Význam psychologické přípravy dětských pacientů k amputaci končetiny

Léčba nádorových onemocnění dětí a dospívajících je komplexní a zahrnuje vedle somatické léčby i péči psychologickou a sociální. Kromě chemoterapie a radioterapie zůstává nadále jednou z nejdůležitějších metod léčba chirurgická. Je-li možné odstranit nádor kompletně, je provedena operace radikální. V některých případech nádorových onemocnění to může znamenat amputaci nebo exartikulaci končetiny.

V rámci komplexní péče procházejí pacienti psychologickou přípravou, na které se podílí zejména lékař, psycholog a herní specialista. Ačkoliv se jedná o velmi individuální práci, podařilo se nám vytvořit základní strukturu přípravy pro děti do tří let (především příprava rodičů), pacienty předškolního věku, školáky a adolescenty. Příprava začíná psychologickým vyšetřením, stanovením individuálního terapeutického plánu za intenzivní spolupráce s rodinou pacienta a vlastním provázením amputačním obdobím s přesahem do doby návratu do běžného života. Základní struktura procesu přípravy vychází z vývojové psychologie, psychologie handicapu, jednotlivých publikovaných kasuistik a našich vlastních zkušeností.

Na Klinice dětské hematologie a onkologie ve FN Motol jsme v průběhu uplynulých šesti let získali zkušenosti s přípravou 22 dětských pacientů. V některých situacích však přípravu nelze provést (lékaři jsou nuceni rozhodnout o rozsahu výkonu až během vlastního zákroku, rodiče nedají souhlas s informováním pacienta, výkon je proveden na jiném pracovišti, kde příprava neprobíhá a pod.). Takovéto situace se snažíme minimalizovat. Nastanou-li, mohou nám přinést cenné informace o významu psychologické přípravy, neboť z etických důvodů samozřejmě není možné provést plánovaný výzkum porovnávající skupinu pacientů, kteří absolvovali přípravu na amputaci a pacientů, jimž by tato příprava byla záměrně odepřena.

Nabízíme prezentaci kasuistiky pacienta, jedenáctiletého chlapce, léčeného pro osteosarkom levé tibie, který byl připravován k tzv. „záchovnému výkonu" na jiném pracovišti. Lékaři dva dny před zákrokem přehodnotili své rozhodnutí, rozhodli se končetinu amputovat v oblasti kolene a chlapec ani rodiče nemohli být na tuto změnu připraveni. Byli pouze informováni, rodiče plně a pacient částečně, jeden den před zákrokem. Po návratu na naše pracoviště, kde pokračovala Protinádorová léčba, byl pacient psychologicky vyšetřen a okamžitě zahájena psychoterapie, neboť se u něho rozvíjela výrazná porucha adaptace úzkostně-depresivního charakteru. Individuální psychoterapii vyžadovala po krátkou dobu i matka, která měla symptomy posttraumatické stresové poruchy. V současné době dochází chlapec ke kontrolním psychologickým vyšetřením s odstupem tří měsíců a nepozorujeme žádné známky psychických obtíží. Je schopen poskytnout velmi cenné výpovědi a zpětně komentovat své zkušenosti z doby operace.

Práce vznikla s podporou VZFNM 64203