Význam udržovací léčby v první linii u nemocných s NSCLC

Současným standardem léčby první line pokročilého NSCLC je podání 4 až 6 cyklů chemoterapie. Studie prokázaly, že podání vyššího počtu cyklů nevede ke zlepšení léčebných výsledků, avšak významně roste toxicita léčby. Další léčba druhé linie se zahajuje až při progresi onemocnění, avšak druhou linii léčby je možno podat jen asi polovině nemocných, u druhé poloviny pacientů již není aktivní léčba možná vzhledem ke zhoršení celkového stavu. Přerušení úspěšné léčby a zahájení další léčby až při progresi je pro nemocné i lékaře psychicky zatěžující.

Výzkum se proto zaměřil na možnost prodloužení léčby první linie léky, jejichž profil bezpečnosti umožňuje dlouhodobé podávání.

Jedna ze studií porovnávala léčbu docetaxelem zahájenou bezprostředně po podání 4 cyklů platinového dubletu oproti podání až ve druhé linii. V rameni s docetaxelem v udržovací léčbě první linie bylo významně zlepšeno přežití bez progrese (HR 0,71, p = 0,0001) a trend ke zlepšení celkového přežití (HR 0,84, p = 0,085). Udržovací léčba docetaxelem byla podána 95 % nemocných s odpovědí či stabilizací nemoci při indukční chemoterapii, léčba druhé linie byla možná jen u 65 % nemocných.

Ve studii JMEN byla hodnocena udržovací léčba pemetrexedem vs placebem po indukční chemoterapii 4 cykly platinového dubletu (bez pemetrexedu). V rameni s pemetrexedem byla významně prodloužena jak doba přežití bez progrese (HR 0,599), tak doba celkového přežití (HR 0,79).

Udržovací léčba nesmí být výrazně toxická, pozornost se proto obrátila i na biologické preparáty, jejichž profil bezpečnosti je obecně příznivější než profil bezpečnosti standardní chemoterapie. V obou registračních studiích E4599 i AVAiL pokračovalo podávání bevacizumabu (popř. placeba) vždy až do progrese, a to i samostatně po ukončení chemoterapie. Ve studii AVAiL byl retrospektivně zhodnocen význam samostatné udržovací léčby – přežití bez progrese hodnocené od ukončení chemoterapie bylo významně delší u nemocných v rameni s bevacizumabem než v rameni s placebem (HR 0,62, resp. 0,60 v rameni s dávkou bevacizumabu 7,5, resp. 15 mg/kg).

Ve studiích SATURN a ATLAS byla hodnocena udržovací léčba erlotinibem, výsledky těchto studií jsou předmětem dalších sdělení.