Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Chemoterapie
Téma: Léčba monoklonálními protilátkami
Číslo abstraktu: 051
Autoři: MUDr. Petra Obrtlíková, Ph.D.; MUDr. Blanka Vacková; MUDr. Robert Pytlík, Ph.D.; Mgr. Hana Krejčová; prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.; Prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.
Úvod
Rituximab v kombinaci s chemoterapií je považován za standardní léčebný režim u nemocných s difuzním velkobuněčným lymfomem (DLBCL). V současné době není k dispozici dostatek dat srovnávajících užití kombinace rituximabu s chemoterapií proti chemoterapie samotné před autologní transplantací kmenových buněk (ASCT) v rámci indukční terapie či jako záchranného režimu.
Cíle
V rámci retrospektivní analýzy jsme hodnotili význam rituximabu v kombinaci s chemoterapií před vysokodávkovanou léčbou a následnou ASCT u nemocných s DLBCL.
Metody
Ze 127 nemocných, kteří podstoupili vysokodávkovanou chemoterapii s ASCT na našem pracovišti, bylo 59 pacientů léčeno rituximabem v kombinaci s chemoterapií (R-CHT skupina), z nich 32 pacientů (tj. 54%) bylo transplantováno v 1. kompletní remisi (CR) onemocnění. Ze 68 pacientů léčených chemoterapií bez rituximabu (CHT skupina) pouze 14 pacientů (tj. 21%) dosáhlo 1. CR před transplantací (p<0,0001). Charakteristiky pacientů v obou sledovaných skupinách byly statisticky srovnatelné s vyjímkou stavu onemocnění před transplantací, indikací k vysokodávkované chemoterapii (autologní transplantace v rámci indukční léčby či jako záchranný režim) a typu záchranné chemoterapie. V R-CHT skupině bylo více nemocných transplantováno v rámci indukční léčby (69,5% versus 48,5%) a nejčastějším záchranným režimem pro nemocné v relapsu byl ICE. V CHT skupině nemocných byly u většiny pacientů užity záchranné režimy ESHAP a IVE. Medián sledování žijících pacientů je 2,2 let (0,5-4) v R-CHT skupině a 7,3 let (2,1-11,0) v CHT skupině nemocných.
Výsledky
2 leté celkové přežití (OS) u nemocných v R-CHT skupině bylo 81% ve srovnání s 60% v CHT skupině nemocných (p=0,03). Přežití bez události (EFS) bylo 75% vs 56% (p=0,02). Statisticky významný rozdíl ve prospěch terapie s rituximabem byl zaznamenán v podskupině pacientů, kteří byli transplantováni v 1. CR, 2 leté OS bylo 87% v R-CHT skupině vs 57% v CHT-skupině (p=0,04) a EFS 84% v R-CHT skupině vs 57% v CHT skupině (p=0,04). Pokud jsme do analýzy zařadili pouze nemocné transplantované pro relaps onemocnění v rámci záchranné terapie, rozdíl výsledků léčby obou skupin nebyl statisticky významný, 2 leté OS 69% vs 55% a EFS 53% vs 48%.
Závěr
Výsledky naší analýzy naznačují, že rituximab zlepšuje výsledky léčby především u vysoce rizikových pacientů léčených vysokodávkovanou chemoterapií s následnou autologní transplantací po dosažení 1. kompletní remise onemocnění. Zdá se, že roli může hrát to, jak bylo kompletní remise dosaženo (s nebo bez využítí protilátky rituximabu). Rozdíl výsledků léčby není statisticky významný u nemocných transplantovaných pro relaps či progresi onemocnění. Role rituximabu u těchto nemocných může být ve zlepšení léčebných výsledků záchranné chemoterapie před transplantací a umožnění tak většímu počtu nemocných podstoupit následnou vysokodávkovanou léčbu s autologní transplantací.
Práce byla podpořena výzkumným záměrem: VZ MSM 0021620808.
Rituximab v kombinaci s chemoterapií je považován za standardní léčebný režim u nemocných s difuzním velkobuněčným lymfomem (DLBCL). V současné době není k dispozici dostatek dat srovnávajících užití kombinace rituximabu s chemoterapií proti chemoterapie samotné před autologní transplantací kmenových buněk (ASCT) v rámci indukční terapie či jako záchranného režimu.
Cíle
V rámci retrospektivní analýzy jsme hodnotili význam rituximabu v kombinaci s chemoterapií před vysokodávkovanou léčbou a následnou ASCT u nemocných s DLBCL.
Metody
Ze 127 nemocných, kteří podstoupili vysokodávkovanou chemoterapii s ASCT na našem pracovišti, bylo 59 pacientů léčeno rituximabem v kombinaci s chemoterapií (R-CHT skupina), z nich 32 pacientů (tj. 54%) bylo transplantováno v 1. kompletní remisi (CR) onemocnění. Ze 68 pacientů léčených chemoterapií bez rituximabu (CHT skupina) pouze 14 pacientů (tj. 21%) dosáhlo 1. CR před transplantací (p<0,0001). Charakteristiky pacientů v obou sledovaných skupinách byly statisticky srovnatelné s vyjímkou stavu onemocnění před transplantací, indikací k vysokodávkované chemoterapii (autologní transplantace v rámci indukční léčby či jako záchranný režim) a typu záchranné chemoterapie. V R-CHT skupině bylo více nemocných transplantováno v rámci indukční léčby (69,5% versus 48,5%) a nejčastějším záchranným režimem pro nemocné v relapsu byl ICE. V CHT skupině nemocných byly u většiny pacientů užity záchranné režimy ESHAP a IVE. Medián sledování žijících pacientů je 2,2 let (0,5-4) v R-CHT skupině a 7,3 let (2,1-11,0) v CHT skupině nemocných.
Výsledky
2 leté celkové přežití (OS) u nemocných v R-CHT skupině bylo 81% ve srovnání s 60% v CHT skupině nemocných (p=0,03). Přežití bez události (EFS) bylo 75% vs 56% (p=0,02). Statisticky významný rozdíl ve prospěch terapie s rituximabem byl zaznamenán v podskupině pacientů, kteří byli transplantováni v 1. CR, 2 leté OS bylo 87% v R-CHT skupině vs 57% v CHT-skupině (p=0,04) a EFS 84% v R-CHT skupině vs 57% v CHT skupině (p=0,04). Pokud jsme do analýzy zařadili pouze nemocné transplantované pro relaps onemocnění v rámci záchranné terapie, rozdíl výsledků léčby obou skupin nebyl statisticky významný, 2 leté OS 69% vs 55% a EFS 53% vs 48%.
Závěr
Výsledky naší analýzy naznačují, že rituximab zlepšuje výsledky léčby především u vysoce rizikových pacientů léčených vysokodávkovanou chemoterapií s následnou autologní transplantací po dosažení 1. kompletní remise onemocnění. Zdá se, že roli může hrát to, jak bylo kompletní remise dosaženo (s nebo bez využítí protilátky rituximabu). Rozdíl výsledků léčby není statisticky významný u nemocných transplantovaných pro relaps či progresi onemocnění. Role rituximabu u těchto nemocných může být ve zlepšení léčebných výsledků záchranné chemoterapie před transplantací a umožnění tak většímu počtu nemocných podstoupit následnou vysokodávkovanou léčbu s autologní transplantací.
Práce byla podpořena výzkumným záměrem: VZ MSM 0021620808.
Datum přednesení příspěvku: 12. 5. 2006
