Konference: 2011 2. pražské mezioborové onkologické kolokvium
Kategorie: Onkologická diagnostika
Téma: Prezentace
Číslo abstraktu: 037
Autoři: Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Úvod
Současná histopatologická klasifikace nádorů ledvin vychází z návrhu Heidelberské konference z roku 1996, který byl o rok později přijat UICC a AJCC a který je základem běžně užívané klasifikace WHO (2004). V současné době jsou rozlišovány 4 hlavní histologické typy zahrnující světlobuněčný, papilární, chromofobní karcinom a karcinom ze sběracích kanálků.
Cíl a metodika
Přesná histologická klasifikace není možná bez použití imunohistochemického vyšetření, do kterého byly v poslední době zavedeny i některé nové metody molekulární diagnostiky. Ty však zatím našly významnějšího diagnostického uplatnění pouze v případě renálních karcinomů dětského věku s translokacemi TFE3 a TFEB, jejichž imunofenotyp se zcela liší od ostatních karcinomů expresí melanocytárních markerů. Známé genotypické změny u klasických variant karcinomu ledviny se v běžné diagnostice nevyužívají, neboť histopatologické metody poskytují dostatečně přesné závěry. Určité upřesnění diagnostiky z hlediska prognózy se rýsuje při použití molekulární techniky v případě klasifikace jednotlivých subvariant papilárního karcinomu. V budoucnosti lze očekávat zavádění dalších molekulárně genetických technik a nových biomarkerů, které by mohly přispět k odhalení nových terapeutických postupů.
Výsledky
U jednotlivých histologický typů se prognóza podstatnou měrou liší. Zřetelně horší prognózu má světlobuněčná varianta v porovnání s papilárním a chromofóbním karcinomem. Pětileté přežití se u tohoto nádoru pohybuje kolem 70% v porovnání s 84% a 86% u dvou posledních tumorů. U světlobuněčného karcinomu je horší prognóza spojena s overexpresí p53 a EGFR. Amplifikace HER2 je přitom vzácná. Zásadní prognostický význam má také hodnocení stadia podle TNM systému, velikost nádoru, přítomnost sarkomatoidní komponenty a nukleární grading. Sarkomová komponenta se přitom vyskytuje u všech 4 typů karcinomu ledviny. Nález ložisek nekróz u světlobuněčného a chromofóbního karcinomu bývá rovněž spojen s podstatně horší prognózou.
Závěr
Přesná histopatologická klasifikace karcinomů ledvin má stále zásadní význam pro určení dalšího léčebného postupu. Světlobuněčný karcinom je mnohem agresivnější v porovnání s ostatními histologickými typy. Přítomnost sarkomatoidní komponenty a nekróz je třeba rovněž považovat za doklad výraznější agresivity. Prognóza pacientů s karcinomy ledvin se obecně liší v závislosti na histologickém typu, gradingu a stadiu nádorového onemocnění.
e-mail: ctibor.povysil@lf1.cuni.cz
Současná histopatologická klasifikace nádorů ledvin vychází z návrhu Heidelberské konference z roku 1996, který byl o rok později přijat UICC a AJCC a který je základem běžně užívané klasifikace WHO (2004). V současné době jsou rozlišovány 4 hlavní histologické typy zahrnující světlobuněčný, papilární, chromofobní karcinom a karcinom ze sběracích kanálků.
Cíl a metodika
Přesná histologická klasifikace není možná bez použití imunohistochemického vyšetření, do kterého byly v poslední době zavedeny i některé nové metody molekulární diagnostiky. Ty však zatím našly významnějšího diagnostického uplatnění pouze v případě renálních karcinomů dětského věku s translokacemi TFE3 a TFEB, jejichž imunofenotyp se zcela liší od ostatních karcinomů expresí melanocytárních markerů. Známé genotypické změny u klasických variant karcinomu ledviny se v běžné diagnostice nevyužívají, neboť histopatologické metody poskytují dostatečně přesné závěry. Určité upřesnění diagnostiky z hlediska prognózy se rýsuje při použití molekulární techniky v případě klasifikace jednotlivých subvariant papilárního karcinomu. V budoucnosti lze očekávat zavádění dalších molekulárně genetických technik a nových biomarkerů, které by mohly přispět k odhalení nových terapeutických postupů.
Výsledky
U jednotlivých histologický typů se prognóza podstatnou měrou liší. Zřetelně horší prognózu má světlobuněčná varianta v porovnání s papilárním a chromofóbním karcinomem. Pětileté přežití se u tohoto nádoru pohybuje kolem 70% v porovnání s 84% a 86% u dvou posledních tumorů. U světlobuněčného karcinomu je horší prognóza spojena s overexpresí p53 a EGFR. Amplifikace HER2 je přitom vzácná. Zásadní prognostický význam má také hodnocení stadia podle TNM systému, velikost nádoru, přítomnost sarkomatoidní komponenty a nukleární grading. Sarkomová komponenta se přitom vyskytuje u všech 4 typů karcinomu ledviny. Nález ložisek nekróz u světlobuněčného a chromofóbního karcinomu bývá rovněž spojen s podstatně horší prognózou.
Závěr
Přesná histopatologická klasifikace karcinomů ledvin má stále zásadní význam pro určení dalšího léčebného postupu. Světlobuněčný karcinom je mnohem agresivnější v porovnání s ostatními histologickými typy. Přítomnost sarkomatoidní komponenty a nekróz je třeba rovněž považovat za doklad výraznější agresivity. Prognóza pacientů s karcinomy ledvin se obecně liší v závislosti na histologickém typu, gradingu a stadiu nádorového onemocnění.
e-mail: ctibor.povysil@lf1.cuni.cz
Datum přednesení příspěvku: 19. 8. 2011
