Vzácný případ cervikálního nádoru – papilární serosní adenokarcinom

Znalosti o papilárním serosním adenokarcinomu cervixu (PSKC) jsou založeny na popisech kazuistik jednotlivých případů a následných sumárních přehledech, protože výskyt tohoto onemocnění je extrémně vzácný a zkušenosti jednotlivých institucí jsou velmi omezené.
Vzhledem k histologickému typu onemocnění je pro stanovení primárního PSKC nutné vyloučit primární tumor endometria, ovárií, tuby a peritonea, kde se tento typ karcinomu vyskytuje častěji než na hrdle děložním. V této studii popisujeme případ 29 leté ženy u níž byl po osmi měsících od inzerce IUD, při normálním gynekologickém a cytologickém nálezu, diagnostikován rozsáhlý PSKC. Klinicky se onemocnění prezentovalo jako krvácení po styku.
Pomocí UZ a CT byl lokalizován tumor hrdla děložního průměru 8-9 cm. Pánevní uzliny nebyly zvětšeny. V séru byly zjištěny zvýšené hodnoty Ca 125 a Ca 19-9. Při negativní cystoa rektoskopii bylo rozhodnuto o neoadjuvantní radiochemoterapii a následném radikálním chirurgickém řešení. Po regresi tumoru do průměru 6 cm provedena radikální hysterektomie s oboustrannou adnexektomií, pánevní lymfadenektomií a resekcí rektosigmatu. Pooperační průběh byl bez komplikací. Histopatologický nález potvrdil diagnózu primárního papilárního serosního karcinomu cervixu průměru 6 cm s drobnými metastázami na povrchu obou ovarií, deseti mikrometastázami peritonea, mikrometastázami ve třech lymfatických uzlinách a prorůstání nádoru do svaloviny rekta bez postižení sliznice. Při kontrolním pooperačním vyšetření před zahájením adjuvantní chemoterapie zjištěn trs adenomatosních vegetací ve vrcholu poševního pahýlu a tlustostěnný cystický útvar vyplňující malou pánev o průměru 11 cm.
Ačkoliv papilární serosní karcinom postihuje poměrně často ovarium, peritoneum a v menší míře i vejcovody a endometrium, bylo do současné doby popsáno pouze 30 případů primárního PSKC. Nejrozsáhlejší publikovaný soubor představuje 17 pacientek s PSKC, jejichž charakteristika vykazovala bimodální věkovou distribuci s jedním vrcholem před 40 rokem a druhým po 65 roku věku. Pacientky, u nichž bylo onemocnění diagnostikováno ve stadiu I měly podobnou prognózu jako pacientky s obvyklým typem adenokarcinomu hrdla děložního. Špatná prognóza byla spojena s věkem pod 65 let, pokročilým stadiem onemocnění, velikostí tumoru nad 2 cm, nádorovou invazí nad 10 mm, přítomností metastáz v lymfatických uzlinách a elevací Ca 125.