezískala automatické uznání dříve získaných kvalifikací v oboru ošetřovatelské péče. České zdravotní sestry budou muset komunikovat se svými evropskými kolegyněmi ze „staré Evropy“ i z nových členských zemí EU, vyměňovat si zkušenosti ohledně rozvíjení oboru a rozšiřovat své ošetřovatelské vzdělání. Právě rozšiřování stávajících kvalifikací je tématem velmi citlivým a finančně náročným. Čím větší byly rozdíly v dřívějších edukačních postupech pro práci zdravotní sestry, tím náročnější budou doplňující kurzy. Toto jsou závažná témata, jejichž politické řešení není možno odkládat na poslední chvíli či svěřit do rukou lidí mimo obor ošetřovatelské péče, kteří nejsou podrobně obeznámeni se všemi podrobnostmi této profese. Změny v celém vzdělávacím procesu ošetřovatelské péče musejí být pečlivě organizovány a kontrolovány zdravotními sestrami samotnými. V opačném případě nebude mít tento ošetřovatelský edukační proces požadovaný dopad a nedosáhne vytčených cílů. Musí být též formálně uznáno, že mnohé z těchto navrhovaných změn a inovací jsou řadou stávajících zdravotních sester vnímány jako velmi nepříjemné či ohrožující. Zavádění těchto navrhovaných změn musí být podrobně promyšleno a pověřené osoby musejí brát na vědomí odpovídající doporučení obsažená v teoretických zásadách obměn managementu. Dobré i vynikající myšlenky častou selžou proto, že jejich zprostředkovatelé sice postupují s nejlepšími úmysly, ale opomíjejí přitom základní pravidla psychologie a principy vedení kolektivu.

Kvalifikované zdravotní sestry v České republice musejí být ;uváženě podporovány a povzbuzovány k tomu, aby zůstávaly v ČR nesmějí být nuceny výrazně odlišnými platovými podmínkami k odchodu za prací do Velké Británie, Německa či ostatních zemí. Pro některé sestry bude pohyb po Evropě vhodný a přínosný, přičemž se do ČR vrátí plny profesionálního nadšení a energie. Pro Ministerstvo zdravotnictví (MZ) ovšem bude velkou výzvou vyškolení moderních ošetřovatelských kádrů, dokonale vybavených k plnění úkolu snižování morbidity a mortality v ČR. Současně se MZ ČR musí soustředit na zamezení neustálého odlivu svého nejcennějšího jmění – dokonale vyškolených a zapracovaných zaměstnanců – do jiných zemí.
Je rozhodující, aby při prosazování správných ošetřovatelských postupů české řídící orgány v oboru ošetřovatelské péče neztrácely přehled o požadavcích ze strany EU a závazcích vůči ní, chtějí-li nadále zůstat plnohodnotnými členy EU. Přitom nemohou dlouhodobě spoléhat na pomoc zvenčí od neevropských zemí. Tato pomoc a podpora České republice je dlouhodobě nereálná a neudržitelná. Na druhou stranu lze pravděpodobně spoléhat na pomoc zdravotních sester z ostatních zemí Střední Evropy, které procházely podobným vývojem a řešily při vstupu do EU obdobné problémy. Okamžitá pomoc je rovněž k dispozici ze strany zavedených evropských ošetřovatelských organizací jako je Evropská federace ošetřovatelských sdružení (European Federation of Nursing Associations, EFN), umístěných v Bruselu. Tyto orgány mohou poskytnout rady, případně pomoci zdravotním sestrám navázat spojení s ostatními evropskými odborníky v ošetřovatelském oboru. Časem však budou všechna rozhodnutí o českých vzdělávacích postupech zodpovědností českých zdravotních sester, přičemž všichni v ČR – pacienti i sestry samotné – ponesou následky těchto rozhodnutí. Je proto velmi důležité, aby měly všechny kvalifikované zdravotní sestry příležitost formálně vyjádřit svůj názor cestou konzultačních dokumentů, seminářů a konferencí.