Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Onkologická diagnostika
Téma: Zobrazovací metody v onkologii
Číslo abstraktu: 027
Autoři: Š. Košťáková; MUDr. Barbora Ondrová; MUDr. Tomáš Novotný; prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.; MUDr. Hana Horová Doleželová, Ph.D.; MUDr. Karol Bolčák; MUDr. Lucie Mouková, Ph.D.
Pozitronová emisní tomografie se na
oddělení radiační onkologie MOÚ používá k plánování radioterapie od
roku 2004 v kombinaci s CT plánováním. Fúze obou vyšetření významně
napomáhá v lepším stanovení cílového objemu, zvolení optimální
techniky a možnost zvýšení aplikované dávky.
Od března 2005 do listopadu 2005 do grantové studie zkoumající význam PET vyšetření v predikci léčebné odpovědi u pacientek s karcinomem čípku léčených radioterapií bylo zařazeno 20 pacientek. Všechny tyto pacientky měly histologicky ověřenou diagnózu karcinomu hrdla děložního a byly indikovány ke kurativní radioterapii. Klinicky se u nemocných jednalo o stadium IIb a vyšší. Před zahájením léčby všechny pacientky podstoupily diagnostické CT vyšetření a pozitronovou emisní tomografii (PET). Na základě výsledků těchto vyšetření byla stanovena velikost cílového objemu. U poloviny pacientek byl odlišný nález na CT a PET vyšetření. Ve třech případech prokázala PET postižení lymfatických uzlin (v pánvi nebo v retroperitoneu), které byly na CT vyšetření negativní. Naopak ve dvou případech bylo na CT suspektní postižení lymfatických uzlin v pánvi, které však neprokazovalo zvýšenou nádorovou aktivitu na PET. Také u tří pacientek byl nález na CT popsán jako suspektní postižení parametrií, které se na PET nepotvrdilo. V jedno případě byla na CT detekována pouze zvětšená děloha. Na PET měla tato oblast zvýšenou kumulaci radiofarmaka v pásmu malignity. Velikost cílového objemu byla stanovena podle výsledků obou vyšetření. Ve všech případech jsme se řídili „horším nálezem“ z obou vyšetření. Např. při negativním nálezu na CT, ale suspektním postižení lymfatických uzlin v retroperitoneu na PET, byl cílový objem prodloužen i na oblast paraaortálních lymfatických uzlin.
Kromě dvou pacientek byl u všech ostatních léčba aplikována v předepsané dávce. Předčasné ukončení léčby bylo z důvodů výrazné toxicity.
Tři měsíce po léčbě bylo u pacientek provedeno kontrolní CT a PET vyšetření. Výsledky byly zatím porovnány u dvanácti pacientek. U šesti pacientek došlo k regresi ad integrum jak podle výsledků CT i PET vyšetření. Ve čtyřech případech došlo k regresi nálezu. U jedné pacientky byla popsána na PET regrese ad integrum, ale na CT byl stacionární nález, v druhém případě došlo k výrazné regresi na PET, ale nález v pánvi dle CT zůstal stejný.
Podpořeno IGA MZ NR 8322-3/2005
Od března 2005 do listopadu 2005 do grantové studie zkoumající význam PET vyšetření v predikci léčebné odpovědi u pacientek s karcinomem čípku léčených radioterapií bylo zařazeno 20 pacientek. Všechny tyto pacientky měly histologicky ověřenou diagnózu karcinomu hrdla děložního a byly indikovány ke kurativní radioterapii. Klinicky se u nemocných jednalo o stadium IIb a vyšší. Před zahájením léčby všechny pacientky podstoupily diagnostické CT vyšetření a pozitronovou emisní tomografii (PET). Na základě výsledků těchto vyšetření byla stanovena velikost cílového objemu. U poloviny pacientek byl odlišný nález na CT a PET vyšetření. Ve třech případech prokázala PET postižení lymfatických uzlin (v pánvi nebo v retroperitoneu), které byly na CT vyšetření negativní. Naopak ve dvou případech bylo na CT suspektní postižení lymfatických uzlin v pánvi, které však neprokazovalo zvýšenou nádorovou aktivitu na PET. Také u tří pacientek byl nález na CT popsán jako suspektní postižení parametrií, které se na PET nepotvrdilo. V jedno případě byla na CT detekována pouze zvětšená děloha. Na PET měla tato oblast zvýšenou kumulaci radiofarmaka v pásmu malignity. Velikost cílového objemu byla stanovena podle výsledků obou vyšetření. Ve všech případech jsme se řídili „horším nálezem“ z obou vyšetření. Např. při negativním nálezu na CT, ale suspektním postižení lymfatických uzlin v retroperitoneu na PET, byl cílový objem prodloužen i na oblast paraaortálních lymfatických uzlin.
Kromě dvou pacientek byl u všech ostatních léčba aplikována v předepsané dávce. Předčasné ukončení léčby bylo z důvodů výrazné toxicity.
Tři měsíce po léčbě bylo u pacientek provedeno kontrolní CT a PET vyšetření. Výsledky byly zatím porovnány u dvanácti pacientek. U šesti pacientek došlo k regresi ad integrum jak podle výsledků CT i PET vyšetření. Ve čtyřech případech došlo k regresi nálezu. U jedné pacientky byla popsána na PET regrese ad integrum, ale na CT byl stacionární nález, v druhém případě došlo k výrazné regresi na PET, ale nález v pánvi dle CT zůstal stejný.
Podpořeno IGA MZ NR 8322-3/2005
Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2005
