Konference: 2005 XXIX. Brněnské onkologické dny a XIX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Onkologická diagnostika
Téma: Bronchogenní karcinom
Číslo abstraktu: 154
Autoři: prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; L. Benešová-Mináriková; Ing. Marcela Jelínková; MUDr. František Brůha; Prof.MUDr. Petr Mukenšnabl, Ph.D.
Úvod
Biologicky cílená léčba inhibitorem EGFR tyrozinkinázy gefitinibem vede u některých nemocných nemalobuněčnými karcinomy plic ke stabilizaci či ústupu nádoru, ke zlepšení kvality i délky života. Přibývá důkazů o tom, že přítomnost některých mutací EGFR genu je prediktorem účinnosti biologicky cílené léčby. Jedním z cílů naší práce bylo posoudit přínos genetických vyšetření vzorků nádorové tkáně pacientů s NSCLC pro stanovení předpovědi efektu této léčby. Dalším z cílů presentovaného projektu bylo zjištění vztahu mezi frekvencí léčebné odpovědi a jednotlivými typy nalezených mutací (dle exonů) a dále celkovým počtem nalezených EGFR mutací (jeden vs. více postižených exonů).
Pacienti a metodika
Souhrn nemocných s morfologicky ověřeným NSCLC, kteří byli léčeni na naší klinice gefitinibem v rámci programu časného přístupu byl analyzován podle věku, pohlaví, typu a stádií onemocnění, odpovědi nádorů na léčbu a přežití. Z celkového počtu nemocných byla geneticky vyšetřena nádorová tkáň zatím u 95 hodnotitelných nemocných a to ve formě cytologických sklíček nebo parafínových bločků. Vzhledem k relativně nízké citlivosti DNA sekvenování jsme vyvinuli alternativní metody umožňující zachytit danou EGFR mutaci i v přebytku tkáně nemutované. Mutace v exonech 18 a 21 a delece v exonu 19 byly zjišťovány kombinací metod zahrnující fragmentační analýzu, restrikční analýzu, denaturační heteroduplexní analýzu a analýzu konfirmace jednořetězcových polymorfismů (SSCP).
Výsledky
Z celkového počtu 241 nemocných bylo 52 nemocných léčených gefitinibem 6 měsíců a déle (respondenti). Genetická vyšetření nádorové tkáně byla provedena u 42 respondentů a dále u 53 nemocných léčených dobu kratší než 6 měsíců. Mutace EGFR byly nalezeny u 57.1% respondentů s adenokarcinomy, u 4.4% nerespondentů s adenoca (p < 0.01, Fisherův exaktní test) a u 3.4% nemocných s jinými typy nádorů. Srovnáme-li výskyt mutací u nemocných s adenokarcinomy (21.2%) s nemocnými s jinými typy NSCLC (3.4%), je rozdíl rovněž statisticky významný (p = 0.01). U žen s adenokarcinomy byly mutace EGFR zjištěny u 37.5%, zatímco u mužů s adenokarcinomy jen u 15.2%. Nejčastěji jsme detekovali delece v exonu 19, méně častěji pak jednu bodovou mutaci (záměnu bazí) v exonu 18, jednu v exonu 20 a dvě záměny v exonu 21. Kromě těchto somatických mutací jsme zaznamenali také dva jednonukleotidové polymorfismy, jeden v exonu 20 a druhý v exonu 21. Střední doba přežití nemocných respondentů s mutacemi byla 440 dní, ve srovnání s respondenty bez mutací (326 dní).
Diskuse
Výtěžnost při isolaci genetického materiálu byla výrazně vyšší u cytologických sklíček ve srovnání s parafínovými bločky, pravděpodobně v důsledku fragmentace DNA u bločků. Použití nových metod detekce EGFR mutací umožnilo zvýšení záchytu a také výrazné snížení výdajů na provádění těchto vyšetření. Zjištění frekvence EGFR mutací v naší populaci (12%) odpovídají datům publikovaným v zahraničí, která jsou typicky v rozsahu od 10 do 15% u kavkazských populací. Stejně tak se shodují naše výsledky v rozložení frekvence jednotlivých druhů EGFR mutací. V současné době máme k dispozici téměř kompletní spektrum všech EGFR mutací, které byly v literatuře popsány. Vztah nalezených nukleotidových polymorfismů a vrozené predispozice k onemocnění, případně jejich potenciál pro odhad léčebné odpovědi je prozatím nejasný .
Závěr
Naše výsledky podporují předchozí zkušenosti, že význam vyšetření mutací genu pro EGFR jako prediktivního faktoru léčebné odpovědi je u adenokarcinomů plic zcela zřejmý. Naproti tomu u epidermoidních a anaplastických karcinomů se mutace genu pro EGFR vyskytují velmi vzácně a pro predikci odpovědi na léčbu gefitinibem je nelze použít. Dalším směrem aplikace moderních genomických metod a využití jejich výsledků v prediktivní onkologii plicních nádorů je nesporně studium vzájemného vztahu mezi konkrétními typy mutací jednoho nebo více genů a jejich vzájemné kombinace. Toto se týká například postižení genů kódujících faktory signálních drah a regulátory buněčných cyklů.
Biologicky cílená léčba inhibitorem EGFR tyrozinkinázy gefitinibem vede u některých nemocných nemalobuněčnými karcinomy plic ke stabilizaci či ústupu nádoru, ke zlepšení kvality i délky života. Přibývá důkazů o tom, že přítomnost některých mutací EGFR genu je prediktorem účinnosti biologicky cílené léčby. Jedním z cílů naší práce bylo posoudit přínos genetických vyšetření vzorků nádorové tkáně pacientů s NSCLC pro stanovení předpovědi efektu této léčby. Dalším z cílů presentovaného projektu bylo zjištění vztahu mezi frekvencí léčebné odpovědi a jednotlivými typy nalezených mutací (dle exonů) a dále celkovým počtem nalezených EGFR mutací (jeden vs. více postižených exonů).
Pacienti a metodika
Souhrn nemocných s morfologicky ověřeným NSCLC, kteří byli léčeni na naší klinice gefitinibem v rámci programu časného přístupu byl analyzován podle věku, pohlaví, typu a stádií onemocnění, odpovědi nádorů na léčbu a přežití. Z celkového počtu nemocných byla geneticky vyšetřena nádorová tkáň zatím u 95 hodnotitelných nemocných a to ve formě cytologických sklíček nebo parafínových bločků. Vzhledem k relativně nízké citlivosti DNA sekvenování jsme vyvinuli alternativní metody umožňující zachytit danou EGFR mutaci i v přebytku tkáně nemutované. Mutace v exonech 18 a 21 a delece v exonu 19 byly zjišťovány kombinací metod zahrnující fragmentační analýzu, restrikční analýzu, denaturační heteroduplexní analýzu a analýzu konfirmace jednořetězcových polymorfismů (SSCP).
Výsledky
Z celkového počtu 241 nemocných bylo 52 nemocných léčených gefitinibem 6 měsíců a déle (respondenti). Genetická vyšetření nádorové tkáně byla provedena u 42 respondentů a dále u 53 nemocných léčených dobu kratší než 6 měsíců. Mutace EGFR byly nalezeny u 57.1% respondentů s adenokarcinomy, u 4.4% nerespondentů s adenoca (p < 0.01, Fisherův exaktní test) a u 3.4% nemocných s jinými typy nádorů. Srovnáme-li výskyt mutací u nemocných s adenokarcinomy (21.2%) s nemocnými s jinými typy NSCLC (3.4%), je rozdíl rovněž statisticky významný (p = 0.01). U žen s adenokarcinomy byly mutace EGFR zjištěny u 37.5%, zatímco u mužů s adenokarcinomy jen u 15.2%. Nejčastěji jsme detekovali delece v exonu 19, méně častěji pak jednu bodovou mutaci (záměnu bazí) v exonu 18, jednu v exonu 20 a dvě záměny v exonu 21. Kromě těchto somatických mutací jsme zaznamenali také dva jednonukleotidové polymorfismy, jeden v exonu 20 a druhý v exonu 21. Střední doba přežití nemocných respondentů s mutacemi byla 440 dní, ve srovnání s respondenty bez mutací (326 dní).
Diskuse
Výtěžnost při isolaci genetického materiálu byla výrazně vyšší u cytologických sklíček ve srovnání s parafínovými bločky, pravděpodobně v důsledku fragmentace DNA u bločků. Použití nových metod detekce EGFR mutací umožnilo zvýšení záchytu a také výrazné snížení výdajů na provádění těchto vyšetření. Zjištění frekvence EGFR mutací v naší populaci (12%) odpovídají datům publikovaným v zahraničí, která jsou typicky v rozsahu od 10 do 15% u kavkazských populací. Stejně tak se shodují naše výsledky v rozložení frekvence jednotlivých druhů EGFR mutací. V současné době máme k dispozici téměř kompletní spektrum všech EGFR mutací, které byly v literatuře popsány. Vztah nalezených nukleotidových polymorfismů a vrozené predispozice k onemocnění, případně jejich potenciál pro odhad léčebné odpovědi je prozatím nejasný .
Závěr
Naše výsledky podporují předchozí zkušenosti, že význam vyšetření mutací genu pro EGFR jako prediktivního faktoru léčebné odpovědi je u adenokarcinomů plic zcela zřejmý. Naproti tomu u epidermoidních a anaplastických karcinomů se mutace genu pro EGFR vyskytují velmi vzácně a pro predikci odpovědi na léčbu gefitinibem je nelze použít. Dalším směrem aplikace moderních genomických metod a využití jejich výsledků v prediktivní onkologii plicních nádorů je nesporně studium vzájemného vztahu mezi konkrétními typy mutací jednoho nebo více genů a jejich vzájemné kombinace. Toto se týká například postižení genů kódujících faktory signálních drah a regulátory buněčných cyklů.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2005
